V rozhovoru pro Lidové noviny to uvedl ministr dopravy Vladimír Budinský. V přednášce pro studenty Stavební fakulty VUT v Brně ministr zase poznamenal, že reflektuje výrazný pokles zájmu o osobní dopravu a přesun k dopravě individuální. Oproti 12 miliardám osobokilometrů ve veřejné dopravě v roce 1990 poklesl do loňského roku výkon veřejné dopravy o zhruba 40 procent. Dnes dosahuje o něco více než 7 miliard osobokilometrů. V souvislosti s tímto trendem ministr poznamenal, že je nutné redukovat jak autobusovou, tak železniční osobní dopravu.
V současnosti nabídka osobní dopravy na železnici až čtyřikrát převyšuje poptávku. Osobní doprava ČD vykázala za minulý rok ztrátu 1,8 miliardy Kč. Počet cestujících sice mírně stoupl (o 1,1%), snížila se však průměrná přepravní vzdálenost, takže celkový výkon osobní dopravy ČD klesl o 3 procenta.
V zájmu zlepšení ekonomických výsledků železnice vypracovalo ministerstvo dopravy projekt restrukturalizace Českých drah. Projekt v listopadu schválila porada ministrů a počátkem února ho projedná vláda. Proces transformace by měl skončit do roku 1999. V té době by České dráhy měly vykazovat zisk. Ministr se přímo vyjádřil, že cílem projektu je co nejmenší zatížení daňových poplatníků. České dráhy prodají část svého majetku, sníží počet zaměstnanců (v první fázi o 3 až 5 procent) a budou rušit ztrátové spoje. Na zhruba třetině tratí připadá na 1 Kč tržeb až 10 Kč nákladů. Tyto většinou regionální tratě budou zefektivněny nejdříve. Výrazně bude seškrtána osobní doprava. Pokud ani to nepřinese žádoucí efekt zvýšení výnosů, bude trať zrušena a místo ní budou základní dopravní obslužnost (ráno tam, odpoledne zpět) zajišťovat autobusy, popř. bude trať privatizována. Jak EkoListu potvrdila pracovnice ředitelství Českých drah, už v novém grafikonu, který bude platit od 1. června budou citelné změny. Privatizaci tratí ministr není příliš nakloněn. Doslova pro LN řekl: „Metoda privatizace není samospasitelná. (...) Převedení hlavních činností ČD, které se dopravy přímo dotýkají, do soukromých rukou zatím nepovažuji za vhodné.” Podle transformačního projektu bude moci být řada tratí zrušena, aniž by byla nabídnuta k privatizaci.
Mluvčí Jindřichohradeckých místních drah označil tuto politiku za „státem řízené vytlačování železniční dopravy dopravou silniční” a za „omezování prostoru pro činnost nestátních subjektů”. Cílem sdružení bude pro nejbližší období snaha zabránit nevratným změnám, které prosazuje ministerstvo, tj. rušení tratí bez privatizace a prodej zařízení.
Jiří Neustupa a ČTA
Krátce před tím ji ministr František Benda předložil vládě. Ta ji 17. ledna vzala na vědomí, přestože byla, soudě podle slov premiéra, poněkud zaskočena složitostí a komplexností materiálu, který byl vypracován podle směrnic OECD (sdružení vyspělých zemí).
Zpráva konstatuje, že se oproti předešlému roku výrazně zlepšila kvalita ovzduší (emise oxidů síry se snížily o 10% oproti roku 1993 a emise tuhých látek o 21%) a vody (snížilo se množství vypouštěných škodlivin díky novým čističkám). Ubylo látek poškozujících ozónovou vrstvu. Ve srovnání s rokem 1993 poklesl počet černých a nezabezpečených skládek. Upozorňuje, že se oproti roku 1993 snížila energetická náročnost průmyslu i zemědělství. Oproti tomu se zastavil pokles zpoplatněného znečištění, které ve srovnání s rokem 1993 mírně vzrostlo, což je dáno pravděpodobně oživením výroby. Zhoršuje se znečištění ovzduší oxidy dusíku (díky automobilové dopravě) a nezlepšuje se stav přírody - je poškozeno 65 procent lesů (v podstatě všechny jehličnaté porosty) a situace se zhoršuje, Přes celkový pokles těžby nerostných surovin dochází v některých místech k závažným škodám na životním prostředí (těžbou jsou ovlivněna asi 2 procenta republiky). Podíl investic na řešení existujících problémů životního prostředí činil v roce 1994 2,7 procenta HDP. Ve stále větší míře přibývá soukromých investic (počítáno v to i ČEZ). Bohužel část dotací Státního fondu životního prostředí byla poskytnuta i na podporu přímotopného elektrického vytápění, jehož přínos je z hlediska ochrany životního prostředí sporný. Je systematicky snižováno radonové riziko, přesto, že tento projekt se potýká se stálým snižováním financí. Celkově hodnotí vládní představitelé určité zlepšování některých složek životního prostředí jako úspěch ekologické a ekonomické politiky současné vlády.
Pavel Činčera
Ve zprávě MŽP konstatuje, že přes celkový pokles těžby (o 40 procent ve srovnání s rokem 1990, což jde ale na vrub zejména útlumu těžby uhlí) překračuje těžba v některých oblastech únosnost území. Jde o dlouhodobé vyřazení krajiny při těžbě uhlí, znečišťování podzemních vod při těžbě uranu, likvidaci krajinných dominant, nadměrnou těžbu v chráněných územích a v územích akumulace vod těžbou stavebních surovin.
Zpráva konstatuje, že nyní, když pominul zájem státu na těžbě a přesunul se k soukromým společnostem, je nutné vytvořit pro těžební a průzkumné činnosti nová pravidla. Vláda uložila ministru Bendovi vypracovat do měsíce hodnocení dopadů a návrhy řešení. Jak František Benda potvrdil EkoListu, jeho návrh bude obsahovat (vedle dalších) tyto kroky k řešení střetů mezi zájmy těžební společnosti a ochranou životního prostředí:
MŽP chce výše zmíněná opatření zavést nejdříve v problematických oblastech, kterými jsou například Český kras (je nutné omezení těžby vápence), všechny lokality, kde probíhá průzkum na těžbu zlata (zde všude je nutné těžbu zakázat), vrch Tlustec (je nutné zachovat jeho významnou část s vrcholem).
Pavel Činčera
Na podzim roku 1994 k této úmluvě přistoupila i Česká republika. Součástí závazku vyplývajícího z této dohody je i vypracování národní zprávy. Národní klimatický program České republiku tuto zprávu dokončil v prosinci 1995. Průměrná teplota v České republice se podle ní zvýší v roce 2010 o 0,7-1 °C, v roce 2030 o 1,4-2 °C, v roce 2075 o 3,1-4,2 °C. Budou výrazně teplejší zimy, o něco méně teploty vzrostou i v létě. Bude také více pršet, zejména v zimě (v roce 2010 vzrostou srážky o 2-4%, v roce 2030 o 3-8% a v roce 2075 o 7-16%). Přesto lze očekávat problémy s ubýváním povrchové i podzemní vody - při nárůstu teploty o 4 °C by mohly hodnoty odtoku poklesnout až o 30%. O desítky procent se bude také snižovat odtok z nádrží, což může způsobit vážné problémy např. Praze.Oteplení přinese značné komplikace v zemědělství. Zde by se mělo sice projevit příznivě v rozšíření nejteplejších oblastí a rychlejším růstu plodin, na druhou stranu hrozí poškození rostlin podzimními mrazy a jejich větší vystavení extrémně vysokým teplotám. Dále je pravděpodobné značné rozšíření zemědělských škůdců a chorob. Nezbytné bude změnit druhovou skladbu pěstovaných plodin a hospodářských zvířat. Zvýší se riziko eroze.
Vliv oteplení na naše lesy by neměl být nijak katastrofální, přesto zpráva varuje před možnými následky pro lesy zdevastované kyselými dešti. Zpráva rovněž nepředpokládá významnější následky pro lidské zdraví.
Nejdůležitějším skleníkovým plynem, který vypouštíme, je oxid uhličitý (CO2), který se na celkovém „ohřívacím efektu” podílí ze 71%. Tento plyn z 97% pochází ze spalování fosilních paliv. Vzhledem k poklesu výroby od roku 1990 nebude mít Česká republika problémy vyrovnat se závazky Rámcové úmluvy. Ta totiž vyžaduje nepřekročení úrovně emisí CO2 roku 1990 v roce 2000. Patrně by bylo možné vyhovět i požadavkům Torontské dohody na 20% snížení emisí CO2 v roce 2005 oproti roku 1990.
Na snížení emisí CO2 existují dva recepty - buď se soustředit na výrobce energie a nutit je k snižování emisí (např. zdanit vypuštěné tuny CO2), nebo se pokusit snížit poptávku na straně spotřeby energie. Podle Národního klimatického programu je nejefektivnější právě cesta snižování spotřeby (v průmyslu, v osvětlení domácností, ve výrobě tepla a teplé vody).
Naopak produkce CO2 může oproti odhadům podstatně vzrůst, pokud dojde k enormnímu růstu spotřeby energie (např. na vytápění v domácnostech), budou uvolněny emisní limity regionálních znečišťujících látek či nedojde k odstranění dotací na elektřinu a plyn.
Mohlo by se zdát, že Česká republika nebude oteplováním postižena tolik jako jiné země - např. Bangladéš na tom bude jistě hůř. Svět je ale natolik propojený, že katastrofální změny v jedněch regionech se odrazí i v regionech druhých. Bojím se, že za tohoto džina vypuštěného z láhve budeme biti všichni.
Jan Činčera
V poslední době asi nejvýznamnější počin udělala Světová banka se svým žebříčkem celkového bohatství států světa. Do výše bohatství v národním měřítku zahrnuli analytikové Světové banky faktory jako výrobní prostředky, přírodní kapitál a lidský kapitál. U posledních dvou jmenovaných vyvstává značný problém, jak je peněžně ocenit, takže je nutno používat pouze hrubé odhady. U přírodního kapitálu je totiž nutno ocenit i podzemní zásoby surovin, stupeň porušenosti krajiny atp. Výsledky však ukazují, že největší význam pro bohatství státu má lidský kapitál. Měřítkem, které Světová banka užila, je míra vzdělanosti, vypočtená jako součet let školní docházky dosažená obyvateli daného státu. Existuje velmi silný vztah mezi touto vzdělaností a budoucími příjmy země, mnohem silnější, než při použití klasických ekonomických měřítek. Podle předběžných odhadů Světové banky se výrobní prostředky podílejí na globálním bohatství 16%, přírodní zdroje 20% a zbytek jsou lidské zdroje. Díky tomu nejvyšších příček dosáhly země s vysokou mírou vzdělanosti, bohatými přírodními zdroji a rozvinutou ekonomikou.
Richard Bejlek
Podle R. Špačka je posláním NP zajistit ochranu přírody a krajiny v nejcennější části Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Labské pískovce, avšak některé zvláště cenné partie se ocitají mimo území tzv. malé varianty. Jedná se zejména o turisticky atraktivní soutěsky říčky Kamenice, pískovcové Jetřichovické skály nebo vulkanickou lokalitu Růžák. „Je to škoda, neboť jde o lokality, kde se nachází řada velmi zajímavých přírodovědeckých fenoménů, které je třeba chránit,” řekl R. Špaček.
Spor o tzv. variantu „malou” a „velkou” spočívá v rozloze území, které má být předmětem vyhlášení NP. Tzv. velká varianta počítá s územím o rozloze 9 000 ha a oproti tzv. malé variantě, která počítá s rozlohou kolem 5 000 ha, se blíží rozsahu dnešní CHKO. Obhájci tzv. velké varianty argumentují zejména nutností konzervovat a obnovovat původní stav krajiny. Podle nich zvýšená turistická atraktivita území povznese tamní obce. Přívrženci malé varianty tvrdí, že zájmy obcí poškodí zpřísněný režim ochrany přírody.
Významným důsledkem přijetí tzv. velké varianty by byla změna v hospodaření s rozsáhlými lesními porosty, z nichž významná část je ve stáří, které slibuje výnosnou těžbu. V tomto případě by se totiž hospodaření v těchto lesích ujala správa NP. Doposud v CHKO hospodaří státní podnik Lesy České republiky.
Vládní návrh zákona je prvním případem v ČR, kdy je NP vyhlášen zákonem. V předchozích případech byly NP Šumava, Podyjí a Krkonošský NP vyhlášeny nařízením vlády.
M. Nekula, ČTA, 17. ledna
Podle slov M. Kuchařové z MH mohlo MŽP uplatnit svůj nesouhlas v roce 1994, kdy MH rozhodovalo o prodloužení povolení do roku 1999. Na základě dohody obou ministerstev z května 1993 zaslalo MH svůj souhlas s průzkumem MŽP. To proti němu mohlo v 15-ti denní lhůtě podat rozklad, což neučinilo. Podmínkou uděleného povolení byla uzavřená smlouva mezi firmou TVX Gold Bohemia důlní, Správou NP a CHKO Šumava a městem Kašperské Hory, která umožňovala firmě vstup na pozemky. Platnost smlouvy skončila loni na podzim a protože nebyla obnovena, rozhodlo 26. ledna MH o zastavení průzkumu až do uzavření nové smlouvy.
Pavel Činčera
Usnesení z dnešního zasedání výboru dále žádá vládu, aby výbor informovala o své surovinové politice, zejména z hlediska potřebnosti současné a uvažované těžby vápenců. Podle místopředsedy výboru Josefa Effenbergera (ODA) údaje o dostatečnosti zásob vápenců, které výbor obdržel nezávisle od Ministerstva hospodářství (MH) a MŽP, se značně neshodují. Zatímco MH uvádí, že prozkoumané zásoby vápence jsou asi na 300 let, údaje MŽP předpokládají 70 až 100 let.
J. Effenberger dále zpochybnil údaj, že ČR vyváží 5 procent vlastní spotřeby cementu, neboť podle jiných údajů se jedná o objem podstatně vyšší. Jan Bláha (ČSSD) upozornil v této souvislosti, že podle jeho informací belgická firma Lhoist na lokalitě Tmaň uplatňuje exkluzívní práva na „velmi značný export vápna do zahraničí”.
J. Effenberger politiku MŽP označil v otázce povolování průzkumu lokalit jako „kolísavou”. Podle jeho informací hodlá průzkumná firma RTZ Mindev v rámci geologického průzkumu provádět v lokalitě Mokrsko „poloprovozní kyanidové loužení v jílové vaně”, což jde podle jeho názoru názoru nad rámec povolených průzkumných prací. Podle jeho názoru může Česká republika svou potřebu zlata může krýt jakýmkoliv jiným bezpečnějším způsobem. „Na rozdíl od vápenců zlato nepotřebujeme ani náhodou,” řekl J. Effenberger.
MŽP, které původně s průzkumem souhlasilo, letos písemně požádalo MH o vrácení svého souhlasného stanoviska (k přezkoumání) a již jej nevrátilo. MH se pouze z tisku dozvědělo o rozhodnutí MŽP nepovolit průzkum vzhledem k případné těžbě kianidovým loužením.
(čta a pač)