Zprávy
Od našeho čtenáře Jiřího Miřejovského jsme dostali zprávu o rozšíření „Bialowieskego Parku Narodowego“ v Polsku. Nařízení polské vlády, kterým se jeho plocha zvětšuje o 5 155 hektarů, vstoupilo v platnost 30. července 1996. Toto zvětšení je nejvážnější událostí v historii Bialověžského pralesa od vytvoření Nadlesní rezervace, později přejmenované na Národní park, v roce 1921. Tato oblast měla ve dvacátých letech rozlohu necelých 47 km2, která se nezměnila po 75 let. Rozšířený národní park nyní obsáhne necelých 16% rozlohy Bialowěžského pralesa, který se rozkládá na 647 km2.
Nejznámějším obyvatelem Bialověžského pralesa je zubr evropský (na snímku), příbuzný amerického bizona.
Foto: archiv
V sobotu 12. 10. pořádali Česká
anarchistická federace a „Občané proti Shellu“ v Praze, Brně, Zlíně,
Ostravě a Hradci Králové) blokády čerpacích stanic Shellu. Aktivisté v
Praze zastavovali vozidla odbočující k čerpací stanici v blízkosti letiště
Ruzyně. Řidičům rozdávali letáčky s výzvou k bojkotu výrobků firmy Shell, poté je nechali projet. Akce měla upozornit na devastaci
životního prostředí a porušování lidských práv v Nigérii. Podle demonstrantů
se Shell např. účastní Global climate coalition, lobbistické organizace
usilující zabránit přijetí mezinárodních opatření proti globálnímu oteplování,
a pokračuje ve výrobě tří velmi nebezpečných pesticidů Eldrinu, Dieldrinu
a Aldrinu, které jsou zakázány v 35 státech světa. Firma Shell je obviňována
z podpory diktátorského režimu v Nigérii a byla jí prokázána účast na procesu
se spisovatelem Ken Saro-Wiwou, který se zasazoval za práva kmene Ogoni.
Ten byl spolu s osmi dalšími aktivisty popraven loni 10. listopadu.
Foto:
Zuzana Terčová/EkoList
PRAHA - Spotřeba elektřiny za prvních
devět měsíců letošního roku dosáhla 39,4 tisíce GWh, to je o 5,4 procenta
víc než ve stejném období loňského roku. Celoroční nárůst spotřeby bude
patrně ještě výraznější. Pro ČTI to 24. října uvedl mluvčí elektrárenské
společnosti ČEZ Ladislav Kříž. Spotřeba maloodběratelů vykázala za prvních
devět měsíců meziroční růst o více než deset procent, spotřeba elektřiny
v průmyslu se zvětšila o dvě procenta. V samotném měsíci září bylo
spotřebováno 4,15 tisíce GWh, tedy o 6,1 procenta víc než v září 1995.
Ze studie, kterou zpracoval Energetický
ústav v Brně, vyplývá, že elektřina bude muset být dovážena do ČR deset
měsíců roku 1997. Pouze v červnu a červenci bude možné pokrýt spotřebu
z domácích zdrojů. Ve studii se rovněž počítá s provozováním neodsířených
bloků severočeských hnědouhelných elektráren ve špičkách. Ani s nimi však
zdroje v ČR nebudou stačit.
(čti)
PRAHA - Termín uvedení Jaderné elektrárny
Temelín (JETE) do provozu nebude elektrárenská společnost ČEZ znát dříve
než v polovině listopadu. Jak ČTI 18. října informoval mluvčí společnosti
Michal Kačena, měli by dodavatelé do té doby předložit návrh, o němž
se bude jednat. Ještě v srpnu předpokládali představitelé ČEZ, že budou
termín zahájení provozu znát do poloviny září, což bylo později odsunuto
na polovinu října. Podle dosud platných smluv má být provoz JETE zahájen
zavážením paliva v září 1997, v tisku zveřejněné odhady hovoří o zpoždění
od čtyř měsíců do jednoho roku. Hlavním důvodem zpoždění je změna plánu
ohledně kabelů. Během posledních šesti let byly v projektu opakovaně změněny
parametry kabelů, jejich vzájemné vzdálenosti a způsob jejich oddělení.
Změna požadavků na kabeláž znamená nutnost předělat stávající ocelové konstrukce,
jimiž vedení prochází, a provést drobnější stavební změny.
- Petr Hampl a ČTI, 18. října
PRAHA - Slavnostní vyhlášení Chráněné
krajinné oblasti Bílé Karpaty biosférickou rezervací UNESCO se uskutečnilo
18. října v rekreačním středisku Kopánky u Bystřice pod Lopeníkem. Certifikát
UNESCO předal zástupce pařížské kanceláře UNESCO Jan Jeník do rukou ministra
životního prostředí ČR Jiřího Skalického.
(čti)
Ministerstvo životního prostředí
letos veřejnost hojně zásobuje Zprávami o stavu životního prostředí. Po
Bendově předvolební optimismem zářící Zprávě o ŽP v ČR v období
1992-1995 představil 15. října ministr Skalický před dalšími volbami na
tiskové konferenci zbrusu novou Zprávu o životním prostředí ČR v roce
1995. Přestože nová Zpráva je snad i ve většině formulací opsána z jarního
materiálu tehdy ještě Bendova úřadu, některé nové prvky obsahuje.
Hned v první větě Zpráva konstatuje: „V roce 1995 došlo
k dalšímu zlepšení stavu životního prostředí České republiky“. Za nejvýznamnější
výsledky je považováno zlepšení kvality ovzduší (viz grafy). Zvýšení koncentrací
téměř všech hlavních škodlivin v zimě loňského roku je vysvětlováno
pouze nižšími teplotami.
Oproti ing. Bendovi pojmenoval nový ministr i některé
negativní jevy v této oblasti: „Měrné emise na hlavu jsou stále čtyřnásobné
oproti zemím OECD, významným fenoménem je dramatický nárůst automobilové
dopravy, která začíná výrazně ovlivňovat životní prostředí a díky níž se
nedaří snižovat emise oxidů dusíku“. Chystá-li se však MŽP podniknout proti
rozvoji automobilismu nějaké jiné kroky kromě podpory provozování nových
aut s katalyzátory, pak to veřejnosti ani v publikované Zprávě, ani jeho
šéf na tiskové konferenci, veřejnosti nesdělili.
Naopak ing. Skalický vyjádřil bezvýhradnou podporu vládní
politice v oblasti výstavby dálnic: „Vládní usnesení o rozvoji dálniční
sítě je racionální, dobudování základní sítě dálnic je potřebné i z ekologických
hledisek“. Na druhý den vláda rozhodla o tom, že zmiňovaná základní
síť dálnic bude o dalších 300 km delší (viz článek na straně 8).
Za další významný úspěch považuje Zpráva zlepšení kvality
povrchových vod (mezi lety 94-95 v ukazateli BSK5 o 12,9%, u
ropných látek o 29,1%, atd.). O takových ukazatelích kvality vod, které
zlepšení nenaznačují (např. koncentrace biomasy fytoplanktonu) Zpráva mlčí.
Opět je konstatováno zlepšování stavu našich lesů. Oproti Bendově Zprávě
je v textu tentokrát zmínka o odumírání smrkových porostů v
Krušných horách loni v zimě (odumřelo téměř půl procenta našich lesů),
je to však považováno za krátkodobou úchylku z celkově příznivého trendu.
V pátek 11. října schválila Poslanecká
sněmovna novelu zákona č. 2/1969, o zřízení ministerstev a jiných orgánů
státní správy (tzv. kompetenční zákon). Tím mj. přesunula výkon státní
správy ve vodním hospodářství z Ministerstva životního prostředí (MŽP)
na Ministerstvo zemědělství (MZe).
Podle prohlášení, které podepsalo dvanáct ekologických
organizací, mezi nimi Společnost pro trvale udržitelný život, Ústav pro
ekopolitiku, Greenpeace, Hnutí DUHA a Děti Země, jde o první vážnou
prohru nového ministra životního prostředí. Přesun kompetencí z dozorového
na hospodářské ministerstvo bude mj. znamenat, že zemědělství jako významný
plošný znečišťovatel bude hůře kontrolovatelné. Za nepřijatelné rovněž
prohlášení označuje slučování dozoru nad zákonností s hospodářským řízením.
Ke garanci dodržování zákonnosti v oblasti životního prostředí bylo u nás
zřízeno MŽP. Jeho činnost je však mařena postupným vytrháváním kompetencí
- nejprve v územním plánování a nyní i ve vodním hospodářství.
Představitelé MZe se prý netají tím, že prosadí převedení kompetencí i
v ochraně půdy, uvádí se v prohlášení.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky rovněž
schválila Protokol k Úmluvě o znečišťování ovzduší přes hranice. Podle
tohoto protokolu by měla Česká republika snížit emise síry v roce 2010
o 72% v porovnání s rokem 1980. Podle ministra životního prostředí ing.
Skalického by měla Česká republika tento závazek splnit bez dodatečných
investic.
V současné době Poslanecká sněmovna mj. projednává návrh
zákona o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření
(tzv. atomový zákon), novelu zákona o vodách, zákon o podmínkách dovozu
a vývozu ohrožených druhů, volně žijících živočichů a planě rostoucích
rostlin a nový zákon o odpadech.
V případě atomového zákona je pravděpodobné, že z něj
bude vypuštěno ustanovení umožňující rozmístit na území České republiky
jaderné zbraně. Při projednávání tohoto zákona v prvním čtení vzbudilo
rozruch vystoupení republikánského poslance Josefa Krejsy, který označil
odpůrce dostavby Jaderné elektrárny Temelín za „opilá a zfetovaná anarchistická
individua, ochotná za rakouský šilink demonstrovat kdekoli a proti čemukoli“. a ČTI
První kolo voleb do Senátu nás čeká
již 15. a 16. listopadu. Ve většině z 81 volebních obvodů (nejspíše ve
všech) si o týden později, tedy 22. a 23. listopadu, prožijeme i druhé
kolo voleb. Podívejme se velice telegraficky na to, co bude ustavení Senátu
znamenat pro (nejen) ekologické zákony.
Pomiňme spíše výjimečný případ, kdy v době rozpuštění
Poslanecké sněmovny může Senát přijímat zákonná opatření, a nutnost souhlasu
třípětinové většiny senátorů s ústavními zákony.
Zajímavější je z hlediska zákonů o životním prostředí
pravomoc Senátu zabývat se zákony, které schválí Poslanecká sněmovna. Senát
má v podstatě čtyři možnosti:
- Zákon schválit.
- Přijmout usnesení, že se zákonem zabývat nebude,
což je v praxi totéž, jako by zákon schválil. Pokud se Senát k zákonu
nevyjádří do 30 dnů, chápe se to opět jako schválení zákona.
- Vrátit zákon Poslanecké sněmovně s připomínkami.
- Zákon zamítnout.
V posledních dvou případech Poslanecká
sněmovna hlasuje o zákonu znovu a může ho buď přijmout v podobě navržené
Senátem (pokud Senát navrhl změny), nebo v původním znění (pak ale musí
pro přijetí hlasovat nejméně 101 poslanců).
Další pravomocí Senátu (pozor - nikoli jednotlivých senátorů)
je navrhovat Poslanecké sněmovně zákony.
A kdo se chystá usednout do senátorských lavic? Jednak
všeobecně známí politici, kteří se v oblasti životního prostředí angažují
spíše okrajově - např. Petr Pithart (Chrudim), Jiří
Dienstbier (Praha 1) či Pavel Rychetský (Strakonice). Dále dva bývalí
ministři a jeden bývalý náměstek, jejichž činnost bývala kritizována jako
nepříliš přátelská životnímu prostředí - Karel Dyba (Jablonec), František
Benda (Strakonice) a Vladimír Novotný (Chomutov). A konečně několik bývalých
či současných ekologických aktivistů či odborníků - Petr Pakosta (Most),
Ivan Dejmal (Louny), Marie Haisová (Domažlice), Václav Mezřický (Kolín).
Jistě bychom našli i další kandidáty s výrazným kladným či záporným
vztahem k životnímu prostředí. Předvolební schůze a další shromáždění
jsou místem, kde je můžeme vypátrat.
Do konce roku bude s nejvyšší pravděpodobností
rozhodnuto o dalším průzkumu firmy TVX Bohemia důlní, a. s., v okolí Kašperských
Hor. Kanadská firma, která získala povolení k průzkumu do roku 1999, zkoumá
ve štole Naděje, zda se jí zde vyplatí těžit zlato.
Platnost dalšího nezbytného povolení - povolení hornické
činnosti - totiž vyprší koncem roku. Obvodní báňský úřad v Plzni uděluje
toto povolení na základě plánu prací a dbá především na dodržování bezpečnostních
a technických předpisů. Firma zatím o prodloužení povolení nepožádala,
ale hodlá tak učinit. Povolení bude předcházet správní řízení, jehož se,
jako jeden z účastníků, bude účastnit i město Kašperské Hory. Město s pokračováním
průzkumu nesouhlasí a názor města sdělil starosta František Stíbal i předsedovi
Obvodního báňského úřadu Janu Otýsovi.
Průzkumu z povrchu (ten má však pouze doplňkovou funkci)
brání nesouhlas města a Správy CHKO Šumava se vstupem prospektorů na jejich
pozemky. Tyto pozemky končí těsně před štolou Naděje, takže nesouhlas vážně
komplikuje i práce ve štole.
Tento zákaz vstupu může zrušit Okresní
úřad v Klatovech, kde na podnět firmy již probíhá příslušné správní řízení.
Okresní úřad také může nařídit odstranění dopravní značky „zákaz vjezdu
nákladních vozidel a traktorů“ na příjezdu ke štole. Osazením této značky
znemožnilo město dopravu vyrubaného materiálu ze štoly a výrazně tak omezilo
možnosti práce ve štole Naděje.
Zásadně chce situaci řešit Správa CHKO Šumava. Ta by chtěla
dosáhnout odpisu celého zlatého ložiska. Pravomoc k odpisu mělo Ministerstvo
hospodářství, po jeho zrušení je možné, že tuto pravomoc bude mít Ministerstvo
životního prostředí.
Žádosti o odpis však brání odmítnutí firmy TVX Gold Bohemia
důlní vydat údaje o ložisku, protože průzkum ještě nebyl dokončen.
Máme právo na přiměřené informace
K tomu, abychom se mohli dobře rozhodovat,
což platí stejně tak pro ministry, jako pro matky v domácnosti, potřebujeme
informace.
Tam, kde informace nejsou, vzniká
nejistota, tam, kde vznikne nejistota se potom není čemu divit, že jsou
problémy řešeny špatně, nebo že lidé na řešení toho, co se jim sice nelíbí,
ale o čem nejsou schopni se dopídit ničeho konkrétnějšího, prostě rezignují.
To platí obecně a platí to i v případě informací a problémů,
které se týkají životního prostředí.
O tom, že jinde ve světě si odpovědní
politici tento problém již uvědomili, svědčí celá řada mezinárodně přijatých
dokumentů i národních právních úprav, které vztah mezi informacemi, životním
prostředím, státní správou a veřejností nějakým způsobem upravují.
S jistým zjednodušením můžeme říct, že celá záležitost
má dvě úrovně:
- Jak dostat informace ke státní
správě.
- Jak dostat informace ze státní
správy.
Ve skutečnosti bychom mohli ještě
uvažovat o tom, jak se mohou informace pohybovat uvnitř státní správy,
ale tím se nyní zabývat nebudeme.
Zajímavější bude bod č. 1, problematika
právní úpravy, která by zajistila přísun informací, například od znečišťujících
podniků, ke státní správě.
V zahraničí je tento problém patrně nejdůkladněji řešen
v USA. Tam v roce 1986 vznikl systém Toxic Releases Inventory Reporting,
podle kterého jsou firmy povinny každoročně předkládat do státního registru
informace o pohybu a přesunu toxických (znečišťujících) látek, tj.
informace o tom, kolik vypustí škodlivin do vzduchu, do vody či jako pevný
odpad. Získané informace šíří poté vlády prostřednictvím souhrnných zpráv.
Systém nepřímo stimuluje firmy k zavádění čistějších technologií - tak
například ve Spojených státech pomohl tento systém spolu s následným právem
veřejnosti na přístup k těmto informacím (tzv. Community Right-to-Know
Reporting) ke snížení emisí asi o jednu čtvrtinu.
V České republice tento systém dosud zaveden není, přestože
o jeho zavedení usilují již delší dobu Děti Země v rámci projektu PRTR
(Systém registrace úniků a přenosů znečišťujících látek).
Legislativně je problém řešen řadou zákonů o jednotlivých
dílčích problémech, jakými je například ochrana vod, ovzduší či odpadové
hospodářství.
Na základě těchto zákonů plyne k orgánům státní správy
(jako jsou například okresní úřady a další) jistý, byť proti americkým
či západoevropským tradicím poněkud sporý tok informací.
Díky němu je například možné v rámci informačních
systémů státní správy evidovat, kolik který podnik vyprodukuje odpadů.
Tyto jistě zajímavé údaje už ovšem není možné předávat veřejnosti, která
by jistě měla právo vědět, jakým dílem přispívá sousední továrna na místní
skládku, a předávají se jen informace obecného a statistického charakteru.
Celý systém je značně nejednotný a neucelený, tak
jako možnost přístupu veřejnosti k těmto informacím, která je v každém
z těchto zákonů upravena jinak.
Jak tedy dostat informace ze státní správy?
Nejobecněji celý problém souvisí s legislativou upravující
přístup veřejnosti k informacím ze státní správy. Zde je vzorem americký
Zákon o svobodě informací z roku 1966, který uzákoňuje obecně svobodný
přístup kohokoliv k informacím, jež mají k dispozici státní orgány.
Zákon byl od roku 1966 několikrát upraven, poslední pokrok
v oblasti zpřístupňování informací je zákon „O zvýšení přístupu k informacím
vládního tiskového úřadu“ z roku 1993, podle kterého jsou všechny vládní
materiály přístupny na Internetu a kterýkoliv občan k nim má přístup. (Tyto
publikace je možné na Internetu nalézt na adrese <http://www.fedworld.
gov>).
Právo na informace je v České republice obecně zakotveno
v Listině základních práv a svobod (článek 17, odstavec 5 ukládá státním
orgánům a orgánům územní samosprávy „přiměřeným způsobem poskytovat informace
o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon“.).
Návrh takového zákona (upravujícího právo veřejnosti na
informace) byl sice již před několika lety vytvořen, v současnosti
ovšem ministerstvo spravedlnosti přijetí takového zákona odmítá. Upraven
je pouze přístup pracovníků sdělovacích prostředků k informacím (tzv. tiskový
zákon), ve vládním návrhu zákona o periodickém tisku však povinnost poskytovat
informace chybí.
Záležitost rozvířil v únoru 1996 šéfredaktor týdenníku
Respekt Vladimír Mlynář, když podal k Ústavnímu soudu stížnost na Radu
Zastupitelstva hlavního města Prahy, která mu odmítla poskytnout písemné
informace o konceptu územního plánu města, a na Ministerstvo zemědělství
za odmítnutí odpovědi na dotaz, komu jmenovitě ministerstvo udělilo dotace
v roce 1994. Ústavní soud jeho stížnosti zamítl.
Pro nás nejdůležitější právní úpravou, upravující přístup
veřejnosti k informacím o životním prostředí, je Direktiva Rady Evropských
společenství č. 90/313/EEC ze 7. 6. 1990 o svobodném přístupu k informacím
o životním prostředí. Tato direktiva představuje minimální standard, jehož
jsou členské státy povinny ve své legislativě dosáhnout.
To vyvolalo v zemích Evropských společenství nutnost přijmout
odpovídající právní úpravy. Tak byl v roce 1992 přijat odpovídající zákon
ve Velké Británii, právo na informace bylo vkomponováno do Zákona o životním
prostředí Nizozemského království, v roce 1993 vznikl zákon o informacích
o životním prostředí v Rakousku a v roce 1994 v Německu.
Konečně v březnu 1996 byl Hospodářskou a sociální radou
OSN vypracován Návrh základů Úmluvy o přístupu k informacím o životním
prostředí a účasti veřejnosti v rozhodování o záležitostech životního prostředí.
Podle tohoto návrhu jsou signatářské státy povinny zpřístupňovat tyto informace
komukoliv bez ohledu na jeho občanství či důvod zájmu.
Jaký je stav v České republice?
Podle Listiny základních práv a svobod (článek 35)
má každý občan právo na úplné a pravdivé informace o životním prostředí.
Povinnost podávat tyto informace mají orgány státní správy a samosprávy.
To, jakým způsobem by tyto informace měly být podávány, by mělo být upraveno
dosud nepřijatým zákonem. To vede v praxi k četným zmatkům a neochotě
úřadů tyto informace podávat.
Poměrně dobře je upraveno právo na informace, týkající
se ochrany přírody. Toto právo je zakotveno v §72 Zákona č. 114/92 Sb.
o ochraně přírody a krajiny. Hloupé je, že celá řada informací se explicitně
ochrany přírody netýká, ale přesto s životním prostředí velice úzce souvisí.
Tyto informace by měly být předmětem
§14 Zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, podle kterého má každý
občan „právo na pravdivé a přiměřené informace o stavu a vývoji životního
prostředí, příčinách a důsledcích tohoto stavu, na informace o připravovaných
činnostech, které by mohly vést ke změně stavu životního prostředí, a na
informace o opatřeních, která orgány odpovědné za ochranu životního prostředí
podnikají při předcházení nebo nápravě životního prostředí“. To sice zní
skvěle, ale pouze na první poslech. Problém totiž spočívá zejména v pojmu
„přiměřenosti“, který si každý úředník může v podstatě vykládat jak chce.
Proto se i u nás objevuje snaha prosadit přijetí zákona,
který by v celé záležitosti udělal jasno - prozatím na jeho návrhu pracuje
JUDr. Petr Kužvart a STUŽ.
Jaké body by měl zákon o informacích o životním prostředí
obsahovat:
- Definici toho, co je informace
o životním prostředí. Informací o životním prostředí by měla být jakýmkoliv
způsobem fixovaná informace, o příčinách, stavu životního prostředí a zejména
o všech činnostech, které by mohly mít na životní prostředí vliv.
- Kdo je povinen zpřístupňovat informace o ŽP: všechny
orgány státní správy a rozpočtové a příspěvkové organizace zřízené těmito
orgány, pokud takové informace shromažďují.
- Jakým způsobem se obrací žadatel na úřad: jakoukoliv
technicky možnou formou, své přání nemusí zdůvodňovat. Požádaný orgán je
povinen do 30 dnů poskytnout požadovanou informaci, případně do 15 dnů
sdělit, proč není možné danou informaci poskytnout.
- Odepření přístupu k informacím: tehdy, pokud jej vylučují
předpisy o státním, hospodářském nebo služebním tajemství a o ochraně
osobních nebo individuálních údajů. Důležité je, aby z důvodu obchodního
tajemství nebylo přípustné odepřít poskytnutí informací o emisích nebo
jiném působení provozní činnosti podnikatele či firmy na životní prostředí.
Proti rozhodnutí odepřít informace o životním prostředí je nutné mít možnost
podat žalobu u příslušného soudu.
- Způsob poskytování informací. Informace by měly být
poskytovány bezplatně, každý by měl mít právo pořizovat si kopie za provozní
cenu, nahlížet do materiálu a pořizovat si výpisy.
Je zjevné, že takový zákon bude
muset být (zejména kvůli našemu zájmu o vstup do Evropské unie přijat),
otázkou je kdy a v jaké podobě. Docela snadno bychom se totiž za několik
let mohli dočkat hezky se tvářícího a nefunkčního hybridu. Doufejme, že
tomu tak nebude.
Neochotu státních orgánů poskytovat občanům informace
dokumentuje například zkušenost redaktora EkoListu Jiřího Neustupy, kterému
se nepodařilo získat mapku s nákresem plánovaných tras dálnic. Tiskový
mluvčí Úřadu vlády mu totiž sdělil, že se jedná o důvěrný materiál, který
není určen pro veřejnost. V rozporu s Listině základních práv a svobod
zaručeným právem na informace je i utajování odpovědí vlády na Dotazník
Evropské unie. Celý materiál je charakterizován jako důvěrný a úřednice
Ministerstva zahraničí mi sdělila, že „za jeho zveřejnění by byl asi
leckdo vděčný“. Já samozřejmě také. Redakci EkoListu se podařilo již dříve
získat texty odpovědí, které vypracovalo Ministerstvo životního prostředí.
Když jsme požádali Ministerstvo životního prostředí o vyjasnění odpovědi
na jednu otázku, dozvěděli jsme se, že: „Redakce EkoListu zřejmě získala
pracovní verzi odpovědí na dotazník EU, ve kterém ještě byla použita (...)
zmíněná formulace odpovědi na otázku B.26. Konečná verze otázky B.26, která
byla při vyplňování dotazníku EU odborem odpadů předložena, tuto formulaci
neobsahuje, neboť je zcela odlišná“. Jakou odpověď MŽP nakonec odeslalo
do Bruselu, jsme se ovšem nedozvěděli. „Sebejistota úředníků opět vzrůstá
a v zásadních věcech, jako je například problematika jaderné elektrárny
Temelín, nelze téměř získat žádné významnější informace“ , říká na toto téma
JUDr. Petr Kužvart ze Sdružení ekologického práva.
(jč)
Systém Toxic Release Inventory
v praxi na serveru britského centra organizace The Friends of the Earth.
Kdo chce vědět, jak moc mu ta či která továrna „špiní“ vzduch či potok za
chalupou, najde si na Internetu pomocí jednoduché interaktivní mapy svoje
bydliště a požadovaný podnik a vzápětí na něj obrazovka vychrlí informace
o únicích sledovaných chemikálií. Obdobnou službu nabízí veřejnosti např.
americká EPA či jiné organizace.
V minulém EkoListu jsme informovali
o vládních plánech na výstavbu dálnice D 3 z Prahy do Českých Budějovic.
Podle vyjádření ministra Skalického proběhlo o dálnici D 3 jednání mezi
ministerstvem životního prostředí a ministerstvem dopravy, ze kterého vyplynulo,
že plány na výstavbu dálnice je třeba nejdříve celkově přehodnotit a „výsledný
návrh posoudit nejprve jako celek z hlediska krajinářského vyhodnocení
zájmového území“.
16. října jednala o výstavbě dálnic vláda. Výsledkem jednání
bylo přijetí nového usnesení o výstavbě dálniční sítě. Základní síť dálnic
a čtyřpruhových rychlostních silnic by podle tohoto usnesení měla měřit
1530 km, což je o 286 kilometrů více než podle dosud platného usnesení
z podzimu roku 1995 a o 480 kilometrů více než podle původního vládního
usnesení z roku 1993. Protože náš stát není schopen financovat výstavbu
jen z vlastních zdrojů, hodlá si vláda na nové dálnice vypůjčit 15 miliard
Kč od zatím blíže nespecifikované zahraniční banky.
Jako jednu z priorit dálniční výstavby označila vláda
zprovoznění dálničního okruhu kolem Prahy. V jihovýchodní části tohoto
okruhu se ministři přiklonili k variantě JV-D.
Podle nového usnesení se základní síť dálnic v naší zemi
nejenom zvětšila, ale zároveň by se měla zrychlit i její budování. V roce
2002 by tak u nás bylo 1230 km dálnic (podle starého usnesení měla být
téměř stejná délka dálniční sítě zprovozněna až po roce 2005). V roce 2005
by pak měli naši řidiči využívat už více než 1500 km dálnic.
Ministr dopravy ing. Říman po jednání vlády označil přijetí
nového usnesení za krok směřující k dalšímu zlepšení stavu našeho životního
prostředí, protože dálniční doprava je podle jeho slov k životnímu prostředí
příznivá.
Mapku s plánovanými trasami dalších dálnic se nám bohužel
nepodařilo získat. Tiskový mluvčí Úřadu vlády nám bez uvedení rozumného
důvodu text usnesení odmítl poskytnout s tím, že se jedná o důvěrný materiál,
který není určený pro veřejnost.
Foto: Richard Bejlek/Ekolist
PRAHA - Novou dokumentaci o hodnocení vlivu zamýšleného „Rekreačního parku Rajchéřov“ na životní prostředí (tzv. dokumentace EIA) předložila firma Brend, s.r.o. Zpracovatelem dokumentace je brněnská firma INVESTprojekt, s.r.o.
Podle Asociace Rajchéřov, která s výstavbou rekreačního parku nesouhlasí, došlo pouze k posunutí centra parku o 700 metrů na sever. Celková lokalizace stavby se nemění, stejná zůstává i kapacita parku (2160 osob).
Asociace Rajchéřov nadále soudí, že realizací záměru výstavby parku by byla nenávratně poškozena stanoviště kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin. Výstavby parku je podle ní v rozporu s ochranným režimem přírodního parku Česká Kanada.
Jihočeské sdružení ochránců přírody (JISOP) upozorňuje, že postup investora je zmatečný. Podle stanoviska podepsaného JUDr. Svatomírem Mlčochem nebylo ukončeno předchozí řízení na základě původního projektu a není proto možné zahájit nové řízení o prakticky stejném záměru ve stejné lokalitě. Nová dokumentace EIA se odvolává na předchozí dokumentaci, přičemž takový postup podle JISOP „není znám a po právu“.
Dokumentace rovněž podle JISOP obsahuje rozporná tvrzení, neboť v části „Vlivy na faunu a flóru“ je hodnotící text doplněn poznámkami, které glosují, zlehčují nebo přímo napadají odborný text, který je uveden nad nimi.
Z výše uvedených důvodů JISOP žádá, aby nová dokumentace nebyla projednávána.
V okolí bývalé obce Rajchéřov na Jindřichohradecku má podle představ firmy Brend vzniknout rekreační park pro 2000 lidí.
Foto: Tomáš
Chlorovodík unikal 18. října
krátce před polednem při havárii ve firmě Comet ve skladištní oblasti
v Hradci Králové. Při odstraňování následků havárie byl poleptán jeden
hasič na ruce. Nebezpečný plyn v bývalém Kovošrotu vznikl při poškození
čtyřkubíkové cisterny, která zřejmě obsahovala zbytek chemické látky chlorsilan.
Při kontaktu se vzdušnou vlhkostí látka reagovala a utvořil se chlorovodíkový
mrak. Oblast v okolí úniku byla okamžitě zcela uzavřena, pracovníci Cometu
i okolních podniků byli evakuováni. Unikající látku hasili hasiči vápnem,
ještě odpoledne byla havárie beze zbytku zlikvidována. Prázdná cisterna
s blíže nezjištěným zbytkem chlorsilanu byla deklarována jako železný šrot.
Do areálu závodu byla dopravena po železnici a podle zdroje, který si nepřeje
být jmenován, pochází z Lučebních závodů v Kolíně.
(čti)
Téměř čtvrtina vzorků tuzemského zelí, které v
průběhu letošního ledna až srpna zkontrolovala Česká zemědělská a potravinářská
inspekce (ČZPI), nevyhověla stanoveným normám. U většiny vzorků, které
neprošly kontrolou, byl překročen povolený obsah dusičnanů. ČTI o tom informoval
náměstek ústředního ředitele ČZPI Petr Baudyš. Z celkem 179 vzorků tuzemského
zelí nevyhovělo 43 vzorků, to znamená 24 procenta. Kromě překročení povoleného
limitu dusičnanů byly dalšími důvody výskyty hnilob. ČZPI hodnotila také
vzorky zelí z dovozu. Ze 129 vzorků nevyhovělo 18, to znamená 14 procent.
Důvodem bylo i tady především překročení povoleného obsahu dusičnanů, výskyt
hnilob a nedostatky v označení.
(čti)
Zřejmě poslední výraznější úpravou cen v osobní dopravě
bude zvýšení, s nímž České dráhy počítají příští rok. V České Třebové to
22. října pro ČTI uvedl generální ředitel Českých drah Rudolf Mládek, podle
něhož by k úpravě cen mělo s největší pravděpodobností dojít k novému grafikonu
na přelomu června a července příštího roku. Podle Mládka má přitom jít
o zdražení ve výši zhruba 40 procent, konečná výše je ale závislá na mnoha
jednáních ministerstva dopravy a celé vlády. V dalších letech má nárůst
cen kopírovat míru inflace.
(čti)
Posunout zpřísnění limitů pro emise škodlivin, hluk
a brzdy pro ojetá vozidla až na datum 1. ledna 2000 je rozhodnuto Ministerstvo
dopravy. 22. října to uvedl ministr dopravy Martin Říman. Od nového roku
mělo původně dojít k dalšímu zpřísnění limitů pro emise škodlivin (EURO
II), což by značně omezilo dovoz starších vozů ze zahraničí. „Stáli jsme
před otázkou, zda by zpřísnění pro ojetá vozidla bylo ve společenském zájmu
a zda touto svou přísností nepředbíháme dobu“ , uvedl M. Říman. K novele
zmíněné vyhlášky probíhá v současné době připomínkové řízení. „Ani ministerstvo
životního prostředí netrvá na datu 1. ledna 1997“, řekl ministr dopravy
s tím, že po vyhodnocení připomínkového řízení bude novela zpracována
a následně vydána. Toto rozhodnutí přivítali dovozci ojetých aut, z nichž
většina by v opačném případě přišla o svou živnost. Rozhodnutí naopak kritizovali
dovozci nových aut. V této souvislosti ministr dopravy uvedl, že rozhodnutí
jeho úřadu nebylo v žádném případě ovlivněno zájmy zainteresovaných podnikatelských
kruhů.
(čti)