Zelená domácnost


Co říkají ekoznačky?

Do české slovní zásoby v minulých letech vstoupilo nové slovo ekoznačka. Co ekoznačka vlastně je, jak se pozná a co ve skutečnosti označuje?
Ekoznačka je symbol, který informuje zákazníka o tom, že výrobek, který se mu nabízí, je relativně neškodný, či lépe řečeno šetrnější k životnímu prostředí než jiné obdobné výrobky. Šířeji můžeme mluvit o ekologickém označování výrobků (ecolabelling), neboť obaly výrobků či návody k nim často obsahují informace o (skutečné či domnělé) šetrnosti výrobků k životnímu prostředí.
V našich obchodech se můžeme u celé řady výrobků setkat s takovými značkami i nápisy. Informace v nich obsažené jsou někdy pravdivé, někdy jde o polopravdy či zavádějící tvrzení a někdy jde o čirou lež.
Státem garantované ekoznačky jsou v České republice v současné době pouze dvě.
První z nich je Ekologicky šetrný výrobek. Tato známka je udělována v rámci takzvaného Národního programu označování výrobků ochrannou známkou Ekologicky šetrný výrobek, který koordinuje Ministerstvo životního prostředí. To také, ve spolupráci s Agenturou pro ekologicky šetrné výrobky, připravuje směrnice pro jednotlivé druhy výrobků. Firma, která má zájem na tom, aby její produkty nesly tuto značku, je musí nechat přezkoušet státem akreditovanou zkušebnou, která potvrdí, že výrobek splňuje požadavky té které směrnice.
Ke konci srpna letošního roku bylo touto značkou označeno 213 různých výrobků od 30 firem (z toho bylo 18 českých a 12 zahraničních firem). Řada výrobců vytýká MŽP nedostatečnou propagaci programu Ekologicky šetrný výrobek, proto se jim prý označování nevyplácí. Prvním výdajem je totiž jednorázový poplatek 20 000 korun. Zejména nákladné je ale pro výrobce zaplatit testy v akreditovaných laboratořích. Lépe připravená kampaň by podle výrobců zvedla i zájem spotřebitelů o tyto výrobky, a tím by stoupl i zájem producentů o tuto značku.
Program Ekologicky šetrný výrobek je samozřejmě možné kritizovat jako nedostatečně ambiciózní. Ještě za ministra Bendy byl vyvíjen značný tlak, aby ekoznačku dostalo co nejvíce výrobků a počet oceněných výrobků byl uváděn jako doklad úspěchu programu. Tento tlak měl pak vliv na (menší) přísnost směrnic. Na druhou stranu je nutno říci, že udělování ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek je značně transparentní proces: o podobě směrnic rozhoduje Rada pro ekologicky šetrné výrobky, ve které jsou zastoupeni reprezentanti různých zájmových skupin, a ekoznačka se přiděluje na základě splnění těchto kritérií. Směrnice jsou každé dva roky aktualizovány, takže je zde možnost jejich postupného zpřísňování.

Přehled směrnic pro Ekologicky šetrný výrobek

01-96 pro tepelně izolační materiály ze sběrového papíru (1 oceněný výrobek).
02-97 pro oleje pro mazání řezných částí motorových pil (0 oceněných výrobků).
03-94 pro prací prostředky pro textilie (žádný oceněný výrobek; směrnice neplatná po 21. 2. 1996, letos by měla být novelizována).
04-96 pro nátěrové hmoty ředitelné vodou (32 výrobků).
05-97 pro teplovodní kotle na plynná paliva vybavená atmosférickým hořákem (120 výrobků).
06-97 pro teplovodní kotle na plynná paliva vybavené hořákem s nuceným přívodem spalovacího vzduchu (12 výrobků).
07-97 pro tekuté čistící prostředky (1 výrobek).
08-97 pro lepidla a tmely ředitelné vodou (3 výrobky).
09-97 pro hygienický papír ze sběrového papíru (1 výrobek).
10-97 pro grafický papír ze sběrového papíru (3 výrobky).
11-97 pro kotle teplovodní průtočné na plynná paliva do výkonu 50 kW (37 výrobků).
12-95 pro aglomerované materiály na bázi dřeva a výrobky z nich (0 výrobků)
13-95 pro teplovodní kotle a lokální spotřebiče na tuhá paliva (2 výrobky).
14-95 pro brikety z dřevního odpadu (1 výrobek).
15-96 pro hydraulické kapaliny (0 výrobků).
16-96 pro světlé a tmavé infrazářiče na plynná paliva (0 výrobků).
17-96 pro tenzidové mycí kosmetické prostředky (0 výrobků).
18-97 pro textilní výrobky - trička (0 výrobků)
19-97 pro textilní výrobky - ložní povlečení (0 výrobků)
Stav ke dni: 31. srpna 1997

Ekologicky šetrný výrobek

Druhou ze státem garantovaných značek je BIO - Produkt ekologického zemědělství. Výrobky takto označené pocházejí z hospodářství, které splňuje poměrně přísné podmínky Metodického pokynu pro ekologické zemědělství. Splnění kritérií pro její udělení garantuje certifikační výbor jmenovaný Ministerstvem zemědělství.

BIO - Produkt ekologického zemědělství

Další skupinou ekoznaček jsou značky, které udělují či udělovaly různé organizace více či méně nahodile zvoleným výrobkům. Mezi ně patří značka Ecopack, udělovaná státní zkušebnou 246 (Státní zkušební ústav lehkého průmyslu v Českých Budějovicích), dále Zelená plaketa firmy REK s. r. o. a žabička udělovaná nadací Monitor, kterou založila Strana zelených. Značka Ecopack byla (současný stav se nepodařilo ověřit) udělována různým mnohdy nepříliš ekologickým obalům. Druhé dvě značky se již delší dobu neudělovaly, ale stále existují a můžete se s nimi setkat na v minulosti oceněných výrobcích. Tyto značky se od předchozí skupiny státních značek liší zejména tím, že jsou udělovány výrobkům, jejichž ekologické kvality zaujmou udělující organizaci. Neexistují tedy předem stanovená kritéria, která je nutno splnit.
Ecopack
Konečně existují i značky a nápisy, které si výrobce udělil sám. Pokud výrobce hlásá, že jeho produkt nepoškozuje životní prostředí, jde o jasnou lež (každý výrobek více či méně životní prostředí poškozuje). Často se také setkáme s tvrzením, že výrobek je recyklovatelný. Zpravidla (ne vždy) jde o výrobky, které lze recyklovat jen velmi obtížně a které k recyklaci nemáte komu předat. Jde o tedy o polopravdu a pokus zmást spotřebitele.
Důvěřovat můžeme i zahraničním značkám analogickým našemu Ekologicky šetrnému výrobku (například Modrý anděl v Německu, kytička s nápisem Umweltzeichen v Rakousku apod.). Jsou tu ale dva háčky. Zahraniční výrobek je (většinou) dovezen z větší dálky než výrobek domácí - a doprava také poškozuje životní prostředí. A potom většinou neznáme podmínky udělování té které zahraniční ekoznačky, takže nevíme, za co přesně výrobek značku získal.
Konečně je zde oblast neekoznaček - tedy značek, které s šetrností k životnímu prostředí nemají nic společného. Nejznámějším příkladem je německá značka Der Grûne Punkt (Zelený bod) a méně známý symbol RESY. Jde o označení obalů, které má význam pouze v Německu a které informuje o tom, že výrobce obalu zaplatil určitou částku společnostem, které se starají o sběr a využití použitých obalů. Tuto povinnost výrobcům ukládá německý zákon a nejde tedy o ekoznačku. V České republice tato značka nemá žádný význam!!!

Der Grûne Punkt RESY

Ekoznačkou není ani známý symbol tří šipek . Ten doplněn číslem a zkratkou informuje, z jakého plastu je výrobek zhotoven. Takové označení usnadňuje recyklaci. Neznamená to ale, že jej někdo skutečně recykluje, a nedává návod, co s ním má po použití udělat spotřebitel.

Symbol tří šipek

Samozřejmě jsme v tomto článku nevyčerpali všechna ekologická označení na výrobcích. Chtěli bychom, abyste nás informovali o výrobcích, na kterých najdete podle vašeho názoru neoprávněnou ekoznačku nebo nepravdivé tvrzení o šetrnosti výrobku k životnímu prostředí. Budeme se snažit výrobce kontaktovat a získat od něj vysvětlení.

Kde můžete získat další informace o problematice ekologického značení:
Agentura pro ekologicky šetrné výrobky, Český ekologický ústav, Vršovická 65, 100 10 Praha 10.
Ekologická poradna Veronica, RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc., p. p. 91, 601 91 Brno.
Hnutí DUHA Olomouc, Křížkovského 14, 772 00 Olomouc, tel. (068) 522 85 84.

Vlakem po Apeninském poloostrově

I po prázdninách, v období babího léta, se budou hodit další informace o cestování po železnici v Evropě. Tentokrát bude řeč o italských drahách Ferrovie dello Stato (FS). FS prošly stejně jako většina ostatních evropských železničních společností restrukturalizací a modernizací, v současné době fungují jako akciová společnost v majoritním vlastnictví státu. Kromě FS působí v Itálii více než desítka soukromých železničních dopravců, kteří vlastní většinou krátké lokální a odbočné tratě (například úzkokolejná elektrická dráha Trento - Malé nebo nádherná horská trať Domodossola - Locarno v severní Itálii).
Celková délka tratí FS dosahuje v současnosti 16 000 km (pro srovnání, ČD obhospodařují necelých 10 000 km tratí), z toho je zhruba 64% elektrifikováno. FS také zajišťuje lodní provoz na Sicílii a Sardinii. Specialitou italských drah jsou vysokorychlostní vlaky Pendolino s výkyvnými skříněmi (označované jako ETR 450, ETR 460 - na snímku vpravo nahoře - a ETR 500), které dosahují na přímých úsecích rychlostí až 250 kilometrů v hodině. Naklápěcí jednotky mohou projíždět zatáčkami rychlostí o 30% vyšší než konvenční vlaky a v kopcovitém terénu Apeninského poloostrova tak výrazně zkracují cestovní časy. Tato technologie má být použita i v nové koridorové jednotce ČD Premiér.
V Itálii jezdí několik druhů vlaků: Eurostar Italia (jednotky typu Pendolino), Cisalpino (upravená souprava Pendolino v relaci Milano - Švýcarsko), IC/EC, Diretto, Espresso, InterRegionale, Regionale a Metropolitano (příměstský). Kromě Eurostaru, IC/EC a CiS jsou všechny vlaky bezpříplatkové. Výše příplatku na Eurostar a EC/IC závisí na kilometrové vzdálenosti, většinou cenu obyčejného jízdného zhruba zdvoj- až ztrojnásobí.
Jízdné ve druhé třídě je pro našince nezvykle příznivé (viz tabulka) a výrazně zvýhodňuje dlouhé cesty. Například za přejezd celého poloostrova z rakouských hranic až na Sicílii (1 500 km) ve druhé třídě byste zaplatili 87 000 ITL (cca 1 600 Kč).
Platnost jízdenek je poněkud odlišná od našeho systému. V Itálii jízdenka platí obecně dva měsíce od zakoupení. Před nastoupením do vlaku si ji však musíte označit (convalida) ve strojku podobném těm v pražské MHD. Od této chvíle platí jízdenka 6 hodin (do 200 km) nebo 24 hodin (nad 200 km). Přerušení jízdy je možné bez jakýchkoliv formalit. Platnost jízdenky nad 200 km může být prodloužena až na 48 hodin od prvního oražení, pokud ji označíte během její platnosti podruhé.
Ferrovie dello Stato nabízejí svým zákazníkům řadu slev pro stálé klienty, zvýhodňují některé méně vytížené spoje, ale poskytují i slevy zajímavé pro nás. Novinkou na FS je karta Amicotreno (Kamarád vlak) za baťovskou cenu 99 000 ITL, díky níž mohou až 2 cestující jezdit řadou vybraných mimošpičkových vlaků (Treno Verde) za poloviční jízdné. Mládež do 26 let věku získává zakoupením průkazu Carta Verde (40 000 ITL) po celý rok nárok na slevu 20%. O pětinu nižší jízdné zaplatí také skupiny nad 6 osob (neplatí však v době letních prázdnin). Zajímavou investicí může být italská kilometrická banka (biglietto chilometrico) platná 2 měsíce a umožňující ujetí celkem 3000 km během maximálně 20 jízd až pro 5 osob najednou (206 000 ITL).

Příklady obyčejného jízdného

(2. třída) FS
10 km
1 500 ITL
50 km
4 300 ITL
100 km
8 200 ITL
200 km
16 000 ITL
500 km
38 500 ITL
1 000 km
74 500 ITL
1 500 km
87 000 ITL
2 000 km
99 000 ITL

1 000 ITL = cca 1 DEM