Některé údajně ztrátové (a proto zrušené) vlaky jsou ve skutečnosti ziskové. Tvrdí to předseda Odborového sdružení železničářů Jaromír Dušek i nedávno odvolaný ředitel Generální inspekce ČD Jaroslav Vrána. (čti)
Foto: Hynek Kalvoda/EkoList
Ve čtvrtek 25. září skončila vynesením rozsudku další etapa mnohaletého sporu mezi Maďarskem a Slovenskem o přehradu Gabčíkovo na Dunaji. Mezinárodní soud v nizozemském Haagu tak vynesl svůj první rozsudek v cause týkající se životního prostředí. Výsledkem je ovšem poněkud paradoxní přiznání viny oběma stranám. Ve stručnosti: Maďarsko se proti mezinárodnímu právu provinilo tím, že jednostranně vypovědělo smlouvu. Tu uzavřelo v roce 1977 s tehdejší ČSSR a po roce 1989 z ní chtělo z finančních a ekologických důvodů odstoupit. Československá (resp. slovenská) strana však na dostavbě přehrady trvala a maďarská vláda smlouvu jednostranně vypověděla. Vinou Slovenska pak je, že nemělo právo dokončit stavbu ve variantě „C“. Varianta „C“ odvedla vodu z hraničního koryta Dunaje, následkem čehož vyschla i některá maďarská ramena řeky, což znamenalo výrazný zásah do ekologické stability tohoto regionu. Maďarští politici reagovali na výrok soudu velice zdrženlivě. Premiér Gyula Horn krátce po seznámení s rozsudkem prohlásil, že by Maďarsko udělalo lépe, kdyby bylo smlouvu z roku 1977 naplnilo. Slovenská vláda i opozice výrok Mezinárodního soudního dvora přivítaly a berou konstatování platnosti dohod z roku 1977 jako své vítězství. Slovenské ekologické organizace vydaly společné prohlášení, v němž s výrokem soudu nesouhlasí. K celému případu se vrátíme podrobněji v příštím čísle EkoListu. (kaš)
PRAHA - Statut Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRO) schválila svým usnesením č. 562/97 ve středu 10. září Vláda České republiky. Statut upravuje právní postavení, působnost a zásady činnosti SÚRO, způsob jmenování jejích orgánů, podrobnosti o hospodaření a způsob finančního zúčtování k jadernému účtu. Vymezuje kromě toho také služební a obchodní tajemství. Z nich jsou podle statutu vyjmuty informace o vlivu úložišť na životní prostředí a obyvatelstvo. Na svém prvním zasedání 12. září zvolila Rada SÚRO, která je podle schváleného statutu spolu s ředitelem SÚRO jejím statutárním orgánem, za svého předsedu Jaroslava Míla. Ten v radě zastupuje ČEZ a původce odpadů. Řízením správy je v současné době pověřen Miroslav Kučera. Rada má 11 členů, kteří zastupují ČEZ a jiné původce odpadů, ale i orgány státní zprávy, okolní obce a veřejnost. Jmenování zaměstnance ČEZ ředitelem Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) považuje Hnutí DUHA za bezprecedentní případ střetu zájmů. Navíc se DUHA obává, že J. Míl bude místo veřejných zájmů prosazovat zájmy své mateřské společnosti. ČTI to sdělil Jan Beránek z Hnutí DUHA. (čti)
PRAHA (ČTI) - Podle ministra životního prostředí Jiřího Skalického se v poslední době objevují zejména ze strany ČEZ úvahy, že bude kromě Temelína v budoucnosti potřeba další jaderná elektrárna. “Já osobně jsem proti takovéto stavbě. Když už jsme byli nuceni spolknout hořkou pilulku v podobě dostavby Temelína, nebudeme přece dnes otevírat stavbu nové jaderné elektrárny“, řekl 29. září novinářům Skalický. Podle něho je ovšem problém zvyšující se spotřeby energie vážný. Energetici podle něho vidí dvě cesty. Buď nové energetické zdroje v severních Čechách, což znamená nové zatížení životního prostředí v této oblasti. Druhou cestou je stavba nové jaderné elektrárny. Skalický sám vidí řešení spíše v programu úspor. „Nejčistší energie je ta ušetřená“, dodal. (čti)
PRAHA - Spolupráci při přípravě procesu posuzování vlivů vládní energetické politiky na životní prostředí nabízí ministerstvu průmyslu a obchodu pět ekologických občanských iniciativ - Hnutí DUHA, Sdružení CALLA, Jihočeské matky, Program energetických úspor a Greenpeace. „Hodláme tak přispět k urychlení a zkvalitnění celého řízení“, uvedl 19. září pro ČTI Daniel Vondrouš z Hnutí DUHA. (čti)
PRAHA - Ekologická organizace Greenpeace varuje před hračkami z PVC, neboť ohrožují zdraví dětí. Důvodem varování je nález závažných množství nebezpečných chemikálií v těchto hračkách. Většina z testovaných hraček obsahovala podle Greenpeace závažná množství nebezpečných změkčovadel. O těchto chemikáliích zvaných ftaláty, je známo, že se během užívání z PVC uvolňují a to zejména tehdy, je-li výrobek namáhán tlakem. K tomu pravidelně dochází, když malé děti svou oblíbenou hračku cucají nebo žvýkají. Organizace Greenpeace na tento problém upozornila hračkářský průmysl už v srpnu 1996. Greenpeace vede řadu let kampaň proti výrobě a používání PVC. Hlavním argumentem je přitom vznik dioxinů při hoření PVC při náhodných požárech i při spalování odpadu ve spalovnách. (čti a dek)
Britská labouristická vláda předložila koncem srpna veřejnosti k připomínkování návrh nové integrované dopravní politiky pro 21. století.Ministr životního prostředí a dopravy John Prescott k tomu uvedl, že pokračování v dosavadní dopravní politice je vyloučené. Výsledkem jsou pouze dopravní zácpy, zhoršování dopravní obslužnosti venkova, zvětšující se závislost na autech a znečištěné ovzduší.
Podle nedávno publikovaného statistického přehledu britské silniční dopravy vzrostla v uplynulých deseti letech intenzita silničního provozu o 36 %. Za poslední rok pak zvýšení činí tři procenta. Podíl silniční dopravy na celkových emisích oxidu uhličitého již v Británii přesahuje 26 % (oproti českým 8 %). Tento podíl vzrostl v uplynulých dvaceti letech více než třikrát. Silniční doprava také spotřebovává přes čtvrtinu z celkové britské energetické spotřeby.
„Prognózy ukazují, že do dvaceti let by se intenzita silniční dopravy zvýšila o dalších 36 až 57 procent a že by do roku 2025 jezdilo po britských silnicích o dalších 10 miliónů aut více. Aby se toto nestalo, musíme mít vysoce kvalitní systém veřejné dopravy v městských i venkovských oblastech, který poskytne občanům reálnou alternativu k automobilu“, prohlásil při příležitosti zveřejnění návrhu materiálu ministr Prescott. Mezi hlavními způsoby, kterými chce labouristická vláda zvrátit negativní trendy z posledních dvaceti let, je například lepší využívání existující dopravní infrastruktury, výchova ke změnám postojů veřejnosti k dopravě či k větší odpovědnosti za svoje "přepravní chování".
První příležitost dokázat, že to myslí s obratem dopravní politiky o 180 vážně, budou mít labouristé na přelomu letošního roku, kdy bude britská Dolní sněmovna projednávat nový návrh zákona na redukci silniční dopravy. V současnosti platná verze zákona byla přijata v okleštěné podobě starým parlamentem ještě před jarními volbami. Návrh zákona tehdy předložili britští Přátelé Země. Smyslem zákona je redukovat silniční dopravu do roku 2005 o 5 procent a do roku 2010 o 10 procent oproti úrovni roku 1990.
Účinné nástroje k dosažení tohoto cíle by měla obsahovat právě novela zákona, kterou Přátelé Země připravili a kterou britskému parlamentu předložil poslanec za welšskou stranu Plaid Cymru Cynog Dafis. Návrh má poměrně velké šance na přijetí, protože petici Přátel Země za přijetí tohoto zákona podpořilo do současnosti již 328 z celkem 659 poslanců Dolní Sněmovny.
Omezení osobní železniční dopravy o zhruba 5 procent k 28. září. Takový je jeden z prvních kroků ministerstva dopravy po schválení dopravní strategie a koncepce reformy železnic.Zcela zrušena je osobní doprava na tratích Tanvald-Harrachov a Trutnov- Svoboda nad Úpou, zajišťujících dopravu do Národního parku Krkonoše. Zastaven je také provoz o sobotách a nedělích na celkem 116 kilometrech železničních tratí. Jedná se o trati Hněvčeves-Smiřice, Jindřichův Hradec-Obrataň, Ždánice-Čejč, Kyjov-Hodonín, Nezamyslice-Morkovice a Hodonín-Holíč nad Moravou. Na trať Břeclav - Lednice vyjedou vlaky naopak pouze o víkendech. Téměř všude jsou rušeny či omezovány spoje jedoucí v pozdních večerních či brzkých ranních hodinách.
České dráhy tak v souladu s přijatým zněním dopravní koncepce snižují nabídku v osobní přepravě. Cílem těchto kroků by mělo podle představitelů ČD být snížení rozpočtu drah a tedy i snížení ztráty, která v roce 1996 činila téměř 5 miliard Kč. Do konce letošního roku by seškrtání spojů mělo ušetřit okolo 50 milionů Kč. Vzhledem k tomu, že jedním z cílů schválené dopravní politiky je vyrovnaný rozpočet Českých drah i bez státní podpory, bude podle slov generálního ředitele ČD Sosny rušení podobného rozsahu realizováno při každé další změně jízdního řádu (nejdříve tedy 25. 1. 1998).
Zrušení provozu na trati Tanvald-Harrachov nezabránilo ani více než 25 000 podpisů pod protestní peticí, ani nesouhlasná stanoviska dotčených obcí. Z Harrachova přitom vede do Polska železniční trať, kterou polské dráhy před několika lety až k hranici s ČR zprovoznily a která by po provedení základní údržby mohla oživit malý pohraniční styk v obou regionech. Zatím nelze vyloučit, že provoz na obou zrušených tratích bude opět obnoven. České dráhy jsou totiž ochotny pronajmout trati společnosti, která na nich bude chtít provozovat dopravu bez státní podpory.
Stížnosti na nezákonný postup ministerstva dopravy a vlády ČR při schvalování dopravní koncepce podalo koncem září Hnutí DUHA. Stížnosti jsou směřovány předsedovi vlády a předsedovi Poslanecké sněmovny. Vláda totiž přijala dopravní koncepci bez toho, aby ji ministerstvo dopravy předtím předložilo k veřejnému posouzení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Zákon přitom povinnost posoudit dopady realizace koncepčních materiálů z oblasti dopravy na životní prostředí explicitně obsahuje. Ministerstvo dopravy možnost dodatečného předložení dopravní koncepce k veřejnému posouzení striktně odmítlo.
Některé údajně ztrátové (a proto zrušené) vlaky jsou ve skutečnosti ziskové. Tvrdí to předseda Odborového sdružení železničářů Jaromír Dušek i nedávno odvolaný ředitel Generální inspekce ČD Jaroslav Vrána. (čti)
Foto: Hynek Kalvoda/EkoList
Katastrofální povodně se mohou opakovat třeba příští rok. Upozorňují na to ve své zprávě kolektiv pracovníků Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), vedený RNDr. Václavem Petříčkem.AOPK ve zprávě shrnuje příčiny povodní a navrhuje opatření, jak v budoucnosti minimalizovat jejich následky.
Záplavy a sesuvy poškodily zejména sídelní, výrobní a dopravní objekty a člověkem pozměněné ekosystémy. Přírodní a přírodě blízké ekosystémy (lesy, louky, pastviny apod.) jsou na záplavy z dlouhodobého hlediska adaptovány. Tyto ekosystémy dokáží zadržet vodu v krajině a zpomalit a zmenšit povodňovou vlnu. Prostředky vynakládané na ochranu přírody a tvorbu ekologicky stabilní krajiny proto slouží i k ochraně životů a majetku občanů.
Záplavám se nedalo nijak zabránit, ale velký podíl na jejich ničivosti měla lidská činnost, zejména během posledních 40 let. Příčiny jsou následující:
- Nerespektování záplavových území, tj. říčních niv, jako silně rizikového prostředí lidské aktivity.
- Snížení přirozených retenčních (vodu zadržujících) schopností přírodních ekosystémů, především lužních.
- Nevhodná plošná odvodnění a orba v pramenných horských oblastech, které by měly být pokryty lesy a rašeliništi.
- Poškození lesních porostů imisemi a nahrazování smíšených a listnatých lesů jehličnatými monokulturami.
Podle odborníků z AOPK se odhaduje že respektováním ekologie krajiny a včasným varováním obyvatel by se dopady povodní mohly snížit až o 60%.
Opatření na zahlazení následků povodní a preventivní opatření jsou ve zprávě rozděleny na pasivní a aktivní. Mezi pasivní opatření patří ponechat bez úprav některé úseky říčních koryt, které doznaly povodněmi změn (tj. nové trasy toků, rozšíření koryta vlivem eroze apod.). Vynaložení financí na uvedení do původního stavu by totiž mohlo být značně neefektivní. Je proto nutné zastavit nekoordinované stavební úpravy koryt a vyvarovat se znovuvýstavbě objektů v nivě toků.
Co se týče aktivních opatření, je nutno na územích dotčených změnou trasy toku řešit odškodnění vlastníků půdy, a to výměnou pozemků nebo výkupem. Ornou půdu v nivách následně převést na jiné způsoby využití, tj. na lesy, louky a pastviny, které mají vysokou retenční schopnost. Jednalo by se asi o necelou setinu plochy veškeré zemědělské půdy u nás. Toto množství je zanedbatelné i s vědomím, že nivní půdy patří k nejúrodnějším. To samé se týká i podhorských, vodohospodářsky významných oblastí, které jsou pro polní kultury nevhodné.
Při likvidaci následků povodní v korytech je třeba upřednostňovat především biologické a biotechnické metody před ryze technickými, a tím neopakovat staré chyby. Perspektivně je třeba zvýšit zadržení vody v krajině, a to zejména urychlením vládního programu revitalizace říčních systémů. Tato opatření budou finančně méně náročná, než rozsáhlá hydrotechnická opatření (lužní les na soutoku Moravy a Dyje zadrží vodu jako tři přehrady). U příliš širokých niv, které není možno úplně ponechat jejich přirozené funkci, by měly být zbudovány odsazené hráze. V prostoru mezi tokem a hrází by měly být výhradně lesy nebo travní porosty, za hrází i pole.
Technickou protipovodňovou ochranu je třeba zvyšovat úměrně riziku majetkových škod. Zároveň je třeba určit místa, která lze před podobnými povodněmi těžko ochránit (např. obec Troubky, ležící ve starém korytě Bečvy).
Volná krajina: 1. Část nivy za odsazenou hrází v zemědělsky využívané nivě i s možností orné půdy, kombinované suchými poldery. 2. Část nivy před odsazenou hrází s loukami či pastvinami. Tato hráz by měla být nejméně v polovině nivy. 3. Lužní les nebo alespoň ošetřované břehové porosty. 4. Spontánně vzniklý (náletový) keřový porost ve vyšší části koryta. 5. Štěrkové dno koryta nebo trávník. 6. Tok za normálního průtoku.
Intravilán: 1. Intravilán eventuálně za protipovodňovou hrází. 2 .Břehový porost. 3. Křoviny. 4. Zpevněná část koryta (vegetační dlaždice) s rekreační zónou. 5. Štěrkové dno či trávník. 6. Tok za normálního průtoku. 7. Slepé rameno, tůň.
BRNO - Materiál zabývající se protipovodňovou prevencí představil 12. září, po jednání s předsedy okresních úřadů, zástupci Povodí Moravy, státní meliorační správy a Lesů ČR, místopředseda vlády Josef Lux. Vedle zvýšeného tlaku státu na ekologické chování v krajině a omezení stavebních aktivit v rizikových oblastech se v něm navrhuje dobudování systému protipovodňových vodohospodářských děl. Lux navrhuje financování výstavby těchto děl ze zahraničních půjček. V Povodí Moravy by měly být dobudovány poldery (suché nádrže) v Mohelnici, Uherském Ostrohu a Teplicích. Dále pak nádrže Hanušovice, Hvězda a Nové Heřmínovy. Akumulační schopnost povodí by tak vzrostla o 200 milionů metrů kubických.(čti)
Zákon o právu na informace o životním prostředí České republice dosud chybí. Schyluje se však k souboji mezi vládou a opozicí i na tomto poli.Státní informační politika byla až do roku 1997 obrazem bezkoncepčnosti a přešlapování na místě. Navzdory záměrům tvůrců Ústavy nebyl přijat žádný zákon, který by upravil právo občanů na informace od státní správy. Výsledkem bylo, že občané nejen nedostávají od státní správy informace o znečišťovatelích životního prostředí (množství jedů vypouštěných do řeky se totiž preventivně považuje za obchodní tajemství), ale ani o činnosti vlády či ministerstev (zkuste např. na tiskovém oddělení Úřadu vlády získat text vládního usnesení).
Změnu tohoto neutěšeného stavu ovlivnily výměna osoby ministra životního prostředí, volby, které změnily konstelaci politických sil a posílily ty strany, které přály liberalizaci přístupu k informacím, spojené úsilí českých nevládních organizací a médií a nakonec tlak mezinárodních organizací a připravované konvence Spojených národů o přístupu k environmentálním informacím.
VLÁDNÍ NÁVRH SE CHYSTÁ… Navrhnout zákon o přístupu k informacím o životním prostředí do konce svého funkčního období přislíbil v lednu 1997 v rozhovoru pro EkoList současný ministr životního prostředí Jiří Skalický. Na zkrácení tohoto termínu se podílela zejména dubnová návštěva komisařky Evropské unie Ritt Bjerregaardové, která osobně narazila na problémy se získáváním informací, potřebných pro projekt podporovaný PHARE. V květnu se MŽP zavázalo k urychlené přípravě zákona implementující direktivu EU 90/313/EHS i požadavky dané připravovanou konvencí Evropské hospodářské komise OSN. Vznikl pracovní tým, tvořený zástupci nevládních organizací i státní správy, jehož úkolem bylo připravit věcný záměr zákona. V současné době (září) je připravena k připomínkám jeho čtvrtá verze. Podle příslibu náměstka ministra životního prostředí V. Bízka na červnovém setkání se zástupci nevládních organizací bude zákon předán k projednání ve vládě bezprostředně po formulaci jeho návrhu a je proto naděje, že by mohl být přijat již do konce tohoto roku.
Představení prvního návrhu vládních tezí na tzv. kontrolním dni konaném v červnu na Ministerstvu prokázalo, že zatímco zástupci státní správy zákon vesměs vítají, tak např. zástupci Českého ekologického manažerského centra se povinnosti zveřejňovat informace o podnikových emisích brání. Zdá se ovšem, že vzhledem k zahraniční praxi a mezinárodním závazkům se s touto skutečností budou muset vyrovnat.
…ALE OPOZIČNÍ UŽ JE HOTOV V červnu 1997 přišla nezávisle na aktivitě ministerstva s vlastním návrhem zákona opoziční sociální demokracie. MŽP vyslovilo v srpnu 1997 s poslaneckým návrhem svůj nesouhlas z důvodů vágnosti některých definovaných pojmů a ekonomického omezení přístupu k informacím. Stanovisko ministerstva konstatuje, že „návrh sice zahrnuje všechny obecně formulované články směrnice ES č. 90/313/EHS, jejich rozpracování však jde výrazně proti duchu této směrnice“ a uzavírá, že předložený návrh „z výše uvedených důvodů neodpovídá základním požadavkům na právní úpravu přístupu k informacím o životním prostředí. Svou nejednoznačností a navrhovanými ekonomickými či administrativními bariérami by znamenal významný krok zpět oproti současné praxi“. Je tato kritika oprávněná?
KTERÝ JE LEPŠÍ? Oba materiály (poslanecký návrh i současná podoba tezí důvodové zprávy vládního návrhu) používají takřka totožnou definici toho, co se rozumí pojmem informace o životním prostředí, drobné odlišnosti jsou ve výčtu explicitně uvedených příkladů environmentálních informací. Ve vymezení právnických subjektů, které jsou povinny poskytovat informace, zmiňuje vládní návrh navíc i orgány územní samosprávy. Oproti poslaneckému návrhu obsahují vládní teze navíc kapitolu o povinnostech žadatelů, podle které nesmějí zneužívat poskytnuté informace k nekalé soutěži, klamavé reklamě, parazitování na pověsti či zlehčování ve smyslu obchodního zákoníku. Lhůtu k poskytnutí požadované informace navrhují oba návrhy shodně na třicet dní. Oba návrhy uvádějí v podstatě stejné důvody pro zamítnutí žádosti o informace zejména státní hospodářské a obchodní tajemství. Oba návrhy svorně konstatují, že informace o emisích z provozní činnosti firmy nesmí být předmětem obchodního tajemství. Podle obou návrhů se informace poskytují zpravidla bezplatně. Oba návrhy předepisují pro odepření informace správní řízení. Podle vládního návrhu je žadatel o informaci explicitně účastníkem řízení. Podle poslaneckého návrhu je rozhodnutí o odepření informace po vyčerpání řádných opravných prostředků napadnutelné žalobou u soudu.
Vládní návrh požaduje od Ministerstva životního prostředí ČR oproti poslaneckému navíc vytvořit síť vzdělávacích státních i nestátních institucí zabývajících se environmentální výchovou a určit odpovědné úředníky, kteří budou veřejnosti nápomocni při zajišťování informací o životním prostředí a při její účasti v rozhodování ve věcech životního prostředí.
Na základě tohoto srovnání lze shrnout, že mezi oběma návrhy (poslanecký i současný stav důvodové zprávy k vládní verzi zákona) nejsou zásadní rozdíly. Oba jsou kompatibilní s mezinárodními standardy. Oba návrhy jsou lepší v některých pasážích a slabší v jiných. Kritika poslaneckého návrhu ze strany MŽP se z velké části nejeví jako oprávněná a je patrně formulována spíše z politických pozic. Vládní návrh vypadá propracovaněji a liberálněji, není ovšem jisté, v jaké podobě bude nakonec vládou předložen.
HRA S OTEVŘENÝM KONCEM O tom, jak bude vypadat český zákon o přístupu k environmentálním informacím, se patrně rozhodne letos na podzim. Vzhledem k nestabilní politické scéně, nejistotě o konečné podobě vládního návrhu a konečně vzhledem k záměru ODA předložit obecný zákon o právu občanů na informace se nabízí celý vějíř variant. Alespoň malá dávka optimismu je však oprávněná - konečný výsledek bude sotva horší než je současný stav.
O ekologickém (tedy k přírodě přátelském) zemědělství toho bylo napsáno již mnoho. Řada lidí sní o tom, že si jednou pořídí vlastní ekofarmu, ale jak takové hospodaření vypadá ve skutečnosti, se ví již daleko méně.Píše se rok 1992 a zemědělská družstva dokončují vypořádání se svými restituenty. Zákon mluví jasně: buď si vlastníci svůj majetek vezmou okamžitě, nebo zůstane v užívání družstva a po dalších sedm let k němu nebudou mít přístup. Těch, kdo využili první možnosti, nebylo mnoho - v Jenišovicích u Chrudimi pouze dva; jedním z nich byl agronom Jan Koukal. A tak k Vánocům 1992 dostali Koukalovi neobvyklý dáreček: 18 ha zemědělské půdy, tři krávy a několik budov, jejichž stav nebylo možno nazvat jinak než havarijní. A nejspíš právě v této chvíli padlo ono rozhodnutí: budeme-li soukromě hospodařit, tak proč to nezkusit jinak, přátelsky k Zemi i sobě samým.
Česká republika má 4,23 milionu ha zemědělské půdy. Z toho je 17 415 ha kultivováno metodami tzv. ekologického zemědělství. Motivem pro tento způsob hospodaření může být jednak ohleduplný postoj k životnímu prostředí a touha obnovit farmářské tradice dědů, či prostě jen neochota platit vysoké ceny pesticidů a hnojiv. K získání statutu certifikované ekologické farmy je třeba projít tzv. přechodným obdobím, které trvá tři roky. Během nich, stejně jako později, je dvakrát ročně prováděna kontrola. Farmy, které přechodné období úspěšně završí, mohou na základě oficiálního certifikátu, potvrzeného Ministerstvem zemědělství, užívat loga biovýrobků i pro své produkty. Podmínky pro udělení tohoto certifikátu vycházejí ze směrnic Mezinárodní federace hnutí pro ekologické zemědělství (IFOAM). Pokud kontrola zjistí nedostatky, které by mohly ohrozit kvalitu biopotravin, udílí farmám odstupňované sankce (to se u nás v loňském roce dotklo čtyř farem, z nichž dvě byly diskvalifikovány doživotně). Na našem území byste dnes našli kolem 150 soukromníků, zemědělských družstev a statků s certifikátem BIO. Jejich počet, stejně jako rozloha kterou obhospodařují, se stále zvětšuje.
Ale vraťme se zpět do Jenišovic. Farma zde byla založena před 400 lety, rodinná tradice však byla v roce 1956 násilně přerušena. V roce 1992 dospěl Jan Koukal k přesvědčení, že konvenční intenzivní zemědělství není v souladu se zdravím půdy, zvířat i lidí. Jakpak jejich rodinná farma vypadá dnes? Za čtyři a půl roku hospodaření se změnila řada věcí: pan Koukal opustil místo družstevního agronoma a jeho syn Honza si po maturitě na strojnické SPŠ místo technické dráhy zvolil farmaření. Pouze paní Koukalová vábení ekohospodářství nepodlehla - stále pracuje v zahradnictví v nedaleké vsi. Místo původních tří kravek se dnes ve volném výběhu pase takřka dvacetihlavé stádo. Jejich mléko je zčásti zpracováváno pro vlastní spotřebu, zbytek se zkrmuje prasatům (těch mají přes třicet). Z prodeje vepřů také přichází na farmu největší množství peněz. Ty slouží k rekonstrukci budov, nákupu strojů či rozšiřování stáda. A plány do budoucnosti? V první řadě by Koukalovi chtěli zvětšovat stádo skotu. V současné době se také zkoumá, zda je jenišovické vepřové vhodné pro cukrovkáře - pokud ano, pak se nabízejí nečekané možnosti rozvoje chovu prasat.
Teď se vám, milí čtenáři, možná farmaření jeví jako idylka v našem atomovém věku. Jenže zkuste denodenně vstávat ve čtyři a jít dojit, celý den pracovat v hospodářství a uléhat s myšlenkou, že ráno vstáváte opět ve čtyři hodiny… Zkuste se vžít do situace, kdy vám už pět let nezbývají finance na placení sociálního pojištění, protože v hospodářství jsou peníze vždy potřebné víc. Jaký musí mít pocit člověk, který právě zaoral své políčko s obilím, protože pro plevel nebyly klásky takřka ani vidět, a přitom o pár metrů dál zlatě dozrává lán chemicky ošetřené družstevní pšenice.
Nic není jenom černé nebo jenom bílé - ani ekozemědělství. Ostatně by bylo zbytečné hledat všechna pro a proti, nejjednodušší je zřejmě podívat se zblízka. V Jenišovicích totiž nabízejí také možnost ekoagroturistiky. Máte-li chuť strávit pár dnů v malebné kopcovité krajině na ekofarmě, či si prostě přímo ze dvora nakoupit čisté brambory, mléko či maso, nabízíme vám kontakt: Jan Koukal, 538 64 Jenišovice u Chrudimi 22, 0455/99857.
Jan Koukal mladší vede krávu k dojení.
Foto: Tomáš Opatřil/EkoList
TEPLICE - Je dobře, že k nám od Evropské unie přišlo upozornění, že české lesy jsou ve velice špatném stavu. U nás totiž v posledních letech na vládní úrovni převažovala tendence se tomuto problému vyhýbat. Uvedl to oblastní inspektor Lesů České republiky, s. p., v Teplicích Ladislav Badalík. Ve zprávě EU se konstatuje, že v České republice je poškozeno téměř 72 % lesů, což je absolutně nejhorší stav z 29 sledovaných evropských zemí. Nejvíce jsou poškozeny Krušné hory.Podle Badalíka se stav lesů v Krušných horách stále zhoršuje. Při monitorování bylo v červnu 1997 zjištěno poškození bříz na zhruba 1600 hektarech lesa, ale o měsíc později to již byly 3000 hektarů. Z toho zhruba 500 ha břízy uschlo. Půdu v Krušných horách soustavně poškozují kyselé deště. Katastrofě je možno zabránit klasickým sypáním vápna z letadel. Tento způsob již začali podle Badalíka uplatňovat naši sousedé v Německu, přestože se tomu dříve bránili. Toto řešení je však finančně náročné a na jeho realizaci je potřeba uvolnit státní finanční zdroje.
V letech 1995-1996 byly Krušné hory postiženy ekologickou katastrofou, kdy bylo poškozeno na 20 tisíc hektarů smrkových lesů. Zdrojem poškození byly škodliviny z hnědouhelných tepelných elektráren. Ministerstvo zemědělství ČR na podzim roku 1996 vypracovalo pro vládu materiál o stavu a potřebách českých lesů. Materiál podle Badalíka usnul na ministerstvu životního prostředí a vláda se zatím problémy lesnictví nezabývala.
Zpřísnění limitů pro koncentrace přízemního ozónu a drobných prachových částic by mohlo ve Spojených státech zachránit 15 000 životů ročně. S tímto odůvodněním předložila v listopadu minulého roku americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) návrh na zpřísnění zákona o ochraně ovzduší.EPA navrhuje dva druhy opatření. V případě ozónu mají být zpřísněny limity z 0,12 ppm (počet částic z miliónu) naměřené za jednu hodinu na 0,08 ppm naměřených za osm hodin. Druhé omezení týkající se drobných částic (od 2,5 do 10 mikrometrů) je zcela nové. Mělo by stanovit hranici 15 mikrogramů na metr krychlový v průběhu jednoho roku a denní limit 65 g/m3.
Kritéria týkající se ozónu by se měla začít realizovat v rozmezí let 2003 a 2004, omezení povolené koncentrace drobných prachových částic se Američané mohou dočkat pravděpodobně kolem roku 2008.
Prezident Clinton po dlouhém váhání nová opatření podpořil. Své rozhodnutí oznámil 25. června na summitu OSN věnovanému životnímu prostředí, kde byly Spojené státy kritizovány jako největší znečišťovatel naší planety. „Schválil jsem některá velmi přísná, kontroverzní opatření, ale jsem přesvědčen, že děti mají právo na to být zdravé“, komentoval své rozhodnutí prezident USA. Ředitelka EPA Carol Brownová podepsala zpřísnění limitů 16. července 1997.
Plány EPA vzbudily značnou nevoli. Průmyslové společnosti namítaly, že dodržování těchto limitů silně dolehne na ekonomiku západní části USA a že bude pro Spojené Státy příliš drahé. K jejich názoru se připojili i američtí starostové, protože nové limity podle nich podlomí ekonomický růst jejich měst.
EPA je však silně podporována ekologickými i zdravotnickými organizacemi. Americká plicní asociace (ALA) poukazuje na jasnou souvislost mezi znečištěním ovzduší a dětskými plicními chorobami.
Ani Kongres není jednotný. Dělící linie přitom jde napříč politickým spektrem. Např. republikánský senátor Alfonse D'Amato plány EPA podpořil a demokratickému prezidentovi Clintonovi napsal: „Astma je třetí nejrozšířenější příčinou hospitalizace dětí, proto je tak důležité podporovat nová zpřísnění limitů“.
Odpůrci zpřísnění limitů v Kongresu požadují naprosté zrušení nových opatření nebo alespoň jejich odložení, dokud EPA neprovede další zkoumání. Poslanci upozorňují, že některé americké kraje stěží splňují kritéria nynější. Nedůvěru vyjadřují i američtí farmáři obávající se dodatečných výdajů. EPA ale tvrdí, že zpřísnění je určeno spíš pro velké průmyslové zdroje, jakými jsou např. elektrárny.
Desetitisíce lidí se zdravotními potížemi a stovky mrtvých. To je bilance rozsáhlých lesních požárů, které již měsíc zuří v jihovýchodní Asii.Do konce září na indonéských ostrovech Sumatra a Borneo padlo za oběť plamenům 4860 km2 pralesů. Ohně byly založeny dřevařskými firmami, které vypalují tropický prales, aby mohly na takto získané půdě založit plantáže. Tyto firmy tak činí každý rok. Spoléhají se přitom na pravidelné deště, které založené požáry uhasí.
Letos se ale deště povážlivě zpozdily. Klimatologové tvrdí, že je to díky jevu, zvanému El Niňo, který se objevuje v oblasti Pacifiku jednou za tři až pět let. El Niňo může podle vědců souviset úzce se globálními změnami klimatu. Letošní sucha, která přinesl, jsou údajně nejhorší za posledních padesát let.
Požáry ohrožují jedny z nejvzácnějších druhů zvířat, jako slon indický, orangutan, nosorožci, malajští tapíři a tygři. Například prudce ohroženým orangutanům hrozí hladomor, protože se stromy zmizí i drtivá část jejich jídelníčku.
Ještě děsivější následky má ale kouř, který se v těžkých mračnech válí nad celou jihovýchodní částí asijského kontinentu. Podle zprávy agentury AP z 28. 9. bylo v Indonésii již 35 000 lidí ošetřeno kvůli respiračním obtížím. V Malajsii bylo 8 170 lidí se stejnými problémy již hospitalizováno a 15000 ošetřeno ambulantně. V oblasti Irian Jaya (Indonésií kontrolované území v Nové Guineji) již zemřelo 265 lidí na následky hladomoru a otrav kontaminovanou vodou.
29. září se díky prudkému dešti a silnému větru situace v některých oblastech jihovýchodní Asie zlepšila, ale zatím neúspěšný boj hasičů s požáry pokračoval.
Asi 45 km od letiště v Medanu narazil 26. 9. airbus Indonéských aerolinií do úbočí hory. Všech 234 lidí na palubě zahynulo. Bezprostřední příčinou tragické nehody bylo přeřeknutí operátora na věži letiště v Medanu. Letadlo muselo být v hustém smogu navigováno ze země. Operátor však v kritické chvíli nechal airbus zatočit na opačnou stranu. Pak už byl slyšet jen pilotův výkřik „Allah Akhbar“. Hustý kouř byl patrně rovněž příčinou srážky nákladní lodi Vikraman s ropným tankerem Mount v Malackém průlivu. Všech 29 lidí z paluby potopeného Vikramanu je stále nezvěstných.
Mapka singapurského meteorologického ústavu ukazuje rozsah oblaku smogu 28. září ráno. Smog je patrně viníkem dopravních katastrof. Na snímku vpravo nahoře je potopená loď Vikraman, na snímku vpravo dole zřícený airbus.
