Názory

Zrušit dotace nestačí

Oznámení o částečném odbourání dotací na teplo bylo přijato většinou ekologů i energetiků jako pozitivní krok. Průměrná cena jednoho gigajoule (GJ) tepla pro domácnost je 250 korun, přičemž někteří z výrobců ji dodávají až za 600 Kč, Regulovaná cena, kterou zaplatí spotřebitel, je však 180 Kč/GJ - zbytek musí být dorovnán dotací ze státních prostředků.
Vláda se ke zdražení neodhodlala z energetických nebo ekologických důvodů, vedla ji k tomu chvályhodná snaha snížit výdaje státního rozpočtu. Bohužel metoda lepení děr a dlouhodobá absence energetické politiky se nám může vymstít. Jednostranné zdražení tepla opět zvýší tlak na spotřebitele, aby uvažovali o použití elektřiny nebo plynu. A právě cenové zvýhodnění elektrických přímotopů vedlo k instalaci 2200 MW spotřebičů v letech 1992-1994, které dnes způsobují naší energetice obrovské problémy.
Je samozřejmě dobře, že se vláda rozhodla odstranit dotace na vytápění, zároveň ale měla rozhodnout o odbourávání křížových dotací u elektřiny a plynu. Křížové dotace ji ale příliš nevzrušují, protože nemají bezprostřední dopad na státní rozpočet.
Pokud by se vláda rozhodla uvažovat i v delším časovém horizontu než jeden rok nebo příští volby, pak by musela ponechat větší část prostředků na zateplování budov.
V současnosti je k centrálnímu zásobování teplem připojeno zhruba 1 550 000 domácností, které jsou prostřednictvím teplárenských společností příjemci dotací na teplo. Náklady na zateplení, regulaci otopné soustavy a další opatření ke snížení spotřeby se u jedné bytové jednotky pohybují v rozsahu 40-50 000 Kč.
Pokud by stát převedl všechny dotace do tepla - 7 miliard korun ročně - na podporu zateplování budov, pak při 40% dotaci lze provést opatření ke snížení spotřeby tepla u celého bytového fondu, který je připojen na centrální vytápění, za 5 let. Spotřeba těchto domácností by se mohla snížit až o 30%. Domácnosti by tak prakticky ušetřily částku, kterou budou muset vynakládat na zvýšené ceny za vytápění.

Spolek přátel asfaltu

Naše základní dálniční síť by podle naší vlády měla být zase o dalších 300 kilometrů delší. Ne snad, že by to bylo nějaké překvapení. Vždyť premiér Klaus považuje rozvoj automobilismu za jeden z největších úspěchů naší úspěšné transformace. Nejnověji si v jedné z posledních nedělních Debat na ČT1 pochvaloval, jak při svých cestách po naší zemi vidí další a další nové kilometry pěkných širokých dálnic. O něm to ale už přece dávno víme. Nad čím je ale třeba vyslovit určité podivení je fakt, že mlčenlivým členem vládního Spolku přátel asfaltu a rychlých aut je i ministr životního prostředí.
MŽP v nové Zprávě o stavu životního prostředí v ČR konstatuje, že nárůst automobilismu je jedním z nejvážnějších problémů našeho životního prostředí. Na druhou stranu ministr Skalický tvrdí, že výstavba dálnic je nutná i z ekologických důvodů, protože auta, která jezdí po širokých dálnicích okolo měst, nešpiní prostředí bezprostředně u lidských obydlí.
Peníze investované do výstavby dálnic však působí pozitivně na množství osob i nákladů, které se přepravují po silnicích. Díky tomu klesá objem přepravy po železnici a zpětně vzrůstá tlak na výstavbu nových pokud možno širších dálnic. Není třeba dodávat, že tato zpětnovazební smyčka jde na účet přírody a životního prostředí. O ničem takovém ale ing. Skalický nemluví.