Zimbabwe: Slonovina se prodávat nesmí. Ale co živí sloni?

Zimbabwe je jednou z mála afrických zemí, které se mohou pochlubit relativně početnou populací slonů. V současnosti by jich tu mělo žít kolem 85 000, což je prý o čtvrtinu víc, než činí ekologická kapacita zdejších národních parků. Současně zdejší vláda přemýšlí, jak pomoci státní kase. Třeba tím, že se zbaví části „nadbytečných“ slonů. Píše o tom AfricaNews.

Zdá se, že odkaz bývalého prezidenta Roberta Mugabeho je v Zimbabwe více než živý. Právě za jeho třicetileté vlády patřilo k běžné praxi splácet národní dluhy v zahraničí odprodejem divokých zvířat: lvů, slonů, žiraf. A jak se ukazuje, tenhle výnosný obchod pořád běží dál.

V lednu 2017 se například místní vláda pochválila, jak dobře zpeněžila 35 mladých slůňat a odrostlejších jedinců, které odprodala do čínských zoologických zahrad. Navzdory odporu různých ochranářských organizací, které upozorňovaly na to, že posílat mladé slony odtržené od svých rodin na 11 000 kilometrů dlouhý výlet za oceán není šťastný nápad.

Sloni z přírody, ještě čerství

Že zvířata, která se jinde snaží chránit, jsou v Zimbabwe pořád slibnou komoditou zahraničního obchodu, nyní oficiálně potvrdil i zdejší ministr cestovního ruchu Priscah Mupfumira: „Naše správa chráněných území a národních parků zajistila mezi lety 2012-2018 odchyt a export 97 nedospělých slonů. Třiadevadesát z nich zamířilo do Číny, čtyři pak do Dubaje.“

Nedospělými se prý míní sloni ve věku mezi dvěma až třemi lety a jejich cena se pohybovala mezi 13 500-41 500 dolary. Výnos těchto obchodů činil 2,7 milionu dolarů, nepočítaje v tom pětatřicet slonů, exportovaných už dříve do čínského národního parku Hwange. Ti byli splátkou za jiné přátelské služby, které Peking Zimbabwe poskytl.

Sedíme na hoře z klů

Přijde vám to zvláštní? Nebojte, ministr Mupfumira v tiskovém prohlášení všechny ubezpečil, že peníze získané těmito kontrakty budou směrovány do domácí ochrany přírody. Neodpustil si přitom ale dvě poznámky. Za prvé zdůraznil, že ekologická kapacita zimbabwské přírody „unese“ jen 56 000 slonů a těch tu v současnosti žije přes 85 000. A tím pádem jsou ti ostatní navíc a je třeba s nimi něco udělat. V zájmu ochrany přírody.

Druhá poznámka, cílená na kritiky sloních výprodejů, byla ostřejší: „Zimbabwe momentálně sedí na hoře slonoviny, která má cenu 300 milionů dolarů, ale nemůže s ní obchodovat. Je to 300 milionů, které nemůžeme využít na záchranné programy, nebo na zlepšení životní situace lidí, kteří žijí v rezervacích.“

Prodej živých zvířat nadbytečných zvířat do zahraničí je tedy podle něj jen jakousi skromnou finanční náplastí, která by neměla být terčem mezinárodní kritiky. Ostatně, je to zcela legální praxe. „Lidé si dnes představují, že dnešní zoologické zahrady už pokryjí expozice zvířaty z vlastních chovů nebo z výměnných programů a že si nemusí vypomáhat divokými zvířaty z přírody,“ doplňuje Dan Bucknell, ředitel britské ochranářské charity Tusk.

„Jenže v případě Číny to tak prostě není. Navíc jsou tyto obchody v pořádku i podle CITES.“ Nepříjemné ovšem je, co se pak děje se slony dál. Po krátké aklimatizaci v zoo mohou zamířit do nejrůznějších čínských safari parků a cirkusů.

Setkání na nejvyšší úrovni

To už ale Zimbabwe netrápí. Už delší dobu se snaží vyvléci z legislativních omezení CITES. Rádi by tu znovu zavedli regulovaný „safari“ odstřel a následně se zapojili i do mezinárodního obchodu se slonovinou. Podobně to vidí v Botswaně, Namibii a Zambii.

A jistě není náhodou, že se ministři těchto čtyřech zemí nedávno potkali v bostwankém Kasane, kde na Summitu o slonech věnovali podstatnou část vzájemných jednání právě společnému postupu při legalizaci obchodu se slonovinou.

---

reklama

---