Jak se žije zemědělci, který se o krajinu stará? Rozhovor s Danielem Pitkem
V poslední době se hovoří o tom, jak z přírody mizí hmyz a ptáci. Dává se to do souvislosti s intenzivním zemědělstvím. Vy tu máte samý remízek, mez a krajina má drobnou strukturu. Pozorujete, že je u vás víc ptáků a hmyzu, nebo jich také ubývá?
Tady je veškerá fauna ve velkém počtu jedinců i druhů, ať je to hmyz nebo na ně navazující ptáci.
Jako zemědělec kombinuje rostlinnou i živočišnou výrobu. Drtivá většina jeho ploch jsou trvalé travní porosty – louky, pastviny a sady. Plus 15 hektarů orné půdy. Má čtyři koně, 100 krav a zhruba 600 ovcí. Je aktivní v Asociaci soukromého zemědělství ČR, kde má na starosti program Pestrá krajina.
My louky sekáme fragmentovaně a ne všechny najednou. Na jednom půdním bloku posekám třeba tři hektary a dva hektary nechám, jinde dva hektary posekám a pět hektarů nechám. Až když to posekané trochu odroste, dosekávám zbytek.
Tudíž se hmyz může přesunout...
Přesně tak. Motýli, kterým na jedné části posekám živné rostliny, se prostě jen přesunou o kus vedle.
A nejde jen o motýly. Na pastvinách, které máme kolem Černčic a Bílky, jsem zaznamenal bekasiny otavní, kalouse pustovku, objevují se tady dudci chocholatí nebo černí čápi. Když jsme udělali tůně – zatím jich máme kolem Milešovky čtyřicet – tak je okamžitě zkolonizoval jak hmyz jako znakoplavky, vodoměrky, potápníci, vážky, tak čolci a žáby. Stačí vytvořit biotop a druhy se tam objeví.
Čili tady ten úbytek hmyzu a ptactva tolik vidět není. A když sem přijedou lidi, kteří se zabývají přírodními vědami, říkají: „Vy žijete v ráji, ani nevíte v jakém.“ Ale já to moc dobře vím. A když pak přijedu někam jinam, tak z toho bývám nešťastný.
Kdysi jsem vás slyšela vyprávět, jak bylo komplikované vyřídit dokumentaci pro vybudování tůní…
Ani mi o tom nemluvte. Teď připravuju 18 větších tůní kolem Milešova. Chceme je hlavně tam, kde byly dřív meliorace. Já chci meliorace odstranit a na jejich místě založit tůně. Ale je to administrativní katastrofa.
Připadá mi to jako kontrast s tím, že vodu v krajině potřebujeme...
Přesně.
Tvorba tůní v krajině není výdělečná činnost. Ale je to pro krajinu přínos. Abyste je tvořila, musíte mít silnou vnitřní motivaci, ne finanční. A když ji máte, často vás znechutí ty administrativní ústrky – a chcete s tím seknout.
Do těch 18 připravovaných tůní jsem už dal 200 000 Kč a mám akorát velký fascikl papírů, kde jsou všechna možná razítka. Administrativu řešíme tři roky a ještě nejsme u konce. Úřady v tom moc nepomáhají, spíš vám práci ztěžují.
Ale stejně je i vaše hospodářství je ohrožené suchem, je to tak?
Je, ale nemuselo by. Jen by se musely nastavit podmínky pro zemědělce rozumněji.
My jsme tady vždycky měli ohromně pestré pastviny. Jsme na území CHKO České středohoří a všechny pozemky jsou v 1. a 2. zóně chráněné krajinné oblasti, což jsou ty nejcennější a nejvíce chráněné. Když jsem na podzim přišel na pastvinu, byl tam hvozdík kartouzek, zvonky, hromada všech možných bylin.
Abychom jako zemědělci přežili, potřebujeme dotace od ministerstva zemědělství. Ty nám třeba přikazují, kolik jakých zvířat musíme mít na hektaru pastviny.
Loni v létě přišlo sucho, tráva nerostla a pastviny byly vypasené jako mlat. Jenže my nesmíme zvířata na pastvině přikrmovat. Takže místo toho, abyste seděla v traktoru, sedíte u počítače a píšete žádost na Zemědělský intervenční fond, abyste přikrmovat mohla. Stohy papírů.
Nastavení dotací vám nedává prostor na takové sucho nějak rozumně reagovat a nepřijít přitom o dotaci.
Co by mělo ministerstvo zemědělství dělat?
Například upravit počty zvířat na hektar, odpustit sekání nedopasků, aby zemědělec nemusel dělat práce, které jsou nesmyslné, posunout termíny sečí…
Nebo neměnit nastavená pravidla. Vy jako zemědělec, který si zažádá a přijme dotaci, máte pětiletý závazek, ze kterého nemůžete uhnout. Ministerstvo vám ale klidně každý rok pozmění podmínky dotací.
Máte nějaký příklad?
Poslední hit, který nám udělali za rok 2018, byly náhrady za sucho. Ministr Toman řekl, že nám vyplatí náhrady. My jsme měli škodu přibližně 1,5 milionu korun. A přišlo nám rozhodnutí, že dostaneme 600 000 Kč náhradu. Zaplať pánbůh za to, říkal jsem si.
Ale podmínkou plné náhrady bylo, že musíme být pojištění proti suchu. Jinak že dostaneme jenom půlku.
Ale na sucho se u trvalých travních porostů pojistit nedá. To jde jenom u tržních plodin, jako je řepka, kukuřice, pšenice.
Pak nám řekli, že můžeme být pojištění třeba na požár nebo krupobití, že to uznají taky.
Ale jakou souvislost mají škody suchem a pojištění proti krupobití nebo požáru? To jsou přece nesmysly.
Jaký je tedy důvod, proč ministerstvo takové podmínky dává?
Vymýšlí se to proto, že ministerstvo má určitou hromádku peněz, ale potřebuje, aby vyšly hlavně pro ty správné firmy.
Jenže ty podmínky hromada lidí nesplní. A tím peníze zbudou pro ty správné firmy.
A správné firmy jsou jaké?
To jsou velké agrární podniky, od Agrofertu dál. Podívejte se, kdo jsou největší agrární podniky v ČR, kdo je v Agrární komoře a kdo ji vede. A přesně pro tyhle podniky se podmínky na ministerstvu dlouhodobě tvoří.
Nebo další příklad. Do náhrad škody suchem na tržních plodinách se do podmínek dalo, že nárok má jen ten, kdo bude mít víc než 35% ztrátu na tržbách a na výnosu. Největší ztráty mají samozřejmě ti, kteří jsou v oblastech, kde proběhne největší sucho. Ale jsou to zároveň ti, kteří hospodaří způsobem, že je sucho zdecimuje.
Pokud budete mít pole velké 300 ha a nebudete tam dávat žádnou organickou hmotu, tak vás sucho postihne mnohem víc, než toho, kdo má menší políčka, dává do nich organickou hmotu, má osevní postup, střídá plodiny, pěstuje víc plodin. Dopad sucha u něj nebude tak strašidelný. Ale nedosáhne na náhradu. Na ministerstvu se penězi neřeší příčiny, ale důsledky.
Zmiňoval jste také, že se podmínky mění za běhu…
My hospodaříme v oblasti tzv. LFA, hůře obhospodařované oblasti, a na to je jedna škatulka dotací. Na hektary, které máme v hůř obhospodařované oblasti, dostáváme zvláštní příplatek. A v loňském roce nám ten příplatek zkrátili dohromady o nějakých 550 000 Kč. Dali nám totiž zpětně podmínku, že musíme mít průběžně po celý rok 0,3 dobytčí jednotky na hektar, a to u všech kategorií zemědělské půdy.
Jedna kráva je jedna dobytčí jednotka, takže musíte mít zhruba jednu krávu na tři hektary. Pod to nesmíte klesnout. Takže nemůžete mít na jednu krávu čtyři hektary.
A nám se stalo, že jsme klesli na 0,28. O dvě setiny. Ty dvě setiny nás připravily o 550 000 Kč. Fór je ale v tom, že tu podmínku 0,3 dobytčí jednotky na hektar, kterou musíte mít po celý rok, vyhlásili v roce 2018. Ale zúčtovací období, za které se to počítalo, bylo v roce 2017.
Takže jste s tím nemohl nic dělat…
Kdybychom to v roce 2017 věděli a klesli pod danou dobytčí jednotku, tak je to naše blbost. Ale my se to dozvěděli zpětně! To je úplně na facku!
Mají dotace pro zemědělce smysl?
Já tvrdím, že dotace, které dostáváme, jsou peníze za službu, kterou děláme pro společnost. Ty peníze nejsou určené na to, abych zvýšil počet dobytka nebo množství peněz, které vydělám pro sebe. Jsou to peníze proto, abych udržel funkce krajiny. Jsou to veřejné peníze a mají být vydávány ve veřejném zájmu.
Zemědělci musí v krajině udržovat všechny mimoprodukční funkce, ať je to biodiverzita nebo trvalá úrodnost půdy, na které hospodaříme. Musíme se snažit, abychom měli nulovou erozi jak větrnou, tak vodní. Tím udržíme plodnost půdy i pro další generace. A hlavně musíme zajistit, aby krajina i půda mohla zadržovat vodu.
A je tedy možné hospodařit šetrně, udržitelně, pečovat o mimoprodukční schopnost krajiny a přitom nakrmit naši populaci?
Určitě. Když se podíváte do Rakouska, Švýcarska, Belgie, Anglie, do Dánska a Německa, uvidíte, že struktura krajiny je úplně jiná než u nás. Mají mnohem pestřeji strukturovanou krajinu, která má všechny prvky, které jsou důležité pro zachování mimoprodukčních funkcí, ať už to jsou mokřádky, rybníčky, remízky, solitérní stromy, aleje, nelesní zeleň nebo mají menší velikost půdních bloků.
Velká část hospodářství u našich sousedů má souběh živočišné a rostlinné výroby. Nedávají do orné půdy jen průmyslová hnojiva, ale vracejí do půdy i organickou hmotu. Protože když nedáváte organickou hmotu do půdy, tak tam nemáte ani mikroorganismy, půda nežije a ztrácí svoje fyzikální schopnosti. A jedna z těch nejdůležitějších je zadržování vody v půdě. A v okamžiku, kdy půda tyhle schopnosti nemá, dochází k ohromné větrné erozi, protože se půda rozpadá na jemňoučký prach. A v létě, když je teplo, se větrem z našich polí zvedá jemňoučký prach. To nám vzduchem ročně odlétají miliony tun půdy pryč.
My si tady svojí zavedenou zemědělskou praxí vytváříme poušť.
Rakousko se poměrně často uvádí za příklad, jak dobře dělat zemědělství. Proč to u nás nejde stejně? Mají jiný systém dotací?
U nás je silná lobby velkých agrárních podniků. To je celé.
Dá se spočítat rozdíl v zisku, když hospodaříte a je vám jedno, jestli máte remízky a meze, nebo nemáte? Vydělává vám peníze to, když se nestaráte o mimoprodukční funkce krajiny a půdy?
Jasně, že tam bude rozdíl v zisku. Velké agrární podniky, když jedou tím intenzivním velkoplošným způsobem, mají zisky mnohem vyšší. Jenže je zajímá jen výnos v daném roce, ony nemyslí dál. Takže to je na úkor výrobního prostředku – půdy. Na úkor krajiny.
Kdežto sedlák, který v místě žije a který tam chce žít do své smrti a pak chce hospodářství předat své rodině, ten má jinou perspektivu. Nechce půdu zničit. Hledí na to, aby fungovala dlouhodobě.
Jak to vypadá konkrétně?
Nejsou mu například jedno sociální vazby s lidmi z vesnic v okolí. Není mu jedno, jestli když zaprší, tak se z kopce řine bahno do vesnice. Není mu jedno, když vyjede traktorem na silnici a vynese tam bláto. Protože ví, že mu potom sousedi okamžitě vynadají.
Kdežto když přijede člověk najatý od velkého agrárního podniku a bydlí někde o dva okresy dál, tak přijede, udělá práci, na kterou je najatý a odjede. Všechno ostatní je mu jedno. Není ta situace našeho zemědělství uzamčená v tom, že majiteli půdy jsou velké agrární podniky? Nebo jak by se to dalo změnit do podoby Rakouska, kde jsou rodinné farmy? Na to jsou docela jednoduché nástroje. Jedním z nich je zastropování zemědělských dotací. A pak také platba na první hektary.
Když zastropujete zemědělské podniky řekněme na hranici 1 000 ha, tak podniky, které budou mít nad 1000 ha pozemků, nebudou dostávat dotaci na pozemky, které budou nad touto hranicí.
Budou si muset vydělat produkcí?
Tak. Oni nebudou moct dostat tu základní dotaci, což je SAPS. Dotace jsou rozdělené do několika škatulek a SAPS je dotace, která je na udržitelnost zemědělského hospodaření. Není tam žádná jiná podmínka. Musíte jenom zemědělsky hospodařit. Nikdo už se neptá, jak hospodaříte. Do zemědělství jde ročně 30 miliard Kč na dotacích, a SAPS z toho dělá 23 miliard.
A SAPS jsou tedy ty tak zvané dotace na plochu?
Tak. A když budou dotace zastropované, tak zemědělci dostanou podporu jen na plochu do velikosti 1000 ha. Když budou chtít nějakou dotaci na další hektary, tak se budou muset přihlásit do některého z nadstavbových dotačních titulů a začít plnit podmínky ve prospěch životního prostředí.
Takže buď by se velký podnik začal chovat tak, že by měl pestře strukturovanou krajinu, anebo by nedostával žádné dotace mimo těch 1000 ha. A pokud by se bez těch dotací nebyly schopny uživit, tak by od nich přebytečné hektary začaly odpadat. A tím by se k pozemkům dostali ti malí, kteří by mohli do zemědělského hospodaření vstoupit.
Další fór je v tom, že spousta velkých podniků hospodaří na pronajaté půdě. V případě, že by bylo hospodaření pro malé vlastníky výhodnější a podmínky by se výrazně zlepšily, je možné, že by do toho vlastníci šli. Přestali by pronajímat a sami by začali hospodařit.
Zastropování zemědělských dotací je nástroj Evropské unie, to znamená, že Česká republika by ho musela přijmout bez ohledu na postoj vlády. Myslíte, že EU k zastropovaní doopravdy přistoupí?
Evropská komise řekla nekompromisně, že zastropování chce. I někteří naši europloslanci se vyjadřovali ve smyslu, že nová společná zemědělská politika musí být nastavená tak, aby všechny dotace byly vázané na životní prostředí. I proti vůli ministerstva zemědělství.
Co dalšího by mohla EU nabídnout za změnu?
Vedle zastropování zemědělských dotací například navýšení redistributivní platby či zavedení platby na první hektary. To znamená, že malí hospodáři by měli mnohem vyšší dotaci na hektar než velké podniky. Takže já s 600 ha bych měl na hektar míň, než kolik bude mít farma například do 100 ha.
Například když já bych dostal na hektar tisícovku, ten malý by dostal 1650 Kč. Protože navýšení může být až o 65 %.
Týkalo by se to podniků, které budou do průměrné velikosti podniku v zemi. U nás je to 150 ha.
Tyhle dva kroky by měly scénu zemědělských podniků rozdělit na menší celky. Přestalo by se to tak ohromně vyplácet těm velkým a začalo by se to víc vyplácet těm malým.
Zastropování dotací ani platba na první hektary nejsou samospásné a nevyřeší všechno. Je to jeden z důležitých kroků, ale ne jediný. Obecně je potřeba upravit naši legislativu tak, aby jasně říkala, co se v krajině může a co se nesmí.
To máte možná na mysli i protierozní vyhlášku? Připadá vám její příběh ilustrativní pro situaci českého zemědělství?
Připadá mi to jako strašný příběh. Tři roky se dohaduje ministerstvo životního prostředí s ministerstvem zemědělství o tom, že zavedou protierozní vyhlášku. Dodneška zavedená není. Jediné, co dnes omezuje erozi, jsou tzv. DZES, nově nastavené, které rozlišují zemědělskou půdu na erozně neohroženou, mírně erozně ohroženou a silně erozně ohroženou. A podmínky DZES jsou nastavené velice mírně. Když se bavíme o tom, že na plochách, které jsou mírně a silně ohrožené erozí, budou maximální velikosti půdních bloků 30 hektarů, tak to erozi neřeší. U nás je problém omezení velikosti půdního bloku na 30 ha, zatímco vedle v Rakousku je průměrná velikost celého hospodářství do 20 hektarů.
Takže u nás by ta hranice také mohla být nižší?
Samozřejmě. Já si myslím, že maximální velikost půdního bloku by na všech plochách měla být maximálně 30 ha. Na všech. Všechny plochy jsou totiž ohrožené minimálně větrnou erozí. A tam, kde je ohrožení vodní erozí, by podle mě měly být maximálně desetihektarové plochy s jednou plodinou.
A co pomůže předcházet větrné erozi? Používání meziplodin?
Pro odbourání větrné eroze jsou důležité meziplodiny. Rakušané je používají ve velkém. Když nemají dobytek a hnůj, pomáhají jim meziplodiny dostat do půdy organickou hmotu, jako zelené hnojení. To zaorají do půdy.
Takže to vypadá tak, že po sklizni hned osívám meziplodinou?
Jasně. Aby vůbec nezůstala odkrytá půda.
U nás se na některých místech na začátku července poseká, zdiskuje a celé léto na odhalenou půdu praží slunce. Takže funguje jako varná deska.
Další věc je mít plochu rozdělenou do menších dílů, nemít jeden velký celek. Neměl by na celé ploše být jenom ozim, ale byl by kus obilí, pak vojtěška, pak zase obilí.
A myslíte, že náš premiér tenhle posun v zemědělství trochu blokuje?
Jednoznačně, vždyť je to jeho zájem.
Já jsem několikrát debatoval na veřejných sezeních s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem. On vykládal něco, jak se snaží pečovat o krajinu. A já jsem se tomu smutně usmíval. A říkal jsem mu, nezlobte se, pane ministře, vy říkáte, že chcete udělat změny v krajině. Ale v okamžiku, kdy byste udělal smysluplné kroky, které by doopravdy vedly ke změnám v krajině, tak jako ministr okamžitě skončíte. Protože váš nadřízený Andrej Babiš by přišel o veliké peníze pro svůj Agrofert.
Andrej Babiš nemá žádný zájem, aby tohle všechno, o čem tady mluvíme, proběhlo.
Kdybyste vy měl větší techniku, nezkrátila by se vám doba práce? Nebylo by to efektivnější?
Určitě by se mi zkrátila. Ale já to nechci.
Byl jsem nedávno na kulatém stolu Stop sečení srnčat. Byli tam lidi ze Zemědělského svazu, z Agrární komory a všichni brečeli, že sečení srnčat se nedá předejít. Musejí produkovat a různá ochranná opatření by byly ztráty. A padla také otázka na mě, jak to dělám.
Já posouvám seče na dobu, kdy už srnčata běhají, takže sama utečou. I křepelky nebo chřástalové už jsou venku.
Pak to taky nesekám celé najednou, ale po částech. Jednu louku posekám, druhou nechám stát, třetí posekám a tak dál. Takže to fragmentuju a srnčata jsou schopna se posunout. Ale hlavně nemám na předním vývodu sekačku. Mohl bych tam mít třímetrovou lištu a do boku další třímetrovou, takže bych zabíral šest metrů najednou. Ale u té přední vůbec nevidím, co sekám.
Když tam něco bude, tak to zaseču vždycky. Kdežto když sekám jenom tou třímetrovou na bok, tak to sice trvá dvakrát tolik, ale vidím, když tam něco je, a v drtivé většině stihnu zastavit. Sice jezdím dvakrát tak dlouho, ale mě to za to stojí.
My zemědělci dostáváme peníze za nějakou újmu. Dostáváme peníze za to, že nejedeme na maximální zisk, že tu krajinu neždímeme. Protože samozřejmě naprosto jasným a legitimním smyslem podnikání je vytvořit maximální možný zisk za co nejnižších nákladů.
Ale v případě, že podnikám v rámci životního prostředí a tvorbou zisku bych negativně ovlivnil stav životního prostředí, pak mi stát a společnost dává peníze, abych nejel na maximální zisk. To mi dává smysl a to se přece musí dodržet.
Přečtěte si také |
Smrkové lesy čeká totální kolaps. Nejlevnější a asi jediná možná bude přirozená obnova lesů, říká Daniel Pitek
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Závlahu má v Česku jen třetina ovocných sadů, je podmínkou kvalitní úrody
Sdružení samospráv nedoporučí obcím snížit daň ze zemědělské a lesní půdy
Dánsko bude dotovat příměs do krmení, která u krav snižuje emise metanu
Další články autora |
Světelné znečištění v ČR nechceme. Ale uvést do praxe regulaci bude složité, říká Petr Žák
Jak si řešením povodní nezpůsobit další problémy. A ještě získat mošt a křížaly
Za to, v jak špatném stavu jsou lesy a lesařina, můžou především škody zvěří a výběrová řízení, říká lesník Vladislav Ferkl Online diskuse
Všechny komentáře (23)
pavel peregrin
24.5.2019 07:40
Miroslav Vinkler
24.5.2019 15:32Klobouk dolů,co za tu dobu dokázal.
Krajina pro něj není výrobní prostředek jako pro vás , ale veřejný statek ,o který se musíme starat. Ne hubou, ale skutkem.
A nedělá to pro sebe, dělá to pro celou společnost. Dávno měl sedět na ministerstvu MZe nejméně jako odborný poradce ministra.
Raději si dohodněte termín a mrkněte se ,jak byste to měl dělat i vy.
pavel peregrin
24.5.2019 17:39 Reaguje na Miroslav VinklerRadek Novák
24.5.2019 18:02 Reaguje na pavel peregrinRadek Novák
24.5.2019 17:09pavel peregrin
24.5.2019 17:41 Reaguje na Radek NovákMiroslav Vinkler
24.5.2019 19:31 Reaguje na Radek NovákAž totálně zdevastují půdu,vypoví nájemní smlouvu a vlastníkům zbudou oči pro pláč.
Ani zastropování dotací nepomůže. Dotace bych spojil jen a pouze s dobrým stavem půdy. A pěstuj si tam třeba kaktusy.
Radek Novák
24.5.2019 20:12 Reaguje na Miroslav VinklerJan Škrdla
24.5.2019 22:46 Reaguje na Radek NovákNa druhou stranu situaci, že by vlastník pozemek pronajal někomu jinému, nepronajal a fyzicky jej nechal ležet ladem, nebo se o něj sám staral, si dovedu představit. A to za předpokladu, že má jeho pozemek rozumný tvar, dá se k němu dostat a je možné jej vytyčit v terénu.
Jan Škrdla
24.5.2019 23:02Většina peněz by pak měla být směřována na služby (ekologická opatření, ochrana proti erozi, zadržování vody v krajině) s přihlédnutím k míře eroze a stavu půdy (resp. vývojem stavu v průběhu hospodaření). Teprve pak by peníze, co se cpou do zemědělství, měly nějaký smysl.
vlastimil Z.C
25.5.2019 08:46pavel peregrin
25.5.2019 10:14 Reaguje na vlastimil Z.Cvlastimil Z.C
25.5.2019 12:47 Reaguje na pavel peregrinJistě že chápu, že systém dotací a další podporuje zemědělce hospodařit jak hospodaří, ale opakuji viz. výše : nebát utrhnout si od huby. Možná i částečně přehodnotit některé postupy, byť jsou dodnes na školách vyučovány. Každý obor se časem vyvíjí a ne vše musí platit i dnes. Následky chyb které byli donedávna brány jako běžné postupy, již dnes řešíme i v jiných oborech.
pavel peregrin
25.5.2019 13:44 Reaguje na vlastimil Z.CExistují i minimalizační postupy typu strip-till, setí do pásků s ponecháním strniště, ale i zde je něco za něco, a to něco ve většině případů je zvýšená potřeba herbicidu.
Co se zvěře týká, nejsem schopen to objektivně posoudit, nejsem myslivec, ale bude to asi sezonně lítat nahoru-dolů, alespoň podle toho, co od kamarádů myslivců vím.
Jinak s vámi souhlasím v tom, že utrhnout si občas trochu od huby se mnohdy vyplatí, konkrétně v případě zařazení jetelovin, tady je to nad slunce jasnější.
Miroslav Vinkler
25.5.2019 15:08 Reaguje na pavel peregrinDovolím si připomenout, že vegetační období v porovnání s 60. roky min. století se prodloužilo díky narůstající teplotě i osvitu nejméně o 3 týdny. Tedy se podstatně zvýšila transpirace.
Dále doba konec srpna-začátek září už dávnou není onou idylickou dobou počínajícího podzimu. Velmi často pokračují letní teploty a toky energií do území.
Pokud v této době třeba na 20 ha provedu podmítku a porovnám se stejnými 20 ha ,kde bych podmítku neprovedl (odložil na později podle Vlasty) , tak jsem v půdě ponechal několik desítek tis. m3 vody,která by se jinak odpařila .
Ať to zkrátím - dynamika změn klimatu nabrala takovou rychlost, že bychom měli upravit standardní zemědělské postupy i pro tuto etapu podzimních prací. My to však děláme stále stejně, protože tak se to " dělat má."- - natlučeno do hlav školou a minulou praxí.
pavel peregrin
25.5.2019 15:46 Reaguje na Miroslav VinklerMiroslav Vinkler
25.5.2019 18:12 Reaguje na pavel peregrinToto tvrzení je platné pro zdravou půdu, ale ne pro půdu utuženou,zbavenou organiky .
Pokud takový druh půdy podmítnete (otázkou je i hloubka podmítky) zbavíte se i těch zbytků vody,které tam ještě zbyly. (paní Vlasta vede na body)
===========
Pan Kovařík z Šindelové je možná dlouholetý pozorovatel přírody, ale z okna meteolaboratoře.
V r.2018 jsem na přání velitelky sekal trávník před domem- co by řekli lidi.
Nad domem je sad a zahrada, kde jsem to udělal po svém - pouze jedna seč až k podzimu.
Porovnání :
půda před domem holá, vypálená a zcela vyprahlá.
půda na domem,krytá porostem, sice suchá ,ale nikoli vyprahlá, porost v kondici dostatečné, půdní život zachován.
Ano, byl to extrémně teplý a suchý rok, ale na to si musíme zvykat . A nepapouškovat pravdy z doby kdy v ČR byl vodní blahobyt.
Skromně dodávám, že jsem na to již přišel v r.2015.
pavel peregrin
25.5.2019 20:48 Reaguje na Miroslav VinklerMiroslav Vinkler
25.5.2019 22:32 Reaguje na pavel peregrinAni 200 let zkušeností neobstálo před rychlostí klimatické změny.
Zemědělci jsou na tom stejně, jak sám píšete "staré pravdy mají svou platnost".
Vůbec nepopírám, že jako zemědělec s praxí jste v této oblasti jinde než já.
Na straně druhé fyzikální zákony ve vazbě na dopady klimatické změny nemůžete změnit a tady jste poněkud mimo.
Chcete popřít, že se neprodloužilo vegetační období anebo, že je v průměru tepleji ?
Tady u nás, typická sudetská podhorská oblast typu brambory-žito -len , už není problém pěstovat meruňky,broskve, papriky atd. Dokonce tři roky po sobě tady v Sudetech mám melouny!!!
Kdybych to vykládal v r. 1960 tak bych skončil v blázinci.
Dnes je to realita.
pavel peregrin
27.5.2019 13:22 Reaguje na Miroslav VinklerKalamitu kůrovce do velké míry zavinila neschopnost vlastníků lesů, ať již kohokoliv, pružně reagovat a splnit tu nejtriviálnější podmínku, totiž hlídat a okamžitě likvidovat i malý výskyt lýkožrouta- pokud se z lesa vyhnali hajní a lesních dělníků se nedostává, můžou si "odborníci" plkat, co chtějí, ale tady je základ.
A ještě něco- ono se tak ani neprodloužilo vegetační období, jako spíše dochází k přetáčení a posunu ročních období- a to zase zajímá mě, ale nikdo mi ještě nedal uspokojivou odpověď -ani na ni nečekám, protože to nikdo neví a vše je jen ve sféře spekulací. Politický kapitál se však z toho vytlouká dobře.
