Lidé mají pocit, že ohrožených savců je dost. Vidí je přeci vyobrazené všude kolem sebe

Charismatické živočišné druhy se sice těší obecné popularitě veřejnosti, ale šance na přežití jim to nijak nezvyšuje. Naopak, máme pocit, že jim díky jejich oblíbenosti vlastně nic vážného nehrozí. Paradox znevýhodnění popularitou potvrzují výsledky studie Oregonské státní Univerzity.

Na počátku studie stál jednoduchý průzkum preferencí: které zvíře je vlastně nejoblíbenější? Do ankety se zapojily děti z amerických a evropských škol a také návštěvníci zoologických zahrad. Výsledkem byl žebříček desítky „top“ zvířat, kde prvním místům vévodí tygr, lev a slon. V těsném závěsu za nimi pak žirafa, leopard, panda, gepard, polární medvěd, vlk a gorila. Pokud jde o tuto sestavu, nepředstavuje v zásadě nic až tak neočekávaného. Savci si vždy v podobných hodnoceních stáli lépe, než bezobratlí nebo plazi. My lidé jsme savci a tak máme k našim příbuzným niterně blíž.

Milujeme je k smrti

„Když jsem ty výsledky uviděl, přišlo mi to stejně zvláštní,“ říká William Ripple, profesor ekologie z Oregonské státní univerzity a spoluautor studie. „Smutné, kruté a ironické současně. Vždyť ta desítka nejcharismatičtějších a lidmi nejvíce oblíbených zvířat se počítá mezi ohrožené – právě kvůli lidem. Největší hrozbou pro život těchto druhů je člověk. Lov, odchyty, pytláctví.“ Ripple se tedy rozhodl fenomén oblíbenosti zvířat trochu prozkoumat. „Panoval tu totiž názor, že oblíbeným zvířatům se dostává nevyvážené podpory ze strany lidí, minimálně ve srovnání s jinými ne až tak populárními druhy zvířat.“

Vyvrátit tuto myšlenku nebylo těžké. Stačilo se jen podívat, jak si ty nejpopulárnější druhy stojí. Populace tygrů je na 7 % původní velikosti, lvů na 8 %, pandy na méně než jednom procentu. „Početní stav většiny charismatických druhů živočichů je tedy naprosto alarmující,“ dodává Ripple, „a to navzdory tomu, jak oblíbení jsou.“ Proč ale máme tendenci problematiku druhů ve volné přírodě evidentně vymírajících ignorovat, když jim evidentně dobře není? To už je trochu složitější. Prý je to proto, že jsme zdánlivou přítomností těchto zvířat doslova zaplaveni.

Plyšová roztomilost všude kolem

Tygři, lvi a sloni na nás shlížejí z obrazovek, obálek knih a časopisů, z firemních log a značek produktů. Jsou všude kolem nás a v našem podvědomí vytváří virtuální populaci, jejíž stabilitu proto máme za neotřesitelnou. „Neustálým ztvárňováním charismatických zvířat si naše společnost vytváří zkreslující iluzi, která neúmyslně podrývá ochranářské úsilí,“ vysvětluje Ripple. „Masivní kulturní a komerční přítomnost charismatických zvířat totiž není doprovázena adekvátní informací o tom, jakým hrozbám tato zvířata ve skutečnosti čelí.“

Hlavní autor studie Frank Courchamp z Pařížské univerzity jen lakonicky doplňuje: „Většina z nich si přitom vede lépe na papíře, v televizi a v reklamách, než ve skutečnosti. Asi nepřekvapí, že třeba průměrný Francouz uvidí zobrazeného lva měsíčně násobně vícekrát, než kolik jich je ještě naživu v západní Africe.“ A tento výsledný „kontakt“ s charismatickými zvířaty většinovou populaci falešně ujišťuje o tom, že populárním zvířatům vlastně nic zásadního nehrozí.

Ze studie Oregonské státní univerzity mimo jiné vyplývá, že 48,6 % prodeje všech plyšových zvířátek (nemedvídkového typu) zobrazuje druhy ohrožené vyhynutím. „Jen prodej Žirafky Sofie šel ve Francii na 800 000 kusů. To je osmkrát víc, než kolik jich nyní žije v Africe,“ dodává Courchamp. „A pokud s tím něco neuděláme, brzo jiné než plyšové neuvidíme.“

---

reklama

---