Jak zjistit zdravotní stav 300 kilogramové gorily? Stačí rozkousaná větvička
Až 300 kilogramů vážící exempláře goril jsou velmi náchylné i k zdánlivě neškodným bacilům chřipky či rýmy, a to často s fatálními důsledky. V rámci projektu Gorilla Doctors otestovali s úspěchem tuto metodu v terénu pralesů Konga zoologové Kalifornské univerzity v Davisu. „Je to vlastně vůbec poprvé, kdy se někomu podařilo na nějaké živočišné skupině detekovat viry jen s využitím pobytových stop," říká s nadšením autorka metodiky Tierra Smiley Evansová. Základem této metody se stal sběr nažvýkaných větviček a listů se vzorky slin, ponechaných na místech gorilích svačin.
V oblasti rezervace Virunga žije přibližně 880 kriticky ohrožených goril horských a jejich životní standard rozhodně nezlepšuje fakt, že zhruba 60 % této populace je vystaveno občasnému kontaktu s lidmi. Výnosná ekoturistika zde nabývá podobu průvodcem doprovázených skupinek pozorovatelů. Turisté chtějí prožít co nejtěsnější kontakt s tak evolučně blízce příbuzným druhem. Gorily jsou však proti přenosu patogenů z těchto návštěvníků bezbranné a případné pokusy o stanovení jejich zdravotního stavu byly až dosud značně invazivní.
Odběry krve, výtěry z úst, případně z rekta, potřebné pro určení zdravotního stavu konkrétních exemplářů, bylo nutno provádět na uspaných zvířatech. Což pochopitelně gorilám moc neprospívalo. Gorilí doktoři proto vyzkoušeli odlišný přístup: sledování goril z bezpečné vzdálenosti a následný odběr vzorků zanechaných po gorilích hostinách. Tato metoda se může na první pohled zdát trochu ošidná, ale díky důkladnému terénnímu monitoringu je možné identifikovat konkrétní okousanou větvičku odhozenou každou gorilou. V rámci experimentální studie se to ostatně podařilo u 383 jedinců.
Metoda se ukázala být efektivní jak pro stanovování RNA (zvláště tady panuje riziko přenosu mezi gorilou a člověkem) i DNA virů, přičemž tento přístup ke sběru vzorků nevylučuje i dosavadní metodiku sběru a analýzy trusu či moči.
reklama