Monitor


Žádnou poštu bez adresy

Pro inzertní a reklamní materiály, které jsou zasílány bez vyžádání adresáta (a vlastně i bez adresy), se v angličtině začíná používat termínu „junk mail”. (Junk může znamenat kus, kousek, odpadové hmoty, sběrné suroviny, ale také haraburdí). „Junk mail” je emotivní spojení a firmy zasílající katalogy na objednávku a jiné materiály jsou nešťastné, že všechny takové tiskoviny jsou vnímány ve stejně negativním světle.

Kdyby všichni příjemci junk mail vyhazovali, obchodní společnosti by nepokračovaly v tomto způsobu propagace svého zboží a služeb. Malé procento neadresné reklamy však úspěch má.

Lepší zacílení reklamy by mohlo zredukovat množství vyhazovaných reklamních materiálů. Firmy by se mohly podílet na sběru a recyklaci takových zásilek. Stinnou stránkou recyklace reklamních neadresných materiálů (v Čechách se pro ně používá také název „direct marketing“) je kombinování papíru a kartonu s plastikem. Ještě horší je zasílání vzorků produktů, jako např. plastikových lahviček se šampóny či fólií pokryté sáčky kávy. Ty případnou recyklaci papíru značně ztěžují.

Pošta USA zahájila iniciativu k recyklaci každoročních pěti miliard kusů obchodní pošty nedoručené pro nesprávnou adresu či jiné omyly. Na poštovních úřadech ve Spojených Státech zůstává každý rok 600 000 tun nedoručených zásilek. Nový program bude vyžadovat od 35 000 místních pošt vytřídit jejich nedoručenou poštu pro recyklaci. Pošta počítá, že by jí to mohlo ročně ušetřit 16 milionů dolarů určených na likvidaci odpadu. Dalším úsporným opatřením je využití zpátečních cest dosud prázdných poštovních vozů pro převoz papíru k místům recyklace. Obchody, podniky i soukromé osoby také budou moci přinášet na poštovní úřad svoji nechtěnou poštu k recyklaci. Podporovány budou firmy používající k rozesílání reklamních materiálů software, který registruje změny adres - to zmenší množství nedoručitelných zásilek.

V Británii mnoho firem šetří peníze na distribuci reklamních materiálů tak, že je rozesílají spolu se svými čtvrtletními účty. Takto se obchází zákon v řadě zemí - např. v Německu, Rakousku a Švýcarsku, kde je povoleno odmítnout neadresnou reklamní poštu. V Rakousku si občan může koupit na každé poště nálepku s nápisem: „Prosím žádnou poštu bez osobní adresy!”. Užití takových nálepek je respektováno každým, kdo poštu roznáší. V Německu si takové žádosti zhotovují občané sami.

Americká organizace The National Waste Prevention vyhlašuje „ceny” pro největší znečišťovatele, ale i pro nejodpovědnější zasilatele pošty. Mezi ty dobré příklady patří dvakrát použitelné obálky, bezplatná telefonní čísla, umožňující odhlásit příjem reklamních materiálů, či automatický výmaz ze seznamu příjemců po určité době bez odezvy na reklamu.

Naopak mezi největší znečišťovatele patří i u nás působící firma Readers' Digest, zasílající v jedné zásilce dva dopisy a obálky, dvě reklamní nálepky, dvě plastikem pokryté computerové karty, dva klíče od auta nalepené na kartonu a ještě magnetofonovou kazetu. Další takovou společností je Coca-Cola, jejíž reklamní balíček obsahující papírové i plastikové materiály váží přes 10 dekagramů.

Velkými znečišťovateli jsou však také neziskové organizace, opakující své žádosti o finanční podporu. Často je větší obnos za distribuci tiskovin než výše dotací získaná tímto způsobem.
(Warmer Bulletin únor 1996, kráceno)