Monitor

O ÄŤem psal ÄŤeskĂ˝ a slovenskĂ˝ tisk

O návštÄ›vÄ› Ritt BjerregaardovĂ©, komisaĹ™ky EvropskĂ© unie pro ĹľivotnĂ­ prostĹ™edĂ­, jsme informovali v kvÄ›tnovĂ©m EkoListu. Pod názvem Co Brusel vĂ­ o Praze se k tĂ©to události vrátil Daniel Kumermann v Právu z 24. dubna.
PolitickĂ© vedenĂ­ ÄŚeskĂ© republiky ohroĹľuje svĂ˝m přístupem k ĹľivotnĂ­mu prostĹ™edĂ­ integraci zemÄ› do vyspÄ›lĂ© Evropy. Tato skuteÄŤnost je u nás celkem notoricky známa. Avšak návštÄ›va Ritt BjerregaardovĂ©, ÄŤlenky EvropskĂ© komise, zodpovÄ›dnĂ© za tuto oblast, ukázala, Ĺľe ohroĹľenĂ­ je mnohem akutnÄ›jší, neĹľ se všeobecnÄ› tuší. (…) panĂ­ komisaĹ™ka nÄ›kolikrát jasnÄ› naznaÄŤila, Ĺľe vĂ­, ÄŤi pĹ™inejmenším velmi dobĹ™e tuší, kde je u nás zakopán ekologickĂ˝ pes. Ĺ˝e hlavnĂ­ problĂ©m nespoÄŤĂ­vá v nedokonalosti nynÄ›jší legislativy, ale v celkovĂ©m přístupu politickĂ© elity, v prioritách, kterĂ© si klade, a samozĹ™ejmÄ› i v ochotÄ› podÄ›lit se o závaĹľnĂ© informace tĂ˝kajĂ­cĂ­ se zneÄŤištÄ›nĂ­. (…) zástupkynÄ› Unie pĹ™ivezla do Prahy jasnou a nedvojznaÄŤnou zprávu: Evropa, ta Evropa, ke kterĂ© prĂ˝ odjakĹľiva patříme, pokládá ĹľivotnĂ­ prostĹ™edĂ­ za hodnotu samu o sobÄ›, hodnotu, která stojĂ­ v jednĂ© Ĺ™adÄ› s ostatnĂ­mi základnĂ­mi pilĂ­Ĺ™i vyspÄ›lĂ© spoleÄŤnosti. Tatáž Evropa si pak takĂ© slovy panĂ­ komisaĹ™ky velice silnÄ› uvÄ›domuje, ,Ĺľe se v ÄŚR v oblasti ĹľivotnĂ­ho prostĹ™edĂ­ na nÄ›co zapomnÄ›lo.
(…) Tak jako my zde dobĹ™e vĂ­me, Ĺľe se nezapomnÄ›lo, ale ÄŤasto jen z pustÄ› ideologickĂ˝ch dĹŻvodĹŻ potlaÄŤilo, vÄ›dĂ­ to dnes urÄŤitÄ› i v Bruselu. Nejen vÄ›dĂ­, nĂ˝brĹľ i oÄŤekávajĂ­ dosti radikálnĂ­ zmÄ›nu, která pĹŻjde ke koĹ™enĹŻm problĂ©mu a neskonÄŤĂ­ jen u schválenĂ­ nÄ›kolika zákonĹŻ, ale povede aĹľ ke vskutku "evropskĂ©mu myšlenĂ­". Pro Ĺ™adu našich politikĹŻ to znamená, Ĺľe si budou muset pĹ™estat hrát na proroky novĂ©ho svÄ›ta a podřídit se danĂ˝m normám. Dokážou-li to v dobÄ›, kdy se jim hroutĂ­ systĂ©m zaloĹľenĂ˝ na falešnĂ˝ch hodnotách pod nohama, to je uĹľ jiná, spíše naše neĹľ evropská otázka.
K soutěži Ropák roku se v Lidových novinách z 2. května velmi kriticky vyjádřil Petr Jakeš. Proti obvyklé praxi jsou do jeho textu vloženy dvě poznámky v hranatých závorkách.
Soutěže o Ropáka roku a o nejpitomější prohlášení o životním prostředí, které organizují ekologické organizace (Duha, Děti Země) [soutěž organizují Děti Země], se mohou zdát recesistické, leč mají vážný kontext. Jsou společenským pranýřem, byť z pozic skupiny lidí vyhraněného názoru. Jsou to soutěže mediálně přitažlivé. V demokratické společnosti mají i svou legitimitu. (…) V české společnosti je zakořeněna schopnost rozebrat (a v hospodě rozkecat) každý problém, ale u českých ekologických hnutí je patrno cosi jiného: odmítání jakéhokoli jiného názoru kromě toho nejsprávnějšího, nejstatečnějšího - zeleného. Jedná se o projevy fundamentalismu, netolerance (nikoliv o projev levicové ideologie) se všemi doprovodnými jevy. Jde o ztrátu důvěry v demokratické instituce a použití násilí, možná i o model převzatý z jiné sféry současnosti.
Přesvědčují o tom činy, ke kterým došlo v posledních dnech. Jestliže někdo na veřejném místě přirovná výstavbu továrny v malé obci ke světové válce jen proto, aby ovlivnil účastníky místního referenda, je to ukázka myšlení, které je oproštěno od jakékoliv hierarchie hodnot. Aktivisté jdou však i dále: na tiskopisech ekologického hnutí adresovaných průmyslníkům se objevují výhrůžná poselství o zastřelení ředitele - shodou okolností člověka, který se umístil na čelném místě v soutěži o Ropáka - či vyhození průmyslového objektu do povětří. Dopis s poznámkou, že na dně Orlické přehrady je ještě dost místa, zase dostal držitel Ropáka roku 1996 a k tomu navíc se mu dostalo anonymního pomalování domu vyjetým olejem. [Na vysvětlenou prvního případu: výhrůžka zastřelení se objevila připsaná na korespondenční lístku, jehož text shodou okolností zveřejňujeme na protější straně, a Děti Země s ní neměly nic společného - což ostatně Petr Jakeš ani netvrdí. O ostatních případech nic nevím.] Jsem přesvědčen, že představitelé ekologických hnutí k takovým činům nevyzývají, ale pokud vím, ani se od takových akcí, ke své škodě, veřejně nedistancují. Česká veřejnost nemá násilí ráda, a proto budou mít projevy zeleného fundamentalismu kontraproduktivní účinek (průmyslníci, radujte se). (…) (dek)