Monitor

O čem psal český a slovenský tisk

O návštěvě Ritt Bjerregaardové, komisařky Evropské unie pro životní prostředí, jsme informovali v květnovém EkoListu. Pod názvem Co Brusel ví o Praze se k této události vrátil Daniel Kumermann v Právu z 24. dubna.
Politické vedení České republiky ohrožuje svým přístupem k životnímu prostředí integraci země do vyspělé Evropy. Tato skutečnost je u nás celkem notoricky známa. Avšak návštěva Ritt Bjerregaardové, členky Evropské komise, zodpovědné za tuto oblast, ukázala, že ohrožení je mnohem akutnější, než se všeobecně tuší. (…) paní komisařka několikrát jasně naznačila, že ví, či přinejmenším velmi dobře tuší, kde je u nás zakopán ekologický pes. Že hlavní problém nespočívá v nedokonalosti nynější legislativy, ale v celkovém přístupu politické elity, v prioritách, které si klade, a samozřejmě i v ochotě podělit se o závažné informace týkající se znečištění. (…) zástupkyně Unie přivezla do Prahy jasnou a nedvojznačnou zprávu: Evropa, ta Evropa, ke které prý odjakživa patříme, pokládá životní prostředí za hodnotu samu o sobě, hodnotu, která stojí v jedné řadě s ostatními základními pilíři vyspělé společnosti. Tatáž Evropa si pak také slovy paní komisařky velice silně uvědomuje, ,že se v ČR v oblasti životního prostředí na něco zapomnělo.
(…) Tak jako my zde dobře víme, že se nezapomnělo, ale často jen z pustě ideologických důvodů potlačilo, vědí to dnes určitě i v Bruselu. Nejen vědí, nýbrž i očekávají dosti radikální změnu, která půjde ke kořenům problému a neskončí jen u schválení několika zákonů, ale povede až ke vskutku "evropskému myšlení". Pro řadu našich politiků to znamená, že si budou muset přestat hrát na proroky nového světa a podřídit se daným normám. Dokážou-li to v době, kdy se jim hroutí systém založený na falešných hodnotách pod nohama, to je už jiná, spíše naše než evropská otázka.
K soutěži Ropák roku se v Lidových novinách z 2. května velmi kriticky vyjádřil Petr Jakeš. Proti obvyklé praxi jsou do jeho textu vloženy dvě poznámky v hranatých závorkách.
Soutěže o Ropáka roku a o nejpitomější prohlášení o životním prostředí, které organizují ekologické organizace (Duha, Děti Země) [soutěž organizují Děti Země], se mohou zdát recesistické, leč mají vážný kontext. Jsou společenským pranýřem, byť z pozic skupiny lidí vyhraněného názoru. Jsou to soutěže mediálně přitažlivé. V demokratické společnosti mají i svou legitimitu. (…) V české společnosti je zakořeněna schopnost rozebrat (a v hospodě rozkecat) každý problém, ale u českých ekologických hnutí je patrno cosi jiného: odmítání jakéhokoli jiného názoru kromě toho nejsprávnějšího, nejstatečnějšího - zeleného. Jedná se o projevy fundamentalismu, netolerance (nikoliv o projev levicové ideologie) se všemi doprovodnými jevy. Jde o ztrátu důvěry v demokratické instituce a použití násilí, možná i o model převzatý z jiné sféry současnosti.
Přesvědčují o tom činy, ke kterým došlo v posledních dnech. Jestliže někdo na veřejném místě přirovná výstavbu továrny v malé obci ke světové válce jen proto, aby ovlivnil účastníky místního referenda, je to ukázka myšlení, které je oproštěno od jakékoliv hierarchie hodnot. Aktivisté jdou však i dále: na tiskopisech ekologického hnutí adresovaných průmyslníkům se objevují výhrůžná poselství o zastřelení ředitele - shodou okolností člověka, který se umístil na čelném místě v soutěži o Ropáka - či vyhození průmyslového objektu do povětří. Dopis s poznámkou, že na dně Orlické přehrady je ještě dost místa, zase dostal držitel Ropáka roku 1996 a k tomu navíc se mu dostalo anonymního pomalování domu vyjetým olejem. [Na vysvětlenou prvního případu: výhrůžka zastřelení se objevila připsaná na korespondenční lístku, jehož text shodou okolností zveřejňujeme na protější straně, a Děti Země s ní neměly nic společného - což ostatně Petr Jakeš ani netvrdí. O ostatních případech nic nevím.] Jsem přesvědčen, že představitelé ekologických hnutí k takovým činům nevyzývají, ale pokud vím, ani se od takových akcí, ke své škodě, veřejně nedistancují. Česká veřejnost nemá násilí ráda, a proto budou mít projevy zeleného fundamentalismu kontraproduktivní účinek (průmyslníci, radujte se). (…) (dek)