Dnes se již objevilo několik písemných kritických připomínek k průběhu červencové blokády Jaderné elektrárny Temelín, a to i od členů jejího vedení. Řada z nich vyšla tiskem. Jaké názory měli samotní účastníci ještě v průběhu blokády, vyplyne z níže uvedeného textu. Vznikl jako obecný závěr na základě besedy s cca 120 účastníky blokády ve Všemyslicích v pondělí 7. 7. 1997.Velká kritika se snesla na špatnou koordinaci blokády ze strany vedení (a malou možnost ovlivnit jeho rozhodnutí), komunikaci mezi účastníky a na taktickou a technickou nepřipravenost, včetně práce s účastníky blokády během tábora. Naopak velmi kladně bylo hodnoceno spontánní a klidné vniknutí do vnějšího areálu JETE bez zbytečně vyhrocených situací, s jistou disciplinovaností a velká účast obětavých a solidárních lidí na samotné blokádě.
Účastníci besedy se shodli na tom, že je potřeba změnit dosavadní neúčinný pasivní styl blokády. Mezi nejčastějšími návrhy bylo co nejdříve uspořádat nečekanou akci jako např. ve skupinách nebo masově vniknout do JETE s cílem poukázat na špatné zabezpečení jejího
areálu, s novými silami a jinou taktikou znovu zablokovat celou elektrárnu a dostát svému záměru ztížit práce na dokončení její výstavby apod. Bohužel počasí, celková únava a zejména záplavy zabránily řadu nápadů realizovat.Hlavní výtky k letošní blokádě na základě různých hodnocení se týkají neznalosti cíle blokády (od vedení i od účastníků), zkostnatěle opakovaného používaní stejné strategie a taktiky v průběhu blokády jako loni, aniž bylo využito velkého množství lidí. Směřovaly i ke krátké a nedůsledné přípravě v táboře - nevznikl pocit sounáležitosti a solidarity mezi účastníky.
Letos účastníci příliš snadno zmalomyslněli a ztratili důvěru ve vedení, což může na několik let zastavit rozvoj občanského hnutí u nás. Šance na pozastavení výstavby JETE nebo aspoň uspořádání referenda se zdají být v poslední době velmi vysoké, avšak na úkor hnutí.
Navzdory tomu se domnívám, že většina účastníků blokády své přítomnosti na ní nelitovala. Měla zájem spolupodílet se na vyhodnocení jejího průběhu a měla i nápady, jak by blokáda dále pokračovala, aby lidský i materiální potenciál byl efektivně využit. Je zřejmé, že zájem o naplnění cíle - aspoň zpomalit výstavbu JETE bez zbytečných násilností a osobních či skupinových antipatií - byl společný drtivé většině účastníků blokády.
Z uvedených hodnocení je zřejmá shoda v tom, že letošní blokáda nebyla příliš podařená organizačně ani obsahově. Na základě svého hodnocení se Hnutí DUHA rozhodlo, že blokádu příště dělat nebude, neboť se spíše soustředí na jiné části své protitemelínské kampaně. V úvahu připadá např. lobbying, osvětová práce v okolí JETE a ve sdělovacích prostředcích s cílem prosadit referendum o JETE, tlak na zveřejnění dokumentace o hodnocení vlivů výstavby JETE na životní prostředí a některé menší veřejné akce - pochody, happeningy apod. DUHA zvažuje uspořádat letní tábor, avšak bez blokády.
Nad příští blokádou visí otazník. Jisté je však jedno - nikdo již nebude příští rok organizovat stejnou blokádu jako letos. Přesto existují názory, že by blokáda měla být, dokonce se objevují i konkrétní návrhy na minimálně pět změn: 1) pořádat blokádu pod názvem TEMELÍN 1998, 2) změnit termín na konec srpna (kvůli stabilnímu počasí), 3) pořadateli by byly skutečně osobnosti z různých stran pod názvem Občané proti Temelínu, aniž by se zviditelňovalo jakékoliv hnutí, 4) změnit způsob blokády, tzn. razantně taktiku a zajistit kvalitní a nové technické prostředky, 5) změnit organizaci blokády, tzn. zlepšit koordinaci vedení a komunikaci s účastníky. Další nápady na příští blokádu JETE zatím v současné době shromažďuje Koordinační centrum nenásilných volných radikálů - telefon i fax 05/539646.
Blokáda, která letos proběhla u Temelína, nebyla první. Před branami Temelína vyjadřovali svůj nesouhlas občané od roku 1993 každé léto. K této krajní formě protestu - nenásilné akci občanské neposlušnosti - se účastníci rozhodovali proto, že všechny ostatní cesty byly uzavřeny. Česká vláda nereagovala na petice obyvatel ani na dopisy starostů, úřady zavíraly oči nad protiprávními změnami stavby. ČEZ odmítal poskytnout sebemenší informaci, ministr Dlouhý a premiér Klaus při obhajobě dostavby elektrárny používali nepravdivých tvrzení. Těm, kdo se nechtěli smířit s arogancí moci, nezbylo, než se o Temelínu alespoň pokusit vyvolat veřejnou a širokou diskusi.Nenásilných blokád, příjezdů na staveniště se přitom rok od roku účastnilo více lidí, v roce 1996 jich bylo již 350. Hodnotit dopad těchto kontroverzních akcí je sice obtížné, ale jedno je jisté - díky nim se o Temelínu ve sdělovacích prostředcích psalo a mluvilo více, než by tomu bylo bez jejich konání.
Organizátorům však nešlo jen o Temelín. Na opakovaných nenásilných blokádách vznikalo hnutí občanské neposlušnosti - hnutí lidí, kteří jsou odhodláni v odůvodněných případech svými těly nenásilně bránit ničivým projektům. Občanská neposlušnost je totiž mnohem více než blokáda silnice. Vyžaduje velkou odpovědnost, osobní disciplínu a zároveň ochotu přihlásit se k přestupkům (např. neuposlechnutí výzvy veřejného činitele) a nést za ně následky (obvykle zadržení a pokuta). Samozřejmou součástí takového protestu je, že účastníci zveřejní svůj záměr předem, i to, že se svým podpisem zaváží dodržovat přísné zásady nenásilí.
Tuto kulturu odpovědnosti a disciplíny se dařilo vytvářet až do roku 1996. Na blokádu v červenci 1997 přijelo lidí již přes šest stovek, z toho třetina ze zahraničí. Ačkoliv to mnozí považovali za úspěch, nakonec tomu bylo naopak.
Letošní akce postrádala tolik potřebného ducha vzájemné odpovědnosti, sebestředné výstřelky „radikálních“ aktivistů nabourávaly koordinaci akce, až nakonec vyústily v neochotu mnohých řídit se čímkoliv jiným kromě pocitu vlastní důležitosti.
Jen náhodou nedošlo nakonec k vážnému neštěstí, k němuž několikrát nebylo daleko. Ztráta soudnosti řady účastníků se pak plně projevila v úterý, kdy odmítali připustit naprosto zřejmý fakt, že v blokádě není možné kvůli tragickým povodním na Moravě pokračovat a že je třeba v rámci možností přispěchat na pomoc jinam. Navzdory potížím se organizátorům podařilo blokádu zvládnout a ukončit, včetně odeslání autobusu s dobrovolníky a materiálem na Moravu.
Díky hořké zkušenosti nyní víme, že akci občanské neposlušnosti nelze příště pořádat podobným způsobem, který dává prostor egoismu, nezodpovědnosti a anarchistickému přístupu. Vzhledem k měnícímu se názoru politiků na správnost dostavby JETE je tu i možnost, že již žádné příště nebude muset být.