První možností je centrální podzemní sklad v lokalitě Skalka v okrese Žďár nad Sázavou, druhou pak centrální povrchový sklad v lokalitě Patelov v okrese Jihlava. Třetí varianta počítá s centrálním skladem v areálu jaderné elektrárny Dukovany, čtvrtá s centrálním skladem v areálu jaderné elektrárny Temelín. Poslední variantou je skladování odpadu v areálu příslušné jaderné elektrárny. Sklady na pozemcích elektráren mohou být pouze povrchové.
Jako nejvýhodnější se podle této studie jeví skladování vyhořelého paliva v lokalitách stávajících jaderných elektráren, uvedl V. Dlouhý.
Ministr zároveň zdůraznil, že k této studii má možnost se vyjádřit také veřejnost. "Studie byla zaslána starostům obcí a přednostům okresních úřadů lokalit, jichž se tato problematika týká," uvedl a dodal, že studie je přístupná také zájmovým, zejména ekologickým organizacím.
Studii zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve spolupráci s a. s. ČEZ a ministerstvem životního prostředí.
Marek Vích, ČTI, 30. srpna
OSTRAVA - Zneklidnění nad nedávným prohlášením představitelů Českých drah (ČD) o jednorázovém zvýšení tarifů od začátku roku 1997 vyjádřil 23. září na tiskové konferenci v Ostravě premiér Václav Klaus. Řekl, že situace na železnici vyžaduje zásadní řez a růst tarifů je až posledním opatřením, jak ji řešit. Do dvou měsíců by měl být vládě předložen zásadní materiál týkající se celkové koncepce a restrukturalizace naší železnice. V. Klaus dodal, že zřejmě dojde ke změně rozsahu železniční dopravy, jak co do počtu tratí, tak i ostatních aktivit. (čti)
Na snímku vystoupení cirkusu Bombastico.
Foto: Martin
Poláček
Host ze Slovenska se vyjádřil i obecně
o svém vztahu ke světu: (…) Všechno je tu pro člověka. Ten se to pak jenom
musí naučit využívat. a o právech občana na informace o životním prostředí:
(…) vědecké údaje [o stavu životního prostředí] dostává ten, kdo do toho
má co mluvit. Ženám z domácnosti, odpusťte mi to přirovnání, nemáme proč
vědecké údaje dávat. Vědecké údaje jsou pro vědce, pro ženy z domácnosti
je pletení.
Jiří Neustupa
Česká vláda následně 25. září schválila
návrh zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie.
Podle premiéra Václava Klause bude sociální příspěvek poskytován pouze
domácnostem s centrálním vytápěním bytů. Jeho výše nebude vázána na skutečné
výdaje domácností za teplo, ale na příjem domácností, tedy na životní minimum,
řekl V. Klaus. Nárok na příspěvek budou mít pouze ty domácnosti, které
se pohybují od hranice životního minima do jeho 1,6násobku. Ti, kteří jsou
uvnitř tohoto intervalu, budou moci o příspěvek požádat, uvedl dále premiér.
Sociální příspěvek bude zároveň sestupný. Orientačně to znamená, že ten,
kdo má pouze příjmy rovnající se životnímu minimu, bude mít nárok na příspěvek
přibližně ve výši 90 až 97 procent předpokládaného zvýšení cen tepla, u
1,4násobku to bude přibližně třetina a u 1,6 násobku 20 procent, pokračoval
V. Klaus. Podle jeho slov je dalším charakteristickým faktorem tohoto příspěvku
jeho dočasnost. Příspěvek bude vyplácen od 1. července 1997 po dobu tří
let, tedy do 30. června 2000. Zároveň se bude každým rokem snižovat. Označíme-li
si jeho hodnotu první rok číslem 1, druhý rok to vynásobíme koeficientem
0,7 a třetí potom 0,4, zdůraznil premiér.
(čti)
Expresní okruh kolem Prahy podle
starosty Křeslic Antonína Zápotockého nemá přednostně řešit dopravu mezi
městskými částmi, ale především dálniční obchvat Prahy. Podle starosty
Újezdu K. Klouda však magistrát hl. města Prahy ve všech variantách upřednostňuje
propojení okrajových městských částí a situuje trasu okruhu tak, aby byla
zároveň příjezdovou a zásobovací komunikací pro gigantická obchodní centra.
F. Peroutka, ČTI, 16. září
Jak jsme již stručně informovali v minulém EkoListu, v současné době se chystá veřejné projednávání jednoho z nejkonfliktnějších úseků plánované dálnice podle zákona č. 244/92 o posuzování vlivů na životní prostředí. Jde o celkem 20,7 km dlouhý úsek z Jílového u Prahy přes Hostěradice do Neštětic, ve kterém má plánovaná dálnice mj. přetnout údolí řeky Sázavy v oblouku řeky mezi obcemi Kamenný Přívoz a Luka pod Medníkem. Několik kilometrů severně od Neštětic má být dálnice vedena skrz rozsáhlejší lesní komplexy pod Prostředním vrchem. Vybudování tohoto úseku by mělo přijít na více než 4,6 miliardy Kč a podle platného vládního usnesení z podzimu loňského roku by úsek měl být zprovozněn v roce 2004. Údolím řeky Sázavy je veden nadregionální biokoridor ÚSES (Územní systém ekologické stability), který je mj. významnou tahovou cestou ptactva. Autoři projektu dálnice se domnívají, že biokoridor lze alespoň částečně zachránit vybudováním tunelu, do kterého by se dálnice měla zanořit na pravém břehu Sázavy a z něhož by měl ústit most přes řeku.
Vybudování celé 170 kilometrové dálnice D 3 z Prahy až na státní hranice s Rakouskem do Českých Velenic by mělo stát 21,5 miliardy Kč. Dálnice by podle vládních záměrů měla kromě osobní dopravy sloužit i rozvoji tranzitní dopravy nákladní. Paradoxní v této souvislosti je, že Rakousko žádnou dálnici, která by navazovala na dálnici D 3 nestaví ani stavět neplánuje. Rakouská strana má naopak zájem o rozvoj kombinované přepravy kamiónových nákladů po železnici tak, jak je už dnes provozována po trase České Budějovice - Villach. O modernizaci železniční trati z Č. Budějovic do Linze jednal už na jaře letošního roku s ministerstvem dopravy hejtman Horního Rakouska Josef Puhringer. Ministerstvo dopravy sice modernizaci tzv. IV. tranzitního železničního koridoru z Prahy do Českých Velenic plánuje, ale mělo by k tomu dojít až po uvedení dálnice D 3 do provozu, protože na tuto investici nemá náš stát zatím peníze. O prodloužení kombinované dopravy až do Prahy ministerstvo neuvažuje.
Oproti v úvodu uvedeným čtyřem obcím, které se stavbou dálnice souhlasí, vytvořili starostové jiných deseti obcí na trase plánované dálnice sdružení Klid, které podobně jako ekologická sdružení požaduje vypracování alternativních projektů a posuzování dálnice jako celku, nikoli jenom jednotlivých kratších úseků. Obyvatelé a chataři z Luk pod Medníkem založili občanské sdružení Medník, které také protestuje proti vedení dálnice po plánované trase. Toto sdružení však požaduje pouze změnu projektu tak, aby dálnice byla vybudována o několik kilometrů východněji, tedy o něco dále od nemovitostí patřících členům sdružení.
Koncem srpna se k problému výstavby
dálnice vyjádřil i ministr životního prostředí ing. Skalický: Neumím na
tyto protesty reagovat, musím si nejprve prostudovat všechny materiály
prohlásil tehdy pro ČTI. Zároveň řekl, že se chce v nejbližší době sejít
s ministrem dopravy a otázku výstavby dálnice s ním projednat. Do uzávěrky
tohoto čísla se MŽP k dálnici D 3 přes naše dotazy nevyjádřilo. Pokud ministerstvo
zaujme k problému nějaký postoj, budeme o tom v příštím EkoListu informovat.
Jiří Neustupa
Přibližně v těchto místech by
měla plánovaná dálnice D3 přetnout údolí Sázavy.
Foto: Jiří Neustupa/EkoList
Ačkoliv, kdybychom tvrdili, že tam není vůbec nic, lhali bychom. Něco by se na našem smutném místě přece jenom našlo. A není toho málo - popílek. Jezero popílku. K pochopení toho, kde se tu vzalo, se musíme podívat trochu zpět.
Byla jednou jedna vesnička jménem Debrné. Našli bychom ji v malebném údolí asi pět kilometrů za Trutnovem. Nestarší písemné záznamy, potvrzující existenci této obce, sahají až do roku 1260, kdy byla Vítkem z Úpy věnována novému trutnovskému špitálu. Pozdější kroniky, školní i obecní, zachycující osudy Debrného, se bohužel ztratily, anebo, a to je pravděpodobnější, jsou v soukromých rukou. Takže další zmínku o této vesnici nalézáme až roku 1901. Dozvíme se z ní, že zde v 84 domech žije 411 obyvatel německé národnosti. A jak je zřejmé, museli v bouřlivých měsících po skončení druhé světové války své domovy opustit. Prázdná vesnice začala být znovu osidlována. Většina novousedlíků měla k tomuto místu vztah, řekněme, vlažný. Podle vyprávění některých z nich se obyvatelé vesnice moc neznali, o nějaké vzájemné soudržnosti nemohla být ani řeč.
Na přelomu padesátých a šedesátých let se několik kilometrů odtud začala stavět tepelná elektrárna (Elektrárna Poříčí). Samozřejmě vyvstal i velký problém: kam s popílkem? Ten se zprvu svážel za Trutnov na dvě haldy. Toto uskladnění se však ukázalo jako nevhodné - popílek byl roznášen větrem, což lidem v okolí velmi znepříjemňovalo život. Kdosi přišel s řešením: smíchá-li se popílek s vodou, jeho prašnost se odstraní. Takto vzniknuvší směs se bude potrubím dopravovat do speciálně k tomuto účelu vybudované přehrady.
Jako vhodné místo bylo vybráno právě údolí, kde se nacházela vesnička Debrné. V té době zde podle pamětníků žilo asi 50-60 lidí, byl zde kostelík, škola, obchod a hospoda. Místní obyvatelé se díky již zmíněným vzájemným vztahům nedokázali mezi sebou dohodnout a vzepřít se rozsudku smrti, který byl vynesen nad jejich domovy. Jeden po druhém brali peníze nabízené elektrárnou a začali se stěhovat do okolních vesnic nebo do Trutnova. Krutý osud více jak sedm set let staré obce, kde se podle některých nacházelo i několik památkově chráněných budov, se začal naplňovat. Koncem sedmdesátých let už zde žilo pouze pár vytrvalců, kteří nakonec rádi (škola i obchod byly zrušeny, doprava do města byla špatná) opustili své domovy. Mezitím už byly vystavěny hráze a údolí se začalo plnit šedavou směsí.
Zřejmě se zde nabízí otázka, proč vůbec tento text vznikl. Toto vše se odehrálo v době hluboké totality, Debrné už z map zmizelo, lidé jsou odstěhovaní a místní si již na popílkáč zvykli. Nikdo už na tom nic nezmění.
Chtěli bychom Ti však, milý čtenáři,
toto smutné místo navrhnout jako tip na výlet. Zcela jistě při něm srdce
nepookřeje jako při putování po našich krasech a rájích, ale nabízí se
zde něco jiného. Především bude nejspíš každý zděšen pohledem, který se
mu naskytne; mezi zelenými kopečky Podkrkonoší působí obrovská přehrada
pokrytá šedavým povlakem opravdu děsivě. Ale hlavně se zde každému nabízí
možnost k pochopení spousty souvislostí; stojíte-li na dnes již více než
padesátimetrové vrstvě vyschlého popílku, dostává téměř abstraktní pojem
energie zcela konkrétní formu odporné šedavé hmoty. V této chvíli se každému
zřejmě ujasní i termín zbytečně vyrobená a spotřebovaná energie - každá
promrhaná kilowatthodina se stane něčím zcela hmotným, na co si každý může
sáhnout vlastníma rukama. A možná tu člověk v lůně Krakonošova království
může pochopit něco velmi důležitého o podstatě naší civilizace, která bez
pardonu připravuje lidi o jednu ze základních životních jistot - o domov
a která bez zaváhání zničí něco, co vznikalo celá staletí. A snad si tu
každý uvědomí i něco o sobě samém. (Spojení: vlaková zastávka TrutnovPoříčí
a ptejte se po popílkáči)
Marta Honzů
Potrubí přivádí do nádrže popílek
smíchaný s vodou.
Foto: Jan Raclavský
Zatímco Berlínská konference skončila neúspěchem, kdy se na jedné straně střetly ohrožené ostrovní země, podpořené některými zeměmi evropskými (jako bylo třeba Německo) a na straně druhé USA a státy OPEC, na konferenci v Ženevě k jistému, byť dílčímu úspěchu došlo. Zúčastnění delegáti se totiž (navzdory nechuti zástupců zemí OPEC a Ruska) dohodli, že se (do roku 1997) dohodnou. Přestože dosud není zřejmý mechanismus, jakým k této dohodě dojde, velké naděje jsou vkládány do konference v japonském Kyótó, plánované na prosinec 1997.
V souvislosti s tím kritizují české
nevládní organizace Program energetických úspor a Národní klimatický program
plány Českých energetických závodů vybudovat v severních Čechách novou
tepelnou elektárnu s výkonem 600 MW. Podle Petra Hlobila z Programu energetických
úspor bude taková výstavba znamenat mimo jiné i zvýšení emisí CO2 za Českou
republiku o 2-3%.
Jan Činčera