Zprávy

Mikulášové proti ČEZu

PRAHA - Požadavek, aby ČEZ neuváděl do provozu již odstavený neodsířený blok elektrárny v Tušimicích, byl hlavním cílem předvánoční protestní akce Greenpeace v Praze (viz foto nahoře). Greenpeace podle svých slov nežádá nic jiného, než aby největší česká elektrárenská společnost dodržela své vlastní sliby deklarované v tzv. ekologickém programu. Podle tohoto programu měly být neodsířené uhelné elektrárny odstaveny ještě dříve, než to požaduje platný zákon o ovzduší. Nyní však vedení společnosti ČEZ oznámilo, že provoz neodsířených bloků prodlouží do konce roku 1998, tedy do krajního termínu, který zákon umožňuje. Krátkodobý nedostatek elektřiny je podle názoru Greenpeace možno řešit jejím dovozem.
Podle mluvčího ČEZu M. Kačeny budou emise oxidu siřičitého ze severočeských elektráren ČEZ v letošním roce o dvě třetiny nižší než v roce 1992. Do konce roku 1998 klesnou o další tři čtvrtiny, tj. na 7,4 procenta hodnoty z roku 1992. Jak uvedl, bude do té doby odstaveno celkem 1640 MW a odsířeno 3610 MW hnědouhelných elektráren v severních Čechách. M. Kačena zároveň připustil, že navzdory původním dohodám bude i v letošní zimě pokračovat provoz v některých neodsířených elektrárnách o celkovém výkonu přes 500 MW.(čti a dek)

Aktivisté Greenpeace

Aktivisté Greenpeace převlečení za Santa Clause nadělovali 17. prosince v Praze uschlé smrky z Krušných hor. První zastávka žebřiňáku taženého koňským spřežením se konala před ředitelstvím ČEZu v Jungmannově ulici. ČEZ jsou totiž podle Greenpeace odpovědni za hromadné úhyny stromů v Krušných horách během loňské zimy.
Foto: Radek Svítil /Ekolist

Mokřady zasluhují ochranu
TŘEBOŇ - Při příležitosti 25. výročí podepsání Ramsarské konvence se v Třeboni uskutečnila mezinárodní konference Mokřady České republiky. Zúčastnilo se jí několik set odborníků z oblasti výzkumu, státní správy, ochrany přírody, dále studenti vysokých škol a řada dalších zájemců o tuto problematiku. Účastníci na závěr schválili Třeboňskou výzvu, která konstatuje, že největším problémem v oblasti ochrany mokřadů je nedostatečné uplatňování možností poskytovaných stávající legislativou.
Ramsarská konvence neboli Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva byla podepsána osmnácti státy v roce 1971 v severoíránském Ramsaru. Záhy se však předmět zájmu rozšířil na problematiku mokřadů obecně. Smyslem konvence je především definovat základní problémy, vytvořit síť mezinárodně významných mokřadů (zatím přes 850 míst) a prosadit podmínky pro jejich zachování a moudré využívání. K dnešnímu datu k této úmluvě přistoupilo 98 států z celého světa.
Československo se k Ramsarské konvenci připojilo až v roce 1990, kdy byla zveřejněna ve Sbírce zákonů (č. 396/1990). Její dodržování je zajištěno zákonem č. 114/1992 Sb. Do kategorie mezinárodně významných mokřadů u nás zatím spadá 9 oblastí (Šumavská rašeliniště, Třeboňské rybníky, Novozámecký a Břehyňský rybník, Lednické rybníky, Litovelské Pomoraví, Poodří, Krkonošská rašeliniště, Třeboňské rašeliniště, dolní tok Dyje). Uvažuje se o rozšíření tohoto seznamu o unikátní slatiny u Jestřebí, mokřady u Máchova Jezera a Hradčanské rybníky.

Ministr Skalický slibuje, že bude důsledný. V interview pro EkoList říká:


Hodláme být velice tvrdí

Ministr životního prostředí Ing. Jiří Skalický poskytl EkoListu obsáhlý rozhovor.

Nejprve jsme se ho zeptali, zda se bude snažit získat pro Ministerstvo životního prostředí (MŽP) zpět kompetence, jejichž ztráta byla velmi vyčítána jeho předchůdci Ing. Františku Bendovi.
Já jsem si vědom toho, jaké negativní důsledky přinesl fakt, že celá problematika územního plánování je oddělena od agendy životního prostředí. Nepovažuji však za aktuálně možné, a to spíše z důvodů politických než věcných, přímočaře usilovat o převedení této kompetence zpět na MŽP. Já spíše doufám, že po transformaci Ministerstva hospodářství na Ministerstvo pro místní rozvoj, v jehož náplni práce územní plánování nabude mnohem většího významu, bude možná mnohem kvalitnější spolupráce mezi naším resortem a Ministerstvem pro místní rozvoj ve všech otázkách, které se územního plánování a jeho dopadů na životní prostředí týkají. Nepodaří-li se to, budeme muset diskutovat o tom, jak toho docílit. Momentálně jsem po úvodních rozhovorech s ministrem Schneiderem pln naděje, že se nám podaří zavést takový styl spolupráce našich resortů, že to bude fungovat dobře. Pokud se týče ostatních kompetenčních změn, jsem především rád, že se nám podařilo vyladit kompetence, související s problematikou průzkumu ložisek a obecně geologických prací v naší republice. Podařilo se tak vyjasnit kompetence v těch rozhodovacích procesech, které ovlivňují těžbu neobnovitelných nerostných surovin v naší zemi. Spoléhám na to, že jednoznačné posílení pravomocí MŽP přispěje k tomu, aby při rozhodování o těchto věcech nevítězily jen hospodářské zájmy těžařů. Třetí kompetenční změna, která souvisí s vodním hospodářstvím, je podle mého názoru často špatně chápána. Nejvýraznější nedorozumění jsem zaregistroval ve společném stanovisku několika ekologických organizací, které litují něčeho, k čemu vlastně nedošlo. Dikce té kompetenční změny vůbec neznamená, že by na ministerstvo zemědělství byla přenesena státní správa ve vodním hospodářství a kompetence, které souvisí s ochranou kvality vod. Všechny tyto kompetence zůstávají na MŽP a trvám na tom, že tomu tak bude, dokud já budu v tomto úřadě. Jediná změna, které bychom rádi dosáhli, se týká hospodářských činností na vodohospodářsky významných tocích. V mém pojetí fungování tohoto resortu by se MŽP nemělo věnovat ryze hospodářským činnostem, jako je např. starost o splavnost vodních cest nebo o regulační práce a investice do vodohospodářsky významných toků.
PRÁVO NA INFORMACE
Legislativa EU obsahuje směrnici, která zakotvuje právo na informace o životním prostředí. Volební program ODA obsahuje i větu o tom, že neutěšený stav v oblasti práva na informace o životním prostředí je třeba změnit. Co v této souvislosti Vaše ministerstvo chystá?
My především velice intenzivně komunikujeme s orgány EU. V návaznosti na to, že se chystá nové usnesení Evropské hospodářské komise OSN, které by mělo být projednáváno na ministerské konferenci v roce 1998, připravujeme už teď věcný záměr zákona, který by měl právo na informace o životním prostředí legislativně zakotvit. To je však pouze ta snazší část problému. Jedna věc je napsat kompatibilní zákon, já mám však daleko větší starost o to, zda takový zákon dokážeme plnit v praxi, zda dokážeme připravit takový informační systém, který opravdu všechny relevantní informace o životním prostředí veřejnosti zpřístupní. To je úkol nesrovnatelně složitější.
Domníváte se, že do konce volebního období, tj. do roku 2000, je možné tohoto cíle dosáhnout? Je to naší ambicí. Deklarovat, že to dokážeme během roku 1997, je nereálné vzhledem k tomu, co to všechno znamená v praxi udělat. Horizont volebního období však vidím jako realistický.
Myslíte si, že má smysl přijímat zákon dříve než bude připraven informační systém?
Má to smysl. Obojí musí probíhat paralelně. V okamžiku, kdy ten zákon budeme přijímat, budeme už snad také výrazně dále v přípravě systému. Potom je možné například do zákona zakotvit, že resort má už třeba jenom jeden rok na to, aby uvedl do chodu nějakou databázi.
EKONOMICKÉ NÁSTROJE
Zůstaňme u volebního programu ODA. Ten zdůrazňuje zejména roli ekonomických nástrojů v ochraně životního prostředí. Kdy můžeme počítat s prvními vlaštovkami v tomto směru?
Již jsme provedli revizi toho, do jaké míry jsou ekonomické nástroje skutečně motivující v oblasti znečišťování vod. Na základě výsledků jsme předložili záměr nového zákona o poplatcích za vypouštění odpadních vod, jehož věcný záměr byl schválen ve vládě. Doufám, že v průběhu první poloviny příštího roku se nám jej podaří protlačit Sněmovnou i Senátem. V oblasti ovzduší analyzujeme fungování zákona o ovzduší, především zda se opravdu podaří všem znečišťovatelům do konce roku 1998 splnit všechny zákonné limity. Já jsem jasně řekl, že hodláme být velice tvrdí. Znečišťovatelům, kteří si nevytvářejí předpoklady, ke splnění podmínek zákona prostě žádné další úlevy nebo odklady nehodláme povolovat. Stavíme na  principu obecné spravedlnosti. Bylo by velice nespravedlivé poškozovat ty, kdo věnovali obrovské prostředky na ekologické investice, tím, že bychom teď řekli těm, kdo takto zodpovědně nepostupovali, že se jim dostane nějakých dalších úlev. Rovnou říkám, že to samozřejmě bude velmi citlivý problém tam, kde nepůjde o podniky. K těm můžeme být nesmiřitelně tvrdí. Je to jejich problém. Neplní-li limity, bude omezen nebo zakázán jejich provoz.
Problematické ale mohou být nemocnice, teplárny, apod. Zde nelze říci teplárna neplní limity a bude zavřena, když vytápí třeba celé město. V návaznosti na výsledky analýzy fungování zákona o ovzduší připravíme nový předpis, který by měl od 1. 1. 1999 formulovat nové, především ekonomické, nástroje v této oblasti. Jaké budou, to dnes ještě neumím říct. My bychom třeba velmi rádi prosadili princip tzv. obchodovatelných emisních povolení. Intenzivně podporujeme tímto směrem zaměřený pilotní projekt, který probíhá na Sokolovsku, jehož výsledky bychom měli znát na konci tohoto roku. Na základě analýzy těchto výsledků teprve budeme moci posoudit realističnost zavedení tohoto principu v ochraně ovzduší. Je to samozřejmě naší ambicí, snažíme se k tomuto cíli postupovat, ale není to banální záležitost.
V průběhu první poloviny příštího roku bychom tedy měli být schopni říci jasné slovo alespoň v tom směru, je-li zavedení takových povolení cestou do slepé uličky a nejde to, anebo zda budou pokračovat práce na jejich zavádění. V případě ekologické daně musíme dbát především na to, abychom postupovali ruku v ruce s EU. Jde nejen o harmonizaci zákonů, ale podmínek podnikání obecně. Musím říci, že v zemích EU práce na zavedení ekologické daně nepokračují nějak viditelným tempem. Ve všech národních programech se na této myšlence pracuje, ocitá se i v agendě vrcholných orgánů unie, ale zatím bez viditelného pokroku. U nás vidím ještě aktuálnější problém v energetice. Tam myslím, že bychom měli začít a napřít tlak na to, aby součástí nyní tolik diskutovaného narovnání cen energií byly i ony externality, které souvisí se životním prostředím. Jestli to bude formou uhlíkové daně, či kombinace množství spáleného uhlíku a energetického potenciálu, což je kompromis, ke kterému se diskuse momentálně začíná přiklánět v západní Evropě, a jakým tempem dokážeme tyto náklady do cen energií zahrnovat, to je otázkou především politické diskuse. Na jedné straně 80% lidí v této zemi přitaká na to, že v této oblasti ochrany životního prostředí je třeba něco udělat. Zeptáte-li se na druhou stranu téže populace, je-li ochotna přijmout podstatně vyšší ceny energií, poměr odpovědí je přímo opačný. Je to věc hodnocení sociálních aspektů, toho, jaké tempo si můžeme dovolit.
Sociální dopady narovnání cen energií je možné kompenzovat státními impulsy, například dotací na zateplení domů a izolace. Budete se o něco takového v horizontu tohoto volebního období pokoušet?
Jsem skeptický k názoru, že nějaký systém státních dotací zajistí skutečně efektivní využití prostředků. Takový program vypadá na první pohled velice pěkně, ale jako státní úředník si vzápětí položíte desítky otázek po jeho efektivitě. Vzpomeňme na Program ozdravění ovzduší, na nějž se věnovalo 6 miliard. Ten program bezesporu přispěl v mnoha lokalitách ke zlepšení situace. Budeme-li jej ale hodnotit s odstupem, je patrné, že zdaleka ne ve všech případech byly vynaložené prostředky směrovány do nejpotřebnějších oblastí. Vždy se dostanete k fatálnímu problému transparentní distribuce prostředků. Já věřím na opačný systémový nástroj. Nejdříve je třeba vytvořit skutečný tlak na to, aby každý spotřebitel musel přemýšlet, jak úspor dosáhnout, protože toto medium je drahé. Pak teprve mohu formulovat program, který bude reflektovat sociální situaci obyvatel, a pomoci jim tou nejúčinnější možnou metodou. Spoléhal bych na spolupráci obcí, které konkrétní situaci znají mnohem lépe, než centrální orgány. Na nějaký státní dotační program já osobně nevěřím a proto by se mi ani tento nástroj nechtělo prosazovat.
To jsou přímé dotace. Existují ale i podpory nepřímé, například daňové úlevy přírodě příznivějším technologiím…
Já vidím jako velice efektivní jeden nástroj, o který hodláme usilovat již nyní při diskusi o novelizaci zákona o dani z příjmu. V Parlamentu jsme již navrhli radikální změnu odpisových sazeb u některých, především energetických, zařízení. Hlavní problém spočívá v tom, že modernizace technologií nenaráží ani tak na skutečnost, že by šlo o investice obtížně návratné, které by potřebovaly nějakou přímou státní podporu, ale spíše na fakt, že taková energetická investice má stanovenou odpisovou dobu 45 let a tudíž, podaří-li se výrazně zkrátit tuto dobu, urychlí to podstatně celý proces modernizace. Je to nepřímý nástroj, který platí pro všechny stejně a nevybírá si mezi tím a tamtím, komu přispět pět či deset milionů. Je také možné použít nepřímý nástroj typu daňových odpisů při aplikaci nových, ekologicky příznivějších technologií. Takovéto nástroje připravujeme, ale musí se postupovat provázaně s tím, k čemu vláda dospěje v oblasti narovnání cen energií.
ZÁKONY O ODPADECH
Projednávaná novela zákona o odpadech vyvolává řadu námitek ze strany průmyslu i nevládních organizací. Jedním z problémů je i otázka obalů. Podrobnosti by mělo specifikovat vládní nařízení. Kdy bude připraveno a co konkrétně přinese?
Musím především říci, že diskuse o zákonu, vedená v parlamentním výboru, je velice obtížná. Připomínek jsou stovky a já doufám, že jen proto bylo projednání tohoto zákona odloženo z prosincové schůze na leden. Důležitou otázkou je, v jakém konečném znění bude zákon Sněmovnou schválen. Co se týče seznamu výrobků a obalů, u kterých je určen povinný zpětný odběr, ten bude skutečně řešen nařízením vlády. Pokud se podaří dosáhnout toho, aby zákon nabyl účinnosti od 1. července, mělo by být toto nařízení připraveno a schváleno do konce roku 1997. S rozběhem celého programu počítáme od začátku roku 1998.
DOPRAVNÍ POLITIKA
Jak se MŽP staví k tomu, že podle posledního vládního usnesení o výstavbě sítě dálnic a rychlostních silnic jich má být u nás vybudováno celkem přes 1500 km. Zároveň se zhoršuje stav hromadné dopravy…
Já jsem se vládě přimlouval za pomalejší tempo výstavby dálniční sítě. Většina vlády se však přiklonila ke zrychlenému postupu. Dosáhli jsme toho, že ministerstvo dopravy musí ještě přehodnotit účelnost výstavby silnice s dálničními parametry směrem na jih. Vy naznačujete, že vláda rozvojem dálniční sítě podporuje individuální dopravu namísto toho, aby větší množství finančních prostředků věnovala na rozvoj hromadné dopravy. My však programem rozvoje dálniční sítě jen zpětně reagujeme na volbu občanů. Rozvoj automobilismu dosáhl už takových rozměrů, že bez zlepšení infrastrukturní sítě by důsledky pro životní prostředí byly daleko horší. Zvláštní problém je to u velkých městských aglomerací. Nevytvoříte-li dálniční obchvat, je zátěž obrovská. Vůbec nezávidím dnešní situaci občanům Plzně, kde je výstavba zdržována problémy s výkupem pozemků.
Častým argumentem nevládních organizací je to, že výstavba dálniční sítě je signálem pro další zvýšení individuální automobilové dopravy.
Problém je v tom, že my si můžeme přát, aby občané používali spíše hromadnou dopravu, ale občané ji jsou schopni akceptovat pouze v některých případech. Rozvoj automobilismu s sebou přineslo zvýšení životní úrovně. Obávám se, že sebevětší podpora veřejné dopravy neodradí občany od toho, aby si pořídili automobil. Důležité je, aby občan měl při dopravě do zaměstnání, na úřad a podobně, k dispozici i veřejnou dopravu. Musíme také nalézt ekonomické nástroje motivující zvláště podnikatelskou sféru k tomu, aby se co největší objem dopravy přenesl na železnici a na vodu. Jsem skeptický k tomu, abychom občany odrazovali od používání vlastních vozů. Spolu s růstem životní úrovní bude u nás hustota automobilové dopravy dosahovat těch hodnot, které jsou obvyklé pro západní Evropu. Nevěřím argumentu, že opravováním silnic nebo snahou o výstavbu rychlejších dopravních tahů můžete podporovat rozvoj individuálního automobilismu. Vzájemná závislost je tu opravdu nesmírně nízká.
Jak se díváte na možnost využití ekonomických nástrojů v oblasti dopravy? Na auto je možné se dívat jako na zdroj emisí. Majitelé aut by se mohli finančně podílet například na škodách, které způsobí oxidy dusíku přírodě nebo lidskému zdraví. Stejně tak by bylo možné výrazně zvýšit finanční podíl automobilistů na výstavbě a udržování dálniční sítě. Zejména poplatky, které u nás platí tranzitní kamionová doprava, jsou v porovnání například s Rakouskem zanedbatelné.
Když se dnes podíváte na to, kde jsou dnes největší rizika a negativní trendy, vyjde jednoznačně doprava jako problém číslo jedna pro budoucnost. Rozhodli jsme se přehodnotit i fungování ekonomických nástrojů v oblasti dopravy. Zvláště u nákladní dopravy nám jde o to, jak ekonomicky motivovat všechny transportéry, aby alespoň zčásti ze silnic mizeli. Dá se spočítat, že do jisté vzdálenosti je doprava nákladu po silnici prostě ekonomicky výhodnější. U nás však dnes bohužel platí to, že se náklady přepravují po silnici i na mnohem delší trasy. Myslím, že postupnou modifikací ekonomických tlaků je možné přispět k tomu, aby se doprava po železnici vyplatila.
V posledním dálničním usnesení vlády je výstavba dálnice D3 zakotvena s podmínkou, že do konce ledna musí ministerstvo dopravy předložit analýzu vedení dopravní cesty z Prahy do Českých Budějovic a Rakouska. Jaký je Váš pohled na tento problém?
My si klademe otázku, zda má smysl stavět dálnici na rakouské hranice, trvá-li odpor rakouských orgánů vůči tomu, aby se propojil dálniční tah od Berlína přes Prahu do Itálie. Pokud tomu tak je, pak nemá smysl rozhodovat se o tom, že my dálnici protáhneme až k Českým Velenicím. Další problém je napojení dálnice u Prahy. Zda stavět speciální napojení na pražský expresní okruh nebo zda využít úsek dálnice D1 z Prahy k odbočce stávající silnice do Benešova a Českých Budějovic. Ministerstvo dopravy má vypracovat analýzu, já nebudu předjímat její výsledky, ani naše následné rozhodnutí.
TĚŽBA ZLATA
Dovedete si představit situaci, kdy by se ještě ve vašem volebním období začalo v České republice těžit zlato?
Já si především myslím, že eventuální využívání zásob zlata vůbec není otázkou, která by měla takový význam, aby se jí musela zabývat vláda a aby vláda prosazovala nějaké kroky, které umožní případnou těžbu zlata. Z tohoto hlediska považuji za velmi nešťastné, že moji předchůdci, myslím ministry Dybu a Bendu, vnesli tuto otázku na úroveň vlády. Co se týče probíhajících průzkumů, tam my nemáme v rukou jiný nástroj než jasně formulovat, za jakých podmínek těžba nějakého konkrétního nerostu přichází v úvahu. Hypotetické povolení těžby by pak samozřejmě muselo být podmíněno povinností odstranit všechny následky hornické činnosti na stav krajiny a životního prostředí. Všechno ostatní je pak věcí konkrétních dotčených orgánů které komunikují s firmou provádějící průzkum. Uvedu-li ten nešťastný případ Kašperských Hor - já přece nemám vůbec žádný zájem na tom, abych z úrovně centrálních orgánů prosazoval pokračování průzkumných prací. Pokud se firma nedokáže domluvit s dotčenou obcí, pak je to jenom její problém.
Děkujeme za rozhovor

Jiří Skalický

Jiří Skalický se narodil se 26. dubna 1956 v Kolíně. V letech 1975 až 1981 absolvoval obor organické technologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Od roku 1981 do roku 1990 pracoval jako samostatný výzkumný a vývojový pracovník s. p. Astrid v Praze. Je signatářem prohlášení Hnutí za občanskou svobodu v roce 1988. Do roku 1989 nebyl členem žádné politické strany. Později se stal zakládajícím členem Občanské demokratické aliance, jejímž je nyní místopředsedou.
V letech 1990 až 1992 byl poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR, členem výboru pro plán a rozpočet SN FS ČSFR. Od 2. července 1992 působil v čele ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR. Zároveň byl předsedou prezídia Fondu národního majetku ČR. Od 1. června 1996 je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Od roku 1977 je ženatý (manželka Alice), má tři syny - Jakuba, Matěje a Jana a dceru Magdalénu. (čti)

Zůstaneme tranzitní zemí ?
PRAHA - V pátek 20. prosince schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR zákon o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů. Tento zákon, stejně jako ostatní zákony schválené na této schůzi sněmovny, bude ještě projednávat Senát.
Vedoucí oddělení ochrany přírody České inspekce životního prostředí a spolupracovník skupiny Interpolu zabývající se ilegálním obchodem s ohroženými druhy RNDr. Ladislav Miko na tiskové konferenci ČSOP, konané ještě před schválením zákona, sdělil, že současná právní úprava v ČR neumožňuje jeho úřadu účinné zásahy. Schválení tohoto zákona má pomoci dosáhnout úrovně obvyklé ve většině ze 130 členských zemí Washingtonské úmluvy a přiblížit se požadavkům Evropské unie, kde jsou parametry mnohem přísnější.
Česká republika je zatím hlavní tranzitní zemí obchodu s ohroženými druhy. Na mnoha místech naší republiky (Praha, Ostrava, Uherské Hradiště atd.) probíhají pravidelné burzy, kde si dnes můžete obstarat za několik málo tisíc korun kobru, opičku, želvu, chřestýše či vzácné papoušky.
Bývalá ČSFR se v roce 1992 připojila k úmluvě CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin). V tomtéž roce byl schválen i zákon ČNR č. 114/92 Sb., který obsahuje dva paragrafy odkazující na tuto úmluvu. Česká republika je členskou zemí Úmluvy od 1. ledna 1993.
Podle ČSOP docházelo během projednávání zákona k nátlaku na zjemnění formulací ze strany obchodníků s ohroženými druhy. ČSOP naopak prosazoval, aby porušení tohoto zákona bylo považováno za trestný čin, nikoli za přestupek.
Zákon však počítá pro porušitele až s milionovými pokutami. Dovoz ohrožených druhů spadajících do prvních dvou kategorií bude muset povolovat MŽP. Zákon se zabývá mj. odpovídajícím vybavením dovozce a zajištěním maximální možné ochrany exempláře.

Orel skalní

Po dobu hnízdění orla skalního musí ochranáři jejich hnízda bránit proti pašerákům se zbraní v ruce. Samice orla skalního snáší 2-3 šedobílá vejce s hnědými skvrnami a sedí na vejcích 44-45 dní.
Foto: archív

Zelený kruh se má změnit

Letošní valná hromada Zeleného kruhu se konala 30. listopadu na Toulcově dvoře a měla něco kolem třiceti účastníků. Jelikož ze dvanácti zástupců členských organizací ZK bylo devět přítomno, sešla se valná hromada v usnášeníschopné podobě.
Jednání bylo oficiálně zahájeno v 9 hodin úvodním slovem ředitelky kanceláře ZK Marie Haisové a minutou ticha za ty ekology, kteří už se letošní valné hromady zúčastnit nemohli.
Ze zprávy Rady ZK vyplynulo, že rada by měla mít 5 profesionálních členů z velkých ekologických organizací, kteří budou mít zadání od valné hromady. Protože toto zadání bylo doposud velmi mlhavé, šly aktivity ZK mimo zájem jeho členů. Proto by se měl ZK orientovat na zájmy členů, které jsou užitečné pro všechny a tyto aktivity by měli zajišťovat dva profesionálové.
Následovala diskuse, ve které se střetávaly dva hlavní názorové proudy ekologických aktivistů..Na jedné straně názor, že ZK je třeba pověřit čistě jako informační servis, fungující na základě jakýchsi objednávek od ekologických organizací. K tomu se přikláněli spíše zástupci Hnutí Duha Pavel Přibyl a Dan Vondrouš, společný zástupce Agentury Koniklec a ČSOP ing. Michal Kulík a částečně také Monika Šatavová z Econnectu, která neviděla jako reálnou možnost vytvořit ze Zeleného kruhu tzv. zastřešující organizaci.
Druhý „tábor“ ekologů se snažil držet více původní vize Zeleného kruhu. To znamená, že by neměl fungovat pouze jako informační servis, ale také jako reprezentant zeleného hnutí, pořádat jeho společné akce, zaměstnávat profesionálního lobbystu pro služby NGOs atd. Tento názor zastávali např. Petr Štěpánek z Ekologické společnosti, Eva Vavroušková ze STUŽe nebo Rút Kolínská z Pražských matek, která kladla největší důraz na konstruktivní spolupráci mezi NGOs.
Přestože diskuse neskončila nijak jasným závěrem, téměř všichni se shodli na tom, že ZK by měl plnit funkci servisní a informační, měl by koordinovat zahraniční spolupráci v rámci hnutí a měl by být místem setkání ekologů.
Po následující diskusi se valná hromada usnesla celkem na osmi bodech. Nejvýznamnější jsou následující:
Oddělení činnosti Zeleného kruhu jako informačního a legislativního centra a Zeleného domu, pod který by měly spadnout ostatní současné projekty Zeleného kruhu. Valná hromada tedy pověřila radu Zeleného kruhu po právní, věcné a personální stránce oddělit projekty Zeleného kruhu a Zeleného domu s přihlédnutím k nájemní smlouvě.
Dalším předmětem diskuse byla práce Zeleného kruhu na lobbyingu, který úzce souvisí s prací legislativního centra. Nakonec valná hromada požádala Petra Štěpánka z Ekologické společnosti o vypracování návrhu strategie lobbyingu, jeho financování, popisu práce lobbysty jako zaměstnance Zeleného kruhu a návrhu jeho personálního obsazení. Návrh Petra Štěpánka pak bude podle usnesení valné hromady podán k projednání radě Zeleného kruhu a předložen valné hromadě.
Následující dva body se týkaly samotné činnosti Zeleného kruhu jako informačního centra. V první řadě valná hromada pověřila Zelený kruh aktivně shromažďovat a šířit informace o členských i nečlenských ekologických organizacích, ministerstvu, legislativě, informace z pracovních skupin ekologických organizací. Dále pak bylo radě/kanceláři Zeleného kruhu uloženo vypracovat strategii informačního střediska a předložit ji radě/valné hromadě ke schválení.
V oblasti financování Zeleného kruhu se členský příspěvek změnil z dosavadní pevné částky 500 Kč ročně na částku pohyblivou (podle velikosti organizace) 0,3% z rozpočtu organizace, což činí minimálně 1000 Kč ročně.
Nakonec valná hromada zvolila pět organizací, jejichž zástupci se stanou členy Rady Zeleného kruhu. Jsou to: Hnutí DUHA, SEVER, ČSOP, STUŽ a Pražské matky. Jako náhradník byla zvolena Ekologická společnost.
Revizní komise se ze tří členů ztenčila na jednoho revizora, jímž by měl být zástupce Agentury Koniklec.
Na základě těchto bodů, na kterých se přítomné organizace usnesly, byly stanovy Zeleného kruhu pozměněny a značně zjednodušeny.

Spor o geneticky upravenou kukuřici

PRAHA - Dopoledne 12. prosince zablokovali v hamburgském přístavu němečtí a čeští členové Greenpeace vlak, který obsahoval náklad geneticky modifikované kukuřice určený pro dovoz do České republiky. Následující den Ministerstvo zemědělství (MZe) druhý den dovoz sporné kukuřice pozastavilo.
O týden později, 18. prosince, vyslovila Evropská komise souhlas s používáním geneticky modifikované kukuřice firmy Ciba-Geigy v zemích EU. Dva dny poté Státní veterinární správa povolila uvedení geneticky modifikované kukuřice firmy Ciba-Geigy dovezené firmou Agropol na český trh. MZe zároveň požádalo Ministerstvo životního prostředí, aby do naší legislativy urychleně zapracovalo ustanovení, která by vymezovala podmínky nakládání s geneticky modifikovanými organismy v takové podobě, jak je tomu v zemích EU.
Do kukuřice BT, která byla vyvinuta v laboratořích firmy Ciba-Geigy, byl zaveden gen bakterie Bacillus thurigensis, který produkuje insekticidní toxin a tak rostlinu chrání před hmyzími predátory. BT-kukuřice dále obsahuje geny, které ji činí rezistentní proti antibiotiku Ampicilin a proti herbicidu Basta. Greenpeace varují zejména předtím, že gen, který způsobuje rezistenci proti Ampicilinu by mohly ve volné přírodě získat mj. i baktérie, které jsou patogenní pro člověka. Přenos genu z rostliny na baktérii nebyl zatím v přírodě pozorován. Vyloučit ho však nelze tím spíše, že přenosy genetické informace mezi baktériemi jsou poměrně hojné. Gen by mohl být z rostliny na baktérii přenesen např. prostřednictvím virové částice.

Převlečení aktivisté

Aktivisté Greenpeace demonstrují před budovou českého ministerstva zemědělství převlečení za pokusné králíky proti dovozu geneticky upravené kukuřice.
Foto: Václav Vašků/Greenpeace

Úzkokolejka v ohrožení

JINDŘICHŮV HRADEC - Petici proti pravděpodobnému zastavení provozu na úzkokolejné trati mezi Jindřichovým Hradcem a Novou Bystřicí (na snímku) z důvodu nevyhovujícího stavu traťového svršku adresovali příznivci této kulturní a technické památky ředitelství Českých drah a Ministerstvu dopravy České republiky. Petice konstatuje oprávněnou obavu z definitivního ukončení provozu na trati, protože není znám konkrétní plán opravy ani termín jejího dokončení. Podle autorů petice nelze na tuto trať pohlížet pouze z ekonomického hlediska, ale jako na významnou část národního kulturního a technického dě-dictví. Petiční archy pro podpisy občanů jsou k dispozici na Městském úřadě v Jindřichově Hradci. Na privatizaci 79 kilometrů dlouhé tratě z Obrataně přes Jindřichův Hradec do Nové Bystřice je podán jediný privatizační projekt a to akciovou společností Jindřichohradecké místní dráhy, která zde zatím zajišťo-vala turistické jízdy. Vedení Českých drah od privatizačních záměrů již jednou ustoupilo. Petra Hörterové z uvedené společnosti uvedla pro ČTI 4. prosince, že o privatizaci byla zahájena nová jednání. Činnost společnosti a její snaha o privatizaci však není s petiční aktivitou nijak propojena. (čti)

Úzkokolejná trať

Foto: Radek Svítil/EkoList

Krátké zprávy

Zajistit účinnější, ale zároveň levnější péči o vodní zdroje si klade za cíl vládní návrh novely zákona o vodách, který 20. prosince ve třetím čtení schválila Poslanecká sněmovna. Pro novou právní úpravu se vyslovili 143 a proti bylo 17 poslanců. Novela předpokládá, že ochranná pásma vodních zdrojů již nebudou povinně zahrnovat celé povodí, ale jen jeho vybrané zóny. Ochranná pásma schválená předloha definuje jako území stanovená k ochraně kvality a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů určených pro zásobování pitnou vodou. (čti)
Na kompromisním irském návrhu pro stanovení kvót pro výlov ryb v příštím roce se 20. prosince dohodli ministři rybolovu členských zemí Evropské unie (EU). Kompromisní dohoda má být uspokojivá jak pro rybolovný průmysl v EU, tak pro odborné a vědecké kruhy, požadující snížení kvót výlovu u některých ohrožených druhů ryb. Sníženy byly kvóty pro výlov sardinek u španělského a portugalského pobřeží, naopak Itálii a Španělsku se podařilo zabránit zavedení kvót pro výlov tuňáků ve vodách Středozemního moře. Evropská komise (EK) původně požadovala snížení kvót pro výlov vážně ohrožených druhů ryb v Severním moři o 50%, a to na 12 tisíc tun ročně. Kompromis nakonec umožňuje vylovit 18 tisíc tun vyjmenovaných ohrožených druhů, například Belgie však prosazovala kvótu ve výši až 23 tisíc tun. (čti, reuter)
Poslanecká sněmovna schválila 20. prosince ve třetím čtení vládní návrh atomového zákona. Ten předpokládá přesné vymezení právního rámce všech činností spojených s využíváním jaderné energie a ionizujícího záření tak, aby byla zachována bezpečnost. Po přijetí některých pozměňovacích návrhů se pro tuto právní normu v závěrečném hlasování vyslovilo 136 poslanců, proti bylo 21. Zákonodárci se nakonec rozhodli z atomového zákona zcela vypustit nejspornější bod, který umožňoval rozmístění jaderných zbraní na území České republiky. Přijatý zákon předpokládá mj. vznik Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRO), jejímž prostřednictvím bude stát uskutečňovat svoji garanci bezpečného uložení radioaktivního odpadu. Náklady na zřízení SÚRO by měly být financovány ze státního rozpočtu formou půjčky, která by byla splatná po získání prostředků z odvodů původců radioaktivních odpadů. (čti)
Lednicko-Valtický areál se stává šestou památkou v České republice, která se ocitla na Seznamu světového dědictví UNESCO. Dvacáté zasedání Mezivládního výboru pro světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO, které proběhlo ve dnech 2. až 6. prosince, tak přijalo návrh předložený Ministerstvem kultury ČR. Mezivládní výbor při svém rozhodování o areálu vyzdvihl zejména mimořádné sepjetí tvůrčího záměru s přirozeným rámcem krajiny. (čti)
Evropská komise, vláda Evropské unie, schválila 29. listopadu kritéria pro udělování ekoznaček ledničkám a mrazákům. 12. prosince pak Evropská komise navrhla významnou revizi celého systému udělování ekoznaček Evropské unie. Mezi navrhovanými změnami je mj. zavedení odstupňovaného ocenění pro výrobky. (dek)