Cyklisté, z lesa ven!
Mezi slovenskými cyklisty vzbudila zděšení novelizace zákona o lesích, kterou slovenská Národní rada schválila 21. června 2007. Do textu předpisu byl totiž doplněn zákaz „jazdiť na bicykli alebo na koni mimo lesnej cesty alebo vyznačenej trasy“. Na první pohled by to nebudilo pozornost, nebýt toho, že slovenská technická norma definuje lesní cestu jako komunikaci v lesním porostu (zpevněnou i nezpevněnou), s minimální šířkou čtyři metry. Podle slovenských zákonodárců od roku 2005, kdy byl ze zákona vypuštěn zákaz jezdit na kole nebo na koni mimo lesní cesty, „dochádza k nežiadúcej expanzii cyklistov a jazdcov priamo do lesných porastov a k nárastu počtu kolízií pri plnení oprávnených záujmov a zákonných povinností vlastníkov, správcov a obhospodarovateľov predovšetkým v ochrane lesa, pri výkone ich práv a právom chránených záujmov a neúmerne sa zvýšilo nebezpečenstvo ohrozenia života a zdravia občanov, ktorí sa jazdou na bicykli a koni bez akéhokoľvek obmedzenia dostávajú do odľahlých častí lesov s vysokou koncentráciou zdravie a život ohrozujúcich prvkov (extrémne terénne podmienky, veľké šelmy, absencia poznania traumatologického plánu pre prípad lokalizácie a pod.).“
Po zveřejnění novely následovaly ze strany cyklistů protesty, shromáždění i petice, které měly přesvědčit slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče, aby novelu zákona nepodepsal. Do celé věci se za české cyklisty vložila i Česká mountainbiková asociace (ČeMBA), která – na žádost slovenských kolegů i kvůli omezení jejich vlastní možnosti svobodně jezdit po cestách ve slovenských lesích – celou záležitost vnímá jako možný precedens pro chystanou novelizaci českého zákona o lesích.
 |
|
| Lesní cesta v Nízkých Tatrách. | |
| Foto: Hana Hermová st. |
Podle ČeMBy je vysvětlení, kterým slovenští zákonodárci odůvodnili změnu práva cyklistů na užívání lesa, zavádějící a založené na několika nedorozuměních. „K rozšíření cyklistiky mimo široké lesní cesty na lesní cestičky a stezky nedošlo v důsledku změny zákona v roce 2005,“ říká Petr Slavík, mluvčí ČeMBy. „Souvisí to spíš s rostoucí celosvětovou oblíbeností horských kol a rekreační cyklistiky. Paušální restrikce, ke kterým se současná zákonná úprava uchýlila, jsou nejhorším řešením, jak sa dá na tento trend reagovat.“
Podle ČeMBy je jízda na lesních stezkách dokonce bezpečnější, než jízda po širokých lesních cestách, protože na úzké vinoucí cestičce musí cyklista jet mnohem pomaleji a pozorněji. Není pro něj pak problém zpomalit, případně zastavit a bezkonfliktně a zdvořile se vyhnout s chodcem nebo jiným cyklistou. „Plošný zákaz svědčí o nepochopení problematiky. Rozhodnutí bylo přijato na základě předsudků a nerespektování vědeckých poznatků o vlivu jízdy na horském kole na přírodu a krajinu,“ vysvětluje Slavík a dodává: „Potenciál přístupu cyklistů na lesní stezky pro cestovní ruch je nedoceněný. Zákon zpochybňuje i tradici obecného užívání lesa, která je pro Slovensko i Českou republiku společná. Jízda na horském kole nezpůsobuje škody na lesním majetku a má jednoznačně pozitivní společenský a ekonomický dopad.“
Zdůvodnění novely se dál odvolává na vyšší koncentraci zdraví a život ohrožujících prvků. I k tomu ale mají bikeři výhrady „Návštěvnost lesů je stejně jako v ČR tradičně založena na principu obecného užívání lesů na vlastní nebezpečí. Pokud nějaké takové ohrožení existuje, mělo by rozhodnutí, jak mu čelit, zůstat na individuální zodpovědnosti občanů a nemělo by se řešit restriktivními opatřeními státu,“ je přesvědčen Petr Slavík.
Slovenskému prezidentovi poslal dopis i Mike Van Abel, ředitel Mezinárodní mountainbikové asociace (IMBA). Poukázal na to, že novela lesního zákona odporuje závazkům, ke kterým se Slovenská republika přihlásila ve svém Národním lesnickém programu. Podle něho musí slovenské lesní hospodářství plnit nejen ekonomickou funkci, ale též funkci sociální, jejíž nezastupitelnou součastí je péče o rekreační vyžití občanů.
Prezident Gašparovič přes všechny protesty novelu 17. července podepsal a od 1. září je tedy přístup cyklistů do slovenských lesů omezen. Svoje rozhodnutí prezident zdůvodnil tím, že v právní ani ústavní rovině nenašel žádný důvod pro vrácení zákona Národní radě SR. Prý by to nebylo vhodné ani „z dôvodov a tlakov, ktoré sa usilovali na mňa vyvinúť niektoré politické strany, organizovaním verejnosti, vyjadrovaním nespokojnosti s obsahom zákona, o ktorom nemali ani predstavu,“ uvedl prezident a dodal, že se odmítá zapojit do politické hry s podtónem získávání sympatií na základě laciných gest.
V souvislosti s děním na Slovensku se objevily ohlasy i v českém tisku. Ukázalo se, že řada lidí by podobný zákon uvítala i u nás. Například novinář Pavel Máša o bikerech 12. července v Lidových novinách napsal: „Většině jde o adrenalinový střemhlavý let z výšin a mimo cesty bez ohledu na škody způsobené přírodě. Nebylo by vůbec na škodu, pokud by se slovenským příkladem inspirovali i čeští zákonodárci.“
„Ano, určitá část cyklistů se někdy chová bezohledně, ale to je pouze zlomek z celkového počtu, odmítá takový názor Petr Slavík z ČeMBy. „Je to stejné jako na silnici nebo v každodenním životě – vždy se najde několik bezohledných jedinců, ale ti jsou bohužel vždy nejvíc vidět.“ ČeMBa podle svého mluvčího požaduje, aby bylo zachováno právo jízdy po lesních cestách a stezkách. Ne však mimo ně. „Terénní cyklisté spojují radost z pohybu s úctou k přírodě. Proto podporujeme zákaz jízdy volným lesním porostem a přísné tresty za ni,“ tvrdí Petr Slavík. „Cyklisté neškodí přírodě víc než pěší turisté, mnohem větší vliv mají nevhodně postavené cesty, na nichž pak dochází k erozi, a taky nadměrné zatížení cest těžkou lesní technikou. Zatímco někteří ochránci přírody si stěžují na podkladě svých dojmů, ve světě existuje několik nezávislých výzkumů, které dokazují, že cyklisté neškodí přírodě víc než pěší,“ argumentuje ČeMBA. Poškozování cest i konflikty s pěšími turisty podle Petra Slavíka vznikají hlavně v důsledku špatného trasování a profilu cesty.
 |
||
| Na úzké stezce musí jet cyklista pomaleji a pozorněji. Singletrack ve Walesu. | ||
| Foto: Dafydd Davis |
Na stranu cyklistů se na Slovensku ostatně přiklonili rovněž aktivisté ze slovenské sítě nevládních environmentálních organizací Ekofórum. I oni v petici slovenskému prezidentovi požadovali, aby bylo nadále možné jezdit na kole a na koni po lesních cestách a stezkách – nikoli však ve volném terénu. Jeden z představitelů Ekofóra, Juraj Smatana, ve svém blogu píše, že ačkoli se pozornost veřejnosti zaměřuje téměř výlučně na zákaz jízdy na kole mimo vyhrazené cesty, nepovažuje to za nejnebezpečnější část zákona. „Väčšiu hrozbu predstavujú v súčasnosti schvaľované lesné hospodárske plány počítajúce so strojnásobením ťažby dreva, a to aj v prírodných rezerváciách,“ vysvětluje Smatana. „Neviem, či zákaz jazdy na bicykloch a koňoch po lesných chodníkoch doplnil poslanec Lebocký do zákona kvôli lobovaniu vlastníkov lesa, alebo ako trik na odpútanie pozornosti.“ Spolu se svými přáteli z Ekofóra se proto snaží upozorňovat na ekonomické pozadí kauzy. „Hoci je drevo slovenskou exportnou surovinou číslo jedna, v novinách venujúcich sa ekonomike to tak nevyzerá. Ale keď som chcel zistiť, za akú cenu predávajú Štátne lesy TANAPu kubík dreva vyťaženého v Národnej prírodnej rezervácii Tichá dolina, musel som mesiac vypisovať žiadosti o informácie a odvolávať sa proti ich nesprístupneniu až na ministerstvo,“ uvádí Smatana.
Podle ČeMBy je s podivem i to, že zákon, který omezil přístup cyklistů do slovenských lesů, podpořilo velmi hlasitě Gemerské regionálne združenie vlastníkov neštátnych lesov, které se na svých internetových stránkách chlubí certifikátem FSC. Součástí standardu FSC je totiž i „udržování podmínek pro obecné užívání lesa“. „Pokud dochází ke zpochybňování práva na obecné využívání lesa jako takového, tak by se tím samozřejmě měla zabývat certifikační firma, která provádí audity v daném lese. Vlastníci lesů, kteří hospodaří nadstandardně podle pravidel FSC, by neměli bránit veřejnosti v nedestruktivním pohybu v lese, a místní ekologické a nevládní organizace by ji na to měly upozornit,“ řekl k tomu Tomáš Duda z občanského sdružení FSC ČR, které má na starosti certifikaci v ČR.
Že obava českých cyklistů z podobné úpravy lesního zákona není nereálná, se ukázalo na tiskové konferenci pořádané v první polovině srpna k představení návrhu Národního lesnického programu II (NLP). Na dotaz Ekolistu, zda se dokument věnuje taky přístupu veřejnosti do lesů a zda počítá s tím, že by měl být dosud volný vstup do lesů nějakým způsobem regulován, odpověděl Jaromír Vašíček, ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Podle něj k regulaci v budoucnu pravděpodobně dojde. „V současné době je obrovská poptávka veřejnosti po rekreaci, která se projevuje zvlášť v příměstských lesích, po kterých se pohybují pěší, cyklisté i jezdci na koních. Všichni by chtěli mít vlastní stezku, což je pro les neúměrná zátěž,“ vysvětlil Vašíček. Tomáš Kvasnička, předseda ČeMBA, který se zasedání pracovní skupiny pro NLP za terénní cyklisty po celý půlrok zúčastňoval, však tvrdí, že zájmy všech tří skupin uživatelů je možné sladit a veřejnost z lesa nevyhánět. Podmínkou jsou ovšem správným a udržitelným způsobem postavené stezky. „Skutečně si lesníci myslí, že správnou reakcí na zvyšující se poptávku po rekreaci je omezování možností pro ni? Místo toho, aby se lesníci přiučili aktivnímu managementu návštěvnosti, který nabízí celou řadu řešení, hodlají postupně vytlačit návštěvníky z lesa,“ uvedl Tomáš Kvasnička.
Jaromír Vašíček a Ctibor Záruba (Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů) na tiskové konferenci zdůraznili, že vlastníci lesů na svých pozemcích návštěvy veřejnosti v podstatě „trpí“. „Představte si, že máte les a vedle něj je koňská farma. Návštěvníci farmy jezdí na koni po vašem lese. Majitel tedy používá váš les ke svému podnikání. Vám z toho ale plynou mnohé výlohy například na opravu cest. Chceme proto, aby nový lesní zákon stanovil podmínky pro domluvu a pro kompenzace,“ řekl Vašíček. To pokládají za rozumné i bikeři a navrhují řešení: „Stát pořád propaguje zdravý způsob života a sport, měl by ale taky začít systematicky investovat do podmínek pro lesní rekreaci. Ve státních lesích se musí aktivní péče o rekreaci stát samozřejmostí, v soukromých lesích by měla být pobízena ekonomickými nástroji,“ navrhl Kvasnička.
Tento článek je převzat z tištěného Ekolistu 08-09/2007.
reklama
