Kalifornská ještěrka Gambelia sila nemá ráda solární panely
Příběh ještěrky Gambelia sila nepopírá určitou tragiku. Druh poprvé popsaný až v roce 1890 se totiž nejprve stal předmětem bedlivého zájmu taxonomů. Ti se dlouhá léta nemohli domluvit, kam do zoologického systému ještěrku zařadit. Zdálo se totiž, že v jednotlivých údolích San Joaquin Valley a v pásu podél pobřeží nežije jen jedna taková ještěrka, ale spíše několik poddruhů.
V průběhu let sice taxonomové dospěli ke shodě, ale ta byla dána jen tím, že se původně široký areál ještěrky před jejich zraky zmenšil na méně než 500 kilometrů čtverečních. Druh byl tedy přesně definován jen proto, aby byl záhy klasifikován jako ohrožený.
Další epizodou v příběhu gambelie se stalo dlouhé hledání příčin úbytku. Její početnost totiž dlouhodobě klesala i na lokalitách, které nebyly intenzivně narušovány. Jistě, stálé lidské osídlení nebo frekventované silnice znamenají pro všechny ještěrky problémy, ale na pozorovaných kalifornských lokalitách se nic až tak zásadního neodehrávalo. „Navzdory padesáti letům pokusů o zlepšení početních stavů populace ještěrek gambelia se jejich areál jen dále zmenšil o 85 %,“ říká kanadský biolog Alex Filazzola z Univerzity v Yorku. Filazzola se rozhodl prozkoumat ještěrčí život a možné příčiny ohrožení poněkud netradičním způsobem.
Pro důkladný průzkum ještěrčích lokalit v Panoche Hills si vypůjčil dva policejní psy, cvičené na vyhledávání drog. Psi ovšem prošli přeškolením: naučili se vyhledávat trus ještěrek. Díky nim nebyl problém propátrat 32 hektarů území a evidovat nalezené exkrementy. Filazzola přitom učinil zvláštní objev. Povšiml si, že trus se zpravidla dařilo nalézt v těsném sousedství keřů kalifornského chvojníku (Ephedra californica). Jak dále zjistil, šlahouny této rostliny slouží ještěrkám jako bezpečný úkryt před predátory a ve stinných dutinách a norách hlodavců pod keři se ještěrky mohou v horkém dni ochladit.
Výstupem jeho práce v terénu se stala studie „Netrofické interakce v poušti“, kterou zveřejnil žurnál Basic and Applied Ecology. A v ní popisuje to, co ochránci přírody tuší už dávno: totiž že i zdánlivě nepatřičné detaily spolu mohou úzce souviset. „Spolu s tím, jak se klima v pouštích a pustinách San Joaquin Valley zvolna otepluje, je pro ještěrky Gambelia sila stále těžší regulovat svou tělesnou teplotu,“ říká Filazzola. „Zásadní roli v jejich každodenním životě sehrávají trsy křovin chvojníku. Ne, neživí se jimi. Ten vzájemný vztah jde daleko za rámec potravy. Tato křovina jim poskytují úkryt a stín.“
K tomu, aby se skutečně dařilo chránit ohrožené ještěrky, bude zapotřebí nejprve chránit „obyčejné“ keře chvojníku na jejich teritoriu. Jenže tady ohrožené ještěrky naráží na trochu jiný proud ochrany životního prostředí. Čistou energii. Rozlehlé farmy solárních panelů se v Kalifornii totiž instalují i na místa, kde tyto ještěrky žijí. Není to přece silnice nebo rezidenční zástavba. Solární energetika dosud nebyla považována za riziko pro deseticentimetrové ještěrky.
Jenže kvůli instalaci solárních panelů musí být vyklučeny keře chvojníku. Panely sice poskytnou ještěrkám stín, ale ne už bezpečí před predátory. „Pokračující odstraňování keřů kvůli instalaci solárních panelů tak vede ke stupňování míry ohrožení pro tento druh,“ uzavírá Filazzola.
reklama
