Zelená domácnost

Tam, kde existuje biomasa

Jak stálo v pozvánce na exkurzi do rakouských výtopen na biomasu a několika biofarem, kterou pořádala Liga energetických alternativ (LEA) spolu s Nadací Heinricha Bölla, odjíždíme od solárního ekopavilonu na pražském Barrandově.
První zastávkou jsou Vodňany, kde nabíráme tlumočníka a lidi ze sušického EKISu. Účastníci zájezdu pokojně popíjejí kávu z plastových kelímků a nabíráme první zpoždění. Cesta do nedalekého Bílska vede z jedné jihočeské vísky do druhé. Tyto se liší od vesnic a vesniček v jiných oblastech vlasti české hlavně naprostou absencí jakýchkoli paneláků a nebývalým počtem udržovaných zemědělských usedlostí. V Bílsku má svoji kozí farmu pan Špatný, známý tím, že obdržel jeden z titulů Biorolník roku v r. 1993 spolu s tzv. Bartákovým hrncem. (Ostatně jeho vynálezce, bývalý náměstek ministra zemědělství, ing. Barták, je jedním ze dvou vedoucích naší výpravy.) Jeho statek vypadá přesně tak, jak si představuji dobře vedené hospodářství. Stavení se stodolami, postavené do uzavřeného obdélníka, je čistě obílené a dvůr čistě zametený. Kozy se pasou v ohradě za stodolou a traktorem přijíždí hospodář z pole, na hlavě s baseballovou čepičkou. Kozy mu celkem vydělávají, a to tak, že od doby, kdy si vybudoval vlastní distribuční síť, má dokonce i se svou rodinou denně co jíst.
Další zastávkou je vesnice Neznašov, kde starosta Lejčar vybudoval malou kotelničku, která stravuje dřevěné štěpky. Zatím je neznašovští vozí z lesa, ale za humny už pomalu roste topolový les - zásobárna paliva na příští desítiletí. Ale, jak říká starostův kolega Horst Lamper, to co vidíme, je jen maličká nápodoba toho, co nás čeká zítra v Rakousku. Dobrá, už se všichni těšíme.
V deset hodin večer přijíždíme konečně do Herbertova, malé osady poblíž Vyššího Brodu. Na malé, ale živé říčce, která se jmenuje Vltava, tu stojí mlýn, tedy bývalý mlýn, dnes tzv. výukové středisko strojní fakulty ČVUT Praha. Nejenže kolem stavení jsou tenisové kurty a uvnitř dokonce i malá hospůdka (pivo sice pouze lahvové, avšak budějovické, tudíž velice chutné), to vůbec není to hlavní. Duchovní otec přestavby mlýna, doc. Karel Brož, tu totiž vybudoval malou vodní elektrárničku, jejíž Kaplanova turbína spolu se 100 m2 slunečních kolektorů dokáže nasytit téměř ze 60% energetické potřeby celého komplexu. Tady dostáváme najíst a někteří z nás dokonce dobře spí (ti, kteří nedostali pokoje přímo nad turbínou).
Po snídani vyrážíme konečně poprvé za hranice. První nás čeká Kautzen. Městečko kdysi neznámé, ovšem díky jednomu sedlákovi jménem Erwin Hornek, který je shodou okolností také místním starostou, je to v dnešním Rakousku jedno z dosti známých míst. Místní sedláci založili společnost s ručením omezením, která se rozhodla vybudovat výtopnu na biomasu. V kotlích, které mají výkon 2,2 MW, se efektivně (zplynováním) spalují jak štěpky z padlého dříví z lesů, tak odpady z několika místních pil (nezapomínejme, že jsme v části Dolních Rakous, které se říká Waldviertel) a nábytkářských dílen. Kusy dřeva až do síly 50 cm rozdrtí štěpkovač mezi dvěma ozubenými válci na kousíčky 5 až 10 cm veliké, kterými si dva kotle automaticky přikládají. Pracuje tu jeden člověk na půl úvazku - musí tu někdo přeci zametat, aby nebyl nepořádek, a občas také něco naštěpkovat.
Vedle kotelny je další budova. Tady má další společnost místních sedláků (opět včetně pana Horneka) zpracovnu řepky olejné. Zde se řepková semínka lisují. Ze dvou třetin z nich vzniká sušina, která se zkrmuje, a z jedné třetiny vysoce kvalitní stolní olej, který se prodává či se z něj (většinou pro potřeby samotných podílníků společnosti) vyrábí bionafta. Starosta Hornek se nám svěřil s několika svými zásadami, kterými se řídil, když prosazoval novou výtopnu: „Pomož si sám a Bůh ti pomůže“, protože „úředníci shora přicházejí až když je všechno hotovo, aby hledali mouchy a chyby i tam, kde žádné nejsou“.
Nedaleko od Kautzenu je i místo naší další zastávky, městečko Geras. V hospodářských budovách lze kromě sádek na malé kapříky do klášterních rybníků nalézt i obrovský kotel o výkonu 3 MW. Ten je schopen spalovat dokonce i odpad tak záludný, jako je kůra stromů, která kdekoli jinde působí značné potíže. Kromě kláštera je tu však i Jakob Kern Haus, kde sídlí organizace se zvláštním názvem EUPRI.
O ní a o dalších zážitcích z „expedice“ se dozvíte více v pokračování v příštím čísle EkoListu.

Co s tříděným odpadem (1)

Rozhodli jsme se pro čtenáře EkoListu připravit seriál se zatím blíže neurčeným počtem dílů, ve kterém vám chceme představit firmy, které se zabývají sběrem nebo recyklací odpadů. Zároveň bychom tu ve spolupráci s těmito firmami chtěli postupně ukázat, jaký odpad patří a nepatří do kontejnerů na separovaný sběr. První firmou, kterou jsme požádali o pomoc, byla firma BOS, s. r. o., z Kralup nad Vltavou.
Kontejnery firmy BOS najdete, kromě centra Prahy, ve skoro stovce českých měst, zejména v Čechách středních a severních (např. Litoměřice, Roudnice n. Lab., Slaný, Bílina, Říčany...). Snahou firmy je rozmístit sběrná místa tak, aby jedno hnízdo připadlo na 400 až 500 obyvatel, což je, podle jejího zástupce ing. Karla Půhoného, přijatelný kompromis mezi vysokou cenou nádob a dosažitelností pro ty občany, kteří jsou ochotni odpad odděleně ukládat. Firma se zabývá kontejnerovým sběrem papíru a skla, v některých městech ale i směsných plastů či PET lahví (Praha 1).
Papír se po svozu dotřiďuje ručně na speciální lince. Tuto práci ale samozřejmě velice znepříjemňují cizorodé příměsi (odpadky z čehokoli jiného, než z papíru). Problémem jsou ale hlavně obaly, o nichž se lidé domnívají, že sem patří, bohužel se ale o sběrový papír nejedná. Jde hlavně o kombinované obaly, například krabice od džusu (TetraPak), které jsou vyrobeny kromě papíru i z vrstvy hliníku a PE, krabice od mléka, kefírů apod. (PurePak), na nichž je i nežádoucí vrstvička PE, či voskovaný papír (kelímky od piva) a podobné obaly. Do modrých nádob na papír nepatří ani kopíráky nebo papíry se zbytky jídla.
Při sběru skla jsou problémem hlavně vysoké nároky skláren na čistotu suroviny. Sebrané střepy je opět nutno dočišťovat, a to s pomocí natolik nákladného zařízení, že jeho provoz by se plně vyplatil až ve chvíli, kdy by firma zpracovávala skleněný sběr z území o velikosti poloviny ČR. Pomůže tedy opět ukázněnost spotřebitelů. Nepatří sem lahve s mechanickými nečistotami (kamínky, apod.), není ani na škodu odšroubovat zátky.
Plasty se ve firmě BOS dotřiďují na stejné lince jako papír. Samotné PET lahve firma jako surovinu za mírný peníz prodává. Směsné plasty jsou pro recyklační firmy problémem, a podle ing. Půhoného lze považovat za úspěch, že je odebírají některé firmy pro výrobu tlustých profilů (lavičky, dlažba, apod.) zdarma.
Ve spolupráci s firmou BOS s. r. o. Kralupy n. Vlt., připravil

Ve volném seriálu o možnostech levného cestování vlakem se tentokrát podíváme do Polska

Na sever vedou Polskie koleje panstwowe

V dalším díle našeho seriálu se podíváme k našim severním sousedům, do Polska. Polské státní dráhy ( PKP ) provozují přes 22 000 km tratí o normálním rozchodu 1435 mm, dále však také přehršel muzeálních úzkokolejek a 652 km dlouhé napojení na širokorozchodnou síť býv. SSSR. Chloubou PKP je tzv. Centralna magistrala kolejowa, kde již dnes dosahují vlaky PKP rychlostí okolo 160 km/h. Metou pro rok 2000 je standard 200 km/h na vybraných tratích.
Polské železnice fungují většinou spolehlivě a vzhledem k vysokému procentu elektrifikace i v současné době poměrně rychle. Období platnosti jízdního řádu je shodné s českým. Na tratích PKP můžeme potkat následující druhy vlaků: osobní (osobowy), rychlík (pospieszny), expres a samozřejmě vlaky IC/EC. Jízdné je diferencované podle typu použitého vlaku a odvíjí se od základního tarifu pro osobní vlak (viz tabulka) jako jeho násobek a to následovně: 2.tř. rychlíku (1,5x), 2.tř. expresu (2x) a jízdné v 1.tř. expresu 3x.
Příplatek je nutno zaplatit pouze při použití expresu (4,5 PLN), IC (7-11,50 PLN) a EC (8 PLN). V ceně příplatku je však již povinná místenka a v IC/EC navíc v našich podmínkách nevídaná služba. Každý cestující vlakem InterCity nebo EuroCity dostane totiž zdarma nápoje a občerstvení, např. džus, obložený chlebíček a sušenky.
Platnost jízdenek pro všechny vlaky je 1 den (do 100 km), 2 dny (nad 100 km) a 4 dny (nad 100 km zpáteční). Během doby platnosti jízdenky je možno libovolně přerušit jízdu. Na delší vzdálenosti je pohodlnější rezervovat si lehátko nebo lůžko. Některé lůžkové a lehátkové vlaky vůbec nevezou běžné vagóny. Za lůžko 2. tř. je nutno zaplatit 48 PLN, lehátko stojí 37 PLN a 29 PLN kupé pro 6 os. Poslední jmenované je též nabízeno mládeži do 26 a seniorům nad 65 let se slevou za 22 PLN. Slevu mají též skupiny 5 a více osob. Lůžka a lehátka ve vlacích provozuje společnost WARS, je možné si je rezervovat prostřednictvím Polresu nebo CK Orbis, příp. i u průvodčího přímo ve vlaku. 1 PLN (polský nový zlotý) = 9,60 Kč.

Jízdné v 2. třídě osobního vlaku
km 10 100 200 400 600 1000
PLN 1,1 7,3 10,6 14,2 17,2 22,0

Dík za poskytnuté informace patří zástupci PKP v ČR, panu Jednaszewskemu.

Lokomotiva

Historická parní lokomoriva polských železnic.
Ilustrační foto: archív