Neděle na sídlišti plném slunce
Přinášíme vám druhou, závěrečnou část reportáže z Rakouska.V minulém čísle jsme se rozloučili ve chvíli, kdy naše výprava opustila výtopnu na biomasu v Gerasu a zamířila do Jakob Kern Haus, kde sídlí organizace s tajemným názvem EUPRI. Význam těchto záhadných liter se nám záhy vyjasnil: Energie - Prostředí (Umwelt) - Partnerství - Regionální iniciativa. Tento dům je takovým centrem regionu Waldviertel - Šumava a vznikají tu mnohé ekologicky zaměřené projekty přeshraniční spolupráce. Vyprávět o nových výtopnách mohou například starostové Borovan či Týna nad Vltavou nebo studenti Jihočeské univerzity. EUPRI organizuje studentské exkurze k ekologicky hospodařícím zemědělcům na Moravě i v Rakousku, semináře o biozemědělství, či připravuje projekty pro trvale udržitelné využití regionu.
Kratičkou zastávku před dalším přejezdem hranic jsme udělali v maličkém Watzelsdorfu (teď jsme už ve Weinviertelu - což je ovšem radikální rozdíl). Pan Pischinger, takto biosedlák z ErntE, což je cosi jako naše ProBio, pěstuje ovšem nejen víno. Na jeho polích rostou také dva druhy dýní - jeden konzumní, ze kterého se vyrábí kompoty, a druhý na semínka. Semínka vyloupe z dýní malý kombajn, lidé je potom perou a suší. Napadá mě, že zemědělství nemusí znamenat jen brambory a pšenici, ale že s dobrým nápadem se dá i vydělat. Kromě dýní pěstuje také pan Pischinger amarant (česky laskavec), z nějž se dělají jednak sušenky podobné těm sezamovým, které koupíte i u nás, jednak cosi na způsob pocornu.
Ráno vyrážíme na jedno z nejzajímavějších míst programu. Nedaleko Vídně leží městečko Gänserndorf. Většina z vás asi zná zdejší proslulý Safari und Abenteuer Park, kde se lze setkat doslova tváří v tvář s rozličnou divou zvěří. Možná ale už není tak známo, že tu je i malé sídliště, zvané Gärtnerhof, které se svojí proslulostí začíná blížit sousednímu Safari. Právě zde totiž architekt Helmut Deubner uskutečnil svůj sen a vybudoval 11 rodinných a 2 bytové domy (celkem 30 bytů), které jsou energeticky téměř soběstačné. Domy stavěly stavební firmy, chodníčky, silnice, apod. vznikly jakousi rakouskou obdobou našich akcí Z. Každý rodinný domek má kolem sebe dvorek o stu čtverečných metrech, obehnaný zdí. „O tom, zda stavět tyto ploty, jsme tu velice bouřlivě diskutovali“, říká H. Deubner. „Nakonec převážil názor pro, a i ti, kdo byli zpočátku proti, časem ocenili, že má každý občas svoji trochu soukromí“.
U každého domku je v zemi nádrž na dešťovou vodu, která se používá na praní prádla a mytí nádobí. Část z ní se využívá v klozetech bytových domů. Tam totiž nemohou mít kompostovací záchody, které používají obyvatelé domků. „Vybíral jsem kompost ze záchodu poprvé po pěti letech. V rodině nás je šest a kompostu nebylo ani padesát kilo“, říká autor projektu. Kompost se používá v ovocném sadu jako hnojivo. Odpadní vody z bytových domů čistí kořenová čistička odpadních vod.
Jižní stěny domků využívají pasivních solárních prvků (skleníkový efekt) a pomáhají jim i prvky aktivní - kolektory ohřívající vodu. Díky tomu ušetří jen na ohřevu vody obyvatelé sídliště až 50 procent energie. Život v sídlišti zpříjemňuje i zákaz vjezdu pro auta. Ta mohou parkovat na příjezdové cestě, kde jsou pro ně speciální přístřešky. A odtud domů musí místní - jaká hrůza! - chodit pěšky.
Zážitků z této cesty bylo požehnaně. K jednotlivým případům a hlavně nápadům se budu rád ještě dále vracet. Jen ještě na závěr: Všechno jde, když se chce! (A možná nebude třeba ani Temelín.)
- Jakub Kašpar
Autor slunečního
sídliště Gärtnerhof, pan Helmut Deubner, v rozhovoru s naším
zlatým panem překladatelem.
Foto: Jakub Kašpar/EkoList
