Úvod
Průmyslová revoluce a její důsledky jsou pohromou pro lidstvo. Destabilizovaly společnost, učinily život nenaplnitelným a neuspokojitelným, vystavily člověka potupě, vedly k rozšíření psychického utrpení... způsobily obrovské škody přírodě.
Industriálně-technologický systém může přežívat pouze za cenu neustálé degradace člověka a mnoha dalších živých organismů na pouhé produkty výroby či ozubená kolečka v soukolí sociálního mechanismu. ... Jestliže toto spěje ke zhroucení, pak ať se to stane raději dříve než později.
Proto obhajuji revoluci proti industriálnímu systému. ... Toto však nebude politická revoluce. Jejím cílem není svrhnout vlády, ale ekonomické a technologické základy současné společnosti.
O levicovosti
Jedním ze všeobecně rozšířených projektů bláznivosti a úpadku našeho světa je levicová orientace. ... Mám tím na mysli socialisty, kolektivisty... feministky, homosexuály, aktivisty za práva menšin, ochránce práv zvířat (to není chyba v překladu!) a podobně.
Dvě tendence tvoří základ moderního levičáctví: pocit méněcennosti a snaha po „přesocializování” ... pocitem méněcennosti míním... malou sebeúctu, pocity bezmocnosti, depresivní tendence, poraženectví, pocity viny, sebenenávisti atd...
Levicově orientovaní mají sklon nenávidět vše, co se zdá být silným, dobrým a úspěšným. Nenávidí Ameriku, nenávidí racionalitu... [nenávidí] Ameriku a Západ pro jejich sílu a úspěch.
Slova jako „sebedůvěra”, „spolehnutí se na sebe”, „iniciativa”, „podnikavost”, „optimismus” atd. hrají malou roli v liberálním a levicovém slovníku. Levičák je anti-individualista, kolektivista. Chce, aby společnost za každého řešila jeho problémy... Levičák je nepřátelský k ideji soutěživosti, protože hluboko uvnitř se již cítí jako poražený.
Jeho pocity méněcennosti jsou tak hluboko zakořeněné, že už nemůže pojímat sám sebe jako bytost individuálně silnou a hodnotnou. Odtud kolektivismus levičáka. Může se cítit silný jenom jako člen velké organizace nebo masového hnutí, se kterým se ztotožňuje.
Hnutí, jež povýší přírodu a postaví se proti technologii, musí mít rozhodně anti-levicový postoj a musí se vyhnout jakékoliv spolupráci s levicí. Levicovost je v širších souvislostech neslučitelná s divokou přírodou, s lidskou svobodou a s odstraněním moderní technologie...
O náhradních aktivitách
V moderní industriání společnosti je nutné pro uspokojení fyzických potřeb pouze minimální úsilí...
Moderní společnost je [proto] plná náhradních aktivit jako je vědecká práce, umělecká a literární díla, postup na společenském žebříčku, získávání peněz a hmotných statků ve větší míře, než je nutné k uspokojení našich fyzických potřeb, sociální aktivity, jež nejsou důležité pro vlastní aktivisty, jako je tomu v případě bílých zastánců práv barevných menšin...
K problému moderní společnosti
Sociální a psychologické problémy moderní společnosti přičítám faktu, že tato společnost vyžaduje od lidí, aby žili v podmínkách radikálně odlišných od těch, v kterých lidská rasa vznikla, a chová se způsoby, které jsou v rozporu se vzory chování vyvinutými pro život za dřívějších podmínek.
Pro primitivní společnosti poskytuje přírodní svět (který se obvykle mění jen pozvolna) stabilní systém a proto pocit bezpečí. V moderním světě je to spíše lidská společnost než příroda, co člověka obklopuje. A moderní společnost se mění rychle díky změnám technologie. Toto není žádný stabilní stav...
O konzervativcích
Konzervativci jsou blázni: naříkají nad rozkladem a úpadkem tradičních hodnot a současně nadšeně podporují technologický pokrok spolu s ekonomickým růstem. Zjevně je nenapadá, že nemohou ve společnosti provést rychlé změny v technologii a ekonomice bez současných rychlých změn ve všech dalších aspektech společnosti. Vždyť takové prudké změny nevyhnutelně vedou ke zhroucení tradičních hodnot...
O vědeckém pokroku
Věda a technologie nabízí nejvýznamnější příklady náhradních aktivit... práci hlavně pro potěšení... Tak věda postupuje naslepo, bez ohledu na skutečné blaho lidstva či jakákoliv jiná měřítka. Je poslušná pouze psychických potřeb vědců a státních či firemních úředníků, kteří pro výzkum poskytují kapitál.
O svobodě
Říká se, že máme svobodnou společnost, protože máme určitý počet práv zajištěných ústavou. [Tato práva], ale nejsou tak důležitá, jak to na první pohled vypadá. Stupeň osobní svobody se společnosti je určován více ekonomickým a technologickým rámcem společnosti než právem.
Zamysleme se například... nad svobodou tisku... Masmédia jsou většinou pod kontrolou větších organizací, jež jsou integrované v celém systému. Kdo má málo peněz, ten si sice může tisknout co chce nebo to rozšiřovat Internetem či podobně, ale to, co říká, se ztratí v moři informaci produkovaných médii... Aby mělo moje poselství šanci na širší publicitu, zabíjím lidi.
O revoluci
Technofilové nás zavádí na naprosto bezstarostnou cestu do neznáma. Mnoho lidí chápe, kam nás vede technologický pokrok a přesto jsou k tomu pasivní, nebo si myslí, že je to nevyhnutelný proces. Nemyslím si, že je to nevyhnutelné. Myslím si, že se to dá zastavit.
Dva hlavní úkoly v současnosti jsou podpora sociálního napětí a nestability v industriální společnosti a... propagace ideologie stavící se proti technologii a industriálnímu systému. Když se tento systém stane dostatečně stresovaným a nestabilním, revoluce proti technologii se stane uskutečnitelnou.
Nemám žádné iluze o možnosti vytvoření nové, ideální formy společnosti. Cíl je pouze rozbít společnost stávající. Ale ideologie, aby si získala širokou podporu, musí mít stejně tak pozitivní ideály jako negativní, musí být pro něco stejně jako proti něčemu. Pozitivní ideál, který nabízím, je divoká příroda. To znamená divokou přírodu, tj. takové aspekty existence Země a živých bytostí, jež jsou nezávislé na lidském zasahováním a kontrole. A do divoké přírody zahrnuji i lidskou přirozenost, čímž mám na mysli takové stránky existence lidského individua, jež nejsou regulovány organizovanou společností, ale jsou produktem příležitosti, svobodné vůle nebo Boha (v závislosti na náboženském či filosofickém názoru).
Revoluce musí být mezinárodní a celosvětová.
Přeložil a zpracoval
Karel Stibral
|
| Zleva: na střední škole 1958, v roce 1962 na Harvardu, konsem šedesátých let na universitě v Berkeley, fotografie z roku 1994 řidičského průkazu a fotografie po zatčení v letošním roce. |