http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/americkym-odzibvejum-se-po-850-letech-vratila-opravdu-dobra-tykev
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Americkým Odžibvejům se po 850 letech vrátila "Opravdu dobrá tykev" Video

11.12.2015 03:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Brian Etkin, který studentům pomáhal při vykopávkách, drží v ruce vypěstovanou dýni.
Brian Etkin, který studentům pomáhal při vykopávkách, drží v ruce vypěstovanou dýni.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | APTN
V roce 2008 se na archeologických vykopávkách v bývalém sídelním okrsku indiánského kmene Menominee ve Wisconsinu podařilo mimo jiné nalézt hliněnou nádobu se semeny tykvovité rostliny. Jako součást kulturního dědictví původních obyvatel byla tato semena po prozkoumání vědci navrácena zpět potomkům někdejších domorodců. K nemalému překvapení všech zúčastněných se jim podařilo více než osm století starou tykev přivést znovu k životu.
 

Že si semena rostlin uložená v podzemní skrýši uchovala po takovou dobu schopnost klíčení, rozhodně není častým jevem. Mezi dosavadní rekordmany v tomto oboru patří semena datlové palmy, nalezená v Herodově paláci v Judeji (2000 let) a vlny rozvířilo i nedávné „oživení“ byliny silenky úzkolisté ruskými vědci, jejíž semena si v zamrzlé půdě Sibiře počkala na přes 30 000 let. V případě archeologického nálezu semen tykve z wisconsinského indiánského sídliště v Green Bay potvrdilo radiokarbonové měření stáří vzorku „jen“ 850 let. Význam starých semen tykve jde ale za rámec archeologie nebo botaniky. Původním obyvatelům doslova vrací kus ztracené historie.

Mezi tykvovité rostliny řadíme třeba okurky, meloun, dýni nebo cuketu. Vzorek semen z Wisconsinu však nepatří k žádnému z dnes známých a využívaných druhů. Ne že by ji indiáni vůbec neznali. Semena patří k druhu, který nazývali Gete-okosomin, což volně přeloženo z jazyka anišinabe znamená „Opravdu dobrá tykev“. Proč? Svým tvarem podlouhlá, jinak sytě oranžová tykev s hrubou pokožkou připomínala trochu křížence mezi cuketou a dýní, byla zásadní součástí indiánské kuchyně.



V průběhu evropské kolonizace a dobývání amerického Západu bělochy však Indiáni semena této rostliny pozbyli, a ne právě dobrovolně. I to byl totiž jeden z cílů opakovaných přesunů původních obyvatel do rezervací: aby Indiáni nikde nemohli zapustit kořeny, aby se nikde nemohli stát soběstační, aby si s sebou nemohli odnést semena vlastních rostlin. Tato historická křivda byla alespoň částečně „bílým mužem“ napravena, když byla v roce 2008 prozkoumaná semena navrácena zástupcům několika severo-amerických kmenů.

Například Odžibvejové z oblasti Velkých kanadských jezer, kteří letos na jaře vysadili čtyři semínka na společné zahradě v Haywardu, se nestačili divit, když v červnu dosahovaly šlahouny délky osmi metrů. „Z jednoho semene máme 12 tykví, z nichž největší má metr na délku a váží skoro 9 kilo,“ pochvaluje si Sue Menzelová, která s vysazováním pomáhala. Potomci původních obyvatel si tak budou moci letos v zimě pochutnat na dýňové polévce, kterou nikdo z jejich kmene už 850 let nejedl.

Podle ChicagoTribune a Techly.com.au

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal
tisknout poslat
Tento článek patří do kategorie |

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Příběhy české přírody
   

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist