Dovolte mi praktickou poznámku: jeden způsob, jak přispět k přežití regionálních drah, je pečovat o to, aby na malých zastávkách a nádražíčcích bylo kde bezpečně nechat kolo, třeba zamknutelné rámy v areálu stanice, na dohled pracovníků dráhy. Bezpečná parkoviště jsou také kriticky důležitá. Lidé budou dráhou jezdit, pokud se k ní mohou dostat jinak než pěšky. Na straně přednostů nebývá o dobrou vůli nouze, často jde jen o zájem a iniciativu!
Druhá praktická poznámka: v případech rušení tratí je nesmírně důležité usilovat o to, aby každá zrušená trať byla zachována jako turistická stezka. Totiž Američané, kteří v padesátých letech lehkomyslně rušili kolejovou dopravu, se ji teď horko těžko snaží obnovit. Kde se z tratí staly turistické či cyklistické stezky, tam stačí znovu vyštěrkovat a položit koleje a do roka se zas jezdí. Kde došlo k prodeji třeba jen jednoho či dvou pozemků na opuštěné trati, je znovuvykupování zoufale obtížné a např. u trati Boston-Hanson (asi 50 km) se protahuje přes deset let.
Erazim Kohák
Na mnohých dálnicích v blízkém i širším okolí (Stony Brooku, 60 mil východně od New Yorku v USA, kde pisatel dopisu studuje - pozn. red.) jsou speciální pruhy označené výše zmíněnou zkratkou, jež značí High Occupancy Vehicles = vysoce obsazená vozidla. Jsou určeny pro automobily se dvěma a více pasažéry (vidíte, jak je slovo „vysoce“ relativní). Cílem této instituce je zmenšení počtu aut při stejném počtu cestujících. Což jednak šetří pohonné hmoty, byť jsou zde pekelně levné), jednak ovzduší, byť je ho tu dost, a v neposlední řadě by to mělo přispět k plynulosti dopravy. Na podporu tohoto jsou podél téměř všech hlavních silnic cedule s nápisem CAR VAN POOL a telefonem, na který mohou lidé volat a domluvit se s dalšími, kteří jezdí zadaným směrem ve vhodném čase, a dát takhle dohromady více pasažerů s řidiči. Jak jsem tak koukal, tak to ale na Long Islandu příliš rozšířená praxe není. Šetření pohonných hmot asi není dostatečná motivace vzhledem k jejich ceně, lidi asi odrazuje případné nepohodlí, kdyby museli na někoho čekat, případně si kousek zajet. Dobrá motivace podle mě je možné urychlení v případě ranních a odpoledních špiček - v HOV pruzích nikdo nesmí jezdit, pokud nejsou v autě aspoň dva. Takových aut je docela málo, takže tyhle pruhy by měly být volné. Ale podle mých pozorování si tam jezdí, kdo chce, a podle jednoho Američana je to riskantní - člověk sice popojede dlouhý kus rychle, ale pak třeba skrz zácpu vedle neodbočí, kam by chtěl. Takže s využíváním to není žádná sláva, nicméně myšlenka to není špatná.
Jiří Matějíček