Ken Saro-Wiwa - popravenĂ˝ nigerijskĂ˝ aktivista

Navzdory vlně mezinárodních protestů nechala nigerijská vojenská vláda 10. listopadu v 11 hodin 30 minut středoevropského času popravit spisovatele Ken Saro-Wiwu a dalších 8 ekologických aktivistů.

Devět popravených bylo odsouzeno kvůli spoluvině na vraždě čtyř umírněných vůdců Ogoniů. Jejich údajná vina však během procesu nebyla prokázána a mezinárodní pozorovatelé proces označili za nespravedlivý.

Všeobecně se má za to, že skutečnou důvodem popravy byla kampaň odsouzených za práva národnostní menšiny Ogoniů. Hnutí za přežití lidu Ogoniů (MOSOP), jehož byl Ken Saro-Wiwa vůdcem, požadovalo finanční kompenzaci za poškozené životní prostředí od firmy Shell. Ta zde od roku 1954 do roku 1993 těžila ropu. Vykonání rozsudku vyvolalo nebývale ostrou reakci mezinárodního společenství. Nigérii bylo během několika hodin jako vůbec prvnímu státu pozastaveno členství v Britském společenství národů. Řada států z Nigérie odvolala své velvyslance. Evropská unie uvalila embargo na vývoz zbraní do Nigérie a zmrazila vklady vůdců nigerijského režimu. Žádný stát však zatím na Nigérii neuvalil ropné embargo, které by tento stát mohlo vážně postihnout.

Převážná většina příjmů Nigérie totiž pochází z vývozu ropy.

Společnost Shell jen 5 dní po popravě podepsala dohodu s nigerijským vojenským režimem o výstavbě závodu na zpracování zemního plynu v hodnotě 3,5 miliardy dolarů. Od tohoto projektu, na kterém se vedle Shellu podílí i francouská firma Elf a italská firma Agip, předtím na protest odstoupila Světová banka.

Radek SvĂ­til

Historie protestního hnutí, které přivedlo Ken Saro-Wiwu a jeho osm druhů na šibenici, sahá do roku 1990. Tehdy se v  Nigérii objevily první projevy odporu proti ropným společnostem.

Delta Nigeru, kde převládají mangrovové bažiny, deštné pralesy a zemědělská půda, je domovem 6 milionů lidí, z nichž národ Ogoni čítá asi 500 000. Ropa zde byla objevena roku 1958, kdy byla země pod koloniální nadvládou Britů. Obyvatelé delty však neměli možnost se k těžbě vyjádřit ani po získání nezávislosti r. 1960.

Historicky je Nigérie ovládána třemi velkými etnickými skupinami: Hausa-Fulani, Yoruba a Ibo. Postkoloniální vývoj země se také proto vyznačuje značnou nestabilitou a řadou převratů. Menší etnické skupiny jako Ogoniové jsou v zemi se 120 miliony obyvatel z mocenských pozic vyloučeny. Roku 1966 došlo k vojenskému převratu, po němž byla zrušena ústava a u moci zůstaly kromě let 1979-1985 vojenské vlády. Roku 1993 zvítězil v parlamentních volbách sociálně demokratický kandidát Mashood Abiola. Vůdce vojenské junty generál Ibrahim Babangida však zakázal výsledky voleb vyhlásit. Jeho nástupce generál Sani Abacha pak vítězného kandidáta nechal v roce 1994 vsadit do vězení, kde sedí dodnes. Roku 1993 vzniklo Hnutí za přežití lidu Ogoni (MOSOP), které požadovalo sebeurčení pro příslušníky kmene Ogoniů a finanční kompenzace za škody na životním prostředí, způsobené firmou Shell. Jeho vůdcem se stal Ken Saro-Wiwa. Proti demonstrujícím Ogoniům vláda nasadila armádu, jejíž zásahy měly na svědomí stovky mrtvých. 21. května 1994, po rozkolu mezi umírněnými a radikálními předáky Ogoniů, srocený dav zabil 4 představitele umírněného křídla. 22. května byl zatčen Ken Saro-Wiwa a osm měsíců zadržován, aniž by proti němu bylo vzneseno obvinění.Podle Amnesty International popravily bezpečnostní jednotky v květnu a červnu 1994 50 obyvatel ogonijských vesnic bez soudu.

Podle posledních zpráv má koncem ledna 1996 stanout před stejným tribunálem, který poslal Ken Sara-Wiwu na smrt, dalších 19 Ogoniů, obviněných ze stejné vraždy jako Ken Saro-Wiwa. Všem hrozí trest smrti.

Klára Koldová

Závěrečná řeč Ken Saro-Wiwy před vojenským soudem v Port Harcourt, 31. října 1995.

Překlad Jakub Patočka, Hnutí DUHA.

MĹŻj pane,

každý z nás stojí tváří v tvář dějinám. Já jsem mírumilovný člověk, člověk idejí.

Zděšen ponižující bídou svého lidu, který obývá bohatě obdařenou zemi, roztrpčen politickým a hospodářským útiskem, kterému je vystaven, rozhněván pleněním jeho půdy, jeho odvěkého životadárného dědictví, odhodlán chránit jeho právo na život a důstojné živobytí a rozhodnut přiblížit celou tuto zemi k čestnému a spravedlivému demokratickému systému, který chrání každého jednotlivce a každou národnostní menšinu a zajistí nám všem oprávněný nárok na lidské zacházení, obětoval jsem vše, co vím, i vše, co mám, i samotný svůj život věci, ve kterou naprosto věřím a od které mě neodradí ani vydírání ani zastrašování. Nemám sebemenších pochyb o konečném úspěchu naší věci, bez ohledu na zkoušky a strádání, která mne a mé souputníky, s nimiž sdílím svojí víru, mohou na naší cestě potkat. Ani uvěznění ani smrt nemohou zabránit našemu konečnému vítězství.

Opakuji, že stojíme tváří v tvář dějinám. Já i mí přátelé tu dnes nejsme před soudem sami. Společnost Shell tady stojí s námi a je zastoupena dobře; žalobce dal jasně najevo, s kým táhne za jeden provaz. Za nitky případu opravdu popotahuje tato společnost, ale jistě se blíží den, kdy na ni také dojde. To, čemu se zde naučí, se jí může ještě hodit, neboť ani v nejmenším nepochybuji, že ekologická válka, kterou rozpoutala v Deltě, neupadne v zapomnění, a její zločiny dojdou spíše dříve než později zaslouženého trestu. Stejně tak bude potrestán zločin, kterého se dopustila vedením záludné války proti lidu Ogoniů.

Před soudem tu stojí též národ Nigerijců, jeho současní vládci a jejich pomocníci. Každý národ, který dokáže provést slabším a znevýhodněným to, co udělali Nigerijci Ogoniům, ztrácí nárok na nezávislost a na právo nedbat při rozhodování na vnější tlaky. Nejsem z těch, kteří se vyhýbají protestům proti nespravedlnosti a útisku s argumentem, že ve vojenském režimu se takové věci dají očekávat. Vojáci nejsou sami. Podporuje je hejno politiků, právníků, soudců, vzdělanců a obchodníků, všichni schovaní za tvrzením, že jen plní příkazy, muži jako ženy bojí se i vyprat si své strachy pomočené kalhoty. My všichni jsme tu před soudem, můj pane, protože svými činy jsme ponížili naši vlast a dali v sázku budoucnost našich dětí. S tím, jak se podřizujeme dvojímu metru, jak otevřeně lžeme a pomlouváme, jak kryjeme nespravedlnost a útisk, jak zavíráme školy a nedbáme o nemocnice, žaludky plníme hladem a volíme, abychom se stali otroky těch, kteří si dopřávají vyšší hmotnou úrověň, ztrácí se pravda, čest, spravedlnost, svoboda a řádná práce. Vidím tuto scénu hranou a přehrávanou generacemi, které se teprve narodí. Někteří si již vybrali role ničemů, jiní jsou tragické oběti, mnozí se mohou stále ještě napravit. Volbu má každý jeden z nás.

Jsem přesvědčen, že gordický uzel, do nějž je vpletena budoucnost delty Nigeru, bude brzy rozetnut. Způsob se určuje u tohoto soudu. Zda převládnou mírumilovné cesty, kterým jsem dával přednost já, záleží na tom, jak rozhodne utiskovatel; lidé čekají na jeho znamení. V mé nevině před křivými nařčeními, kterým tu čelím, podle svého nejlepšího přesvědčení vybízím lid Ogoniů, lidi z delty Nigeru a utiskované menšiny Nigérie, aby bez váhání povstali a bojovali bez bázně a mírumilovně za svá práva. Dějiny jsou na jejich straně. Na jejich straně je i Bůh. Neboť Svatý Korán říká v Súře 42, verši 41: „Bez viny ten, kdo utiskován brání se bojem, avšak Alláh ztrestá tyrana.” Aby ten den přišel.

Ken Saro-Wiwa

Odsouzení a poprava Ken Saro-Wiwy a dalších osmi aktivistů vyvolalo protesty i v České republice. Den před vykonáním rozsudku vyzval prezident Václav Havel vůdce nigerijské vojenské junty generála Sana Abachu, aby se zasadil o zrušení trestů smrti. Proti popravě protestovala řada ekologických a občanských aktivit včetně PEN klubu. Proti popravě devíti disidentů protestovalo i Ministerstvo zahraničí ČR (MZ), které vyjádřilo znepokojení nad nedemokratickým vývojem v Nigérii. Český velvyslanec v Nigérii Jaroslav César byl odvolán a od 30. listopadu bude ČR nadále zastupovat jen chargé d'affaires. MZ dále uvedlo, že se ČR připojí i k mezinárodnímu zbrojnímu a ropnému emargu, pokud budou vyhlášena. Jak sdělil Pecce pracovník MZ pan Karel Borůvka, Nigérie již rok velvyslance v ČR nemá, zastupuje ji zde jen charge d'affaires.

Hnutí Duha přineslo 23. listopadu do budovy Motokovu v Praze, kde sídlí česká pobočka Shellu, rakev se jmény devíti popravených. Sekretářka Shellu však přes telefonický slib rakev převzít nepřišla a vrátní nechtěli do 16. patra, kde Shell sídlí, pustit demonstranty ani bez rakve. Stejný den v Brně ekologičtí aktivisté obsadili kanceláře Shellu a uspořádali v nich tiskovu konferenci.

Hnutí Duha obviňuje Shell, že nese přímou zodpovědnost za justiční vraždu ekologických aktivistů. Dva klíčoví svědkové obžaloby byli údajně podplaceni nigerijskou vládou a společností Shell podplaceni, aby falešně vypovídali v neprospěch obžalovaných. Shell ve svém stanovisku, které poskytl Pecce, připustil, že jím prováděná těžba přináší i negativní dopady na životní prostředí, tvrdí ale, že v oblasti jsou i jiné negativní vlivy. Zejména růst populace, odlesňování, půdní eroze a extenzivní rozmach zemědělství. Shell vydal přes 100 milionů dolarů na podporu ekologických projektů, vzdělávání a rozvoj infrastruktury. Financuje i nezávislý ekologický průzkum v oblasti. Velkým problémem jsou ale sabotáže. V lednu 1993 bylo 60 procent úniků ropy způsobeno sabotážemi, obvykle následovanými žádostí o odškodnění. Shell ve svém stanovisku také tvrdí, že k popravě mohla přispět i halasná kampaň na osvobození aktivistů a nebyl dán prostor tiché diplomacii. Firma Shell odmítá myšlenku, že měla zasáhnout přímo do politického procesu v Nigérii. Podle slov Shellu by byl svět, kde obchodní společnosti využívají svého ekonomického vlivu k podpoře nebo svržení vlád, světem truchlivým.

Pavel ÄŚinÄŤera