List získal dosud nezveřejněné informace, podle nichž EU zaplatila zemědělcům přibližně půl miliardy liber (20 miliard českých korun) za ovoce a zeleninu, které musely být takové kvality, aby se daly prodávat, pokud měly být EU přijaty ke zničení. Výše uvedené množství ovoce a zeleniny pak bylo zakopáno do země. Zmíněná akce následně vedla ke zvýšení cen těchto komodit.
Tato praxe je součástí dotačního systému pro západoevropské zemědělce, který zajišťuje, že jsou chráněny ceny zemědělských produktů. Ovoce a zelenina byly zničeny navzdory příslibům Evropské komise, učiněným před třemi lety, že bude omezeno plýtvání.
Z údajů zveřejněných britským listem vyplývá, že loni bylo zničeno téměř třikrát více meruněk než před dvěma lety. Objem zničených hrušek stoupl o 63 procent, květáku o 53 procent a rajčat o 55 procent.
„Tyto skutečnosti dokazují, že nynější režim pro pěstování ovoce a zeleniny je skandál, spojený s plýtváním a s podvody. Spotřebitele a daňové poplatníky to stojí velké peníze,” konstatovala L. Goldingová, mluvčí britské Labouristické strany pro zemědělské otázky.
Pěstitelé mohou žádat o dotace, které jsou jen o něco málo nižší než velkoobchodní ceny, pro čtrnáct druhů ovoce a zeleniny. Systém zabraňuje tomu, aby ceny zemědělských výrobků klesly, je-li dobrá úroda. Největší zisky plynou zemím s malopěstiteli. Více než tři čtvrtiny dotací za zničené ovoce a zeleninu byly poskytnuty Francii a Řecku.
Více než 650 000 tun řeckých broskví koupila ke zničení Evropská unie za peníze daňových poplatníků. Francouzští zemědělci dostali více než tři čtvrtiny ze 17 milionů liber (680 milionů korun) zaplacených za 148 000 tun zničeného květáku. Francouzští farmáři také dostali téměř šedesát procent z dotací ve výši 53 milionů liber (2,1 miliardy korun) za 373 000 tun zničených jablek.
Jan Čulík, ČTA, 17. března
Podle Hnutí DUHA, Sdružení Calla a Nadace proti atomovému nebezpečí je třeba zajistit, aby se schvalovacího řízení mohly účastnit všechny úřady, obce a organizace, které jsou záměrem dotčeny. Provozovatel jaderného zařízení by měl ještě před spuštěním provozu doložit znalost způsobu bezpečné likvidace odpadů a věrohodnost rozpočtu. Odpovědnost při ukládání odpadů a vyřazování jaderných zařízení z provozu by měla přejít z provozovatele na Správu úložišť radioaktivních odpadů, přičemž provozovatel by Správě odváděl příspěvky na tuto činnost.
Částka vymahatelná za škody způsobené jadernou havárií by neměla být shora omezována. Pokud by se tak stalo, měl by být maximální částka výrazně vyšší než současných 6 miliard Kč a promlčecí doba důsledků havárie by měla odpovídat charakteru škod. Výše odvodů za uložení odpadů by měla být z navrhovaných 50 Kč/MWh zvýšena minimálně na 100 Kč/MWh.
Zuzana Terčová
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ve zprávě neuvádí, z jakého stavu vychází. Václav Mezřický, další z pozvaných odborníků, zprávu kritizoval také proto, že oproti zprávě z roku 1990 vznikají vinou špatné metodiky i řádové rozdíly, například v produkci odpadů. „Zpráva nedefinuje výchozí stav vzhledem k limitům, které určují příznivé podmínky života v této zemi,” uvedl V. Mezřický. Nezávislí odborníci kritizovali také skutečnost, že ke zpracování zprávy nebyli přizváni zástupci nestátních ekologických organizací.
Konference se rovněž zúčastnil Lubomír Nondek z MŽP, který řekl, že materiál byl původně delší, ale že byl po zásahu ministra Františka Bendy asi o čtvrtinu zkrácen. Připustil, že tak mohla být snížena vypovídací hodnota celého dokumentu.
Petr Pekař, ČTA, 15. března
Je drahá, podle názorů mnohých příliš velká a podle názoru některých zbytečná. Podobně jako elektrárna v Temelíně má být dokončena v roce 1997. A rovněž zde se stoupenci i odpůrci (do)stavby zaklínají vlivem (pozitivním resp. negativním) stavby na životní prostředí.
S výstavbou spalovny započal tehdejší státní podnik Pražské komunikace v roce 1989. Podle Generelu zacházení s tuhým odpadem v Praze do roku 2000, který vypracoval Národní výbor hlavního města Prahy v říjnu 1989, měla být spalovna dokončena v srpnu 1992. Nyní plánuje vedení akciové společnosti Pražské služby (bývalé Pražské komunikace) zprovoznění spalovny na druhou polovinu roku 1997 (viz tabulka).
| Předběžný harmonogram dostavby a zprovoznění spalovny v Praze - Malešicích podle Pražských služeb | |
| 5/96 | Nástup na staveniště |
| 11/96-1/97 | Dílčí zkoušky |
| 2/97-4/97 | Zkoušky kompletů |
| 5/97 | Komplexní zkoušky |
| 6/97 | Dokončovací práce |
| 7-8/97 | Zkušební provoz |
Pražská radnice o dostavbu usiluje mj. proto, že v privatizaci získala 61% akcií společnosti Pražské služby pod podmínkou, že dostaví a zprovozní malešickou spalovnu. Vládu k tomuto postoji zřejmě nevedla láska ke spalovně, ale to, že dosud se v Malešicích stavělo převážně za státní („vládní”) peníze. Pražské zastupitelstvo 29. února 1996 na návrh Radka Lanče ze Strany zelených rozhodlo, že na dostavbu spalovny věnuje 650 milionů korun získaných z emise obligací, které byly původně určeny na krytí dluhu Společnosti pro Všeobecnou československou výstavu u ČSOB. Primátor Jan Koukal navrhoval na dostavbu použít pouze 200 nebo 450 milionů Kč.
Diskuse (či spíše monology) o spalovně se vedou zejména kolem následujích otázek: kapacita spalovny a její návaznost na systém nakládání s odpady v Praze, emise a pevné odpady ze spalovny, ekonomika její dostavby a provozu a již zmíněné právní aspekty výstavby. Na této dvoustraně představíme různé pohledy na spalovnu jako takovou; příště se podíváme na plány, které má s odpady pražský magistrát.
Radek Svítil
Na otázky EkoListu na ní 5. března odpovídal ing. Petr Mašek, předseda představenstva a výkonný ředitel akciové společnosti Pražské služby, doc. ing. Jaroslav Hyžík, člen představenstva Pražských služeb a ředitel EIC, spol. s r. o., a mgr. Milan Bukolský, asistent ing. Petra Maška.
Jaká bude kapacita spalovny?
Hyžík: Máme čtyři linky, každá má smluvně garantovanou provozní spolehlivost 7000 hodin za rok, celkem tedy 28 tisíc hodin. Původně se počítalo s tím, že jedna linka zpracuje 15 tun odpadu za hodinu, ale vzhledem k vyšší výhřevnosti odpadu to bude jen asi 12 tun. Celková kapacita tedy bude 28000x12=336000 tun odpadu za rok, které je tato spalovna schopna ekologicky zlikvidovat.
Jaký je současný stav, pokud se týká stavebních povolení? Spalovna se nějakou dobu stavěla bez stavebního povolení...
Mašek: Nestavělo se bez stavebního povolení. Stavební povolení bylo věcně v pořádku, pro jeho zrušení bylo využito formální chyby. To ale není meritum věci. Stavební povolení bude vydáno, stavba je prohlášena za veřejně prospěšnou stavbu a tak bude dostavěna i přes dílčí nesouhlasy stavbou dotčených i nedotčených osob.
Jak je to s ekonomikou spalovny? Jak se budou splácet peníze z obligací, ze kterých je dostavba financována?
Hyžík: Spalovna bude hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Samozřejmě musíme kumulovat určité peníze na inovace. Spalovna má určité příjmy za prodej tepla a má určité výdaje na provoz, které tyto příjmy převyšují. Rozdíl výdajů a příjmů se podělí množstvím odpadu, které přijde na hranu spalovny, a z toho vyjde částka, kterou za tunu spáleného odpadu zaplatí obyvatelé Prahy. Přesně ji ještě říct nemohu, ale bude to řádově několik set korun.
Mašek: Hlavním prvkem, který řídí cenu, je množství odpadu. Spalovna není jenom „žrout na odpad” - Praha vytvořila řetězec, jehož předposledním článkem má být spalovna. Cena se proto bude vytvářet ve spolupráci s městem. Pražané přitom dosud platí za odpad poměrně málo v porovnání s okolními obcemi. Hlavní ale je nezatěžovat území Prahy města skládkami! Vždyť už čtvrtá skládka je na území Prahy. Kdyby byla alespoň za jejími hranicemi! Dnes existuje spousta projektů na skládky, které jsou jen konzervami problémů.
Bukolský: Pokud bude schválen nový zákon o odpadech, tak budou posíleny pravomoci obcí v nakládání s odpadem. Město bude rozhodovat, kolik bude občan platit za svoz odpadu, takže obligace mohou být splaceny například i tak, že občané zaplatí více peněz. Zvýšení ceny může být poměrně malémalé, např. o 10 korun, ale celkově se tak získá značná částka.
Jakým způsobem bude zajištěno ukládání pevného odpadu ze spalovny?
Mašek: Ve spalovně vznikne při maximálním výkonu 70 tisíc tun škváry ročně. Tu je možné uložit např. na skládku firmy A.S.A. v Praze-Ďáblicích. Na druhé straně je možné po úpravě škváru využívat jako stavební materiál pro úpravy terénu apod. To bude možné po úpravě škváry, určité dostavbě spalovny a některých legislativních úpravách.
Hyžík: Pokud jde o zbytky z čištění kouřových plynů, na elektrofiltrech se zachytí popílek. Kouřový plyn pak vstupuje do druhého stupně čištění, kde se odloučí z kouřového plynu anorganické kyselé složky - SOx, HCl, HF - a pak se samozřejmě odloučí těžké kovy. Prací voda se odpaří a suché zbytky budou ukládány na speciální skládku, prozatím v uranových dolech. V budoucnu bude nutné tyto zbytky solidifikovat (zpevnit), na příslušnou technologii si však spalovna musí nejprve vydělat.
Mašek: Tohle je jediná zátěž přírody. Jejiž smluvně předjednána kapacita odpovídající skládky, ale ovšem je to zase skládka. Ale nic nového nečistého tam nevznikne, než co bylo původně v odpadech. Jenom se odpad zkoncentruje a zmenší se jeho objem.
Hyžík: Objem odpadu ukládaného na skládku se díky spalovně zmenší desetkrát a jeho hmotnost třikrát.
V souvislosti s emisemi ze spalovny se často hovoří o nebezpečí dioxinů, resp. polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDD/F). Bude spalovna obsahovat nějaký filtr na dioxiny?
Hyžík: My máme nyní plnou hlavu starostí, jak spalovnu zprovoznit. Eliminace dioxinů je možná různými způsoby a v současné době nelze zodpovědně říci, jaký způsob by byl nejvhodnější. Problematiku dioxinů a furanů je nutno zvěcnit. Ve Švýcarsku se spaluje 80% odpadů a ani jedna spalovna nemá dioxinový filtr. Nebezpečnost dioxinů a furanů není taková, jak se říká. Samozřejmě, že dioxiny a furany jsou jedovaté. Ale je to všechno otázka koncentrace a cesty, kterou tyto látky vstupují do organismu. Nebezpečný je především vstup dioxinů potravním řetězcem, nikoli vdechnutím. V roce 1976 unikly dioxiny v Sevessu v severní Itálii a zahynulo tam asi 4000 kusů dobytka. Ale nedošlo k žádnému případu úmrtí člověka, přerušení těhotenství nebo narození postiženého dítěte, které by bylo způsobeno touto havárií. Pouze dělníci, kteří pracovali v blízkosti reaktoru, ze kterého dioxiny unikly, měli chlorakné, vyrážku na kůži. V Sevessu žijí lidé, kteří mají až 56 tisíc pg dioxinů v těle na kilogram váhy - a žijí dál. Na této Zemi není populace, která je více vědecky sledovaná než obyvatelé Sevessa. Daleko závažnější než dioxiny jsou kyselé složky - HCl, HF, SOx, které významně snižují vitální kapacitu plic. Tyto složky spolu s těžkými kovy zachycuje druhý stupeň čištění. Emise dioxinů z malešické spalovny se budou pravdpodobně pohybovat v rozmezí 1-5 ng toxického ekvivalentu (TEQ) na m3, Evropská unie uvádí jako směrnou hodnotu 0,1 ng TEQ/m3. Moderní spalovny však běžně emitují 1-3 ng TEQ/m3. Vliv emisí dioxinů ze spalovny na pražské ovzduší bude nezměřitelný - daleko významnějším zdrojem znečištění dioxiny jsou lokální topeniště (až přes 100 ng/m3) a automobilová doprava.
Hodnoty kterých znečišťujících látek budou ve spalovně měřeny a jak bude zajištěn přístup veřejnosti k těmto datům?
Hyžík: Kontinuálně budou měřeny hodnoty HCl, NOx, SOx a popílku. Panel před spalovnou, na kterém by byla tato data uváděna, asi dělat nebudeme, to je věc elektroniky a peněz.
Mašek: Data budou předávána na Obvodní úřad Prahy 10 a na magistrát hl. m. Prahy. Již se připravuje komunikační cesta a samozřejmě se dohodneme, jak s tím naloží pro informování veřejnosti.
Děkuji za rozhovor
Radek Svítil
O rozhovor jsem požádal jejího předsedu RNDr. Jindřicha Petrlíka.
Děti Země jsou známy svým odporem ke spalovnám. Jaký je postoj vaší organizace k malešické spalovně?
Problém je v tom, že se přichází k rozestavěné stavbě. Samozřejmě si myslíme, že by bylo lepší spalovnu vůbec nezačínat stavět, ale o tom teď nemá smysl uvažovat. Mrzí mne ale, že nebyla zkoumána možnost využití stavby k jiným účelům než ke spalování odpadů. Pokud by spalovna měla být dostavěna v plánované kapacitě, měla by podle našeho názoru být ještě před zprovozněním vybavena filtrem zachycujícím dioxiny. Základní argument proti filtru je jeho ekonomická náročnost. Myslím si ale, že se této investici spalovna tak jako tak nevyhne, protože při našem vstupu do Evropské unie bude naše spalovny nutno buď zavřít nebo je těmito filtry dovybavit.
Ale doc. Hyžík říká, že Evropská unie nemá limit na emise dioxinů.
To je pravda, ale vývoj směřuje k přijetí holandského limitu 0,1 ng TEQ/m3. A v Holandsku byl v loňském roce uzavřen jeden blok spalovny komunálního odpadu v Arnhemu právě kvůli dioxinům. Na tuto spalovnu byla podána žaloba, když rozbory krve a mateřského mléka u jedné ženy žijící poblíž spalovny jednoznačně prokázaly, že její zdravotní problémy byly způsobeny emisemi dioxinů z této spalovny. U nás se v letech 1965-68 ve Spolaně Neratovice vyráběl herbicid pentachlorfenol. Jako nechtěný produkt vznikal nejjedovatější dioxin. Asi 55 lidí pak bylo ošetřováno na chlórakné, poškození jater apod.
Děti Země připravily petici, ve které mj. žádají dovybavení spalovny filtrem na dioxiny. Má však tato aktivita šanci na úspěch, když Pražské služby již získaly peníze na dostavbu?
Budeme se snažit veřejnosti vysvětlit naši interpretaci některých skutečností souvisejících se spalovnou. Bagatelizace vlivu dioxinů na lidské zdraví, o kterou se snaží Pražské služby, je velice účelová. Myslím si, že lidé v Praze ani jinde v Čechách nejsou tak hloupí, aby tomu věřili. Další věcí, kterou je třeba jasně podat, je kapacita spalovny, která vůbec neodpovídá množství spalitelných pražských odpadů.
Ke kapacitě spalovny se vrátíme příště, zatím děkuji za rozhovor.
Radek Svítil
Vápenec vytěžený v lomu Čeřinka má být podle DZ z poloviny využit na odsíření elektráren Prunéřov a Tušimice, část půjde na výrobu stavebních drtí a zbytek využije cementárna Radotín.
Děti Země zjistily, že Lomy Mořina v dopise MŽP odůvodňují zvýšení těžby mimo jiné právě potřebou vápence pro výrobu cementu v cementárně Radotín. „Podezíráme proto spoluvlastníky Lomu Mořina, tj. z 51% ČEZ a z 49% Cement Bohemia, z toho, že výši plánované těžby přizpůsobili spotřebě vápence na výrobu cementu,” uvádí se v prohlášení DZ. Podle DZ je paradoxní, aby se ničila Chráněná krajinná oblast Český kras dalším velkolomem na vápenec, který se svým rozsahem bude de facto rovnat Velkolomu Čertovy schody, kde se dnes těží okolo 1 200 000 tun ročně.
Jak dále DZ uvádějí, ministr životního prostředí opustil svoji předvolební taktiku směřovanou na starosty obcí. Ve vydaném stanovisku totiž MŽP nerespektuje požadavek obce Bubovice, která požadovala snížení plánovaného objemu těžby v lomu Čeřinka na 400 000 tun vápence ročně. „Ministerstvo nevyužívá zákon o posuzování vlivů na životní prostředí k jeho ochraně, ale zdůvodňuje prostřednictvím tohoto zákona projekty poškozující životní prostředí,” konstatují Děti Země ve svém dnešním prohlášení.
M.Binarová, ČTA, 5.dubna
O rozhovor jsme požádali RNDr. Miloše Kužvarta, odborného mluvčího ČSSD pro oblast životního prostředí.
Jaký důraz klade ČSSD ve svém volebním programu na ochranu životního prostředí?
Je to jedna z našich priorit. My se hlásíme k sociálně a ekologicky orientovanému tržnímu hospodářství. Z toho je vidět, že ekologické je až za sociálním, ale je to logické. Sociální demokrati mají jako své priority záležitosti sociálního a ekonomického charakteru. Každopádně to, že to je sociálně a ekologicky orientované tržní hospodářství dává signál, že to na předním místě je.
Na jakém místě kandidátky jsi se umístil?
Jsem na 19. místě pražské kandidátky. Což mne ale netrápí, protože o konečném pořadí rozhodne volič preferenčními hlasy.
Jaké další osobnosti, odborníci v ochraně životního prostředí jsou na kandidátkách ČSSD?
V rámci ČSSD byla v září minulého roku ustavena Zelená platforma. Ustavující prohlášení jsem podepsal spolu s poslankyní Petrou Buzkovou a poslancem Pavlem Seiferem. Petra Buzková je volebním lídrem Prahy, Pavel Seifer se angažuje v jižních Čechách. Ve středočeském regionu pracuje člen parlamentního výboru pro životní prostředí Jan Bláha. Snažíme se být nápomocni na konkrétních případech občanům a samosprávám, jejich snaze o zachování přijatelného životního prostředí. Mám na mysli například svoji nepolitickou a neplacenou poradenskou činnost pro Sdružení Čechy nad zlato.
Jak hodnotíte stávající vládní politiku v oblasti životního prostředí? Jaké změny by ČSSD provedla, pokud by ministr životního prostředí byl ze sociální demokracie?
Po 5 letech práce jako úředník na ministerstvu životního prostředí, kde jsem končil jako ředitel odboru, mám představu, co by se mělo dělat úplně jiným způsobem. Mám za to že současná vládní koalice do značné míry žila z toho, co bylo vytvořeno, nebo založeno minulou Pithartovou vládou. To znamená jak legislativa, tak například práce Státního fondu životního prostředí (SFŽP) a zahájení investičních akcí v oblasti ochrany vod a ovzduší. Efekty se sklízejí teprve nyní. Je to zásluha té minulé vlády. My bychom se snažili doplnit legislativu ochrany životního prostředí tak aby to nevedlo ke zhoršení stavu (jako například současný vládní návrh zákona o odpadech, předložený ministrem Bendou) a snažili bychom se i o přijetí právních úprav zatím neobvyklých. Například zákon o přístupu k informacím o životním prostředí, dále právní úpravu buď ekologického dohledu nad těžbou, nebo nového horního zákona, který by integroval ochranu horninového prostředí jako takovou.
Jaké pravomoce navrhujete pro MŽP?
Myslím, že zhruba stav v roce 1990 byl optimální. V době počátku rezortu byly do něj pojaty kompetence územního plánu, stavebního řádu a státní správy lesního hospodářství. Toto bych řekl, že tam patřilo a patří. Proto se budeme snažit o navrácení těchto kompetencí.
Jaké změny by zavedla ČSSD v procesu povolování těžby? Jaké by byly pravomoci jednotlivých účastníků řízení (obcí, vlastníků, státní správy)?
Rozhodně bychom nepřekvapovali naše voliče takovými perlami jako jsou navrhované právní úpravy, že jediným účastníkem správního řízení při povolování průzkumu je žadatel o průzkum. Úloha samospráv, úloha obcí a státní správy při dohledu nad dodržováním platných právních předpisů musí být taková aby se v území jednotlivé vlivy vyrovnávaly. Aby se tyto záležitosti posuzovaly koncepčně.
Co navrhuje ČSSD k ochraně neobnovitelných zdrojů?
Uvědomme si, že nerostný zdroj je nevypěstovatelný, neobnovitelný, nevyrobitelný. Úbytkem těžbou dochází k nevratnému ubývání zdroje. Proto aby se s tímto zdrojem nakládalo správným způsobem, musí zafungovat trh, který bere v úvahu například i to co by se nazvalo veřejným zájmem. Mimochodem právní kodifikaci veřejného zájmu nám vládní koalice stále dluží. A ten veřejný zájem je, že na horninové prostředí se nepohlíží jen jako na zdroj surovin, ale i jako na složku životního prostředí. U nerostných zdrojů navrhujeme zavedení důlní renty tj. zvýšení poplatků za vytěžené nerosty. Za druhé u takových věcí jako je třeba cena energií, jejich vyrovnání na normální tržní úroveň. Připadá mi totiž absurdní, aby například těžba toho, co nazýváme hnědým uhlím, byla zdaněna pouze 5 procenty. Zmíněná důlní renta je zpoplatnění úbytku suroviny. Těžař na sebe bere určité finanční břímě, takže se nevyplácí vyvážet do Spolkové republiky Německo hory českého kaolinu a podobně. Problém je v tom, že ti co se tu podílí na privatizaci ložisek nerostných surovin jsou úředníci zdědění z totalitní éry. Oni se dívají na nerostný zdroj tak, že má jakousi hodnotu až tehdy, když je vytěžený. Když to lidská ruka zhodnotí. To je pohled marxistický, naprosto neuvěřitelný a nepřijatelný. Pravidelně chodím do parlamentu, vím jak bylo nemožné díky hlasovací mašinérii koaličních stran prosadit nějaké změny, novelizace zákonů, nebo jen kontrolu plnění vládního programu. Takže i na těch, co jsou nyní velkými ekology je kus viny za to, že privatizace nejen u nerostných surovin ale i u vodního hospodářství proběhla naroubovaná na socialistické zákonodárství, které popírá veškeré tržní mechanismy.
Jaká bude politika ČSSD v oblasti dopravy?
Byla by to jasná preference hromadné dopravy s důrazem na železniční. Stát má možnosti jak přímými, nebo nepřímými nástroji toto ovlivňovat. Například rozvoj dálniční sítě, který ani nebyl podroben posuzování podle zákona 244/92 Sb. Zde se jedná o záležitost celostátní s obrovskými dopady na živostní prostředí, je to koncepce a mělo to být podrobeno procesu EIA. Veřejnost do toho má co mluvit, protože jde o náklady mnoha desítek miliard korun. To jak ruka tržního cenzora svým zásahem do autobusových a vlakových řádů způsobuje, že musím jet autem místo hromadnou dopravou, je hmatatelný důsledek toho, že v oblasti dopravy není žádná koncepce. Tady je zase ta zaslepenost vládní koalice - ať si obce a regiony pomohou sami. Chudé obce zastavují majetek, aby mohly vybudovat kousek kanalizace a na dotace dopravě jim už nezbývá. Některé obce jsou už zcela odříznuty od světa. Nemáš auto, nemáš zdravé nohy, zůstaň sedět doma.
Co navrhuje ČSSD v energetice?
Především u energetiky, zejména u výroby i distribuce elektřiny, bych opustil populismus této vlády. Pokud dotujeme elektrickou energii, ať už malo- nebo velkospotřebitelům, tak se dopouštíme velké chyby. Protože pokud máme nějakou cenu dotovanou, je to falešná cena a spotřebitel dostává v té ceně chybnou informaci. Čili ho to nenutí k úsporám. Následek je takový, že se optimistické prognózy o snížení odběru energie neprojevily. Propad výroby byl obrovský, ale přesto spotřeba elektřiny k potěše ČEZu stoupala. Může za to deformovaná cena elektřiny, ale i fakt, že se ministr Benda nechoval jako ekolog, ale jako politik. Dostal přes 6 miliard korun z Fondu národního majetku na Program ozdravění ovzduší a dovolil, aby se z těchto prostředků financovala přímotopná elektrická tělesa. Ty občany, kteří si je instalovali, musím politovat. Ať už tady bude vláda jakákoliv, cena elektřiny půjde nahoru velmi rapidně. Prioritami jsou úspory všech energií, diversifikace zdrojů a jejich ekologizace. Avšak doposud máme jako jedinou cestu extenzivní rozvoj energetiky a to, že se na program úspor energií vydává směšná částka ve srovnání s tím, co nás stojí dostavba oné atomové katedrály socialismu - jaderné elektrárny Temelín, se mi opravdu nelíbí.
Děkuji za rozhovor.
Pavel Činčera
Rozhovor EkoListu poskytl místopředseda Moravskoslezské zemské organizace KDU-ČSL RNDr. Libor Ambrozek.
Vláda nedávno schválila státní politiku životního prostředí. Není v ní explicitně jmenován princip trvale udržitelného rozvoje. Jaký postoj k tomuto principu rozvoje zaujímá KDU-ČSL?
V našem programu se tento pojem neobjevuje. Domníváme se, že ho v podstatě vyjadřuje princip odpovědnosti vůči budoucím generacím. Motiv odpovědnosti je hlavním momentem našeho volebního programu. Odpovědnosti nejenom vůči lidem, ale i vůči přírodě. Té definici trvale udržitelného rozvoje, která je v zákoně o životním prostředí, naše pojetí podle mého názoru odpovídá.
Podporujete dostavbu a spuštění jaderné elektrárny Temelín?
Přikláníme se k názoru, že vzhledem k investicím, které už byly vynaloženy, je Temelín účelné dostavět. Musí být samozřejmě splněny všechny mezinárodní bezpečnostní standardy. Musí být vybudováno bezpečné úložiště jaderného odpadu. Předpokládáme také, že dostavba Temelína umožní odstavit tepelné elektrárny v severních Čechách.
V minulém roce byl v ČR zaznamenán výrazný nárůst spotřeby elektrické energie. Z velké části byl způsoben zaváděním přímotopného vytápění do domácností. Kdyby tento trend pokračoval, tak bude nutné nejen spustit Temelín a neodstavovat tepelné elektrárny, ale i uvažovat o výstavbě další jaderné elektrárny. Jak hodlá tuto situaci řešit KDU-ČSL?
Jsme toho názoru, že další jaderná elektrárna by se už neměla stavět. Při odstraňování lokálních topenišť je nutné přecházet na zemní plyn, nepodporovat další elektrifikaci. Dalším momentem je pak energetická náročnost našeho průmyslu, která je stále dvakrát až třikrát vyšší než je evropský průměr. Tady jsou veliké rezervy. Pokud by tedy stát nějakým způsobem tlačil na zavádění nových technologií, je podle mého názoru reálné spotřebu elektrické energie udržet minimálně na stejné úrovni. Spotřeba domácností bude v souvislosti se zvyšováním životní úrovně nepochybně růst. Snižováním energetické náročnosti podniků by se celková spotřeba elektrické energie mohla udržet v rovnováze.
Ministr Budinský nedávno oživil plány na výstabu kanálu Dunaj - Odra - Labe. Na jižní Moravě, která je tradiční baštou Vaší strany, je to jistě palčivý problém. Jak se k případné výstavbě kanálu staví KDU-ČSL?
S výstavbou kanálu Dunaj - Odra - Labe nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že železnice, která sleduje trasu plánovaného průplavu, je schopna dopravu nákladů pokrýt. Při dnešním snížení přepravy nákladů je tu pro železnici veliká rezerva. Důležitým argumentem proti výstavbě je také fakt, že by mohlo dojít k narušení ekosystémů lužních lesů v nivě řeky Moravy, které jsou páteří systému ekologické stability celé jižní Moravy.
Často se v současnosti hovoří o potřebě novelizace zákona č. 244/92 o posuzování vlivů na životní prostředí. Jak se k případné novele postaví budoucí poslanci KDU-ČSL? V jakých oblastech je podle Vás třeba zákon novelizovat?
V současné právní úpravě procesu EIA jsou především dva problémy. Jednak tam řada činností není vyjmenována. Druhým problémem je pak to, že EIA je dnes v podstatě bezzubá. Zpracování posudku zadává investor, posudek bývá proto velice často příznivý, takže faktický význam procesu EIA není zatím příliš velký. Rozhodně nepodporujeme zmírnění stávající právní úpravy. Spíše by se dalo uvažovat o větší závaznosti stanoviska EIA ve správním řízení.
Frekventovaným problémem životního prostředí u nás je vzrůstající těžba nerostných surovin. Nemalá část těchto surovin směřuje do zahraničí. Jaká míra státní regulace ve vztahu k těžbě je vaší straně blízká?
Podporujeme přijetí nového horního zákona a určitý ekologický dohled nad těžbou legislativní formou. Je podle našeho názoru třeba upravit vlastnické vztahy takovým způsobem, aby nedocházelo k výprodeji nerostných surovin, které jsou bezesporu veřejným statkem. Co se týče vývozu surovin, je třeba říci, že vývozní povolení vydává ministerstvo průmyslu a obchodu. To je podle mého názoru nástroj, pomocí kterého by stát měl účiněji regulovat vývoz surovin do zahraničí. Ve stadiu diskusí je zatím v naší straně záměr na zavedení poplatků za těžbu nerostných surovin.
Kdo by měl mít, podle Vašeho názoru, konečné slovo v mechanismu povolování těžby?
Stanovisko by samozřejmě mělo zaujímat ministerstvo životního prostředí. Velice blízká je nám koncepce vyšších územněsprávních celků. Domníváme se, že právě ve věcech nadokresního významu by územněsprávní celky měly mít významné pravomoce i v oblasti ochrany životního prostředí. Lze si představit, že by územněsprávní celky měly pravomoce i oblasti povolování těžby. Pokud se týče státní správy, pak by asi bylo vhodné, aby kompetence, které jsou dnes na ministerstvu hospodářství, přešly na MŽP.
Parlament v minulém roce schválil tzv. lesní zákon. Nevládní organizace nejsou s jeho konečným zněním příliš spokojeny. Bude KDU-ČSL podporovat např. převedení pravomocí v oblasti hospodaření v lesích na MŽP?
Pochybuji, že v případě, že budeme nadále držet resort zemědělství, bude většina našich poslanců hlasovat pro převedení pravomocí na ministerstvo životního prostředí. Problémy s výkonem pravomocí státní správy v lesích vznikly už v době, kdy po zrušení ministerstva lesního a vodního hospodářství získalo pravomoce ministerstvo životního prostředí, ale většina kompetentních úředníků přešla na ministerstvo zemědělství. Jinou věcí je fakt, že ministr Benda při přijímání lesního zákona za pravomoce pro svoje ministerstvo ani příliš nebojoval.
Děkuji za rozhovor.
Jiří Neustupa