Když jsem však začala číst tento článek, docela jsem s tímto „teroristou” sympatizovala.
Jak už dnes může člověk upozorňovat na krizi, kterou okolí nevidí nebo snad ani nechce vidět a která hrozí záhubou nejen jeho vlastního rodu. Není snad tragédií, že i přes různé petice, demonstrace apod. nejsou mnohokrát vyslyšeny názory těch, kterým jde o zachování přírody, jejího bohatství a krás (a vlastně i našeho života).
Nejvíce mne však popíchl závěrečný komentář Karla Stibrala, když kritizuje „nadřazování abstraktního blaha všech lidí i přírody nad životy konkrétních osob”. Nepřipadá snad tomuto kritikovi zvláštní, že třeba právě tyto konkrétní osoby, a pochopitelně nejen ony, nadřazují své osobní blaho každodenním konzumním životem - objevy a výrobou nesmyslů, zamořováním vzduchu, přispíváním k mýcení pralesů, zřizováním McDonaldů apod. - nad životy ostatních „spolužijících” zvířat i rostlin?
Zabývám se hlubinnou ekologií již delší dobu a jsem proto přesvědčena, že by bylo možno, i přes značnou vyčerpanost matky přírody, se vrátit k původnímu způsobu života. Největší překážkou je však lidská pohodlnost, otupělost každodenním konzumem a hlavně celková neochota ke změně či značnému omezení blahobytu.
Nepovažuji proto „Unabombera” za teroristu, spíše zoufalce, který se snaží upozornit na návrat k přírodě, snad i tímto nejzoufalejším způsobem, a který se snaží vyburcovat otupělce (a snad jich i pár zlikvidovat) proti zániku života vlastním neudržitelným životním stylem, protože času není mnoho.
S pozdravem a přáním mnoho zdaru v další činnosti
Hana Carbochová
Osobně nesouhlasím s tím, že věda je škůdcem lidstva (viz původní článek o Unabomberovi) ani s tím, že je možný návrat k přírodě (pokud tento návrat chápu stejně jako Vy). Nelíbí se mi mýcení pralesů ani mcdonaldí obaly na jedno použití. To však není důležité. Tyto své názory nepovažuji za nějaké zjevené pravdy a jsem přesvědčen, že o opačných názorech Vašich či Unabomberových by se měla vést věcná a otevřená diskuse.
Zcela zásadně však odsuzuji názor, že kdo je přesvědčen o své pravdě, má právo vraždit (ne „snad zlikvidovat” - vraždit!) své spoluobčany, byť by byl přesvědčen o jejich vině. To, že vražda učiní náš svět lepším, soudili němečtí nacisté stejně jako to dnes soudí židovský vrah izraelského premiéra. Dějiny ukazují, že ti, kdo začínali s vraždami „pro blaho lidstva”, končili vražděním ve jménu udržení své vlastní moci.
Mimoto jsou tyto vraždy naprosto nesmyslné. Představa, že osamělý „zoufalec” s pro většinu lidí nepochopitelnou ideologií získá na svou stranu veřejné mínění vražděním vědců či obchodníků, je absurdní. Může na své názory upozornit. Svým počínáním však své myšlenky zcela zdiskredituje.
Demokracie je podle mne hra, v níž vítězí názor nikoli lepší, ale ten, který získá podporu většiny. Výsledkem této hry samozřejmě může být i ekologická (či jiná) katastrofa. Výsledkem vlády Unabomberů by byla katastrofa zcela jistě.
Radek Svítil