Změna klimatu nedělá parazitům dobře. A důvod k radosti to není
Začneme tím, že se výzkumníci z univerzity ve Washingtonu probrali severoamerickými sbírkami, které za posledních 139 let nastřádala přírodovědecká muzea. Cíleně přitom vyhledávali vzorky sesbírané z vod Pugetova zálivu. Nezajímali je přitom ani tak v konzervačních roztocích a roztodivných lácích naložené ryby, jako spíše nejrůznější parazité usazení na jejich kůži a šupinách. Protože šlo často o exponáty nenahraditelné hodnoty, moc do nich skalpelem nešťourali. Jen trochu. Spokojili se s tím, co odhalili na povrchu těl.
Na 699 prozkoumaných rybkách a rybách tak zaznamenali celkem 17 259 parazitů, přináležejících k 85 různým druhům. Proč ale něco takového badatelé dělali?
Odpověď má dvě části. Předně, výzkumníci z univerzity ve Washingtonu - podobně jako parazitologové ve zbytku světa – neměli zrovna dobrý přehled o tom, jak se populace parazitů a jejich druhy mění v nějakém prostředí v závislosti na vnějších podmínkách. A za druhé, zrovna Puget Sound, druhý největší záliv v pevninské části USA, těch změn vnějších podmínek za poslední staletí prodělal opravdu dost. Jeho okolí i voda v něm se výrazně oteplila. A tak by se dalo odtušit, že na to – nějak – nesjpíš museli zareagovat i paraziti.
Lump anebo hrdina
Tady je ale zapotřebí trochu odhlédnout od nedobré reputace, kterou u nás živočichové s touto životní strategií mají. Ano, parazité jsou špatnou zprávou pro ty, na nichž (nebo v nichž) se vezou. Kondici svých hostitelských druhů zhoršují. Ale v rámci celého ekosystému mají i pozitivní efekt.
Usnadňují například tok energie potravními sítěmi. A svým způsobem se dá říct, že oslabováním svých hostitelů „pomáhají“ vrcholovým predátorům. Proto je nešťastné, že o proměnách jejich populací v čase víme tak málo.
„Lidé si většinou myslí, že klimatické změny parazitům prospívají,“ vysvětluje docentka Chelsea Wood, hlavní autorka studie. „Pro některé druhy parazitů tu jistě může být pravda, ale jiné činí změny zranitelné.“
Jde hlavně o to, že řada parazitů je těsně navázána na svého hostitele. A když se hostitelům nebude v měnícím se prostředí dařit dobře, odnesou to s nimi i jejich parazité. Svou roli hrají občas i komplikované životní cykly.
Poměrně dost druhů parazitů totiž „cestuje“ mezi vícerem druhů hostitelů. Nositelem vajíček parazita je jeden hostitel – a když se v něm larvy vylíhnou – přenesou se, infikují jiného hostitele. Aby se pak dospělý parazit usadil klidně i v třetím hostiteli, než sám naklade vajíčka… Tahle strategie se parazitům nadmíru vyplácí v prostředí a podmínkách, které se moc nemění. Když ale změny nastanou?
Pak se parazit stává zranitelným v každém kroku svého životního cyklu. A Pugetův záliv se za posledních 70 let (povrch hladiny i voda) oteplil o 1° C; voda je tu více znečištěná a počty určitých druhů ryb, které mohly fungovat jako hostitelé, se výrazně snížily.
Teplá voda je špatně
V krátkosti – výzkum univerzity ve Washingtonu prokázal, že parazité ryb – zvláště pak ti, kteří během své životní cesty „přeskočí“ mezi vícero druhy hostitelů – zažívají velký populační propad. Ubývá jich, respektive se jejich počty snižují o asi 11 % každou dekádu.
Desítka druhů parazitů také – už před rokem 1980 – z Pugetova zálivu úplně vymizela. V tomto případě šlo o 9 z 10 druhů parazitů, kteří měli více hostitelů. Co z toho plyne?
Že – minimálně tedy u parazitů ryb z Pugetova zálivu - čím komplikovanější a rafinovanější je jejich životní cyklus, tím více jsou ohrožení. Výzkum také naznačil, že nevýraznější vysvětlující příčinou (poklesu populací parazitů) je oteplení.
„Populace parazitů, kteří mají jednoho nebo dva hostitele, zůstávají relativně stabilní,“ dodává Woodová. Ale tam, kde bylo hostitelů více, se to parazitům sype. Studie odhalila, že u kdysi běžně rozšířených a hojných druhů parazitů dochází klimatickou změnou k výraznému poklesu početnosti.
Otázkou je, zda se to – bez povšimnutí, protože parazity nemáme rádi – neděje i v jiných ekosystémech. A znovu, pro připomenutí – paraziti jsou sice považováni za padouchy – ale v ekosystémech zastávají řadu užitečných rolí. A byla by asi chyba zjistit, jak potřební vlastně jsou až tehdy, když vyhynou.
reklama
Dále čtěte |
Vědci z brněnských laboratoří popsali strukturu viru napadajícího mořské řasy
Čeští vědci zkoumají, jak funguje fotosyntéza některých bakterií v noci
Olomoučtí vědci odhalili počínající vývoj nových druhů z mikroskopické řasy
Další články autora |
Čerstvě vylíhlí kohoutci už nemusí končit v rychloběžném mlýnku. Pohlaví kuřete lze poznat před vylíhnutím
Neolitická kultura na Ukrajině byla po staletí soběstačnou komunitou. Klíčem k její udržitelnosti byl hnůj
Z jaderného bunkru v Polsku byl do světa vypuštěn milion kanibalských mravencůOnline diskuse
Všechny komentáře (3)
FRANTIŠEK PTÁČNÍK
31.1.2023 07:17A USA. Nedávno byl na ČT2 jeden vědec, který žil a pracoval léta v USA. Ten řekl, že přestal jíst tuňáky, protože v Amerických výzkumných stanicích, továrnách atd. jsou kontaminované vody vypouštěné přímo do řek a moří. Samozřejmě se voda ohřeje. Pokud je zmeliorovaná jako u nás tak i rychle zmizí.
Pokud je totiž průměrný nárust teplot o 0,2 stupně, tak to se teda voda moc neohřeje. To co je v USA je voda již ohřátá a nejhorší je jak by zde vybuchla atomovka. Nepamatuji si, kdy tam ten pán vystupoval, ale možná to byl přešlap ČT2. Toto se nesmí říkat....
Ondřej Dočkal
31.1.2023 19:48We tested several potential mechanisms for the decline in 3+-host parasites and found that parasite abundance was negatively correlated with sea surface temperature, diminishing at a rate of 38% for every 1 °C increase. Although the temperature effect was strong, it did not explain all variability in parasite burden, suggesting that other factors may also have contributed to the long-term declines we observed.
neboli:
Testovali jsme několik potenciálních mechanismů pro pokles 3+ hostitelských parazitů a zjistili jsme, že abundance parazitů negativně korelovala s teplotou mořského povrchu a snižovala se rychlostí 38 % na každý nárůst o 1 °C. Přestože teplotní efekt byl silný, nevysvětloval veškerou variabilitu v zátěži parazity, což naznačuje, že k dlouhodobým poklesům, které jsme pozorovali, mohly přispět i jiné faktory.
dále ve výsledcích mimojiné uvádějí:
Parasite responses to SST were remarkably consistent among parasite taxa (Fig. 4A), suggesting that temperature change is a dominant mechanism underlying the effect of time on the abundance of these parasites. However, a considerable portion of the decline in parasite counts remains unexplained, indicating that there are unobserved drivers causing time dynamics (Fig. 4B).
The association between climate and parasite burden is merely correlative, and as a correlative association, it could be spurious. It is possible that some other time-associated driver is the true cause of declines among 3+-host parasites, and SST is correlated with parasite burden merely because it is also associated with time. Other variables that might be the “true” driver of declining parasite burdens (41, 42) include ocean pH (43), hypoxia (44), or harmful algal blooms (45).
neboli:
Reakce parazitů na SST byly mezi taxony parazitů pozoruhodně konzistentní (obr. 4A), což naznačuje, že změna teploty je dominantním mechanismem, který je základem účinku času na množství těchto parazitů. Značná část poklesu počtu parazitů však zůstává nevysvětlena, což naznačuje, že existují nepozorované faktory způsobující dynamiku času (obr. 4B).
Souvislost mezi klimatem a zátěží parazity je pouze korelativní a jako korelační souvislost by mohla být falešná. Je možné, že skutečnou příčinou poklesu mezi parazity 3+ hostitele je nějaký jiný časově spojený ovladač a SST koreluje se zátěží parazity pouze proto, že je také spojen s časem. Mezi další proměnné, které mohou být „skutečným“ hnacím motorem klesající zátěže parazity (41, 42), patří pH oceánu (43), hypoxie (44) nebo škodlivé výkvěty řas (45).
zdroj: https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.2211903120
překlad: google translator
