Lední medvědi mají problém: kvůli znečištěnému prostředí jim křehnou penisové kosti

Lední medvědi musí vyrovnat nejen s následky klimatických změn, kvůli kterým jim taje led pod tlapami, ještě k tomu se musí vypořádat i křehnutím svých penisových kostí. Podle dánských výzkumníků se tak děje kvůli dlouhodobé expozici samců ledních medvědů organohalogenním látkám na bázi PCB. Informuje o tom NewScientist.

Samci medvědů se zdaleka neřadí mezi jediné savce, kteří by byli kostí v penisu vybaveni. Disponují jí i primáti s výjimkou člověka, hlodavci, krtci, ježci, netopýři a také řada šelem. Evoluční biologové ale poněkud tonou v nejistotě, k čemu je vlastně tenká drátkovitá pyjová kost (latinsky baculum) vlastně dobrá. Jak píše žurnál New Scientist: „Přesná funkce penisové kůstky není dosud zřejmá. Může se jednat o vedlejší produkt evoluce, může fungovat jako fyzická opora penisu, nebo může sloužit k účinnější stimulaci samice během páření.“ Ať už má tato kůstka pro zdárný průběh páření zásadní význam či nikoliv, platí, že zlomit si ji nikdo nechce.

Potvrzuje to i Christian Sonne z Univerzity v Aarhusu, který se soustředí na téma ochrany mořských savců. Při pozorování ledních medvědů totiž zaznamenal jak řadu zjevných problémů: sníženou dostupnost potravy a úbytek přirozeného biotopu (v souvislosti s dopady klimatických změn na jejich životní prostředí), tak i méně zjevnou sníženou ochotu samců k páření. Medvědi, kteří tráví velkou část svého života v těsném sepjetí s vodním živlem, jsou vystaveni i všem dostupným znečišťujícím látkám. Proto se Sonne začal zajímat, zda se expozice chemickými kontaminanty nepromítá do jejich sexuálního života.

Ukázalo se, že určitý vliv látek ze skupiny organohalogenů, konkrétně polychlorovaných bifenylů (PCB), tu je. Kvůli dlouhodobé expozici PCB se totiž mění minerální struktura pyjové kosti, stává se řidší a tím pádem i křehčí. Polychlorované bifenyly sice byly v roce 2001 Stockholmskou úmluvou OSN vyškrtnuty ze seznamu povolených průmyslových látek, ale po osmdesáti letech používání jich je v životním prostředí velké množství. Životem ve znečištěném vodním prostředí a zkrmováním kontaminovaných ryb se pak PCB snadno dostává i do těl ledních medvědů.

Sonne se pokoušel prokázat přímou souvislost mezi PCB a křehčími penisovými kostmi. Proto pod rentgenem prozkoumal na 279 vzorků bacula, jež si vypůjčil od lovců. „Sbírají to jako důkazní a trofejní materiál, že se jim podařilo skolit velkého medvědího samce,“ říká Sonne. Díky této lovecké libůstce se podařilo dánskému biologovi sestavit důkladný obraz vývoje hustoty penisových kostí za období 1990-2000 u osmi regionálních populací, aniž by svým výzkumem musel obtěžovat jediného živého ledního medvěda.

Kanadští lední medvědi vyšli ze srovnání nejlépe, co do délky i pevnosti zmíněné kůstky. Severovýchodní populace grónských medvědů, která je zvýšené koncentraci PCB vystavena nejvíce, se pak vede nejhůře. Křehkost jejich pyjové kůstky pak může souviset i s celkovou malou ochotou vrhat se do milostných dobrodružství s medvědicemi. „Přímou souvislost mezi PCB a sledovaným efektem na pyjovou kost se nepodařilo statisticky prokázat,“ uzavírá Sonne. „Nicméně pokud se nějakému medvědovi tato kost zlomí, je zřejmé, že nebude schopen rozmnožování.“

---

reklama

---