Monitor

Benda je mrtev, aĹĄ Ĺľije SkalickĂ˝

Jiří Skalický byl sice jmenován do úřadu již 4. července, příležitost projevit se v praxi však zatím příliš neměl. Pro budoucí hodnocení jeho ministrování (vždyť předčasné volby mohou přijít, ani se nenadějeme) je určitě užitečné shrnout, s jakými plány do úřadu nastupoval. Než mu však (ve formě výběru z novinových rozhovorů) dáme slovo, podívejme se, co si o svém působení myslí jeho předchůdce.

František Benda v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes 15. července mj. prohlásil: Když jsem před čtyřmi lety nastoupil do funkce, velmi rychle jsem pochopil, že bude velkým úspěchem, podaří-li se mi zabránit likvidaci ministerstva. Nesmlouvavým signálem tohoto úmyslu byl premiérem iniciovaný a parlamentem schválený přesun kompetence územního plánování na ministerstvo hospodářství. Stalo se to hned v prvních měsících mého funkčního období. (…) Tato má ,prohra' mě přivedla k rozhodnutí, že musím vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby ekologická politika nespočívala pouze na jednom ministerstvu. (…) První verzi ekologické politiky jsem předložil v srpnu 1992 a konečný dokument byl vládou přijat před rokem. (…) Podstata politiky, o niž jsem usiloval, je v tom, že vymezuje a omezuje funkce státu pouze na jeho nezastupitelnou úlohu a zároveň zavádí tržní nástroje, jako je uplatňování principu znečišťovatel platí. Při prosazování této politiky jsem se ale pohyboval mezi dvěma protichůdnými extrémními tlaky a z váhavosti mě obviňovali ti, kteří viděli, že se nekloním k jedné či druhé straně. (…) Ti první požadují, aby ministerstvo mělo rozsáhlé kompetence, ti druzí, k nimž se hlásil a hlásí i Václav Klaus, by nejraději žádné ministerstvo životního prostředí neměli.

Řada Bendových kritiků by patrně namítla, že s výjimkou ozonového zákona MŽP žádné ekonomické nástroje neprosadilo a že Benda svou personální politikou přivedl MŽP téměř vniveč.

Jeho nástupce ministerstvo podle svých slov přivést k zániku nehodlá. V Lidových novin z 10. července prohlásil, že tato země bude takovýto úřad potřebovat vždy. A jde spíše o to, dát mu patřičné postavení a respekt.

Jak na to? Jiří Skalický se v rozhovoru pro Svobodné slovo 31. července přihlásil k dokumentu Státní politika životního prostředí, schválenému minulou vládou:

Tento útlý materiál považuji za kvalitní a musím říct, že máme-li realizovat většinu úkolů v něm obsažených, budeme mít zatraceně dost práce. Tím ale nechci vyloučit, že by neměl být pravidelně aktualizován. Rozhodně jej neberu jako neměnné dogma a také si nemyslím, že obsahuje vše, co by měl. Jako východisko pro nejbližší období skýtá bezesporu dostatečný fundament.

V již zmíněném rozhovoru s Lidovými novinami se ministr vyslovil i ke vztahu s ekologickými iniciativami: Odmítám jakékoli paušalizující hodnocení. V činnosti ekologických iniciativ nacházím mnoho respektuhodného i toho, s čím se prostě nemohu ztotožnit. Troufnu si předpovídat, že můj dialog s ekologickými iniciativami se bez konfliktů či nedorozumění neobejde. Přitom si nehodlám zacpávat uši před hlasy z těchto kruhů.

Jiří Skalický je stoupencem ekonomických nástrojů. V rozhovoru pro Lidové noviny 12. srpna se vyslovil pro přechod k ekologickým daním a obchodovatelným limitům znečištěním. Proces však podle něj musí být postupný: Nesmí to být žádná revoluce. Už proto, že by to značně znejistilo podnikatelskou sféru. (…) Ale přechod od sankcí k tržním nástrojům je trend, kterým musíme jít. (…) Nechtěl bych tvrdit, že máme v současné době zcela jasnou představu, v jaké formě, natožpak v jakých proporcích chceme ekologickou daň zavést. Vede se o tom diskuse po celé Evropě, zatím nepříliš úspěšná. (…) Rád bych. kdybychom v horizontu tohoto volebního období řešení nalezli.

Ekonomika je podle něj i příčinou vzrůstající spotřeby elektrické energie. V Lidových novinách z 14. srpna k tomu řekl: Jádro problému je ve zkreslených cenových signálech, které vznikají regulací cen energií a dotacemi, které pro různé spotřebitele stanoví různé cenové hladiny. Zásadní řešení vidím v odvaze k radikální deregulaci, abychom přestali veřejnost balamutit domněnkou, že elektřina a plyn budou vždy tak levné jako teď. A abychom postupně dokázali zahrnout do cen energií všechny náklady, i ty, které mají povahu pozdějších negativních dopadů na životní prostředí. Bude to postupný proces (…) Jedině tak zastavíme dramatický nárůst spotřeby elektrické energie, která je způsobena především přímotopy. Díky tomu zastavíme i diskuse o potřebě budovat nové a nové elektrárny, poškozující životní prostředí.

Bývalý ministr životního prostředí se dnes uchází ve strakonickém obvodu o senátorské místo.
Foto: archĂ­v