Když jsem před časem - vůbec poprvé v životě - četl v Ekolistu (nebo to bylo v Pecce?) o Unabomberovi, netušil jsem, že zanedlouho se toto téma stane jedno z nejfrekventovanějších, s jakým se budu setkávat.
I v Čechách je k dispozici dostatek čerstvých faktických zpráv (pokud vím, speciální články byly ve známých U. S. týdenících - Newsweek, Time..., které lze v Praze snadno sehnat), proto je pomíjím. Jde mi spíše o vyjádření pocitu, který to ve mně vše vyvolává.
Samozřejmě souhlasím s tím (a myslím, že tak zněl i Váš komentář), že každé násilí je zrůdnost a nelze ho omluvit žádnými (vznešenými) cíli. Konečně, každý původce zla (zde násilí) bude za něj spravedlivě potrestán. Ani ne tak soudem světským, jako Božím. Ale nechť je vydán i soudu světskému. Nechť ho však soudí spravedlivě. Nepochybuji o tom, že pana Kaczynského americké soudy odsoudí k tvrdému trestu. Zatím (ani vlastně nevím, jestli mu už byla vina prokázána) ho soudí veřejnost, nebo lépe - veřejné sdělovací prostředky.
Tón všech televizních stanic, které tu z důvodů jazykových a částečně poučných sleduji, je naprosto stejný: Tak už jsme ho syčáka chytli a soud už mu to spočítá. FBI už sbírá důkazy (tomu jsou věnována všechna zpravodajství). Jedním z důvodů je odhalení motivu. Ten už jsem se z TV také dozvěděl. Kaczynskému se nelíbily některé zásahy do okolí jeho bydliště a tak se je snažil za každou cenu odvrátit.
Kaczynski žil posledních 10 let sám, téměř jako poustevník, v malém srubu v relativně neporušené montanské divočině . Viděl jsem záběry, co se děje s tamními krásnými lesy. Z jedné strany příšerné holoseče. Z druhé strany se snad chystá stavba jakési přehrady nebo čeho.
Kdyby někdo měl rodinu, která by byla ve velkém ohrožení, kdosi by ji řekněme napadl. A ten někdo by ji bránil, třeba se zbraní v ruce, a útočníka by zranil či zabil. Soud by ho možná odsoudil za nepřiměřenou obranu, ale sympatie všech by byly na jeho straně.
Vžijeme se do postavení člověka - poustevníka. Nemá nikoho. Jeho „blízké” nahrazuje příroda. Je na ní závislý nejen citově, ale i fyzicky (tím nemyslím nyní obživu, ale neschopnost žít v jiném prostředí, než na jaké je člověk zvyklý). A najednou je tato jeho jediná blízká bytost v ohrožení. Smrtelném. A ten člověk ji brání, to je pochopitelné. Brání ji nešťastně - nelegálně (nelegálně nejen před soudem světským, ale i Božím) a to je zlé. Ale jen přirozený akt sebezáchovy - motiv obrany - je mu najednou přičítán jako přitěžující důkaz. Sympatie nejsou na jeho straně.
Vlastně nevím, abych řekl pravdu, zda jsou na jeho straně sympatie nebo nejsou. Tedy televizní sympatie rozhodně ne. Zdejších lidí? Těžko říci, nejsou v tom příliš sdílní. Zachycený článek v univerzitních novinách, který celou záležitost paroduje (přikládám), by naznačoval, že ne všichni lidé tu přejímají televizní šablonu.
Ať je tomu tak či jinak, každopádně se tu nezvedne žádné hnutí na jeho obranu. A pan Kaczynski, který skutečně trochu vypadal jako „divý muž z lesa”, když ho zatýkali, se bude nyní cítit ještě tisíckrát osamělejší, než když žil jako poustevník.
Musím říci, že mi je ho líto. Proto, co udělal (a protože vím co ho za to čeká), - proto, jaký je jeho osud. V současné době jsou mé sympatie na jeho straně.
Ať se Vám práce v redakci daří.
František Kožíšek