Ztráta velkých predátorů vede k rozpadu ekosystémových vazeb

Zbavit se velkých predátorů nebyl z dlouhodobého hlediska vůbec dobrý nápad, protože se tím úplně narušilo fungování ekosystémů. Asi tak by se dal jednu větou vyjádřit závěr rozsáhlé rešeršní studie vědců univerzity Santa Cruz v Kalifornii. Vrcholoví konzumenti sladkovodních, mořských i suchozemských ekosystémů tvoří nezbytný a nenahraditelný článek, bez kterého dochází k narušení celé struktury života na zemi, píše ScienceDaily.

Podle vědců je likvidace vrcholových predátorů bezpochyby největší lidský zásah do přírody. „Velká zvířata, nejen predátoři, ale například i stáda býložravců, byli po celé Zemi vždycky činitelem, který určoval dynamiku a strukturu ekosystémů,“ tvrdí James Estes, jeden z autorů studie. „Jejich úbytek, způsobený převážně lidskými aktivitami, má dalekosáhlé a překvapivé důsledky.“

Mezi neočekávané důsledky „zmizení“ vrcholových konzumentů se řadí změny vegetačního krytu, vyšší četnost požárů, výskyt infekčních onemocnění nebo snížená kvalita vody. Odstraněním vrcholku potravní pyramidy se navíc spouští kaskáda nežádoucích jevů, která se přenáší na nižší stupně, takzvaný „top-down“ efekt. Jako příklady ekosystémových změn vyvolaných ztrátou vrcholového konzumenta uvádí studie několik „vzorových“ případů:

Vyhubení vlků v Yellowstonském národním parku vedlo k nárůstu populace sobů, kteří vypásli zmlazení topolů a olší podél řek. Opětovná repatriace vlků zredukovala kopytníky na přiměřený počet a vegetace se postupně vzpamatovala.

Drastické snížení počtu lvů v Africe způsobilo, že se paviáni méně bojí pohybu po otevřené krajině. Množí se případy kontaktů lidí a opic a následně se výrazně zvyšuje procento vzájemného přenosu chorob a parazitů.

Epidemie kravského moru v roce 1960 zdecimovala stáda kopytníků na území národního parku Serengeti. Méně spásačů znamenalo více dřevní hmoty na zemi, což se projevilo na zvýšené frekvenci požárů.

„Působení vrcholových predátorů má na ostatní organismy zásadní vliv, ale celá věc je trochu složitější,“ popisuje situaci Estes. „Je to spíš řada rozmanitých, různě silných vlivů, působících na jednotlivé cestičky, kterými běží funkce ekosystémů. Právě proto má ztráta velkých živočichů tak dalekosáhlé následky.“ Mrzuté podle Estesových slov je, že tyto velmi pestré, vzájemně provázané jevy jsou prakticky neviditelné. Prakticky je nelze odhalit, dokud se „něco“ v systému nepokazí.

„Navíc je prakticky nemožné provádět nějaký experiment s působením vrcholových predátorů na ekosystémy,“ popisuje obtíže výzkumu Estes. „Aby se projevil efekt jejich nepřítomnosti, je zapotřebí dlouhodobého sledování změn celého systému“. Podle vědců je toto potřeba vzít v úvahu při plánování ochrany přírody. „Jednoduše nemůžete navrátit predátora jen na akrový ohraničený pozemek a sledovat postupný vývoj. Tato zvířata se pohybují na obrovských plochách a jejich ochrana toto musí respektovat.“

Článek byl uveřejněn 14. 7. 2011 na serveru ScienceDaily pod názvem „Loss of Large Predators Has Caused Widespread Disruption of Ecosystems“.

---

reklama

---