Monitor
O čem psal český a slovenský tisk
O návštěvě Ritt Bjerregaardové, komisařky Evropské
unie pro životní prostředí, jsme informovali v květnovém
EkoListu. Pod názvem Co Brusel ví o Praze se k této události
vrátil Daniel Kumermann v Právu z 24. dubna.
Politické vedení České republiky ohrožuje svým přístupem
k životnímu prostředí integraci země do vyspělé Evropy. Tato skutečnost
je u nás celkem notoricky známa. Avšak návštěva Ritt Bjerregaardové,
členky Evropské komise, zodpovědné za tuto oblast, ukázala, že
ohrožení je mnohem akutnější, než se všeobecně tuší. (…) paní
komisařka několikrát jasně naznačila, že ví, či přinejmenším velmi
dobře tuší, kde je u nás zakopán ekologický pes. Že hlavní problém
nespočívá v nedokonalosti nynější legislativy, ale v celkovém
přístupu politické elity, v prioritách, které si klade, a samozřejmě
i v ochotě podělit se o závažné informace týkající se znečištění.
(…) zástupkyně Unie přivezla do Prahy jasnou a nedvojznačnou zprávu:
Evropa, ta Evropa, ke které prý odjakživa patříme, pokládá životní
prostředí za hodnotu samu o sobě, hodnotu, která stojí v jedné
řadě s ostatními základními pilíři vyspělé společnosti. Tatáž
Evropa si pak také slovy paní komisařky velice silně uvědomuje,
,že se v ČR v oblasti životního prostředí na něco zapomnělo.
(…) Tak jako my zde dobře víme, že se nezapomnělo,
ale často jen z pustě ideologických důvodů potlačilo, vědí
to dnes určitě i v Bruselu. Nejen vědí, nýbrž i očekávají dosti
radikální změnu, která půjde ke kořenům problému a neskončí jen
u schválení několika zákonů, ale povede až ke vskutku "evropskému
myšlení". Pro řadu našich politiků to znamená, že si budou
muset přestat hrát na proroky nového světa a podřídit se daným
normám. Dokážou-li to v době, kdy se jim hroutí systém založený
na falešných hodnotách pod nohama, to je už jiná, spíše naše než
evropská otázka.
K soutěži Ropák roku se v Lidových novinách
z 2. května velmi kriticky vyjádřil Petr Jakeš. Proti obvyklé
praxi jsou do jeho textu vloženy dvě poznámky v hranatých závorkách.
Soutěže o Ropáka roku a o nejpitomější prohlášení
o životním prostředí, které organizují ekologické organizace (Duha,
Děti Země) [soutěž organizují Děti Země], se mohou zdát recesistické,
leč mají vážný kontext. Jsou společenským pranýřem, byť z pozic
skupiny lidí vyhraněného názoru. Jsou to soutěže mediálně přitažlivé.
V demokratické společnosti mají i svou legitimitu. (…) V české
společnosti je zakořeněna schopnost rozebrat (a v hospodě rozkecat)
každý problém, ale u českých ekologických hnutí je patrno cosi
jiného: odmítání jakéhokoli jiného názoru kromě toho nejsprávnějšího,
nejstatečnějšího - zeleného. Jedná se o projevy fundamentalismu,
netolerance (nikoliv o projev levicové ideologie) se všemi doprovodnými
jevy. Jde o ztrátu důvěry v demokratické instituce a použití násilí,
možná i o model převzatý z jiné sféry současnosti.
Přesvědčují o tom činy, ke kterým došlo v posledních
dnech. Jestliže někdo na veřejném místě přirovná výstavbu továrny
v malé obci ke světové válce jen proto, aby ovlivnil účastníky
místního referenda, je to ukázka myšlení, které je oproštěno od
jakékoliv hierarchie hodnot. Aktivisté jdou však i dále: na tiskopisech
ekologického hnutí adresovaných průmyslníkům se objevují výhrůžná
poselství o zastřelení ředitele - shodou okolností člověka, který
se umístil na čelném místě v soutěži o Ropáka - či vyhození průmyslového
objektu do povětří. Dopis s poznámkou, že na dně Orlické přehrady
je ještě dost místa, zase dostal držitel Ropáka roku 1996 a k
tomu navíc se mu dostalo anonymního pomalování domu vyjetým olejem.
[Na vysvětlenou prvního případu: výhrůžka zastřelení se objevila
připsaná na korespondenční lístku, jehož text shodou okolností
zveřejňujeme na protější straně, a Děti Země s ní neměly nic společného
- což ostatně Petr Jakeš ani netvrdí. O ostatních případech nic
nevím.] Jsem přesvědčen, že představitelé ekologických hnutí k
takovým činům nevyzývají, ale pokud vím, ani se od takových akcí,
ke své škodě, veřejně nedistancují. Česká veřejnost nemá násilí
ráda, a proto budou mít projevy zeleného fundamentalismu kontraproduktivní
účinek (průmyslníci, radujte se). (…) (dek)