Letošní tuhé mrazy naznačují, že zima hned tak neskončí. Co nasypeme do krmítek našemu zpěvnému ptactvu není tak úplně jedno.
Přítomnost především hmyzožravých ptáků v co největší míře a co největšího počtu druhů na našich zahradách je opravdu žádoucí. Na tom se pravděpodobně všichni shodneme. Vždyť například sýkora koňadra, která váží v dospělosti 17 až 20 g, sama zkonzumuje denně až 130 housenek. Mládě je ještě hladovější. Ornitologové vypozorovali, že když je mládě deset dní staré, donesou mu rodiče sousto až 600krát za den. Když si ještě navíc uvědomíme, že sýkory hnízdí pravidelně dvakrát do roka, zjistíme, že v jejich zobáčcích zmizí úctyhodné množství hmyzu. Podle informací J. Šafránka z Moravského ornitologického spolku mohou tito drobní ptáčci ulehčit zahradě až o 75 kg nevítaných hostí za rok. To je pomoc vpravdě vydatná a mám za to, že si zaslouží vděk a odplatu.
Zimní přikrmování může být vydatnou pomocí. Častou námitkou proti sypání do krmítek bývá to, že zima je přece přírodní proces a nemělo by se tedy zasahovat do jeho následků (je věcí sýkorek samotných, zda přežijí, či ne). Ti, kdo se těmito argumenty ohánějí, zapomínají ovšem na to, že lidé připravili mnoho druhů o jejich přirozené zdroje potravy. Díky našim silnicím, chodníkům a ostatním zastavěným plochám je pro ně shánění potravy často velice ztížené nebo dokonce znemožněné. Proto chceme-li, aby z našich zahrad nezmizely, musíme jim v nejtěžším období - v zimě - pomoci.
Co tedy do krmítek patří. Většina z ptáků, kteří žijí ve městech, si ráda pochutná na slunečnicových semíncích, semenech dýně či okurky, různých travních semenech, prosu, lesknici, konopném semínku, jáhlech, semíncích řepky olejky nebo jádrech z jablek a hrušek. Zvonek zelený přivítá nastrouhaná či nakrájená jádra vlašských i lískových oříšků, či podzemnice olejné (buráků). Sýkorky a brhlíci milují mák, ovesné a pšeničné vločky a vepřové sádlo (nikoli slaninu!). Vrabci a kosi nepohrdnou ani strouhankou či chlebovými drobečky. Nádherným hostem je strakapoud, který vedle sebe na krmítku nestrpí nikoho jiného a všechny nedůtklivě odhání.
Jsou ale i věci, které do krmítek nepatří, které nepomůžou, ale uškodí a mohou i zabít. Tekutiny jsou samozřejmě nutné. Dodávat je lze ale například ovocem, drobnými plody, jako jsou šípky či jeřabiny. V zimě, a zvláště když mrzne jako letos, nedávejte ptákům na krmítko nikdy napáječku s vodou. Nepřípustné je i měkké pečivo, zbytky knedlíků a brambor. Na krmítko nepatří ani slané a sladké (slanina, či zbytky vánočního cukroví).
Odměnou těm, kdo pravidelně svá krmítka zásobují, je množství krásných pozorování, která mu ptačí návštěvníci nabídnou.
Tak jako po noci den, i po nejtužší zimě přijde jednou jaro. Jelikož většina našich ptáků začíná už v březnu stavět svá hnízda, je nejvyšší čas vyvěsit poslední ptačí budky.
Nejlepší čas pro výrobu a rozvěšování ptačích budek je sice podzim, aby si ptačí rodiny mohli na svá nová obydlí přes zimu postupně zvykat, ovšem ten, kdo zaspal, se nemusí bát. I budky, vyvěšené teď, před začátkem jara, mají velkou šanci, že najdou své obyvatele.
Jak má správná budka vypadat a jaké má mít náležitosti? Za prvé musí mít potřebné rozměry vnitřní dutiny a vle-tového otvoru (viz tabulka). Budka musí být otvírací, kvůli kontrole a čištění. To lze zajistit buď odklopnou přední stěnou či odsouvací bočnicí. Budky vyvěšujeme na světlá či polostinná místa (v zimě dbáme na to, že stromům naroste listí), nejlépe na starší stromy. Obvykle se přibíjejí na strom pomocí lišty do výšky 2 až 5 metrů (pro špačky vyšplhejte s budkou až do 6 m). Budku je dobré před pověšením naimpregnovat fermeží a natřít nenápadným odstínem olejové či emailové barvy. Hodně štěstí.
Všechny rozměry v cm modřinka sýkory, rehci, brhlíci špačci sýček, dudek doupňák, kavka puštík Průměr vletového otvoru 2,7 3,2 4,6 6,5 9 13 Velikost vnitřní dutiny 12x12 12x12 15x15 20x20 20x20 22x22 Výška dutiny 26 28 32 40 45 48
Schéma nejběžnější ptačí budky (pohled zpředu). Rozměry se řídí druhem obyvatele (viz tabulku). Přední stěna musí být výklopná, aby bylo možné budku čistit a kontrolovat.
Benešovská firma Ekotron zvítězila ve výběrovém řízení MŽP na nejlepší projekt sběru a recyklace freonů ze starých chladniček.
Většina ledniček v našich domácnostech ještě stále užívá jako chladivo tzv. tvrdé freony, tj. látky, narušující ozónovou vrstvu. Nakládání s těmito látkami upravuje zákon č. 86/1995 Sb. o ochraně ozónové vrstvy. Podle tohoto zákona je zatížen každý kilogram vyrobené, vyskladněné nebo dovezené látky poplatkem 200 Kč (6 odst. 1). Tyto peníze putují do pokladny Státního fondu životního prostředí (SFŽP) pro účelové využití k ochraně ozónové vrstvy Země (6 odst. 2). Recyklované, tedy sebrané a vyčištěné, freony, například z chladniček jsou velmi důležitou a ceněnou surovinou (za vyčištěný freon se platí kolem 300 Kč za kilogram, za nevyčištěný asi o polovinu méně), používanou třeba ve farmaceutickém průmyslu. V ČR se ovšem touto činností dosud nikdo systematicky nezabýval.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a SFŽP vyhlásily výběrové řízení na nejlepší projekt, který by tento problém řešil. Konkursem prošla vítězně firma Ekotron Benešov. Podle projektu má firma zpracovat 175 tisíc starých ledniček ročně a po dostavbě recyklační linky v Kácově u Benešova až 350 tisíc kusů za rok. Technologie firmy by měla zajistit odebrání a vyčištění 99 procent všech freonů jak z chladící soustavy, tak i z izolací. Materiál, ze kterého jsou ledničky vyrobeny (různé kovy a plasty) hodlá Ekotron druhotně využívat jako surovinu.
Sběr vysloužilých chladniček bude Ekotron organizovat ve spolupráci s různými firmami z jednotlivých regionů, čímž by měla vzniknout jakási síť s centrem v Benešově. Podle zástupců firmy by se měla sběrná místa objevit na celém území republiky v průběhu roku 1997. Tato místa budou označena zřetelně plakáty. Jejich seznam by měl být pro občany k dispozici na územních odborech MŽP. Do doby, než bude celý systém kompletní, ručí za osud tohoto odpadu podle Ekotronu ze zákona jednotlivé obce. Celý sběr dotuje SFŽP. Odevzdání staré ledničky v označené sběrně bude pro občana nejen bezplatné, ale navíc za každý přístroj bude vyplácena stokoruna. Podobnou motivaci používají jenom Dánsko. V ostatních zemích je zvykem, že občan za likvidaci svého odpadu platí. Žádné peníze ale nedostanete za ledničku poškozenou například neodbornou manipulací. I proto je lépe zajít při opravách za odborníkem a nesvěřovat se zbytečně amatérům.
Stát prostřednictvím Fondu hradí ovšem nejen jednorázově vyplácených 100 Kč, ale navíc ještě dopravní náklady a náklady na vlastní recyklaci. Celá částka se potom vyšplhá na 500 korun na jednu ledničku. Tyto peníze ovšem nejdou z kapes daňových poplatníků, ale právě ze zmíněných poplatků z freonů, zajištěných zákonem o ochraně ozónosféry. Fakticky tedy budou celou akci financovat výrobci freonů a ti, kteří je ve svých výrobcích používají.
Náklady na dopravu se bude snažit firma Ekotron snížit také zapojením jednotlivých prodejců chladniček, kteří mají zároveň jako službu zákazníkům často i rozvoz zboží. Jejich náklady by tedy nezvýšilo (prakticky spíše naopak ještě snížilo), kdyby na zpáteční cestě vezli výměnou starou ledničku ke zpracování.
Recyklaci samotných freonů bude provádět Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, který disponuje potřebnými technologiemi. Nad dodržováním pravidel bude bdít Česká inspekce životního prostředí.
Zdá se, že i v této oblasti se začíná blýskat na lepší časy.
Mlékárna v Praze-Troji přestala vyrábět jogurty ve vratných skleněných lahvích. Jediným druhem obalu tedy zůstávají plastikové kelímky, popřípadě kombinované krabice na mléko (Pure Pack). Proč se tak stalo, jsme se zeptali ing. Novotného, náměstka ředitele s.r.o. Trojská mlékárna. Jak nám potvrdil, výroba jogurtů ve vratných sklenicích byla skutečně zastavena. Ačkoli je, podle jeho slov, o tento typ výrobku mezi spotřebiteli stále velký zájem, výroba se pro mlékárnu stala nerentabilní. Důvodem je podle Novotného fakt, že "se obchodníci ve větší míře rozhodli nevykupovat prázdné obaly." Velké firmy, jako například obchodní dům Kotva, by rády jogurt ve skle dále prodávaly, ale malí obchodníci nemají lahve kde skladovat a mlékárně se nevyplatí kvůli několika málo zákazníkům spouštět linku. Podle vyjádření ing. Novotného byla výrobní linka pouze zastavena, nikoli rozebrána. (kaš)
