Eukalypty prales nenahradí, i když je jejich těžba udržitelná

Největší světový producent dřevní (eukalyptové) buničiny, brazilská společnost Fibria, byla obviněna z toho, že necíleně nahrazuje surovinu materiálem získaným z lesních plantáží.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Marcio Schimming / Fibria

Když náhodou máte pár milionů nazbyt a nechcete, aby ležely ladem, můžete je zkusit s přislíbenou návratností investovat. A protože je životní prostředí v trendu, vložíte peníze do projektu, který se životnímu prostředí snaží neškodit a pomáhat.

Třeba do brazilské společnosti Fibria, která se po fúzi s Suzano Papel e Celullose stala světovou jedničkou v byznysu s eukalyptovou buničinou. V roce 2017 svou ekoreputací získala investice ve výši 700 milionů dolarů. Sympatických 459 milionů z toho vložila do správy lesů k udržitelné produkci buničiny a nějakých 22,5 milionů pak do obnovy původních lesů, podpory biodiverzity a ochrany vodních zdrojů. Že to zní to rozumně? Jenom zní.

Plantáž za cizí peníze

Předně, ty lesy k udržitelné produkci buničiny jsou vlastně obří eukalyptové plantáže, které z velké části vznikly na místě již vyklučených pralesů. A jak tušíte, poněkud žíznivá hospodářská monokultura původní prales nenahradí. Fibria si tedy penězi získanými z investic „na dobrou věc“ jen rozšířila budoucí zásoby surovin, na úkor přírodě a dárcům.

Podobně neslavné je to se vsazováním eukalyptových semenáčků do předčištěného lesa. Původní porost, který je teď chrání, totiž bude poškozen, při jejich těžbě za pár let. To, že Fibria zlomek částky proinvestovala do skutečné obnovy pralesů, na tom moc nezmění. Zvlášť, když vezmeme v potaz, že do doby, než se rozběhne byznys z vlastních plantáží, skupovala dřevo z těžených pralesů, aby pokryla rostoucí poptávku.

Fibria se přitom veřejnosti prezentuje jako společnost, která pečuje o přírodu a snaží se výsadbou rychle rostoucích stromů přispět k boji proti klimatickým změnám. V květnu 2018 ve své zprávě zmiňuje, že napříč 537 hektary udržitelných lesů jedné takové spravované plochy „vytáhla“ z atmosféry 65 175 tun oxidu uhličitého. Což je údaj, který odborníci zpochybňují. „To by bylo kolem 121,4 tun na hektar a rok, což je krajně nereálné,“ říká například Jeremy Woods, profesor přednášející bioenergetiku na britské Imperial College. „Údaje mezi 36-30 tunami jsou očekávání bližší.“

Eukalypty v pořádku nejsou. A zelené investice?

Problém není jen v metodice, jakou společnost Fibria dospěla k hezkým číslům. Její produkční lesy totiž nikdy nebudou uhlík vázat tak dlouho, jako pralesy. Vlastně, za 15 až 20 let budou vykáceny, a tím nastřádaný uhlík v biomase a půdě uvolní. Těžko se tedy dá hovořit o nějaké efektivní náhradě za divokou džungli. Další komplikace se pak pojí s devastací půdy narušením vodního režimu v regionu, protože eukalypty skutečně rostou jako z vody.

Na tom, jestli tento model udržitelné těžby skutečně dostává svému jménu, se neshodnou ani znalci obhajující koncept ekologické certifikace a nejrůznějších zelených ochranných známek. Pochybnosti mají lidé z Mezinárodní organizace pro standardizaci, kteří udávají globální standardy ISO, nebo kontroloři z Evropské unie. Je prý otázkou, jestli koncept tzv. etických investic může mít v tomto případě – pěstování a těžby stromů kvůli buničině - vůbec nějaký pozitivní vliv na životní prostředí.

Přesněji: Etičtí investoři největšího světového producenta eukalyptové buničiny si tak mohou myslet, že svými penězi pomáhají životnímu prostředí. V lepším případě má ale způsob hospodaření společnosti Fibria nulový pozitivní, nebo dokonce záporný dopad na životní prostředí.

Pokud například používáte kapesníčky Kleenex nebo Andrex, které z eko-buničiny Fibria vznikají, můžete si s nimi teď setřít slzu z oka.