http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/posypove-materialy-pro-zimni-udrzbu-komunikaci-v-cr-a-v-zemich-eu
životní prostředí, příroda, ekologie, klima, biodiverzita, energetika, krajina, doprava, cestování ...

Posypové materiály pro zimní údržbu komunikací v ČR a v zemích EU

3.12.2001 17:55 | PRAHA (EkoList)
Tento článek je součást rozsáhlé odpovědi Ing. Melchera na dotaz č. 117: Jak je to s posypovými látkami?
Aktivní účast zástupců České republiky (pracovní skupina je složená z pracovníků CDV a ŘSD) v programu COST 344, zaměřeném do oblasti zimní údržby komunikací, organizovaném v rámci činnosti Evropské komise zodpovědné za vědecký a výzkumný výzkum v oblasti dopravní politiky, působící v Bruselu, přinesla po více než roční spolupráci řadu nových, zajímavých poznatků z organizování zimní údržby v řadě států EU. V následujícím příspěvku je pro možnost porovnání vybrána souhrnná informace většiny členů EU, zaměřená do konkrétní užší specifické oblasti nazvané: "Posypové materiály pro zimní údržbu komunikací".

I. Obecná problematika používaných posypových materiálů
Při zajišťování sjízdnosti komunikací během zimního období se na celém evropském území obecně používají dva základní druhy posypových materiálů:

  • Chemické rozmrazovací materiály - to jsou látky, které svými vlastnostmi způsobují fyzikálně chemickou změnu sněhu a ledu přítomného na povrchu vozovky, přičemž dochází k jejich tání.
  • Zdrsňující (inertní) posypové materiály - to jsou látky, které mechanickým způsobem zvyšují součinitel tření zledovatělé, nebo ujeté sněhové vrstvy na povrchu vozovky.
Prakticky ve všech západoevropských zemích v určitém období proběhla, nebo někde i stále ještě probíhá, poměrně široká diskuse o vhodnosti či nevhodnosti, výhodách či nevýhodách, užívání jednotlivých posypových materiálů. V prvé řadě se jedná o mnohdy naprosto emocionální obecnou diskusi o vhodnosti užívání posypových solí nebo zdrsňujících látek a v druhé řadě diskusi o vhodném výběru jejich jednotlivých druhů. Stanovení ekologického cíle, při němž by se v zimní údržbě vůbec solení nepoužívalo, je ovšem z dnešního pohledu nerealizovatelné. Řada dlouholetých výzkumů, studií a velkých pokusů (např. v Německu a Švýcarsku) ukázaly, že zimní sjízdnost zajišťovaná pouze zdrsňujícími materiály nepředstavuje žádnou alternativu k používání soli. Závěry výzkumů v podstatě shodně konstatovaly, že jenom s využitím posypových solí může být dosaženo alespoň minimální bezpečnosti dopravy na komunikacích v zimním období.
Základní analýzou národních zpráv ze 19ti evropských zemí se prokázalo, že naprosto jednoznačně nejvíce používaným posypovým rozmrazovacím materiálem je sůl a ve své druhové specifikaci je to obyčejný chlorid sodný NaCl. Během posledních dvaceti let se v řadě západoevropských zemí prováděla celá řada testů při hledání nějaké alternativní látky, ale doposud nebyla vhodná náhrada nalezena. Zkoušené látky byly buď neúměrně drahé, nebo nedosahovaly potřebných účinků.
Prakticky všechny evropské státy tedy chlorid sodný NaCl prioritně používají při zajišťování sjízdnosti komunikací vyššího dopravního významu, které se logicky vyznačují vyšší dopravní intenzitou. Například pro evropské dálnice je sůl, až na naprosté výjimky, používána při zimní údržbě jako výhradní posypový materiál. Je ale zapotřebí zdůraznit, že aplikace soli je prováděna převážně technologií zvlhčování suché soli solankovým roztokem, tzn. technologií, která se ve všech souvisejících faktorech vyznačuje vysokou efektivitou a také případné negativní zatížení životního prostředí snižuje na zcela nezbytné minimum..
Konkrétní používání dalších jednotlivých druhů posypových materiálů je značně různorodé. Mezi chemickými rozmrazovacími materiály se vyskytuje mimo nejvíce používaný chlorid sodný (NaCl) také chlorid vápenatý CaCl2 a v menší míře chlorid hořečnatý MgCl2. Výsledky posledních výzkumů ve Švédsku ale upozorňují na negativní účinky chloridu vápenatého na betonové konstrukce. V rámci různých používaných technologií při zimní údržbě se vyskytují tyto materiály v konkrétní aplikaci i ve formě roztoků. Další chemické materiály, které jsou ale používány spíše v rámci pokusů, nebo určité specifiky lokálního místa, jsou například různé druhy glykolů, alkoholů, močovina. Poměrně široká diskuse je vedena kolem užití chemického materiálu označovaném CMA - Calcium Magnesium Acetate. Jeho pozitivem je jeho určitá vhodnost pro životní prostředí, ale obrovskou nevýhodou je jeho vysoká pořizovací cena. Takto jsou formulovány závěry naprosto všech aplikačních výzkumů.
Při aplikaci zdrsňovacích posypových materiálů se v rámci různých technologií posypu převážně používají zejména písky, nebo kamenné drtě. V menší míře se v některých zemích dále používají různé druhy škváry a strusky.

II. Základní vlastnosti chemických rozmrazovacích látek
Fyzikální vlastnosti solí svou schopností umožňují snížit bod mrazu vody a tak v podstatě zabránit vytvoření ledu, nebo rozpustit sníh. Čím vyšší je koncentrace solného roztoku, o to hlouběji leží bod jeho zmrznutí. Tento pokles však není nekonečný. Pro jednotlivé druhy posypových solí existují určité limity maximálních koncentrací. Tato hranice odpovídá teplotě určené bodem stavového grafu roztoku, nazvaného "eutektický bod". Je to určitý bod mrazu, při kterém nasycený roztok stejnoměrně zmrzne. Čím blížeji tomuto bodu leží teploty, tím pomaleji probíhá proces roztávání. Hranice praktického použití solí pro běžnou zimní údržbu proto leží dosti zřetelně nad eutektickým bodem. Zvyšujeme-li koncentraci roztoku nad eutektický bod, pak teplota ztuhnutí roztoku naopak stoupá tak dlouho, až opět dosáhne 0 °C (pokud není roztok znečištěný jinými příměsemi). V případě, že i nadále zvyšujeme koncentraci, začne se v roztoku objevovat pevná sůl také při teplotách nižších než 0 °C (tzv. saturovaný roztok).
Soli účinkují jako rozmrazovací látky, jestliže absorbovaly vodní vlhkost z ovzduší, nebo byly předem navlhčeny vodou. Po získání potřebné vlhkosti pak uvolňují cestu roztoku vnitřním napětím menším než je u vody nebo ledu. V případě, že takové roztoky přijdou do styku s ledem nebo sněhem, nemohou koexistovat při okolních teplotách nad eutektickým bodem (-21 °C u chloridu sodného a -50 °C u chloridu vápenatého). To znamená, že chlorid sodný ve vodním roztoku s koncentrací cca 22 % může rozpouštět led až do -21 °C. Podobně stejným způsobem může chlorid vápenatý ve vodním roztoku s koncentrací 30 % rozpouštět až do teploty -50 °C. V případě dosažení takovýchto teplot se vnitřní napětí ledu a roztoku vyrovnají a tyto dvě substance mohou spolu existovat v rovnováze. Jinak řečeno, rozmrazovací účinek byl ukončen.

III. Zpřesňující informace k některým druhům chemických rozmrazovacích materiálů
Z obecného pohledu mají rozmrazovací látky schopnost zabránit vytvoření ledu, snížit bod mrazu vody pod 0 °C, nebo rozpustit led, který se již vytvořil.
Druhy rozmrazovacích látek
Mezi rozmrazovací látky, které se na evropském území používají při zimní údržbě silnic a to buď všeobecně, příležitostně, nebo při různých pokusných zkouškách a testech, patří zejména chlorid sodný, dále chlorid vápenatý, chlorid hořečnatý, močovina, alkoholy, glykoly a CMA . V současné zimní údržbě komunikací se ze všech jmenovaných materiálů díky jejich vlastnostem ale běžně používají jen chlorid sodný a v menší míře chlorid vápenatý.
Chlorid sodný (NaCl)
Je to naprosto nejrozšířeněji používaný výrobek, těžený v solných dolech, nebo i získávaný odpařováním z mořské vody. Chlorid sodný je aktivní i pod -10 °C (eutektický bod má -21,2 °C). V zimní údržbě se používá v pevném stavu, nebo jako solankový roztok.
Relativní velikost zrna má nesmírný vliv na účinnost chloridu sodného - například jemné částečky (< 1 mm) prodlužují dobu setrvání soli na povrchu silnice. Rovněž například také posypová šířka, na jakou může dávkovací rozmetadlo efektivně sypat sůl, závisí na relativní velikosti zrn. Doporučovaná optimální křivka zrnitosti se většinou pohybuje v rozmezí 0,16 - 5 mm.
Produkt se dodává převážně volně ložený a při převzetí musí být zkontrolováno, zda nejsou přítomny cizí látky a zda materiál není nějak znečištěný. Zpomalovač ztvrdnutí, nebo-li tzv. protispékací přípravek, je v posypových solích běžně používán téměř ve všech zemích a obvykle to bývá v malém množství přidávaný ferrokyanid draselný nebo ferrokyanid sodný.
Pro účely zimní údržby komunikací účinkuje chlorid sodný optimálně do teploty zhruba -5 °C až maximálně -7 °C. Pod touto teplotou se již značně zpomaluje jeho tavící schopnost a při teplotách pod -11 °C se v podstatě stává pro zimní posyp už neúčinným. Proto se v některých zemích chlorid sodný při poklesu teploty pod -7 °C běžně používá ve spojení s chloridem vápenatým. Cenový rozdíl mezi oběma výrobky (chlorid vápenatý je až šestkrát dražší než chlorid sodný) je ale také poměrně dosti určujícím faktorem při rozhodování o vhodnosti aplikačního použití daného druhu.
Na závěr je třeba zdůraznit, že chlorid sodný je endotermický, tzn. že vždy potřebuje také určitou externí tepelnou energii k tomu, aby mohl vytvářet komplexní účinek. Proto také začíná jeho působení zpočátku pomaleji. Tato energie je v praxi dodávaná například dopravním provozem, nebo přímo i ze slunečního záření. Různé ovlivňující faktory, jako je třeba vítr (způsobující vypařování), nebo snížení dopravní intenzity, pokles teploty, mohou rovněž značně časově zpomalit rozmrazovací schopnosti této soli.
Chlorid vápenatý (CaCl2)
Tato substance je v podstatě vedlejším produktem výroby sody. Chlorid vápenatý je hygroskopický již od cca 40 % relativní vlhkosti vzduchu a je velmi účinný i při nízkých teplotách až do -35 °C (eutektický bod má až -50 °C). Větší hygroskopičnost materiálu doplňkově povzbuzuje rychlejší počátek rozpouštění. Používá se v pevném stavu, nebo jako solanka s koncentracemi pohybujícími se v rozmezí zhruba mezi 15% až 32%. Nejběžněji používanou solankou je roztok s koncentrací 26%. Jak již bylo uvedeno, chlorid vápenatý se v konkrétním praktickém použití v zimní údržbě dost často používá rovněž ve směsi s chloridem sodným.
Materiál se dodává ve formě vloček, nebo šupin, prakticky čistého hydroxidu vápenatého v tloušťce přibližně 1,25 mm a o průměrné velikosti 3- 3,5 mm. Obsah vlastního chloridu vápenatého se přitom pohybuje v rozmezí cca 77-80%. Vzhledem k jeho značné hygroskopicitě se materiál dodává v dobře utěsněných 50 kg pytlích, aby se vyloučily problémy s jeho skladováním. V případě poškození pytle se totiž vytvoří hexachlorid vápenatý, který výrobek pro potřeby zimní údržby naprosto znehodnocuje. Proto je zapotřebí s tímto výrobkem opatrně manipulovat a důsledně zabránit poškození obalu.
V protikladu k chloridu sodnému, je chlorid vápenatý exotermický. To znamená, že tepelnou energii naopak vydává. Také jeho velká hygroskopicita mu umožňuje dříve získávat vlhkost ze vzduchu nebo ledu a tím také rychleji rozeběhnout vlastní tavící proces.
Chlorid hořečnatý (MgCl2)
Látka je vedlejším produktem při výrobě potaše a používá se ve formě roztoku. Je velmi hygroskopická (ještě více než CaCl2) a v zásadě se v zimní údržbě používá pouze při likvidačním posypu. Jeho použití v preventivním posypu se nedoporučuje, protože může určitým způsobem dokonce snížit přilnavost pneumatik k vozovce, tzn. snížit součinitel tření a tak v podstatě dokonce bezpečnost dopravy zhoršit. Používá se při teplotách nižších než -9 °C (eutektický bod při koncentraci 21 % má -33 °C). Výrobek se převážně přepravuje přímo z výrobny ve formě solného roztoku.
Močovina (CO (NH2)2)
Je to krystalická substance dodávaná v zrnité formě o průměrné velikosti zrn cca 1-2 mm. Substance není žíravá, je však velmi lehká a proto snadno odvanutelná větrem. Z tohoto důvodu pro účinnou aplikaci musí být používaná ve směsi s vodou, nebo v některých případech ve směsi s pískem.
Nejnižší bod praktického užití materiálu je o něco vyšší než u NaCl, ale jeho rozmrazovací schopnosti pod teplotou -7 °C velice příkře klesají. Velkou předností je nízký korozivní účinek na materiály. Mimo vysokou pořizovací cenu je zásadním nedostatkem jeho schopnost "nadměrného hnojení", které způsobuje růst bujné vegetace na přilehlých pozemcích a i vodních plochách.
Cena tohoto materiálu je velmi vysoká, až osmkrát vyšší než soli NaCl. I z tohoto důvodu je jeho konkrétní aplikování v zimní údržbě komunikací omezeno pouze pro určité specifické případy, jako jsou například letištní plochy.
V současné době se u některých SÚS v ČR provádí s tímto druhem rozmrazovacího materiálu (pod obchodním označením AQUA gelo) aplikační testy.
Alkoholy a glykoly
Vzhledem k jejich antikorozivním vlastnostem jsou tyto chemikálie používány hlavně na letištních plochách. Při používání těchto produktů dochází k velmi intenzivnímu "vypařování" a jejich bod vzplanutí je nízký. Izopropylalkohol navíc snižuje povrchové napětí rozpouštěné vody, která se pak snadněji dostává do jemných trhlinek povrchu vozovky. Po odpaření alkoholu vlivem zamrznutí vody dochází k destrukci povrchu.
Účinek rozmrazovací tekutiny působí zpočátku optimálněji než NaCl. Proces tání ledu však potřebuje mnohem více času a daleko větší množství rozmrazovacích chemikálií. Alkoholy a glykoly smíšené s vodou také spotřebovávají značné množství kyslíku, proto nesmí ani zředěné roztoky uniknout do povrchových vod.
Vysoká pořizovací cena, slabá účinnost a především negativní účinky těchto chemikálií na životní prostředí zabraňují širšímu uplatnění. Prakticky nikde se nepoužívají při zimní údržbě silnic.
CMA (Calcium Magnesium Acetate)
Již mnoho let zahraniční výzkumní inženýři hledali nějaké nové chemické výrobky schopné nahradit běžně užívané chloridy, které svým účinkem při zimní posypu přece jen mají určitý negativní vliv na silniční povrchy, kovy a životní prostředí. Výzkum byl nakonec korunován v USA objevením výrobku, zkráceně označovaném "CMA". V posledních letech byly s tímto materiálem v několika dalších zemích provedeny rozsáhlé zkoušky, při nichž se došlo k následujícím poznatkům a závěrům:

  • Výrobek má nízkou hustotu a je velmi jemný, což způsobuje určité problémy při běžné manipulaci a také při vlastním posypu vozovek (hromadění prachu).
  • Někteří pracovníci po jeho aplikaci při zimním posypu trpí dýchacími problémy a kožními vyrážkami zejména na rukou. Operátoři proto při práci s tímto materiálem musí nosit rukavice a ochranné masky na nos a ústa.
  • CMA má malou vlastní trvanlivost - stálost a po rozpadu nemá téměř (v porovnání s NaCl a CaCl2) žádný negativní vliv na půdu a vegetaci. Octany ale snižují množství kyslíku vázaného ve vodě. CMA se proto nemá používat v oblastech "citlivých" na podzemní vody, protože octany by mohly proniknout vrstvou zeminy dříve než se biologicky rozloží.
  • CMA by tedy měl být méně škodlivý než běžně používané posypové soli. Testy ve velkém měřítku stále ale ještě probíhají.
  • CMA nerozpouští led a sníh tak rychle jako sůl. Například abychom získali porovnatelnou fyzikální úroveň tavící účinnosti, bylo by za každé kilo soli zapotřebí použít 2-3 kg materiálu CMA. Efektivní účinnost CMA může být zlepšena jeho smícháním s pískem v poměru 2:1, tzn. že po posypu je nejdříve využita zdrsňující schopnost písku a později tavící schopnost CMA.
  • Cena materiálu je ale až neúměrně vysoká a výrobek by proto měl být hospodárně použit pouze na citlivých, naprosto vyjímečných lokalitách, které nesnesou použití obyčejných chloridů.
Ze všech těchto poznatků vyplývá, že v nějaké krátké době nemůže být se širším používání CMA uvažováno ve všeobecné rovině. V komplexním pohledu jsou výhody chloridů značně větší a komplexnější.

Všeobecné hodnocení jednotlivých druhů rozmrazovacích materiálů
Nejen z výše uvedeného rozboru jednoznačně vyplývá, že v evropských zemích je pro zimní údržbu komunikací nejvíce rozšířený a doporučovaný jako rozmrazovací materiál obyčejný chlorid sodný NaCl a chlorid vápenatý CaCl2 (pozor - chlorid vápenatý ale má negativní účinky na beton). Močovina, alkoholy a glykoly, vzhledem k jejich neúměrným cenám, mohou být použity jen za zcela limitovaných okolností. CMA je materiál doposud užívaný v experimentálním stádiu a zejména také jeho vysoká pořizovací cena nedovoluje jeho plošnější nasazení v praxi.

IV. Doplňkové informace k tématice posypových materiálů z jednotlivých evropských zemí
Pro zpřesňující pohled na problematiku posypových materiálů a některé souvislosti jsou dále použity další doplňkové informace získané z některých jednotlivých národních zpráv:

Česká republika
Zejména v posledním období se pro zimní posyp komunikací v ČR obecně dává přednost posypovým materiálům, které svým chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi jsou co nejvíce přijatelné pro životnímu prostředí a případné negativní zatížení snižují na zcela nezbytné minimum.
V poslední zimní sezóně 2000/2001 se na posyp vozovek silniční sítě v ČR spotřebovalo 168 000 tun soli, 348 000 tun drtí a písků, 91 000 tun druhotných materiálů, jako jsou škvára a struska. Posyp solí se provádí na 42% z celkové silniční sítě (z toho je 38% udržováno technologií zvlhčování soli), posyp drtěmi a písky na 34% silniční sítě a posyp struskami nebo škvárou na 11% z celkové silniční sítě.
Kamenná sůl NaCl pro posyp je využívána ve více než 98 % použitých případů, částečně se také dále používá CaCl2 (převážně ve formě solanky), v minimálním množství MgCl2 (ve formě solanky). Dodávané soli neobsahují více než 5% (z celkové hmotnosti) jemných, prachových částic menších než 0,16 mm a rozsah křivky zrnitosti se většinou pohybuje v rozmezí od 0,16 mm do 4,0 až 5,0 mm. Sůl má obsahovat nejméně 96% účinné rozmrazovací látky. Pro kvalitu posypových solí platí určité předpisy, které jsou obsaženy v metodickém pokynu č.116 Ministerstva dopravy a spojů. Soli jsou převážně dodávány s protispékacími přísadami (zejména s ferrokyanidem sodným).
Během posledních osmi let se u nás dodavatelské odvětví plně transformovalo a zaměřilo na "aktivní tržní ekonomiku". Dodavatelé tak například běžně nabízejí letní ceny a další rabaty, nabízejí volnou kapacitu svých vlastních skladovacích prostor, dodávky přímo do skladů silniční správy, mimořádné operativní dodávky a spoustu dalších výhod. Cena dodávek solí závisí na dopravní vzdálenosti, různých cenových slevách a zhruba se pohybuje od 1 700 do 2 200 Kč za tunu.
Od roku 1985 již v ČR není povoleno skladovat chemické posypové materiály na venkovních otevřených skládkách. Skladování soli se provádí v halách různé kapacity (průměrně 1000 tun) a v poslední době se na základě zahraničních zkušeností dává přednost celodřevěným konstrukcím. Velmi efektivní a účinné se jeví současné trendy ve skladování soli ve vertikálních celodřevěných silech s kapacitou v rozmezí 40 až 250 tun.

Dánsko
V Dánsku se na hlavní silniční síti proti snížení kluzkosti vozovek v zimním období používá v naprosté většině chlorid sodný NaCl a to za využití technologie zvlhčování. Technologie se praktikuje ve směsi 70% suché soli zvlhčené 30%ní solankou. V případě přítomnosti sněhu, nebo nebezpečného náledí na povrchu vozovky, se používá suchou sůl. Postřik solankou se používá v první řadě k preventivnímu posypu proti očekávanému tvoření námrazy.
Alternativní materiály na rozmrazování (podobně jak se provádí na letištích) se používají velice omezeně a výlučně na extrémně zatížených (drsnými zimními podmínkami) konstrukcích.
V konkrétním pohledu je na hlavní silniční síti (státní a regionální silnice) až 98% silnic soleno chloridem sodným NaCl, zbytek se ošetřuje posypem drtí nebo pískem. Na vedlejší silniční síti je 48% silnic ošetřováno posypem solí NaCl, 21% pískem nebo drtěmi a zbývajících 31% se sype drtí smíchanou se solí. Průměrná cena soli je asi 33 Euro za tunu.

Francie
Ve Francii se při zimním posypu převážně používá vlhčená sůl, která se druhově skládá ze solného roztoku NaCl a kamenné soli NaCl. Solanka se obvykle vyrábí ve výrobnících přímo ve skladovacích halách z chloridu sodného a vody. Solanky CaCl2 a MgCl2 se dodávají jako hotové roztoky.
Podle zjištěných podkladů se až v 99% případů při zajišťování sjízdnosti používá kamenná sůl NaCl smíchaná se solankou NaCl. Pouze při výjimečných situacích (velmi nízké teploty, mrznoucí déšť apod.) někteří silniční správci používají kamennou sůl NaCl zvlhčovanou solankou CaCl2. Celková spotřeba soli kolísá v závislosti na povětrnostních podmínkách zhruba v rozmezí mezi 0,4 a 1,4 miliony tun materiálu ročně. Sůl se skladuje ve skladovacích halách a silech.

Německo
Zimní údržba silničních komunikací v extravilánu se provádí pouze pomocí rozmrazovacích prostředků. Zdrsňovací materiály se používají převážně jen při údržbě místních komunikací. Existují však velké lokální rozdíly ve faktickém procentuálním podílu použití inertů při zimní údržbě místních komunikací. Poslední vývoj naznačuje určitý odklon od používání inertních posypových materiálů i na místních komunikacích.
Státní výzkumné projekty ukázaly, že používání soli při zimní údržbě je ekonomické a ekologické. Protože zimní teploty v Německu zřídka kdy při nutnosti posypu poklesnou pod -10°C, využívá se v naprosté většině případů pro posyp komunikací chlorid sodný NaCl. Jedna tuna soli stojí od 120 do 130 DM.
V dnešní době se suchá sůl převážně skladuje v celodřevěných halách. Nicméně, vývoj směřuje ke skladování soli ve speciálních skladovacích silech. Sila prostorově zabírají méně místa a nakládání na sypače je velmi rychlé a operativní. Doba nakládky soli a solanky se tak může snížit na cca 10 až 15 minut.
Štěrk nebo písek jsou při zimní údržbě upřednostněny před průmyslově vyráběnou škvárou. Používání inertů však klesá, protože tento druh technologie není efektivní. Auta svým provozem totiž odhazují materiál na krajnici již v krátké době po posypu a to mimo jiné má za příčinu nutnost častějších posypových zásahů a tím i například velkou spotřebu posypových materiálů.

Velká Británie
Sůl, která je používána pro zimní údržbu hlavních silnic, má i vhodnou zrnitost, tak aby pokud možno co nejvíce optimálně splňovala všechny fyzikální podmínky pro daný účel. Aby se zajistila trvalá kvalita je prováděna pravidelná kontrola vzorků a podle potřeby se provádí praktické testy. Zcela běžně se sůl upravuje protispékací přísadou, např. ferrokyanidem sodným. Sůl, která nebyla upravena, může ztvrdnout, což potom logicky vede k problémům při skladování, nakládání a posypu.
Používaná sůl NaCl rozpustí sníh a led i při poměrně nízkých teplotách, avšak již pod -10 °C se potřebné dávkované množství velmi neúměrně zvyšuje, takže materiál začne být ekologicky i ekonomicky nevhodný. Na hlavních silnicích, tzn. za vysoké dopravní intenzity, se může sůl používat i pod -10 °C , ale při dalším poklesu teploty je už zapotřebí smíchat sůl s dalšími přísadami.

Maďarsko
V Maďarsku je převážně používaný rozmrazovací materiál chlorid sodný NaCl a chlorid vápenatý CaCl2. V nedávné době se prováděl i místní průzkum efektivnosti různých dalších druhů rozmrazovacích materiálů, zdrsňujících materiálů a také jejich směsí. Zkoumanými materiály například také byly: MgCl2, CMA, močovina, písek a šest vedlejších kombinovaných produktů obsahujících většinou stejné rozmrazovací prvky.

Island
Pro dosažení nejlepšího rozmrazovacího účinku se používá mořská sůl specifické zrnitosti 0,8 mm, nebo kamenná sůl s velikostí zrn v rozmezí 0-3 mm. Sůl pro účely zimní údržby by měla být suchá (obsah vody menší než 4%), prostá ztvrdnutých hrudek a bez přítomnosti cizích látek. Nejlépe se skladuje sůl na suchém, chladném místě, aby se zabránilo jejímu rozpouštění a srážení vlhkosti. Chladný vzduch obsahuje mnohem méně vlhkosti než horký vzduch.
Písek, používaný pro posyp, by měl být tříděný, určené zrnitosti v závislosti podle aplikačních okolností. Jestliže například na silničním povrchu dochází k tání ledu (sněhová kaše) používá se zrnitost písku cca 0-8 mm. Mnohem hrubší frakce, například v rozmezích cca 4-8 mm, se používá v případech posypu na suchý (pevný) led. Posyp pískem, jako prevence před vznikem kluzkého stavu, je zamýšlen jako určité opatření ke snížení kluzkosti na silnici pokryté sněhem či ledem, ne však k rozpuštění ledu, protože k tomu je jednoznačně určena sůl. Čistý písek účinkuje jako ochrana před smykem okamžitě po posypu, je zde však nebezpečí, že časem může být pokrytý jinovatkou, nebo může být odvátý pryč z vozovky.

Irsko
Chlorid sodný NaCl je jediným používaným rozmrazovacím materiálem v Irsku. Roční spotřeba soli v průměru je asi 30 000 tun. Očekává se, že toto číslo v příštím období značně vzroste v souvislosti s nárůstem dopravy a zkvalitněním silniční sítě. Z této celkové spotřeby soli tvoří dvě třetiny kamenná sůl a jednu třetinu odpařená mořská sůl. Sůl se upravuje ferrokyanidem sodným , působícím jako protispékací činidlo. Cena soli se v průměru pohybuje kolem 40 Euro za tunu. Výběrová řízení na dodávku soli si vypisují jednotlivé silniční správy.
Jedním z uváděných problémů je však to, že kamenná sůl používaná v Irsku má určitý obsah hlinitých (jílovitých) částic, které za nepříznivých okolností mohou způsobovat potíže při skladování materiálů ve skladovacích silech.

Norsko
Mezi používané posypové materiály a jejich kombinace v Norsku patří: suchá sůl, předvlhčená sůl, solanka, sůl smíchaná s pískem, písek. Nejvíce používaným rozmrazovacím materiálem je chlorid sodný NaCl, ostatní soli se používají jen ve velmi malém množství pro speciální účely. Velice úspěšně se jeví zkoušky s pískem smíchaným s horkou vodou. Je předpoklad, že tato metoda bude v budoucnu více využívána. Posypová dávka se stanovuje podle minimálního množství potřebného na silnici k získání dobrého výsledku s co nejmenším poškozením životního prostředí.

Rumunsko
V Rumunsku mezi používané posypové materiály patří chemické materiály - chlorid sodný NaCl a roztoky této soli, dále zdrsňující materiály - písek, škvára atd.
Obecné technické podmínky pro sůl uvádí:
- meze zrnitosti: 0 - 3,15 mm (při tom procento velikosti zrn pod 1 mm by nemělo přesáhnout 50% z celkového množství)
- kontaminace cizími látkami musí být menší než 1%
- doporučení na přidání chemické přísady zabraňující tvorbě hrudek, tzn. zabraňující ztvrdnutí materiálu

Slovinsko
Ve Slovinsku se v zimním období silnice sypou chloridem sodným NaCl, získávaným převážně v domácích solných mořských úpravnách. Takto vyrobené množství soli je však nedostačující, a proto se chlorid sodný částečně musí i dovážet. Velmi malé množství chloridu vápenatého a chloridu hořečnatého se dále dováží pro potřeby dálnic, rychlostních komunikací a hlavních silnic k preventivnímu posypu a pro použití při nižších teplotách (pod -8 °C).
Zdrsňující inertní posypové materiály se používají bez nebo s přidáním soli. Směs soli a inertního materiálu se obvykle používá v mísícím poměru 1:4 na silnicích s menším dopravním provozem a ve stoupáních. Posyp drtěmi se používá na silnicích, kde se ponechává ujetá sněhová vrstva, tzn. které nejsou pluhovány až na samotný povrch vozovky, nebo se používá ve speciálních případech náhlého výskytu nebezpečného náledí za účelem překlenutí doby potřebné k tomu, aby sůl rozpustila led až na povrch silnice.

Španělsko
Nejvíce používanými chemickými výrobky pro zimní posyp vozovek ve Španělsku jsou chlorid sodný NaCl a chlorid vápenatý CaCl2. V poslední době se prováděly testy i s jinými výrobky, jako jsou například alkoholy, glykoly, chlorid hořečnatý, močovina a CMA. Vysoké ceny, problémy se skladováním, nebo třeba i snížení přilnavosti pneumatik k vozovce, ale omezily jejich případné použití na velmi specifické lokality a vysoce specifické účely. Sůl je skladována v silech nebo krytých halách, nebo také ve velkých přepravních pytlích (Big Bags).
Zdrsňující posypové materiály se ve Španělsku používají jen velice zřídka, především z bezpečnostních důvodů a díky problémům spojeným s jejich následným odstraňováním z vozovky.

Švédsko
Jedinou chemikálií, používanou ve Švédsku k rozmrazování sněhu, nebo ledu na vozovkách v zimním období, je chlorid sodný NaCl. Chlorid vápenatý CaCl2 se dříve používal v omezeném množství, hlavně ve formě solanky pro zvlhčování suchého NaCl. Některé poslední výzkumy ale ukázaly na jeho negativní účinek na betonové konstrukce, proto se v současné době již vůbec nepoužívá. Již dlouhé období se prováděly některé zkoušky s alternativními chemickými rozmrazovacími látkami. Všechny látky však byly zavrženy z důvodu jejich vysoké ceny, nebo nedostatečnému účinku. Jedním z nejrozsáhleji zkoumaných alternativ je materiál označovaný CMA. První zkoušky se provedly již na počátku osmdesátých let. Hlavním nevýhodou CMA je ale jeho neúměrně vysoká cena, která je přinejmenším 20 krát vyšší než cena soli.

Švýcarsko
Švýcarsko má doposud vnitřní monopol na sůl, tzn. že žádná sůl se do země nedováží. Pro zimní údržbu se používá pouze vakuovaná sůl. Spotřeba soli velmi kolísá v závislosti na intenzitě zimy. Průměrná spotřeba na silnicích je cca 600 gramů na m2 v jednom roce.

Nizozemsko
V Nizozemsku se v konkrétním praktickém nasazení v zimní údržbě komunikací nejvíce používá vlhčená sůl (vlhčící složkou je chlorid sodný nebo chlorid vápenatý, suchá sůl je vakuovaná nebo kamenná). Používaný mísící poměr mezi suchou solí a solankou je 2,5 : 1. Solankou se míní 20% roztok NaCl nebo 16% roztok CaCl2. Jako posypová sůl se nejvíce používá chlorid sodný NaCl.
V Nizozemsku je ročně realizováno zhruba 30 posypových zásahů (21 preventivních posypů solí a 9 dodatečných - likvidačních posypů solí). Na základě těchto předpokladů jsou pak vypočítávány potřebné skladovací kapacity a potřebné množství posypových materiálů.

Ing. Karel Melcher - specialista na zimní údržbu komunikací
Ředitelství silnic a dálnic ČR
Šumavská 33, 612 54 Brno

tisknout poslat
Tento článek patří do kategorie |
Ekolist.cz je na
sociálních sítích!

Ekolist.cz na Facebooku

Ekolist.cz na Twitteru

Google+

Redaktoři Ekolistu Hugo Charvát, Martin Mach a Zdeňka Vítková spolupracují s lektory Janem Rybářem - Amaze.cz a Romanem Muchou - Quickly.cz na projektu Dobrá média.

Vytvářejte Ekolist.cz
s námi!

Chcete se podílet na vzniku Ekolistu? Napište nám! Můžete nám poslat svůj názor, nebo nám taky můžete poslat ke zveřejnění svou tiskovou zprávu. Anebo u nás můžete publikovat pozvánku na akci, kterou pořádáte.

Zeptejte se!
Rádi odpovíme

Máte nějaký dotaz nebo připomínku k Ekolistu? Napište nám! Tady jsou naše Kontakty. A pokud byste se chtěli zeptat na nějakou radu týkající se života šetrného k životnímu prostředí, můžete využít tento formulář.

Podporujeme
NetMonitor

Ekolist.cz nechává svou čtenost sledovat systémem NetMonitor. Chcete nám pomoci vylepšit naše služby? Můžete se zúčastnit výzkumu návštěvnosti internetu v ČR. Klikněte zde. Další informace na webu NetMonitoru.

Podpořte kameníky
v Keni

Koupí dětské hry Kiumbové můžete podpořit ekonomickou samostatnost kameníků v keňské Tabace. Součástí hry jsou v Keni ručně vyřezáváné figurky. Sympatické je, že veškeré příjmy ze hry jsou použity zpátky v Keni.

 
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist