Jak se dá vyhnout minovému poli? Pohledem na listy rostlin a stromů
Virginia Commonwealth University se tímto inovativním přístupem k vyhledávání explozivní ekologické zátěže zabývá už delší dobu. Cílem vědců bylo přijít na finančně nenáročnou metodu, díky které by se mohlo dařit identifikovat nejohroženější zaminované lokality. Po světě totiž existují desítky míst s minovými poli, jejichž mapy se už dávno ztratily. V řadě případů, například při válce ve Vietnamu, v sub-saharské Africe nebo při sérii válečných konfliktů v bývalé Jugoslávii, se umístění min do map vůbec nezaznačovalo.
V Evropě je situace stále kritická, zejména v posledním jmenovaném regionu. Dodnes tu existuje na 600 lokalit, kde na loukách, ve starých rozbořených domech a podél cest může číhat jedna jediná anebo také celá série nášlapných smrtících pastí. V roce 2012 zabily po celém světě staré protipěchotní miny 3268 lidí, přičemž 47 % případů se jednalo o děti. Jak uvádí Virgina Commonwealth University ve své zprávě, minová kontaminace je problém přinejmenším šedesáti zemí světa. Kuriózní je, že největší počet minami znepřístupněných lokalit je ve Spojených státech amerických, kde se žádný válečný konflikt neodehrával. Existuje tu ale na 2000 vojenských objektů, testovacích ploch, skladišť, letišť a střelnic, které jsou minami chráněny. Na těchto lokalitách zahájila univerzita svou první sérii pokusů.
Staré miny uložené v zemi uvolňují do svého okolí specifické chemické látky, substance odvozené od TNT (trinitrotoluenu) a RDX. Tyto toxické látky pochopitelně stresují nadzemní vegetaci a při dlouhodobé expozici částečně ovlivňují její skladbu. „Například listy jilmu okřídleného vypadají jako po použití herbicidu,“ říká Stephen Via. „Mají sesychající okraje a nápadné rezavé tečky na povrchu.“ Via spolu s kolegy tento konkrétní případ zaznamenal na pyrotechnickém „úložišti nevybuchlé munice“ v Jižní Karolíně. Zaujalo ho především to, že zatímco listnaté křoviny a dřeviny reagovaly na přítomnost toxinů intenzivně, přítomné trávy a plevele zůstaly nezměněny.
Stephen Via se pro potřeby dalšího výzkumu spojil s rostlinným fyziologem Danem Youngem, a začali na výzkumných plochách testovat reakce jednotlivých zástupců rostlinné říše na explozivní toxické dědictví pod zemí. Nesoustředili se jen na vegetaci typickou pro Severní Ameriku, ale i na rostliny rostoucí v jiných, minami zamořených oblastech. Partnerem se jim záhy stala i DARPA, vývojářská agentura zásobující americkou armádu vojenskými technologiemi. Aktuálně nyní testují využití leteckých a satelitních snímků při identifikaci kritických lokalit. „Naše nízkonákladová technika k identifikaci minového nebezpečí by měla pro lidstvo obrovský přínos,“ soudí Young. „Představte si třeba mobilní aplikaci, která by na bázi snímku hypoteticky zaminované louky mohla vyčíslit rizika, a případně přivolat pyrotechnický tým.“
reklama
