Sportem ku zdraví. A rovněž k vyšším emisím

Partička dětí čutajících si s míčem někde na dvoře nebo na trávě za vesnicí problematická nebude. Problémy nastanou, až když místo louky na periferii vznikne uměle zatravněný pažit hřiště, obestavěný tribunami. Nebo vyhřívaný krytý bazén, vytápěná hala na tenis... A začneme sem jezdit, ať už jako účastník, doprovod anebo fanda, autem.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Markus Friedel / Flickr

Sport prospívá zdraví, dopřává nám fyzickou aktivitu a pořádnou porci endorfinů, udržuje nás fit. Udržovat se v kondici aktivním pohybem je jedno ze základních doporučení prevence onemocnění, které vám zdarma dá každý lékař. Jenže když lidský zápal pro sportovní aktivity porovnáte přísnou metrikou uhlíkové bilance, tak jako učinili inženýři ze Swinburské univerzity v Melbourne, uvidíte určitý nesoulad. Sport, a to nejen v australském podání, prospívá lidskému zdraví, ale nikoliv už životnímu prostředí. Tedy, za určitých specifických podmínek. Třeba když se musíte za vyhledávanou sportovní aktivitou nejprve dopravit. Jak jinak, než autem, samozřejmě.

Australané sportují rádi a požitek z aktivního fyzického vyžití ochotně dopřávají i svým ratolestem. Při průměrných emisích spalovacího motoru 0,29 kg/km se rázem každé vyvezení dětí do bazénu a na fotbalový trénink, každý sobotní zápas, na který se jede fandit, začíná v uhlíkové bilanci rodičů projevovat. Ročně pak sportovní mobilita, doprava za sportem, tvoří okolo 7,7 % celoroční produkce emisí jednotlivce. V případě Australanů, přepočítáno, přibližně 870 kilogramů CO2. Tedy asi tolik co celoroční bilance průměrného obyvatele Pákistánu. Lidé bezdětní, sami aktivně sportující, tu pak ročně onou sportovní mobilitou vyprodukují kolem 935 kilogramů CO2. Je to špatně?

Život a zábava na dvě tuny

Řekněme, že v době, kdy bychom se podle nastavení Pařížské dohody měli všichni držet pod dvěma tunami CO2 na osobu ročně, to asi úplně v pořádku není. Chyba je tu samozřejmě vtělená do infrastruktury systému: to, že na každý 1 kilometr ujetý na kole připadá v Austrálii 5 kilometrů najetých autem (při cestě za sportovní aktivitou), vychází ze vzdálenosti sportovních areálů a hřišť od těch, kteří by je rádi využívali. Že ne vždy jsou sportoviště obsluhovány hromadnou dopravou, nejsou napojeny na cyklostezky a chodníky pro pěší. A taky trochu z pohodlnosti sportovců. To už samozřejmě můžeme nechat Australany být, protože ani v Evropě na tom nejsme výrazně jinak.

Doporučujeme nejrůznější sportovní aktivity, protože ke zdravému životnímu stylu nepochybně patří. Ale už neřešíme, že toto blahodárné a dobře míněné doporučení se projevuje přímo na uhlíkové bilanci jednotlivce. V dnešní době už rarita - partička dětí čutajících si s míčem někde na dvoře nebo na trávě za vesnicí - evidentně problematická nebude. Problémy nastanou, až když místo louky na periferii vznikne uměle zatravněný pažit hřiště, obestavěný tribunami. Nebo vyhřívaný krytý bazén, vytápěná hala na tenis. A začneme sem jezdit, ať už jako účastník, doprovod anebo fanda, autem.

Vrátit sport zpět na lokální úroveň

Hodí se zmínit, že sport se coby globální trh projevuje ročním obratem ve výši 488,5 miliard dolarů ročně (v roce 2022 to bude nejspíš 614 miliard), a když vynecháme výdaje na zbrojení, je v jednotlivých národních rozpočtech asi tou nejdotovanější položkou vůbec. Přitom je až pozoruhodně imunní vůči snahám o nějakou funkční ekologizaci svého provozu. A ne, stromy sázené fotbalovými kluby na tom dalších 30 let nic nezmění. Nabízí se tu jistá paralela s hospodářskými chovy zvířat: kráva na louce a pár slepic v kurníku jsou z hlediska budoucího klimatu naprosto v pořádku. Obří drůbežárna a výkrmné haly se siláží už nikoliv. Sport určitě není špatný, ale obří fit-centra, posilovny, sportovní stadiony? Tam už je to horší.

Jednu z variant změny nabízí Collin Goldblatt z Tyndallova centra pro výzkum klimatické změny a člen panelu IPCC: „Globální sportovní průmysl musí prostě změnit své priority a vrátit se zpět ke kořenům, a začít podporovat (nízkouhlíkové) lokální sportovní aktivity před globálními sporty (s vysokou uhlíkovou bilancí).“

Přečtěte si také |

Blýská se na bezemisní leteckou dopravu? Vědcům se podařilo přeměnit oxid uhličtý na palivo