Mravenci se po požáru lesa vzpamatovávají roky. Chybí jim hlavně potrava
Jedním ze závěrů výzkumu je, že změny po požáru jsou významnější, než samotný požár. Vědci Adam Velé z Výzkumného ústav lesního hospodářství a myslivost a Jaroslav Holuša z České zemědělské univerzity zkoumali mravenčí populace v oblasti Havraního vrchu u obce Jetřichovice, kde požár před lety zasáhl plochu skoro 18 ha lesa. Na místě se vytvořily ideální podmínky pro výzkum s mozaikou různě zasažených míst.
V centrální části (cca 4 ha) vyhořel mateřský borový porost a hrabanka i půda byla spálena až na minerální podklad. Jednotlivé studijní plochy byly vybírány podle intenzity požáru: plocha, která byla zcela spálená se zůstatky neshořelého dřeva, plocha, na které zůstaly ohořelé stojící stromy a kontrolní požárem nezasažená plocha. Na každé ploše vědci liniově umístili 14 zemních pastí na mravence a průběhu let zkoumali jejich četnost. Srovnány pak byly celkové počty mravenců na jednotlivých plochách mezi sledovanými roky s očekávanou početností.
Celkově nejméně jedinců bylo odchyceno v prvním roce po požáru. Oheň dramaticky snižuje početnost a druhovou diverzitu mravenců. Vliv požáru na mravence závisí mimo jiné i na změnách ve struktuře vegetace. Bezprostředním důsledkem vysoké intenzity požáru je kompletní odstranění nadzemní biomasy, v důsledku čehož se zdroje potravy stávají nedostupné a zároveň dochází ke zvýšení teploty a snížení vlhkosti. Změny prostředí po požáru se tak zdají být významnější než vliv samotného požáru. Vypálení vegetace má pro mravence fatální následky pravděpodobně v důsledku následného nedostatku potravy.
Celkové množství odchycených jedinců i druhů bylo nízké. Zapojené lesní porosty, jež se nacházejí na skalních plošinách i v jejich okolí, zřejmě nejsou vhodným biotopem pro výskyt mravenců. V našich podmínkách většina v lesích žijících mravenců dosahuje vyšších početností na prosvětlených plochách.
Odolnost mravenčích společenstev se značně liší dle typu biotopu. Opětovné osídlení zasažených ploch se odvíjí od intenzity požárů. V severských boreálních lesích byl zaznamenán návrat mravenců k původnímu druhovému spektru i početnostem po mírném požáru již v následujícím roce, po silném požáru však trval více než 5 let. Stejná doba byla pozorována i v případě osídlení ploch ovlivněných působením jiných disturbancí.
Pozorování českých vědců ukazují zvýšení druhové diverzity i početnosti v šestém roce po požáru. Pozitivní vliv obnovy prostředí na populace mravenců lze často pozorovat zejména po deseti a více letech po požáru. To, že na distribuovaných plochách byla po pátém roce studia zjištěna větší početnost a diverzita mravenců, odpovídá faktu, že početnosti mravenců v dospělých lesních porostech jsou nižší než v sukcesních stadiích lesa. Druhová diverzita v lesích je často značně vyšší v raných fázích jejich sukcese.
Mravenci tvoří významnou složku lesních společenstev. Zvyšují množství živin v hnízdech a bezprostředním okolí, pomáhají šířit semena rostlin, loví herbivorní hmyz a jsou nedílnou součástí potravních řetězců.
Patří mezi živočichy, kteří silně reagující na změny podmínek prostředí způsobené disturbancemi, které ovlivňují další vývoj kolonie. V určitých případech však mohou být příčinou poklesu druhové diverzity v lesních ekosystémech.
reklama
