Vycházeli jsme především z výsledků studie koordinované Kanceláří Zeleného kruhu pod záštitou nadace Partnerství. Studie z hlediska vlivu na životní prostředí posuzuje volební programy a parlamentní hlasování těch politických stran, které podle výzkumu IVVM vykazovaly v říjnu 1995 více než 2% preferencí. Jedná se o ODS, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODA, SPR-RSČ, LB a SD-LSNS.
Z provedené analýzy volebních programů vyplývá, že ekologický program nejlépe provázaný s ekonomickou a dalšími částmi svého volebního programu nabízí SD-LSNS.
Analýzu doplnily a upřesnily rozhovory členů autorského týmu s reprezentanty stran, kteří jsou zodpovědní za ekologické programy. Rozhovor odmítla pouze ODS a SPR-RSČ. ODS to odůvodnila tím, že by odpovědi Františka Bendy „mohly být negativně využity k polemice kolem volebního programu ODS”. SPR-RSČ ve své reakci píše, že ekologická hnutí „... Zasévají anarchii, zvůli a násilí a rozhodně více škodí, než prospívají.”
K vybraným kauzám (dostavba jaderné elektrárny Temelín, mezisklad vyhořelého paliva, cementárna Tmaň a Národní park České Švýcarsko) se ve všech případech jednoznačně pozitivně vyjádřila SD-LSNS, ve většině případů LB a ČSSD).
Analýza parlamentního hlasování nezjistila stranu, která podpořila všechny, z hlediska životního prostředí pozitivní legislativní návrhy, ani stranu, která by se ke všem stavěla záporně. Převážně pozitivní postoje zaujímaly poslanecké kluby ČSSD, KDU-ČSL a ODA. Převážně negativně hlasovaly kluby LB, KSČM a ODS.
Oostojích vládních stran vypovídá také chování jejich zástupců ve vládě. Porota, složená zhruba ze stovky novinářů, zástupců nevládních organizací, nezávislých odborníků a osobností uděluje tzv. cenu Ropáka za činy, které nejvíce poškodily životní prostředí. Ropákem v roce 1993 se stali Vladimír Dlouhý (ODA), který je odpovědný za nadměrný export nerostných surovin a prosazení dostavby Jaderné elektrárny Temelín a Václav Klaus (ODS) za odmítání návrhů státní ekologické politiky a konceptu trvale udržitelného rozvoje. V roce 1994 „zvítězil” František Benda (ODS), který připustil omezení kompetencí MŽP a způsobil všeobecný rozklad rezortu. O rok později skončil jako druhý. V roce 1995 byla stejným způsobem udělována také cena za nejpitomější výrok roku. Získal ji Václav Klaus z ODS a těsně porazil své stranické kolegy Františka Bendu a Karla Dybu.
Řešit složité problémy životního prostředí může jen otevřená občanská společnost se širokou účastí občanú, jejich sdružení a obcí na rozhodování. Některé politické strany brání rozvoji občanské společnosti např. odmítáním decentralizace státní správy, vzniku vyšších územně správních celků, institutu ombudsmana či referenda. Další slibují řešit problémy životního prostředí vládou tvrdé ruky (SPR-RSČ) či všekontrolujícího státu (KSČM).
Výše uvedené skutečnosti nás nutí považovat za spíše nepříznivé vůči životnímu prostředí strany ODS, KSČM a SPR-RSČ.
Za relativně přátelskou vůči životnímu prostředí pokládáme politiku a program SD-LSNS, ČSSD a KDU- ČSL.
Rozporné postoje k životnímu prostředí zaujímá ODA a LB. V parlamentu patřila ODA ke trojici stran nejpřátelštějších k životnímu prostředí, její místopředseda Vladimír Dlouhý si však za své antiekologické postoje vysloužil titul Ropáka. LB hlasoval v parlamentu z hlediska životního prostředí převážně negativně, analýza volebního programu však vyznívá pozitivně.
Ivan Dejmal, Ekologická společnost; Eva Kružíková, Ústav pro ekopolitiku; Igor Míchal, Společnost pro trvale udržitelný život; Václav Mezřický, Právnická fakulta UK; Jakub Patočka, Hnutí DUHA
V minulých parlamentních volbách šlo o zásadní orientaci tehdy ještě československé společnosti. Úkol není ovšem po čtyřech letech o nic snazší. Volby '96 už nejsou žádným referendem. Problémy, které je nyní třeba řešit, nebo alespoň cestu k jejich řešení hledat, jsou sice konkrétnější, ne tak základní, to ovšem neznamená v žádném případě, že by byly méně závažné. Budeme například centralizovaným státem, nebo bude přínosnější zavedení nějaké obdoby dřívějších krajů - tedy regionální samospráva? Budeme se upínat jako k jedinému cíli k jakési společnosti ekonomické prosperity a blahobytu, nebo se budeme snažit brát ekonomiku pouze jako nástroj k dosažení něčeho hlubšího? V letošních volbách nebudeme volit pouze nějakou konkrétní stranu. Budeme hlasovat ve prospěch některé z idejí, představ o konkrétní (naší!) budoucnosti, které se nám nabízejí.
Je na nás, abychom se nedali oblafnout lacinou reklamou stylu Ariel. Kdo dovede přemýšlet alespoň trochu racionálně, dokáže rozlišit plané sliby a plácání do vody od toho, čeho bychom mohli za příznivých okolností dosáhnout. Komunisté přesně před padesáti lety slibovali leccos, co se zdálo na první pohled být šťavnatým ovocem (a slibují i dnes). Proto je myslím třeba i letos se více než na billboardy dívat na práci, která za kandidujícími stranami leží. Nechci nikomu říkat, kdo je tím pravým, koho je třeba volit. Nevím to. Přesto volit půjdu a přeji nám všem abychom zvolili správnou (ať levou či pravou) rukou.
Jakub Kašpar
V názorech na dílčí problémy se však kandidující strany liší, i když většinou ne nějak zásadně. Výjimkou, vybočující z řady, je ODS prof. Klause. Je to jediná strana, jejíž předseda na základě nesmyslných argumentů popírá možnost globálních klimatických změn, nevěří v existenci neobnovitelných zdrojů, či vyčítá zeleným organizacím, že neprovádějí ekologickou výchovu. Je to, zdá se, jediná strana, která se pod naprosto neuvěřitelným heslem „Více lásky silnicím” veřejně hlásí k podpoře individuálnímu automobilismu a k urychlování (!) výstavby dálnic. Jsem přesvědčen, že horší volební výsledek než další vítězství pánů z ODS, nás může postihnout jen velice stěží.
Dvě koaliční strany ODA a KDU-ČSL se zdají být rozumnější. Problém je ovšem v tom, že pro obě tyto strany je volební vítězství nedosažitelné a že obě tyto strany se tedy netají svou ochotou opět uzavřít koaliční dohodu s ODS. Volit stranu dr. Kalvody nebo stranu ing. Luxe tedy v podstatě znamená pomáhat ODS k vytvoření vlády. Pokud nedojde k zázračnému vzestupu podpory SD-LSNS (a zatím tomu nic nenasvědčuje), zbývá už jen ČSSD, kterou je snad možno považovat za o trochu méně špatnou volbu ze všech velice špatných možností. Případná vláda ČSSD snad alespoň vyhlásí referendum o Temelínu a nebude podporovat vývoz Českého krasu do SRN na korbách kamiónů.
Jiří Neustupa