Zprávy


Bialowiezský park rozšířen

Od našeho čtenáře Jiřího Miřejovského jsme dostali zprávu o rozšíření „Bialowieskego Parku Narodowego“ v Polsku. Nařízení polské vlády, kterým se jeho plocha zvětšuje o 5 155 hektarů, vstoupilo v platnost 30. července 1996. Toto zvětšení je nejvážnější událostí v historii Bialověžského pralesa od vytvoření Nadlesní rezervace, později přejmenované na Národní park, v roce 1921. Tato oblast měla ve dvacátých letech rozlohu necelých 47 km2, která se nezměnila po 75 let. Rozšířený národní park nyní obsáhne necelých 16% rozlohy Bialowěžského pralesa, který se rozkládá na 647 km2. Nejznámějším obyvatelem Bialověžského pralesa je zubr evropský (na snímku), příbuzný amerického bizona.

Zubr

Foto: archiv


Anarchisté demonstrovali proti Shellu

V sobotu 12. 10. pořádali Česká anarchistická federace a „Občané proti Shellu“ v Praze, Brně, Zlíně, Ostravě a Hradci Králové) blokády čerpacích stanic Shellu. Aktivisté v Praze zastavovali vozidla odbočující k čerpací stanici v blízkosti letiště Ruzyně. Řidičům rozdávali letáčky s výzvou k bojkotu výrobků firmy Shell, poté je nechali projet. Akce měla upozornit na devastaci životního prostředí a porušování lidských práv v Nigérii. Podle demonstrantů se Shell např. účastní Global climate coalition, lobbistické organizace usilující zabránit přijetí mezinárodních opatření proti globálnímu oteplování, a pokračuje ve výrobě tří velmi nebezpečných pesticidů Eldrinu, Dieldrinu a Aldrinu, které jsou zakázány v 35 státech světa. Firma Shell je obviňována z podpory diktátorského režimu v Nigérii a byla jí prokázána účast na procesu se spisovatelem Ken Saro-Wiwou, který se zasazoval za práva kmene Ogoni. Ten byl spolu s osmi dalšími aktivisty popraven loni 10. listopadu.

Občané proti Shellu

Foto: Zuzana Terčová/EkoList


Spotřeba elektřiny vzrůstá

PRAHA - Spotřeba elektřiny za prvních devět měsíců letošního roku dosáhla 39,4 tisíce GWh, to je o 5,4 procenta víc než ve stejném období loňského roku. Celoroční nárůst spotřeby bude patrně ještě výraznější. Pro ČTI to 24. října uvedl mluvčí elektrárenské společnosti ČEZ Ladislav Kříž. Spotřeba maloodběratelů vykázala za prvních devět měsíců meziroční růst o více než deset procent, spotřeba elektřiny v průmyslu se zvětšila o dvě procenta. V samotném měsíci září bylo spotřebováno 4,15 tisíce GWh, tedy o 6,1 procenta víc než v září 1995.
Ze studie, kterou zpracoval Energetický ústav v Brně, vyplývá, že elektřina bude muset být dovážena do ČR deset měsíců roku 1997. Pouze v červnu a červenci bude možné pokrýt spotřebu z domácích zdrojů. Ve studii se rovněž počítá s provozováním neodsířených bloků severočeských hnědouhelných elektráren ve špičkách. Ani s nimi však zdroje v ČR nebudou stačit.
(čti)

Kabely zdržují Temelín

PRAHA - Termín uvedení Jaderné elektrárny Temelín (JETE) do provozu nebude elektrárenská společnost ČEZ znát dříve než v polovině listopadu. Jak ČTI 18. října informoval mluvčí společnosti Michal Kačena, měli by dodavatelé do té doby předložit návrh, o němž se bude jednat. Ještě v srpnu předpokládali představitelé ČEZ, že budou termín zahájení provozu znát do poloviny září, což bylo později odsunuto na polovinu října. Podle dosud platných smluv má být provoz JETE zahájen zavážením paliva v září 1997, v tisku zveřejněné odhady hovoří o zpoždění od čtyř měsíců do jednoho roku. Hlavním důvodem zpoždění je změna plánu ohledně kabelů. Během posledních šesti let byly v projektu opakovaně změněny parametry kabelů, jejich vzájemné vzdálenosti a způsob jejich oddělení. Změna požadavků na kabeláž znamená nutnost předělat stávající ocelové konstrukce, jimiž vedení prochází, a provést drobnější stavební změny.


Nová biosférická rezervace

PRAHA - Slavnostní vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty biosférickou rezervací UNESCO se uskutečnilo 18. října v rekreačním středisku Kopánky u Bystřice pod Lopeníkem. Certifikát UNESCO předal zástupce pařížské kanceláře UNESCO Jan Jeník do rukou ministra životního prostředí ČR Jiřího Skalického.
(čti)

Nová Zpráva je trochu pesimičtější

Ministerstvo životního prostředí letos veřejnost hojně zásobuje Zprávami o stavu životního prostředí. Po Bendově předvolební optimismem zářící Zprávě o ŽP v ČR v období 1992-1995 představil 15. října ministr Skalický před dalšími volbami na tiskové konferenci zbrusu novou Zprávu o životním prostředí ČR v roce 1995. Přestože nová Zpráva je snad i ve většině formulací opsána z jarního materiálu tehdy ještě Bendova úřadu, některé nové prvky obsahuje.
Hned v první větě Zpráva konstatuje: „V roce 1995 došlo k dalšímu zlepšení stavu životního prostředí České republiky“. Za nejvýznamnější výsledky je považováno zlepšení kvality ovzduší (viz grafy). Zvýšení koncentrací téměř všech hlavních škodlivin v zimě loňského roku je vysvětlováno pouze nižšími teplotami.
Oproti ing. Bendovi pojmenoval nový ministr i některé negativní jevy v této oblasti: „Měrné emise na hlavu jsou stále čtyřnásobné oproti zemím OECD, významným fenoménem je dramatický nárůst automobilové dopravy, která začíná výrazně ovlivňovat životní prostředí a díky níž se nedaří snižovat emise oxidů dusíku“. Chystá-li se však MŽP podniknout proti rozvoji automobilismu nějaké jiné kroky kromě podpory provozování nových aut s katalyzátory, pak to veřejnosti ani v publikované Zprávě, ani jeho šéf na tiskové konferenci, veřejnosti nesdělili.
Naopak ing. Skalický vyjádřil bezvýhradnou podporu vládní politice v oblasti výstavby dálnic: „Vládní usnesení o rozvoji dálniční sítě je racionální, dobudování základní sítě dálnic je potřebné i z ekologických hledisek“. Na druhý den vláda rozhodla o tom, že zmiňovaná základní síť dálnic bude o dalších 300 km delší (viz článek na straně 8).
Za další významný úspěch považuje Zpráva zlepšení kvality povrchových vod (mezi lety 94-95 v ukazateli BSK5 o 12,9%, u ropných látek o 29,1%, atd.). O takových ukazatelích kvality vod, které zlepšení nenaznačují (např. koncentrace biomasy fytoplanktonu) Zpráva mlčí. Opět je konstatováno zlepšování stavu našich lesů. Oproti Bendově Zprávě je v textu tentokrát zmínka o odumírání smrkových porostů v  Krušných horách loni v zimě (odumřelo téměř půl procenta našich lesů), je to však považováno za krátkodobou úchylku z celkově příznivého trendu.

Graf č.1

Graf č.2


Ministerstvo ztratilo vodu

V pátek 11. října schválila Poslanecká sněmovna novelu zákona č. 2/1969, o zřízení ministerstev a jiných orgánů státní správy (tzv. kompetenční zákon). Tím mj. přesunula výkon státní správy ve vodním hospodářství z Ministerstva životního prostředí (MŽP) na Ministerstvo zemědělství (MZe).
Podle prohlášení, které podepsalo dvanáct ekologických organizací, mezi nimi Společnost pro trvale udržitelný život, Ústav pro ekopolitiku, Greenpeace, Hnutí DUHA a Děti Země, jde o první vážnou prohru nového ministra životního prostředí. Přesun kompetencí z dozorového na hospodářské ministerstvo bude mj. znamenat, že zemědělství jako významný plošný znečišťovatel bude hůře kontrolovatelné. Za nepřijatelné rovněž prohlášení označuje slučování dozoru nad zákonností s hospodářským řízením. Ke garanci dodržování zákonnosti v oblasti životního prostředí bylo u nás zřízeno MŽP. Jeho činnost je však mařena postupným vytrháváním kompetencí - nejprve v územním plánování a nyní i ve vodním hospodářství. Představitelé MZe se prý netají tím, že prosadí převedení kompetencí i v ochraně půdy, uvádí se v prohlášení.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky rovněž schválila Protokol k Úmluvě o znečišťování ovzduší přes hranice. Podle tohoto protokolu by měla Česká republika snížit emise síry v roce 2010 o 72% v porovnání s rokem 1980. Podle ministra životního prostředí ing. Skalického by měla Česká republika tento závazek splnit bez dodatečných investic.
V současné době Poslanecká sněmovna mj. projednává návrh zákona o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (tzv. atomový zákon), novelu zákona o vodách, zákon o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a nový zákon o odpadech.
V případě atomového zákona je pravděpodobné, že z něj bude vypuštěno ustanovení umožňující rozmístit na území České republiky jaderné zbraně. Při projednávání tohoto zákona v prvním čtení vzbudilo rozruch vystoupení republikánského poslance Josefa Krejsy, který označil odpůrce dostavby Jaderné elektrárny Temelín za „opilá a zfetovaná anarchistická individua, ochotná za rakouský šilink demonstrovat kdekoli a proti čemukoli“.


Kdo se chystá do Senátu?

První kolo voleb do Senátu nás čeká již 15. a 16. listopadu. Ve většině z 81 volebních obvodů (nejspíše ve všech) si o týden později, tedy 22. a 23. listopadu, prožijeme i druhé kolo voleb. Podívejme se velice telegraficky na to, co bude ustavení Senátu znamenat pro (nejen) ekologické zákony.
Pomiňme spíše výjimečný případ, kdy v době rozpuštění Poslanecké sněmovny může Senát přijímat zákonná opatření, a nutnost souhlasu třípětinové většiny senátorů s ústavními zákony.
Zajímavější je z hlediska zákonů o životním prostředí pravomoc Senátu zabývat se zákony, které schválí Poslanecká sněmovna. Senát má v podstatě čtyři možnosti:
  1. Zákon schválit.
  2. Přijmout usnesení, že se zákonem zabývat nebude, což je v praxi totéž, jako by zákon schválil. Pokud se Senát k zákonu nevyjádří do 30 dnů, chápe se to opět jako schválení zákona.
  3. Vrátit zákon Poslanecké sněmovně s připomínkami.
  4. Zákon zamítnout.

V posledních dvou případech Poslanecká sněmovna hlasuje o zákonu znovu a může ho buď přijmout v podobě navržené Senátem (pokud Senát navrhl změny), nebo v původním znění (pak ale musí pro přijetí hlasovat nejméně 101 poslanců).
Další pravomocí Senátu (pozor - nikoli jednotlivých senátorů) je navrhovat Poslanecké sněmovně zákony.
A kdo se chystá usednout do senátorských lavic? Jednak všeobecně známí politici, kteří se v oblasti životního prostředí angažují spíše okrajově - např. Petr Pithart (Chrudim), Jiří
Dienstbier (Praha 1) či Pavel Rychetský (Strakonice). Dále dva bývalí ministři a jeden bývalý náměstek, jejichž činnost bývala kritizována jako nepříliš přátelská životnímu prostředí - Karel Dyba (Jablonec), František Benda (Strakonice) a Vladimír Novotný (Chomutov). A konečně několik bývalých či současných ekologických aktivistů či odborníků - Petr Pakosta (Most), Ivan Dejmal (Louny), Marie Haisová (Domažlice), Václav Mezřický (Kolín). Jistě bychom našli i další kandidáty s výrazným kladným či záporným vztahem k životnímu prostředí. Předvolební schůze a další shromáždění jsou místem, kde je můžeme vypátrat.


Báňský úřad rozhodne o průzkumu ve štole

Do konce roku bude s nejvyšší pravděpodobností rozhodnuto o dalším průzkumu firmy TVX Bohemia důlní, a. s., v okolí Kašperských Hor. Kanadská firma, která získala povolení k průzkumu do roku 1999, zkoumá ve štole Naděje, zda se jí zde vyplatí těžit zlato.
Platnost dalšího nezbytného povolení - povolení hornické činnosti - totiž vyprší koncem roku. Obvodní báňský úřad v Plzni uděluje toto povolení na základě plánu prací a dbá především na dodržování bezpečnostních a technických předpisů. Firma zatím o prodloužení povolení nepožádala, ale hodlá tak učinit. Povolení bude předcházet správní řízení, jehož se, jako jeden z účastníků, bude účastnit i město Kašperské Hory. Město s pokračováním průzkumu nesouhlasí a názor města sdělil starosta František Stíbal i předsedovi Obvodního báňského úřadu Janu Otýsovi.
Průzkumu z povrchu (ten má však pouze doplňkovou funkci) brání nesouhlas města a Správy CHKO Šumava se vstupem prospektorů na jejich pozemky. Tyto pozemky končí těsně před štolou Naděje, takže nesouhlas vážně komplikuje i práce ve štole.
Tento zákaz vstupu může zrušit Okresní úřad v Klatovech, kde na podnět firmy již probíhá příslušné správní řízení. Okresní úřad také může nařídit odstranění dopravní značky „zákaz vjezdu nákladních vozidel a traktorů“ na příjezdu ke štole. Osazením této značky znemožnilo město dopravu vyrubaného materiálu ze štoly a výrazně tak omezilo možnosti práce ve štole Naděje.
Zásadně chce situaci řešit Správa CHKO Šumava. Ta by chtěla dosáhnout odpisu celého zlatého ložiska. Pravomoc k odpisu mělo Ministerstvo hospodářství, po jeho zrušení je možné, že tuto pravomoc bude mít Ministerstvo životního prostředí.
Žádosti o odpis však brání odmítnutí firmy TVX Gold Bohemia důlní vydat údaje o ložisku, protože průzkum ještě nebyl dokončen.


Chybějící zákon umožňuje, aby vláda odměřovala poskytované informace po kapkách

Máme právo na přiměřené informace

K tomu, abychom se mohli dobře rozhodovat, což platí stejně tak pro ministry, jako pro matky v domácnosti, potřebujeme informace.
Tam, kde informace nejsou, vzniká nejistota, tam, kde vznikne nejistota se potom není čemu divit, že jsou problémy řešeny špatně, nebo že lidé na řešení toho, co se jim sice nelíbí, ale o čem nejsou schopni se dopídit ničeho konkrétnějšího, prostě rezignují.
To platí obecně a platí to i v případě informací a problémů, které se týkají životního prostředí.
O tom, že jinde ve světě si odpovědní politici tento problém již uvědomili, svědčí celá řada mezinárodně přijatých dokumentů i národních právních úprav, které vztah mezi informacemi, životním prostředím, státní správou a veřejností nějakým způsobem upravují.
S jistým zjednodušením můžeme říct, že celá záležitost má dvě úrovně:
  1. Jak dostat informace ke státní správě.
  2. Jak dostat informace ze státní správy.

Ve skutečnosti bychom mohli ještě uvažovat o tom, jak se mohou informace pohybovat uvnitř státní správy, ale tím se nyní zabývat nebudeme.
Zajímavější bude bod č. 1, problematika právní úpravy, která by zajistila přísun informací, například od znečišťujících podniků, ke státní správě.
V zahraničí je tento problém patrně nejdůkladněji řešen v USA. Tam v roce 1986 vznikl systém Toxic Releases Inventory Reporting, podle kterého jsou firmy povinny každoročně předkládat do státního registru informace o pohybu a přesunu toxických (znečišťujících) látek, tj. informace o tom, kolik vypustí škodlivin do vzduchu, do vody či jako pevný odpad. Získané informace šíří poté vlády prostřednictvím souhrnných zpráv. Systém nepřímo stimuluje firmy k zavádění čistějších technologií - tak například ve Spojených státech pomohl tento systém spolu s následným právem veřejnosti na přístup k těmto informacím (tzv. Community Right-to-Know Reporting) ke snížení emisí asi o jednu čtvrtinu.
V České republice tento systém dosud zaveden není, přestože o jeho zavedení usilují již delší dobu Děti Země v rámci projektu PRTR (Systém registrace úniků a přenosů znečišťujících látek).
Legislativně je problém řešen řadou zákonů o jednotlivých dílčích problémech, jakými je například ochrana vod, ovzduší či odpadové hospodářství.
Na základě těchto zákonů plyne k orgánům státní správy (jako jsou například okresní úřady a další) jistý, byť proti americkým či západoevropským tradicím poněkud sporý tok informací.
Díky němu je například možné v rámci informačních systémů státní správy evidovat, kolik který podnik vyprodukuje odpadů. Tyto jistě zajímavé údaje už ovšem není možné předávat veřejnosti, která by jistě měla právo vědět, jakým dílem přispívá sousední továrna na místní skládku, a předávají se jen informace obecného a statistického charakteru.
Celý systém je značně nejednotný a neucelený, tak jako možnost přístupu veřejnosti k těmto informacím, která je v každém z těchto zákonů upravena jinak.

Obrázek

Jak tedy dostat informace ze státní správy?
Nejobecněji celý problém souvisí s legislativou upravující přístup veřejnosti k informacím ze státní správy. Zde je vzorem americký Zákon o svobodě informací z roku 1966, který uzákoňuje obecně svobodný přístup kohokoliv k informacím, jež mají k dispozici státní orgány.
Zákon byl od roku 1966 několikrát upraven, poslední pokrok v oblasti zpřístupňování informací je zákon „O zvýšení přístupu k informacím vládního tiskového úřadu“ z roku 1993, podle kterého jsou všechny vládní materiály přístupny na Internetu a kterýkoliv občan k nim má přístup. (Tyto publikace je možné na Internetu nalézt na adrese <http://www.fedworld. gov>). Právo na informace je v České republice obecně zakotveno v Listině základních práv a svobod (článek 17, odstavec 5 ukládá státním orgánům a orgánům územní samosprávy „přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon“.).
Návrh takového zákona (upravujícího právo veřejnosti na informace) byl sice již před několika lety vytvořen, v současnosti ovšem ministerstvo spravedlnosti přijetí takového zákona odmítá. Upraven je pouze přístup pracovníků sdělovacích prostředků k informacím (tzv. tiskový zákon), ve vládním návrhu zákona o periodickém tisku však povinnost poskytovat informace chybí.
Záležitost rozvířil v únoru 1996 šéfredaktor týdenníku Respekt Vladimír Mlynář, když podal k Ústavnímu soudu stížnost na Radu Zastupitelstva hlavního města Prahy, která mu odmítla poskytnout písemné informace o konceptu územního plánu města, a na Ministerstvo zemědělství za odmítnutí odpovědi na dotaz, komu jmenovitě ministerstvo udělilo dotace v roce 1994. Ústavní soud jeho stížnosti zamítl.
Pro nás nejdůležitější právní úpravou, upravující přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí, je Direktiva Rady Evropských společenství č. 90/313/EEC ze 7. 6. 1990 o svobodném přístupu k informacím o životním prostředí. Tato direktiva představuje minimální standard, jehož jsou členské státy povinny ve své legislativě dosáhnout.
To vyvolalo v zemích Evropských společenství nutnost přijmout odpovídající právní úpravy. Tak byl v roce 1992 přijat odpovídající zákon ve Velké Británii, právo na informace bylo vkomponováno do Zákona o životním prostředí Nizozemského království, v roce 1993 vznikl zákon o informacích o životním prostředí v Rakousku a v roce 1994 v Německu.
Konečně v březnu 1996 byl Hospodářskou a sociální radou OSN vypracován Návrh základů Úmluvy o přístupu k informacím o životním prostředí a účasti veřejnosti v rozhodování o záležitostech životního prostředí. Podle tohoto návrhu jsou signatářské státy povinny zpřístupňovat tyto informace komukoliv bez ohledu na jeho občanství či důvod zájmu.
Jaký je stav v České republice?
Podle Listiny základních práv a svobod (článek 35) má každý občan právo na úplné a pravdivé informace o životním prostředí. Povinnost podávat tyto informace mají orgány státní správy a samosprávy. To, jakým způsobem by tyto informace měly být podávány, by mělo být upraveno dosud nepřijatým zákonem. To vede v praxi k četným zmatkům a neochotě úřadů tyto informace podávat.
Poměrně dobře je upraveno právo na informace, týkající se ochrany přírody. Toto právo je zakotveno v §72 Zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Hloupé je, že celá řada informací se explicitně ochrany přírody netýká, ale přesto s životním prostředí velice úzce souvisí.
Tyto informace by měly být předmětem §14 Zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, podle kterého má každý občan „právo na pravdivé a přiměřené informace o stavu a vývoji životního prostředí, příčinách a důsledcích tohoto stavu, na informace o připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu životního prostředí, a na informace o opatřeních, která orgány odpovědné za ochranu životního prostředí podnikají při předcházení nebo nápravě životního prostředí“. To sice zní skvěle, ale pouze na první poslech. Problém totiž spočívá zejména v pojmu „přiměřenosti“, který si každý úředník může v podstatě vykládat jak chce.
Proto se i u nás objevuje snaha prosadit přijetí zákona, který by v celé záležitosti udělal jasno - prozatím na jeho návrhu pracuje JUDr. Petr Kužvart a STUŽ.
Jaké body by měl zákon o informacích o životním prostředí obsahovat:

  1. Definici toho, co je informace o životním prostředí. Informací o životním prostředí by měla být jakýmkoliv způsobem fixovaná informace, o příčinách, stavu životního prostředí a zejména o všech činnostech, které by mohly mít na životní prostředí vliv.
  2. Kdo je povinen zpřístupňovat informace o ŽP: všechny orgány státní správy a rozpočtové a příspěvkové organizace zřízené těmito orgány, pokud takové informace shromažďují.
  3. Jakým způsobem se obrací žadatel na úřad: jakoukoliv technicky možnou formou, své přání nemusí zdůvodňovat. Požádaný orgán je povinen do 30 dnů poskytnout požadovanou informaci, případně do 15 dnů sdělit, proč není možné danou informaci poskytnout.
  4. Odepření přístupu k informacím: tehdy, pokud jej vylučují předpisy o státním, hospodářském nebo služebním tajemství a o ochraně osobních nebo individuálních údajů. Důležité je, aby z důvodu obchodního tajemství nebylo přípustné odepřít poskytnutí informací o emisích nebo jiném působení provozní činnosti podnikatele či firmy na životní prostředí. Proti rozhodnutí odepřít informace o životním prostředí je nutné mít možnost podat žalobu u příslušného soudu.
  5. Způsob poskytování informací. Informace by měly být poskytovány bezplatně, každý by měl mít právo pořizovat si kopie za provozní cenu, nahlížet do materiálu a pořizovat si výpisy.

Je zjevné, že takový zákon bude muset být (zejména kvůli našemu zájmu o vstup do Evropské unie přijat), otázkou je kdy a v jaké podobě. Docela snadno bychom se totiž za několik let mohli dočkat hezky se tvářícího a nefunkčního hybridu. Doufejme, že tomu tak nebude.


Neochotu státních orgánů poskytovat občanům informace dokumentuje například zkušenost redaktora EkoListu Jiřího Neustupy, kterému se nepodařilo získat mapku s nákresem plánovaných tras dálnic. Tiskový mluvčí Úřadu vlády mu totiž sdělil, že se jedná o důvěrný materiál, který není určen pro veřejnost. V rozporu s Listině základních práv a svobod zaručeným právem na informace je i utajování odpovědí vlády na Dotazník Evropské unie. Celý materiál je charakterizován jako důvěrný a úřednice Ministerstva zahraničí mi sdělila, že „za jeho zveřejnění by byl asi leckdo vděčný“. Já samozřejmě také. Redakci EkoListu se podařilo již dříve získat texty odpovědí, které vypracovalo Ministerstvo životního prostředí. Když jsme požádali Ministerstvo životního prostředí o vyjasnění odpovědi na jednu otázku, dozvěděli jsme se, že: „Redakce EkoListu zřejmě získala pracovní verzi odpovědí na dotazník EU, ve kterém ještě byla použita (...) zmíněná formulace odpovědi na otázku B.26. Konečná verze otázky B.26, která byla při vyplňování dotazníku EU odborem odpadů předložena, tuto formulaci neobsahuje, neboť je zcela odlišná“. Jakou odpověď MŽP nakonec odeslalo do Bruselu, jsme se ovšem nedozvěděli. „Sebejistota úředníků opět vzrůstá a v zásadních věcech, jako je například problematika jaderné elektrárny Temelín, nelze téměř získat žádné významnější informace“ , říká na toto téma JUDr. Petr Kužvart ze Sdružení ekologického práva.
(jč)

Systém Toxic Release Inventory

Systém Toxic Release Inventory v praxi na serveru britského centra organizace The Friends of the Earth. Kdo chce vědět, jak moc mu ta či která továrna „špiní“ vzduch či potok za chalupou, najde si na Internetu pomocí jednoduché interaktivní mapy svoje bydliště a požadovaný podnik a vzápětí na něj obrazovka vychrlí informace o únicích sledovaných chemikálií. Obdobnou službu nabízí veřejnosti např. americká EPA či jiné organizace.


Dálnice mají přibývat rychleji

V minulém EkoListu jsme informovali o vládních plánech na výstavbu dálnice D 3 z Prahy do Českých Budějovic. Podle vyjádření ministra Skalického proběhlo o dálnici D 3 jednání mezi ministerstvem životního prostředí a ministerstvem dopravy, ze kterého vyplynulo, že plány na výstavbu dálnice je třeba nejdříve celkově přehodnotit a „výsledný návrh posoudit nejprve jako celek z hlediska krajinářského vyhodnocení zájmového území“.
16. října jednala o výstavbě dálnic vláda. Výsledkem jednání bylo přijetí nového usnesení o výstavbě dálniční sítě. Základní síť dálnic a čtyřpruhových rychlostních silnic by podle tohoto usnesení měla měřit 1530 km, což je o 286 kilometrů více než podle dosud platného usnesení z podzimu roku 1995 a o 480 kilometrů více než podle původního vládního usnesení z roku 1993. Protože náš stát není schopen financovat výstavbu jen z vlastních zdrojů, hodlá si vláda na nové dálnice vypůjčit 15 miliard Kč od zatím blíže nespecifikované zahraniční banky.
Jako jednu z priorit dálniční výstavby označila vláda zprovoznění dálničního okruhu kolem Prahy. V jihovýchodní části tohoto okruhu se ministři přiklonili k variantě JV-D.
Podle nového usnesení se základní síť dálnic v naší zemi nejenom zvětšila, ale zároveň by se měla zrychlit i její budování. V roce 2002 by tak u nás bylo 1230 km dálnic (podle starého usnesení měla být téměř stejná délka dálniční sítě zprovozněna až po roce 2005). V roce 2005 by pak měli naši řidiči využívat už více než 1500 km dálnic.
Ministr dopravy ing. Říman po jednání vlády označil přijetí nového usnesení za krok směřující k dalšímu zlepšení stavu našeho životního prostředí, protože dálniční doprava je podle jeho slov k životnímu prostředí příznivá.
Mapku s plánovanými trasami dalších dálnic se nám bohužel nepodařilo získat. Tiskový mluvčí Úřadu vlády nám bez uvedení rozumného důvodu text usnesení odmítl poskytnout s tím, že se jedná o důvěrný materiál, který není určený pro veřejnost.

Ilustrační foto

Foto: Richard Bejlek/Ekolist


Zábavní park má být severněji

PRAHA - Novou dokumentaci o hodnocení vlivu zamýšleného „Rekreačního parku Rajchéřov“ na životní prostředí (tzv. dokumentace EIA) předložila firma Brend, s.r.o. Zpracovatelem dokumentace je brněnská firma INVESTprojekt, s.r.o.
Podle Asociace Rajchéřov, která s výstavbou rekreačního parku nesouhlasí, došlo pouze k posunutí centra parku o 700 metrů na sever. Celková lokalizace stavby se nemění, stejná zůstává i kapacita parku (2160 osob).
Asociace Rajchéřov nadále soudí, že realizací záměru výstavby parku by byla nenávratně poškozena stanoviště kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin. Výstavby parku je podle ní v rozporu s ochranným režimem přírodního parku Česká Kanada.
Jihočeské sdružení ochránců přírody (JISOP) upozorňuje, že postup investora je zmatečný. Podle stanoviska podepsaného JUDr. Svatomírem Mlčochem nebylo ukončeno předchozí řízení na základě původního projektu a není proto možné zahájit nové řízení o prakticky stejném záměru ve stejné lokalitě. Nová dokumentace EIA se odvolává na předchozí dokumentaci, přičemž takový postup podle JISOP „není znám a po právu“.
Dokumentace rovněž podle JISOP obsahuje rozporná tvrzení, neboť v části „Vlivy na faunu a flóru“ je hodnotící text doplněn poznámkami, které glosují, zlehčují nebo přímo napadají odborný text, který je uveden nad nimi.
Z výše uvedených důvodů JISOP žádá, aby nová dokumentace nebyla projednávána.

Rajchéřov

Rajchéřov

V okolí bývalé obce Rajchéřov na Jindřichohradecku má podle představ firmy Brend vzniknout rekreační park pro 2000 lidí.
Foto: Tomáš


Krátké zprávy

Chlorovodík unikal 18. října krátce před polednem při havárii ve firmě Comet ve skladištní oblasti v Hradci Králové. Při odstraňování následků havárie byl poleptán jeden hasič na ruce. Nebezpečný plyn v bývalém Kovošrotu vznikl při poškození čtyřkubíkové cisterny, která zřejmě obsahovala zbytek chemické látky chlorsilan. Při kontaktu se vzdušnou vlhkostí látka reagovala a utvořil se chlorovodíkový mrak. Oblast v okolí úniku byla okamžitě zcela uzavřena, pracovníci Cometu i okolních podniků byli evakuováni. Unikající látku hasili hasiči vápnem, ještě odpoledne byla havárie beze zbytku zlikvidována. Prázdná cisterna s blíže nezjištěným zbytkem chlorsilanu byla deklarována jako železný šrot. Do areálu závodu byla dopravena po železnici a podle zdroje, který si nepřeje být jmenován, pochází z Lučebních závodů v Kolíně.
(čti)

Téměř čtvrtina vzorků tuzemského zelí, které v průběhu letošního ledna až srpna zkontrolovala Česká zemědělská a potravinářská inspekce (ČZPI), nevyhověla stanoveným normám. U většiny vzorků, které neprošly kontrolou, byl překročen povolený obsah dusičnanů. ČTI o tom informoval náměstek ústředního ředitele ČZPI Petr Baudyš. Z celkem 179 vzorků tuzemského zelí nevyhovělo 43 vzorků, to znamená 24 procenta. Kromě překročení povoleného limitu dusičnanů byly dalšími důvody výskyty hnilob. ČZPI hodnotila také vzorky zelí z dovozu. Ze 129 vzorků nevyhovělo 18, to znamená 14 procent. Důvodem bylo i tady především překročení povoleného obsahu dusičnanů, výskyt hnilob a nedostatky v označení.
(čti)

Zřejmě poslední výraznější úpravou cen v osobní dopravě bude zvýšení, s nímž České dráhy počítají příští rok. V České Třebové to 22. října pro ČTI uvedl generální ředitel Českých drah Rudolf Mládek, podle něhož by k úpravě cen mělo s největší pravděpodobností dojít k novému grafikonu na přelomu června a července příštího roku. Podle Mládka má přitom jít o zdražení ve výši zhruba 40 procent, konečná výše je ale závislá na mnoha jednáních ministerstva dopravy a celé vlády. V dalších letech má nárůst cen kopírovat míru inflace.
(čti)

Posunout zpřísnění limitů pro emise škodlivin, hluk a brzdy pro ojetá vozidla až na datum 1. ledna 2000 je rozhodnuto Ministerstvo dopravy. 22. října to uvedl ministr dopravy Martin Říman. Od nového roku mělo původně dojít k dalšímu zpřísnění limitů pro emise škodlivin (EURO II), což by značně omezilo dovoz starších vozů ze zahraničí. „Stáli jsme před otázkou, zda by zpřísnění pro ojetá vozidla bylo ve společenském zájmu a zda touto svou přísností nepředbíháme dobu“ , uvedl M. Říman. K novele zmíněné vyhlášky probíhá v současné době připomínkové řízení. „Ani ministerstvo životního prostředí netrvá na datu 1. ledna 1997“, řekl ministr dopravy s tím, že po vyhodnocení připomínkového řízení bude novela zpracována a následně vydána. Toto rozhodnutí přivítali dovozci ojetých aut, z nichž většina by v opačném případě přišla o svou živnost. Rozhodnutí naopak kritizovali dovozci nových aut. V této souvislosti ministr dopravy uvedl, že rozhodnutí jeho úřadu nebylo v žádném případě ovlivněno zájmy zainteresovaných podnikatelských kruhů.
(čti)