Kvůli čistějšímu ovzduší bude dražší úprava pitné vody, zjistili němečtí vědci

Do problému se dostávají zvláště vodní nádrže a přehrady, kde se rozkládající listoví splachem z celého povodí zadržuje.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | André Künzelmann / UFZ

V zemích Evropy a na severu Ameriky se za posledních dvacet let při snižování emisí ovzduší znečišťujících látek odvedl slušný kus práce. Méně emisí v ovzduší se následně promítlo do zlepšení stavu řady přírodních oblastí, ať už na úrovni kvality půdy nebo vegetace. Jenže zhruba někde tady je třeba proud pochvalných slov přerušit a poslechnout si, co o snížení emisí říkají výzkumníci z UFZ. Jak píší v žurnálu Global Change Biology, pokles koncentrace nitrátů v příbřežní vegetaci (například ve vrbových hájích podél říčních toků v údolních nivách) je odpovědný za zvyšující se množství rozpuštěného organického uhlíku a fosfátů ve vodách, a v konečném důsledku vede ke snížení kvality vody. Jak je to možné?

Například tím, že hustá „džungle“ lužních lesů byla atmosférickým dusíkem průběžně přihnojována. Poté, co došlo k omezení tohoto druhu znečištění, začaly stromy v povodí shazovat listy, protože bez uměle přidávaného hnojiva z ovzduší nedokázaly kaskádu zeleně udržet ve stejné formě a objemu. Více spadaných listů ve vodě vede k výraznějšímu rozkladu biomasy a v konečném důsledku také k jejímu „hnědnutí“. Na úrovni říčního toku není tato změna zásadním způsobem patrná, ale do problému se dostávají zvláště vodní nádrže a přehrady, kde se rozkládající listoví splachem z celého povodí zadržuje. Omezení znečištění emisemi oxidů dusíku tak možná vedlo ke zlepšení kvality ovzduší a půdy, ale voda, kterou pijeme, je na tom teď srovnatelně hůř. Variací negativních dopadů čistějšího ovzduší se sníženými emisemi dusíku je ale víc.

Výzkumníci z UFZ pochopitelně varují před přílišným zjednodušováním. Vývoj v posledních dvaceti letech, zejména pak na severu USA a Evropy, skutečně vypovídá o snížení depozice dusíku z atmosféry (v Německu například z 50 mg o 35 mg na metr čtvereční za rok). Méně dusíku v půdě pak značí i méně dusíku ve vodě (v současnosti je zaznamenaný pokles koncentrace nitrátů o zhruba 0,08 mg v litru). Je to tedy důvod k radosti? Nikoliv, úplně bez dusíku to také nejde. Jak říká hydrogeolog Andreas Musolff (UFZ): „Pokud totiž koncentrace nitrátů ve vodě poklesne pod zhruba 6 miligramů na litr, působí v některých případech výsledné podmínky mnohem větší komplikace, než dokáže kritický přebytek dusíkatých látek v tocích silně ovlivněných průmyslovou aktivitou nebo intenzivním zemědělstvím.“

Nedostatek nitrátů v půdě chemicky způsobí „mobilizaci“ již rozložených a vázaných substancí a podobně se děje i ve vodě. Částice organického původu se tak stávají mobilnější a mohou snáze cestovat spolu s říční vodou do nádrží. Spolu se zvýšenou mírou rozkladu narůstají i koncentrace fosforu. Musolff, kterého příčiny „hnědnutí vody“ zajímají už dlouho, spolu s kolegy propátral 110 říčních toků (a jejich povodí), ústících do 36 vodních nádrží. Všude tam, kde řeky a potoky sváděly vodu „z oblastí se sníženými atmosférickými emisemi nitrátů“ (tedy u 40 % sledovaných toků), byla výrazně méně čistá a obsahovala více rozpuštěných organických látek. Ve 30 % případů pak byly v těchto vodách současně vyšší koncentrace fosforu.

„Hnědá voda“ bohatá na organické komplexy má také výraznější tendence vázat kovy, například arsen, vanad, zinek a olovo. I tyto prvky, dosud bezpečně pohřbené v lesní půdě „hnojené“ emisemi dusíku, se nyní dostávají na světlo. „Vyřešili jsme jeden problém tím, že jsme učinili ovzduší čistější,“ říká Jörg Tittel, vedoucí UFZ. „Jenže tím jsme nastartovali další problém v jiných oblastech.“ Zatím prý není důvod k obavám. Jak doplňuje Tittel: „Žádná z uvedených látek a substancí není v daných koncentracích toxická. Jen úprava a přečištění pitné vody bude kvůli čistému ovzduší o něco dražší.“