Názory



Benda nedovařil, Skalický nedopekl

V těchto dnech Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky projednává vládní návrh nového zákona o odpadech. Debata při druhém čtení zákona prokázala, že to, v jaké podobě bude zákon schválen (bude-li vůbec schválen) je velkou neznámou.
Původní návrh, předložený minulé Sněmovně ještě ministrem Bendou, byl nepochybně v mnoha bodech paskvil. Ministr Skalický ho nicméně ponechal beze změny, což vysvětloval snahou projednávání zákona urychlit (zákon totiž nemusela znovu podrobně projednávat vláda). Poslanecký Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí (dále jen Výbor) odvedl nemalý kus práce na přípravě pozměňovacích návrhů, které by z vládního návrhu učinily použitelný zákon.
Je bohužel smutné, že ve Sněmovně vzniká nadstranická koalice, která chce některé části zákona vrátit do původní, špatné podoby. Je dvojnásob smutné, že v jejím čele stojí ministr životního prostředí.
Největší bitva bude zřejmě svedena o poplatky za ukládání odpadů na skládky. Výbor navrhl jejich zvýšení na dvojnásobek. Podstatu sporu nejlépe vykreslí dva citáty. Jiří Skalický (ODA): „Můžeme takovým zvýšením poplatků způsobit neúměrné nároky na podnikovou sféru a potažmo také na občany.“ Libor Ambrozek (KDU-ČSL): „Zvýšení poplatků na dvojnásobek oproti současnému vládnímu znění předpokládá už ministerský návrh z minulého roku, který byl ve vládě snížen na polovinu.“ Poplatky jsou přitom ve stejné výši již od roku 1992 a podle vládního návrhu by měly zůstat ve stejné výši až do roku 1998. Přeloženo do češtiny: vzhledem k inflaci je skládkování rok od roku levnější. Poslanec Huml (ODS) je přesto přesvědčen, že zdvojnásobením poplatků by mohlo „dojít ke stagnaci až likvidaci celých průmyslových odvětví“. Dodejme, že mezi zastánce nízkých poplatků za skládkování patří i poslanci Grégr (ČSSD) a Vrcha (SPR-RSČ), na stranu opačnou pak musíme zařadit poslance Bláhu a Vlčka (oba ČSSD).
Vedle sporu o poplatky zřejmě zapadne (resp. se možná vyřeší nějakým kompromisem) spor o existenci Programů odpadového hospodářství - zde přece jen nejde přímo o peníze.
Nicméně pokud vše dobře dopadne a pozměňovací návrh Výboru projde v plném rozsahu, neznamená to, že je vyhráno. Návrh zákona o odpadech neobsahuje vedle poplatků za skládkování žádné další ekonomické nástroje, neuspokojivě a spíše v náznaku se zabývá problematikou obalů a nedává občanovi právo vědět, kolik a jakých odpadů produkuje továrna za jeho zahrádkou (dokonce ani kolik odpadů vzniká v obci, v níž žije!). Už teď je proto třeba přemýšlet nad novelizací nového zákona o odpadech.

Plakát

Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí navrhuje ve svém pozměňovacím návrhu zakázat výrobu a dovoz obalů z PVC. Na snímku plakát rakouských Greenpeace označující PVC za jed pro životní prostředí. Foto: Greenpeace


Stávka železničářů- a co my ?

O půlnoci z pondělí 3. února na úterý 4. února zahájil Odborový svaz železničářů (OSŽ) v čele s Jaromírem Duškem (nejpočetnější svaz z několika odborových organizací na železnici) stávku. OSŽ zveřejnil své 4 základní požadavky: 1) vypracování (skutečné) dopravní strategie, která bude mj. obsahovat vztah naší dopravní soustavy k zemím EU a sociální program při eventuálním útlumu českých drah (podobný program existuje v hornictví); 2) zastavení všech nesystémových a nevratných kroků na železnici; 3) vyvození důsledků ze špatného hospodaření ČD, přičemž do té doby pozastavit pravomoci vedení ČD; 4) po skončení stávky nijak nepostihovat stávkující.
Český a Slovenský dopravní klub a Sdružení za šetrnou dopravu vydaly dne 4. února 1997 společné podpůrné stanovisko ke stávce OSŽ, které se pozitivně vyjádřilo k prvním třem požadavkům odborů (čtvrtý bod je samozřejmostí). Důraz byl rovněž kladen na ekologické a energetické aspekty železniční dopravy.
Ve stejný den vyšel v MFD obsáhlý článek ministra dopravy a spojů Martina Římana, z něhož lze např. uvést tyto citace: „(...) maximálně pružná a univerzální automobilová doprava odpovídá svým charakterem stále více individualisticky pojímanému životnímu stylu euroatlantické civilizace (...) železnice nemá nadále výsadní postavení (...) rozsah železnice, na které se státu nevyplatí dotovat dopravu, je zhruba 30 % stávající sítě (...)“ (následující den vyšel v MFD obsáhlý článek ředitele Českých drah Rudolfa Mládka, třetí den stávky obsáhlý článek šéfa OSŽ v MFD nevyšel).
A jaký je výsledek stávky? Bylo splněno 3,5 odborářských požadavků. Nejhlavnější je ten, že ministr dopravy a spojů má do 31. května předložit novou strategii dopravní politiky, včetně budoucnosti železniční dopravy, s ohledem na začleňování do zemí EU, přičemž transformační kroky ČD budou konzultovány se zástupci odborů. Co to znamená pro nás, pro ekology? Bohužel ještě více urychlit přípravu na vypracování studie různých scénářů dopravní strategie u nás a do 31. 5. vypracovat aspoň základní teze alternativní dopravní strategie.
K tomu by měl také pomoci dopravní seminář pod názvem Alternativní trendy dopravní politiky v ČR na konkrétních případech, který proběhne ve dnech 7.-.9. března v Rybníku u Poběžovic (bližší informace na s. 15).
P. S.: Podle průzkumu se stávka významně nedotkla tří lidí ze čtyř a vláda se podle názoru 58,1% respondentů o železnici stará špatně.


Zrušená dálnice: blýská se na časy ?

Zdá se, že se blýská na lepší časy. Vládní rozhodnutí o zrušení projektu dálnice D3 bylo rozhodně jiné než očekávané. Není pochyb, že hlavní podíl na tom má razantní postup ministerstva životního prostředí, ze kterého podle všeho už dokonale vyčpěl duch ministra Bendy.
Na druhou stranu však není nějaký velký důvod k jásotu. S dálnicí D3 vláda pohřbila jenom tu nejhorší variantu. Už dnes mluví ministr Říman jako o hotové věci o tom, že do Českých Budějovic a dokonce až na rakouské hranice bude prodloužena silnice dálničního typu z Příbrami. Zdá se tedy, že vláda se bude snažit díru po neprůchodné a nesmyslné D3 záplatovat jinými dálnicemi.
Řešením však není zkoušet s dálnicí prorazit jinde, když to přes Medník nešlo. Rakousko se chystá modernizovat železniční spojení. Pro naši vládu zatím modernizace trati z Prahy do Českých Budějovic není aktuální. Vysokorychlostní trať z Lince tak bude končit na českých hranicích. Česká republika by měla podobně jako Rakousko postavit svoji dopravní koncepci na moderních železničních tazích a pak teprve přemýšlet o dalších dálnicích.