5. listopadu 1605 bylo odhalena skupina katolíků, která umístila nálož střelného prachu ve sklepě pod budovou parlamentu. Guy Fawkes byl ve sklepě polapen a spolu s dalšími spiklenci popraven. Tuto událost si Anglie každoročně připomíná tzv. „Nocí ohňů” (Bonfire night), vždy 5. listopadu.
Čtyřnásobné zvýšení koncentrace dioxinů v ovzduší naměřené během Noci ohňů v roce 1994 může znamenat, že vatry a ohňostroje mohou být významným zdrojem dioxinů. (Dioxiny jsou vysoce toxické látky, způsobující onemocnění kůže, poruchy metabolismu, poškození močového a dýchacího ústrojí, pankreasu a jater. Pozorovány byly i nervové a duševní poruchy. Karcinogenita je sporná - pozn. red.)
Přítomnost polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD) a dibenzofuranů (PCDF), uváděných zde společně jako dioxiny, v ovzduší byla mnohokrát zkoumána a díky testům emisí je identifikována řada původců znečištění. Například byly detailně sledovány městské spalovny odpadu a emise tohoto typu jsou sledovány v řadě zemí. Oproti tomu emise pocházející z procesů spalování v malém měřítku a z jiných antropogenních i přírodních zdrojů jsou prozkoumány mnohem méně .
Britští vědci P. Dyke a P. Coleman se rozhodli testovat koncentrace těchto látek v ovzduší právě 5. listopadu, aby zjistili, zda četné ohně, provozované této noci, mají za následek významnější nárůst emisí dioxinů. Zkoušky byly prováděny ve vilové čtvrti v Oxfordu. V této oblasti je málo těžkého průmyslu a nevyskytují se zde zřejmé průmyslové zdroje dioxinů. Zařízení na odběr vzorků bylo umístěno na zahradě domu chráněného od komunikací, nejméně 200 m od nejbližšího ohniště.
Vzorky byly odebrány třikrát, aby byla zachycena situace před, během i po hlavní době hoření tradičních ohňů. Objem testovaného vzduchu byl 300-400 m3. Koncentrace dioxinů v okolním vzduchu zjištěná při druhém testování od 5. do 6. 11., kdy oslavy kulminovaly, je čtyřnásobná ve srovnání s koncentracemi těchto látek dva dny před i po oslavách.
V otázce zdrojů dioxinů v životním prostředí panuje značná nejistota vzhledem k zjištěným rozdílům mezi odhadovanými a změřenými ročními hodnotami depozic těchto látek. Někteří vědci svádějí tyto rozdíly na malé a rozptýlené zdroje znečištění, jiní si tuto skutečnost vysvětlují možnými variacemi emisí z klasických zdrojů dioxinů. Co se týče emisí z domácích ohnišť, je k dispozici velmi málo dat, která byla navíc pořízena v laboratorních podmínkách.
Naměřená data ukazují čtyřnásobné obohacení vzduchu dioxiny během „Noci ohňů”, množství produkovaných dioxinů však odhadnout nelze.
Změřené koncentrace dioxinů mohly být ovlivněny i meteorologickými podmínkami v době pokusu. Současné měření množství kouře a prachových částic vykazuje stejná maxima jako koncentrace dioxinů. Naproti tomu hodnoty SO2 zůstávají stabilní během všech tří měření, což by napovídalo, že zmíněné změny byly skutečně způsobeny emisemi a nikoli počasím.
(Warmer Bulletin 47, listopad 1995, kráceno)
Možná, že biodiversita není na tomto území srovnatelná s pralesem, ale svou celkovou rozlohou je její vliv na celkový ekosystém planety neprávem opomíjený.
Prestižní americký časopis Time ze 4. září věnoval velkou část svého rozsahu (11 stran a obálku) právě tomuto problému v článku The Rape of Siberia (Loupež, Únos Sibiře). Nabízíme vám jeho stručný výtah.
Sibiř, území rozkládající se na více než 13 mil. km2 od Uralu po Pacifický oceán, je neporušená příroda pouze zdánlivě. Desítky let sovětské nadvlády a „hospodaření” se na ní tvrdě podepsalo a autor článku se poněkud nejistě ptá, zda může být zachráněna kapitalismem.
Současný stav znečištění popisuje Alexej Jablokov, Jelcinův poradce pro ekologii: „Jedete po Jeniseji směrem k Arktidě. Díváte se po prázdné tundře a cítíte se samoten v přírodě na míle a míle od nejbližší osoby a rozhodnete se vystoupit na břeh. Bohužel, přistanete na písku kontaminovaném plutoniem ze tří jaderných reaktorů, ležících proti proudu, jejichž odpad tu byl bezstarostně složen před třiceti lety.”
Není zde však pouze jaderný problém. Snad největším znečišťovatelem vzduchu na světě je komplex hutí v Norilsku, vypouštějící každý rok do ovzduší 2 milióny tun síry a těžkých kovů, jehož emise zasahují až na kanadské území. Sovětský průmysl přinesl všechny nevýhody nových technologií, aniž by to kompenzoval výhodami jako na Západě.
Na 20 procentech území leží ložiska ropy a plynu. Sibiř je také jedním z nejbohatších nalezišť diamantů a zlata. Její nerostné bohatství láká západní firmy jako Texaco, Exxon, Amoco či Norsk Hydro. O průchodnost severní mořské cesty se zajímají Japonci a Norové. Velkým problémem je kácení lesů - některé vykácené plochy, jako ty od firmy Hyundai corp., jsou vidět i z kosmu.
Ruští ochránci přírody se pokoušejí zachránit poslední zbytky ussurijského tygra (jehož kůže a kosti jsou žádány ve východní medicíně). Zatímco v roce 1990 žilo ještě 350 těchto tygrů, nyní jich je již jen asi 180-200. Přitom se odhaduje, že v roce 1990 40% zabitých tygrů díky anarchickému trhu nikdy nenašlo kupce.
Po kolapsu SSSR skončily také mnohé ochranářské aktivity, teprve v roce 1994 byly s pomocí amerických ochranářských organizací obnoveny tzv. „Amba patroly” pro ochranu tygrů. Problémem je spíš však ochrana lesů, kde tyto šelmy žijí. Pád centrální vlády totiž vedl ke vzniku místních mafií a politických klik, které státní lesy beztrestně rozprodávají soukromníkům. Americká pomoc má sama mnoho problémů - jednak mají Američané dost starostí s ochranou vlastních lesů (v USA se zachovalo méně než 5% původních lesů, zatímco v Rusku je to 25%), jednak nejsou zcela připraveni na tvrdší klimatické podmínky, o politických vůbec nemluvě.
Článek se uzavírá nejistým výhledem do budoucna: „špičková technologie a výkonost Západu může pomoci zredukovat nadměrné plenění a znečišťování, může však také destrukci urychlit!” Nechme se tedy překvapit.
Výtah z článku Eugene Linden zpracoval
Karel Stibral