https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/chranit-bychom-meli-i-hmyz-ktery-se-nam-jevi-jako-odporny-i-smradlave-wety
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Chránit bychom měli i hmyz, který se nám jeví jako odporný. I smradlavé wety

25.6.2017 01:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Malým dětem se líbí. Jakmile ale dospějí do 13 let, začnou se jim kobylky weta nelíbit.
Malým dětem se líbí. Jakmile ale dospějí do 13 let, začnou se jim kobylky weta nelíbit.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Sabine Bernert / ScienceMag
Druhy, které jsou charismatické, mají naši pozornost. A když jsou v úzkých, snažíme se jim víceméně všichni pomoci. Kobylky wētā ale takové štěstí nemají. I jejich ochránci a původní domorodí obyvatelé o nich hovoří jako o Božstvu odporných věcí. Přesto bez naší pomoci nepřežijí. Informuje o tom server ScienceMag.
 

Zhruba v těch místech, kde podle taxonomů končí hmyzí řád rovnokřídlých, narazíme na velmi zvláštní a svéráznou skupinu Anostostomatidae. Hovořit o jejích zástupcích jako o lučních kobylkách ale může být ošidné. Přes osmdesát zástupců této čeledě se totiž řadí mezi vůbec největší zástupce hmyzu na celém světě. Jsou to spíš „kobyly“, které váží kolem dvaceti a více gramů a s přehledem zaberou plochu celé lidské dlaně. I když by ve volné přírodě byly stěží přehlédnutelné, v jejich původní domovině na Novém Zélandu je téměř nezahlédnete. Patří totiž mezi druhy, které čelí bezprostřednímu ohrožení vyhynutí. A jejich problémem je, že pro jejich fyzickou odpudivost se jen málokdo snaží zachránit.

Čestnou výjimku tvoří ochránce přírody Davide Wallace a entomoložka Corinne Wattsová. Oba se už léta snaží v soukromé šestnáctihektarové rezervaci Warrenship Reserve zabránit tomu, aby tyto ikonické druhy zanikly. Hlavním předmětem jejich práce je záchrana druhu Deinacrida mahoenui, tedy wety obří. A pomáhá jim v tom především 2,3 metrů vysoký hustý plot, který zabraňuje úniku wet do světa, a v opačném směru v průniku hlodavců do rezervace. Zmíněné kobylky totiž nedisponují žihadlem, obranným jedem, ani neumí létat. Jsou vcelku poměrně neohrabané a jejich výrazný pižmový zápach je všude prozrazuje. Pro na Zélandu nepůvodní hlodavce jsou proto snadnou a chutnou kořistí. „Když totiž vážíte třicet gramů, není už tak snadné uskočit včas do bezpečí,“ říká Wallace.

V případě ohrožení se tedy wety „naježí“ a nadzvednou zadní končetiny, aby útočníka odstrašili jasnými barvami. Na krysy tenhle impozantní kousek ale nefunguje. Tento poněkud neúčinný obranný mechanismus se vyvinul jen díky absenci skutečných predátorů. Savci, s výjimkou jednoho druhu netopýra, se totiž v době, kdy k odtržení celého ostrova od pevniny došlo, na jeho území nevyskytovali. „Rozvoj biodiverzity tu běžel po jiné trase,“ říká Michael Samways, entomolog z jihoafrické Stellenbosch University. „Nepřítomnost hlodavců tu otevřela prostor pro nelétavé ptactvo anebo hmyz, který si mohl dovolit být co největší. Jejich jedinými soupeři a konkurenty byli jen další hmyzí zástupci nebo samci téhož druhu. Hmyz tu také obsadil ekologické niky, které jsou jinde tradiční doménou hlodavců.“

Ošklivá a smrdí. Pro zájem vzbudit lidech touhu ji chránit smrtící kombinace.
Ošklivá a smrdí. Pro zájem vzbudit lidech touhu ji chránit smrtící kombinace.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | STEVE READER / ScienceMag

To se změnilo relativně nedávno. Miliony let „klidu“ vystřídal zmatek a chaos, když spolu s prvními lidmi, maorskými námořníky, dorazila na ostrov i první várka kiore, tichomořských krys. Potkani a krysy z Evropy pak dílo zkázy dokončili. „Nelétaví ptáci stejně jako obrany neschopný hmyz neměl šanci,“ říká Wattsová. Obří wety byly schopné přežívat jen na izolovaných útesech nebo nepřístupných lokalitách, na kterých dnes vznikají první oplocené rezervace. I když zdejší vláda vytvořila pro 16 zástupců Anostostomatidae záchranný program, stačit to patrně nebude. „Dalších pět nebo deset let pro ně bude opravdu kritických,“ dodává Wattsová. Záchranný program si totiž žádá stabilizaci populace na ohrazené lokalitě, a poté přenos několika životaschopných jedinců na nedaleké ostrovy, již předem zbavené hlodavců. A to není právě levné.

S financováním jejich záchrany se ale pojí obtíže. „Tohle nejsou pestrobarevní motýli, nejsou to roztomilí ptáčkové nebo chlupatí savci,“ říká Wallace. „Popravdě, samotné wety jsou děsivě velké a opravdu nechutně zapáchají. Postoj většiny obyvatel Nového Zélandu vůči wetám je výrazně negativní.“ George Gibbs, entomolog z Univerzity ve Wellingtonu, který se na záchranném plánu rovněž podílí, si dovoluje poznámku: „Děti je zbožňují, jsou jimi fascinovány. Nechají je po sobě lézt, hrají si s nimi. Jakmile jim je ale plus mínus třináct, něco se změní, a wety jim najednou přijdou odporné.“ A stejný názor pak zastávají už celý život.

Podle Wattsové chtějí lidé na Novém Zélandu pomáhat přírodě, zvlášť pokud jde o záchranu původních ikonických druhů. „Kluby přátel kiwi, nebo zachránců nelétavého papouška kakapo jsou tu velmi populární. Ale příběh o hmyzu weta tu nikdo slyšet nechce. Přitom by se mohlo jednat o jeden z největších úspěchů zdejší ochrany přírody.“


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist