Těžba plynu u Sachalinu ohrožuje šedé velryby
Současná vědecká pozorování říkají, že plejtvákovci šedí už vyhynuli v Atlantiku, přežívají ale v severním Pacifiku. Tam se nacházejí dvě oddělené populace: větší, tzv. východopacifická, a menší, tzv. západopacifická, která čítá jen asi 100 jedinců, z toho 20 samic schopných reprodukce. Hlavní místo, kam tato malá populace v létě míří za potravou, leží přímo v oblasti, kde se má těžit.
Trubky přesunuty
Odpad z plynovodu na souši mohl rovněž ohrožovat místa ve sladkých vodách, kde se třou lososi. Společnost Sachalin Energy, tedy konsorcium firem stojících za projektem (kromě Shellu japonské Mitsubishi a Mitsui), reagovala tím, že kritické části potrubí křižující řeku položila pod zem, aby nezasahovaly do říčního ekosystému. Protestující dosáhli navíc toho, že konsorcium změnilo trasu plynovodu i mimo pevninu. Muselo kvůli tomu položit o 120 km víc potrubí a projekt Sachalin II se tak prodražil o osm miliard dolarů (nyní se náklady odhadují na 20 miliard amerických dolarů).
Rozhodnutí přesunout potrubí sice aktivisté slavili jako své vítězství, ale zůstali znepokojeni umístěním ropné plošiny příliš blízko míst, kam vyrážejí plejtvákovci šedí za potravou. Jak říká James Leaton ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF): „Shell uznal, že v jejich původním návrhu byly nedostatky, což vyžaduje odvahu. Nicméně uvažoval pouze o alternativách pro mořské potrubí, ne pro plošinu. Většina obav odborníků na velryby zůstává, ať už se týkají umístění plošiny, úniku ropy, srážek lodí s velrybami, usazenin, hluku a dalších dopadů.“
Ian Craig, vedoucí představitel konsorcia Sachalin Energy, v rozhovoru pro britský Guardian řekl, že odborníci na velryby budou pozváni, aby si prohlédli zrevidované plány projektu, a že společnost je otevřená veškerému jednání. Dokonce prý utratila miliony dolarů za výzkum chování plejtvákovce šedého ze západního Tichomoří, aby minimalizovala jakýkoliv dopad na jejich vzácnou populaci.
Ostrované se bojí o práci
Úpravy projektu ale nestačily ani Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD). V polovině června zmrazila podporu projektu ve výši 12 miliard dolarů, znepokojena konstrukcí potrubí. „Projekt v tomto stadiu není v souladu s naší politikou a se závazky společnosti,“ prohlásil mluvčí EBRD. Pokud by prý problémy nebyly vyřešeny, mohly by ji následovat další banky a odmítat poskytnutí úvěru.
Těžko říct, zda z projektu získá dlouhodobější prospěch šest set tisíc obyvatel ostrova. Podle smlouvy o sdílení produkce mělo 6 % z tržby náležet tomuto regionu, už se jich ale zmocnil ruský stát. Ostrované se ke všemu obávají, že možné úniky ropy a dopady stavby jako takové zruinují jejich rybolov, který představuje až 30 % ekonomiky Sachalinu – je třetím největším dodavatelem rybích výrobků na ruském Dálném východě. Ostrované proto protestovali blokádami, ale i soudní cestou.
Shell ve svých tiskových materiálech oponuje, že s obyvateli jedná už přes deset let, provedl studii o sociálních i environmentálních dopadech projektu a ještě si nechal vypracovat etnologickou expertizu o možných dopadech svého průmyslu na sachalinské domorodce. Na Sachalinu žije několik desítek etnik, mj. Nivkové, Evenkové, Orokové či Nanajové. Jejich volená rada měla možnost se podílet na vytváření rozvojového plánu a poté posoudit jeho zpracování. Konsorcium také platí vzdělávací, kulturní, organizační a jiné projekty pro domorodé obyvatele.
Rusové jsou hrdí
WWF si zaplatil koncem července inzerát ve Financial Times, který oznamuje, že budoucnost plejtvákovců šedých je v rukou Shellu. WWF apeluje na finanční instituce, aby neposkytly peníze na projekt Sachalin II, jinak budou spoluodpovědné za zánik plejtvákovce.
Shell ovšem tvrdí, že ropa a zkapalnělý plyn ze Sachalinu přinesou 45 miliard dolarů ročně a jsou pro budoucnost jejich společnosti životně důležité. Je proto připraven za ně bojovat. V ruce už má smlouvu s korejským KOGASem na odběr zkapalnělého zemního plynu v objemu 1,5 milionu tun ročně po dobu dvaceti let. Rusové to považují za skvělý důkaz důvěry Koreje vůči Rusku jako spolehlivému dodavateli energie a doufají v další spolupráci. Projekt se tak stal výrazně politickou záležitostí.
Článek je převzat z tištěného EkoListu srpen-září 2005.
reklama
