Šavlozubí tygři nejspíš nevypadali tak, jak si myslíte

Zavřete oči a představte si, že stojíte tváří v tvář šavlozubému tygrovi, respektive kočce. V mysli vám nejspíš vytanou dlouhé, zahnuté horní špičáky, kterým na zlověstnosti dodává, že je uvidíte, i když predátor zavře tlamu. Vaše představivost ale nejspíš neodpovídá realitě, alespoň co se nejrozšířenějšího druhu vyhynulé šavlozubé šelmy týče, píše list The New York Times.

Tým vědců ve studii zveřejněné v odborném časopise Quaternary Science Reviews uvádí, že většina uměleckých ztvárnění druhu šavlozubé kočkovité šelmy s latinským názvem Homotherium latidens je chybných. Jejich vyobrazení je podle nich potřeba aktualizovat, protože hlavní charakteristikou tohoto zvířete byly skryté zbraně v podobě špičáků, které šelma odhalila až v okamžiku útoku, nebo při jiných příležitostech, kdy otevřela tlamu.

Druh Homotherium latidens byl "nejsilnější šavlozubou kočkou pleistocénu," říká Mauricio Antón, paleontologický umělec, odborník na tyto predátory a jeden z autorů studie. Tyto šelmy se podle nalezených zkamenělin poprvé objevily před zhruba čtyřmi miliony let a vyskytovaly se od nejjižnějšího cípu Afriky, přes Eurasii po Jižní Ameriku. Vyhynuly před 10 000 lety.

Kočkovité šelmy byly velké jako lev, vážily až 250 kilogramů a měly dlouhé, jako šavle zatočené horní špičáky. Antón ve studii v roce 2009 dospěl k závěru, že "konce špičáků čeledi homotherium byly viditelné, vyčnívaly zpoza pysků," i když šelma odpočívala.

Nedávno se však Antón začal zajímat o to, zda se on a další paleontologové-badatelé ohledně smrtícího chrupu nemýlili.

Téměř vše, co vědci za dlouhá desetiletí o šavlozubých kočkách zjistili, se opíralo o dávné fosilie a pitvy současných velkých koček. "Když pitváte mrtvou velkou kočku, její pysky mají specifickou pozici, protože svaly, které je ovládají, jsou uvolněné," uvádí Antón. "Z toho jsme vycházeli," dodává.

Když se ale v roce 2016 díval na záznam majestátního, zívajícího lva, který sám pořídil v deltě řeky Okavango na jihu Afriky, všiml si něčeho, co nikdy předtím neviděl. "Spodní pysk se při zavírání tlamy stahoval a než se tlama úplně zavřela, obepínal špičky špičáků. Říkal jsem si, že se mi to snad zdá," popisuje Antón.

Aby porozuměl důsledkům tohoto pozorování, spolu s týmem kolegů začal žijící velké kočky studovat do nejmenšího detailu. Na fosilie se pak dívali "novýma očima", říká Antón.

Výzkum potvrdil, že by se mezi horní špičáky a dáseň vyhynulého druhu spodní ret a měkká tkáň nevešly. V tlamě ale bylo místo na to, aby se špičáky ukryly v uzavřené dolní čelisti.

Ať už šavlozubé kočky vypadaly jakkoliv, stále platí, že jejich vzhled naháněl strach. Na rozdíl od současných velkých koček jako jsou tygři nebo lvi byly zuby vyhynulých predátorů "přesné zbraně", uvádí Antón. "Jakmile špičáky prokously krční tepnu, zvíře začalo rychle ztrácet krev a během několika sekund omdlelo," dodává.

Lvi mají zhruba čtyři centimetry dlouhé horní špičáky. Šelmy z čeledi homotherium je měly dlouhé 7,5 centimetru. Největší šavlozubá kočka, asi 400 kilogramů vážící Smilodon fatalis, měla zuby dlouhé až 15 centimetrů, proto se na ní zjištění vědců nevztahuje - neexistuje čelist, která by takový tesák pojala.

---

reklama

---