Vaše dopisy

Úspěchy ekologické výchovy
Problematika životního prostředí je pro lidstvo stále aktuálnější. Odborníci se shodují v tom, že s budováním odpovědného vztahu k přírodě se musí začínat především mezi mládeží, tedy ve školách. Ekologická výchova by měla prolínat všemi vyučovacími předměty. Jsem rád, že také moje snažení na Základní škole v M. nese své plody. Mohu uvést konkrétní příklady z předmětu český jazyk, na nichž je pěkně vidět pozitivní přístup žáků k přírodě.
Žák Š. píše: Jak se starat o psa. Pán mu dává vitamíny a taky ňákou kost. Pes musí jíst dvakrát za den jinak, by mohl také umřít. Pán když ví, že pes smrdí tak by ho měl správně vykoupat. Autor si je vědom, že péče o zvíře má i své nepříjemnější stránky, jimž se nelze vyhýbat (podobně též žák T., který uvádí: Jak se starat o křečka. … Za chvíli se stane, že křeček začne smrdět.). Toto uvědomění je jistě přínosem. Poněkud nejasná zůstává jen pisatelova úvaha ohledně psí stravy: buď má slovo jinak patřit až do druhé věty (jinak by mohl také umřít), nebo vyjadřuje - trochu nelogicky - způsob onoho dvojího jedení (rozmanitost stravy), ovšem za účelem úmrtí psa (musí jíst 2x za den jinak, by /aby/ mohl také umřít.). Hezký vztah ke zvířatům projevuje také žákyně K. v textu Vánoční vzpomínky: Večer jsme zpívaly koledy o narození ježka.
Zajímavý námět k zamyšlení poskytuje práce žáka L.: V zimním dni se rozlehl výstřel, to Anders vystřelil na orla v domnění, že je to jestřáb. Z ptáka vypadlo trochu peří, ale přece jen odletěl. Anders řekl: Jdeme domů. Po chvíli chůze narazili na mrtvého orla, ale nechali ho být, je totiž chráněný. Chráněnost živočicha je zde nahlížena ze dvou pozoruhodných aspektů. Všimněme si, že hlavní hrdina si je vědom chráněnosti orla a dbá na ni. Přesto však na orla střílí - v domnění, že to je jestřáb. Je tedy zřejmě možné střílet na kterékoli chráněné zvíře v domnění, že jde o jiné, nechráněné zvíře, kupříkladu napálit to do nosorožce v domnění, že je to potkan. Druhou otázkou je časová (ne) omezenost chráněnosti. Chápeme-li chráněnost jako podstatu, pak zůstává orel chráněným i po svém skonu. Tak na věc nahlíží Anders, jenž ochranu bedlivě dodržuje i nad orlí zdechlinou. A tak to má být! Jinou věcí je, zda by Anders učinil správně, kdyby nechal být dejme tomu mrtvého jestřába v domnění, že je to orel.
Žák P. ve své práci Dvě přírodokazky trefně vystihuje nesnadnost a mnohdy i marnost boje proti lidské krátkozrakosti: Jednoho dne Karla Vozelínová a Miluše Šlapálková našli hada. Miluše říká Karle poť uděláme si ho k večeři, ale to už přišel Pepa Honásek. Povídá jim ste upadli né, já vám ho stáhnu a uděláte si z něj kabelku. Pepa kluk šikovná ochranářská jim hada vzal a už s ním utíkal do nedalekého lesa a tam ho pustil. Děvčata Miluše a Karla Pepu sledovali. Když viděli, co se stalo tak Pepu chytli a chtěli ho zmlátit a had obě přírodokazky hezky spolkl a Pepa mu poděkoval a šel domů. Jenže to nebily obyčejné slečny a hada rozpáraly šly za Pepou. On je uviděl a vzal nohy na ramena. Karla ho chytala což mezitím Miluše šila kabelku. Pepa to viděl a klepla ho pepka.
Co dodat? Uvedené výsledky nás opravňují k optimismu. Dnešní mladá generace bude jednou dobrým správcem naší přírody. Svůj podíl na tom bude mít i stále úspěšněji se transformující školství.

Vítání ptačího zpěvu
V neděli 4. května proběhlo v  Rokycanech vítání ptačího zpěvu, které pro milovníky opeřenců připravila ZO ČSOP Rokycany. Setkání, které mělo podpořit již 14-tý ročník mezinárodní akce Dawn Chorus Day, si dalo za cíl seznámit přítomné s vyskytujícími se druhy opeřenců.
Nejvíce se přítomným líbila straka, která si v parku u nádraží dostavovala hnízdo, zpívající sameček rehka zahradního, létající rorýsi obecní, drozd zpěvný sedící na vejcích či sameček pěnice černohlavé, který svůj čas věnoval stavbě hnízda. Vyvrcholením asi dvouhodinové ranní procházky byla návštěva záchranné stanice živočichů, kde jsme měli možnost si ještě prohlédnout výra, jestřába, káně a slípku zelenonohou, která bude zanedlouho vypuštěna na Holoubkovský rybník.