Sledování filmů a porna on-line? To je jedno procento globálních emisí

Psychologové a sociologové mají vůči pravidelné konzumaci internetového porna pár výhrad, ale odborníci z těchto sfér rádi kritizují kde co. Teď se ale zády k lechtivým videím sledovaným na internetu obrací i bojovníci za lepší životní prostředí. Jak například zmiňuje žurnál NewScientist, zdánlivě neškodná on-line záliba produkuje zlomky procent globálních emisí.

On-line přenosy a vysílání videí by mělo být odpovědné za nějakých 300 milionů tun uhlíkových emisí. Tedy zhruba 1 % globální produkce. Třetina této bilance připadá na filmy streamující mileniály a gigant Netflix.

Co ale zabolí víc, je zpráva, že další třetina, chcete-li 100 milionů tun vyprodukovaného oxidu uhličitého, se veze s internetovým pornem. V praxi to znamená, že fenomén pornografie na síti produkuje zhruba ty samé emise, jako dokáže 190 milionů obyvatel Nigérie nebo necelých 12 milionů Belgičanů.

Technologie, co přijde draho

Tento výsledek vychází z výpočtů francouzského think-tanku The Shift Project, který loni „zazářil“ s informací, že digitální technologie jsou odpovědné za 4 % veškerých emisí (a že do roku 2025 to bude 8 %).

Nyní se jejich analytici soustředili na konkrétní oblasti digitální sféry a dospěly k tomuto pro pornomilce jistě nepříjemnému závěru. Vycházeli přitom z dat společností Sandvine a Cisco, zaměřených na energetickou náročnost datového přenosu a příjmu různými zařízeními, od televizí přes stolní počítače, laptopy a chytré telefony.

Zjistili, že on-line video činilo okolo 60 % objemu veškerých datových přenosů v roce 2018. Přibližně jeden zettabyte. Jen pro přesnost, v tomto ohromujícím číslu nejsou zahrnuty Skype hovory a zrovna tak přenosy z privátních online kamer. Na ty totiž připadalo dalších 20 % globálního datového provozu.

Že tu vyspělá technika podráží nohy životnímu prostředí, je prý jasné: rychlejší připojení a vyšší kvalita přenášeného obrazu totiž znamená i vyšší spotřebu energie a tím vyšší produkci emisí.

Chcete pomoci? Pak chtějte míň

Jaké se nabízí řešení? V části praktických doporučení autoři už explicitně neřeší konzumenty internetové pornografie, ale obecně všechny uživatele videí. Zmiňují například, že by nebylo od věci nepouštět si videa v nejvyšší kvalitě obrazu, pokud je zrovna nesledujeme (a mám třeba oblíbený film puštěný jen jako zvukovou kulisu) a obecně nepřenášet na síti videa ve vysoké kvalitě, pokud to není nezbytné.

Své si k tomu řekl i Chris Priest, který na univerzitě v Bristolu řeší udržitelnost technologií: „Pro jednotlivce z toho plyne, že by nemusel upgradovat své zařízení příliš často, měl by vlastnit méně zařízení a nemusel by vyžadovat super kvalitní mobilní připojení všude.“

Podobně by pak poskytovatelé připojení a producenti videí měli nebo mohli regulovat a limitovat přístupnost, potažmo by společnosti zprostředkovávající datový provoz měly zajistit, aby maximální podíl spotřeby jejich energie zajišťovaly obnovitelné zdroje.

Závěr je to neradostný. V době, kdy nás trápí 9 % emisí globálně produkovaných zemědělstvím (což je údaj z roku 2017) a říhající krávy, je zapotřebí brát v potaz i 4 % emisí, spojených s každodenně užívanou technologií. A jestli se na tom jedním procentem z celkové bilance podílí i sledování filmů online (a jednou třetinou z toho porna), možná bychom si některých radostí měli odříct.

---

reklama

---