Názory

Rovnost jen pro někoho

Zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, tedy tzv. atomový zákon je v naší zemi úplně novou legislativní normou.
Sjednocuje množství dosavadních vyhlášek a přináší i mnohé nové prvky, jako je zřízení Správy úložišť radioaktivních odpadů, povinné odvody do státního jaderného účtu určené na ukládání jaderných odpadů, ručení za jadernou škodu a další. Připravilo jej ministerstvo průmyslu a obchodu v čele s Vladimírem Dlouhým po několikaletém slibování brzkého dokončení. Ekologické organizace, ale i některé obce se snažily vstoupit do procesu formulování zákona již v té době, leč jejich připomínky byly oslyšeny. Naopak k tvorbě paragrafů byla přizvána firma ČEZ. Provozovatel jaderných elektráren si tak vlastně sám připravil regule, dle kterých bude dále podnikat. Výsledkem je zákon, který jednostranně zvýhodňuje jaderný průmysl na úkor občanů této země.
Projevuje se to například omezením odpovědnosti provozovatele jaderného zařízení za veškeré škody způsobené jadernou havárií do výše pouhých 6 miliard korun. Totožně se ze zodpovědnosti vyvléká i stát, který zařízení povolil. V jiných oblastech lidské činnosti přitom není odpovědnost za škodu logicky omezována. Dle názoru některých právníků takovéto zvýhodnění odporuje zásadě rovnosti deklarované v Listině základních práv a svobod.
Velkým nedostatkem napadaným jak obcemi, tak i nevládními organizacemi je, že ve správních řízeních dle atomového zákona mají být jedinými účastníky pouze žadatelé o to které povolení (například o umístění jaderného zařízení - elektrárny, meziskladu či úložiště). Bohužel možnost účasti veřejnosti a dotčených obcí v procesu EIA případně v územním a stavebním řízení je v těchto případech nedostatečná. Vůbec se v nich totiž neřeší otázky jaderné bezpečnosti a výsledky EIA jsou navíc nezávazné. Rozhodnutí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost je už dnes rozhodujícím podkladem pro vydání povolení podle stavebního zákona. Fakticky tak současná formulace zákona znemožňuje účast veřejnosti na rozhodovacím procesu.
Problémem, který vychází z absence obecné právní normy upravující právo na informace je pak omezování povinnosti informovat veřejnost neurčitou formulací přiměřeně, či možnost skrýt žádanou dokumentaci pod kategorii obchodního tajemství. Ostatně je to již dnešní běžnou praxí firmy ČEZ, která tak kupříkladu utajuje i studii o vlivech jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí.
Připomínek k atomovému zákonu je ještě celá řada. Ekologické organizace jako Sdružení Calla, Hnutí DUHA, Program energetických úspor, Jihočeské matky, Greenpeace a další spojily síly, aby při projednávání zákona v poslanecké sněmovně dosáhly potřebných změn. Některé drobnější věci se nám při tom opravdu změnit podařilo, o mnoha se vedly diskuse, ale výše zmíněné nedostatky zásadního charakteru v něm zůstaly.
Zákon byl poslaneckou sněmovnou schválen těsně před koncem roku 1996 a byl postoupen Senátu. Cílem naší práce je nyní dosáhnout vrácení zákona Senátem i s pozměňovacími návrhy. První zkušenosti nám však říkají, že mnozí ze senátorek a senátorů slyší více na argument urgentnosti zákona pro dokončení Temelína než na racionální zdůvodnění, která jim předkládáme. Škoda, v tom případě budeme nuceni zaměstnat soudce Ústavního soudu.

Bobr ohrožen vodním dílem na Labi

O vodním díle Malé Březno (VD MB) se vedou diskuse již řadu let. Koncem roku 1995 byla veřejnosti předložena dokumentace EIA. Investorem je HYDROČEZ Praha, posuzovatelem dokumentace je RNDr. Josef Kupec z INVESTprojektu Brno (navrhuje souhlasné stanovisko). První část veřejného projednání posudku k dokumentaci proběhlo 16. 1. 1997. K dokumentaci bylo vzneseno na 90 nesouhlasných stanovisek a připomínek ze strany veřejnosti i odborníků a naše organizace získala již 6 tisíc podpisů pod petici za zachování lužních porostů na Labi.
Názory na výstavbu VD MB se liší podle hledisek, ze kterých jsou posuzovány. Ministerstvo dopravy je pro rozvíjení lodní dopravy, v tomto případě dlouhodobé splavnění Labe (tj. 345 dní v roce) pomocí plavebního stupně (jezu) v Malém Březně. Záměr výstavby VD na Labi se odvíjí od potřeby dosáhnout ponoru lodí 1,4 metru, které Labe v současnosti splňuje pouze po dobu 240 až 290 dní v roce. Je tu však jeden opomíjený háček. Pro dosažení zmíněné splavnosti od Ústí po státní hranici s Německem bude zapotřebí výstavby dalšího VD v Prostředním Žlebu. Navíc se uvažuje o ponoru lodí 2,8 metru. Zásah do krajiny by byl tedy mnohem větší. Přitom obě plánovaná VD se nacházejí v CHKO, kde zákon č. 114/92 Sb. takovouto výstavbu zakazuje. V dotčené lokalitě se vyskytují ohrožené (i kriticky) druhy rostlin a živočichů (poslední lokalita v ČR kriticky ohroženého drobnokvětu pobřežního a výskyt kriticky ohroženého bobra evropského). Pokud Územní odbor MŽP vydá souhlasné stanovisko, ztratí naše republika jedny z posledních zachovaných říčních ekosystémů na Labi jako cenu za 50 až 120 dní v roce, o které se zvýší splavnost Labe.
Veřejné projednání bylo přerušeno a mělo by pokračovat cca do tří týdnů. Aktivita veřejnosti během této doby se může stát klíčovou pro další osud zmíněných říčních ekosystémů.