Paradox: průmyslové borovicové monokultury ohroženému pěvci prospívají
Zoolog Smithsonianova národního muzea přírodní historie Gary Graves zasáhl do probíhající diskuze o marnosti či účinnosti dosavadních ochranných opatření na záchranu lesňáčka světlebrvého nečekaným zjištěním. Potvrdil totiž jeho výskyt na ploše více než 16 milionů hektarů soukromých pozemků od východu Texasu po jihovýchodní Virgínii, na borovicových plantážích. Území osazené borovou monokulturou, jež se dlouho považovalo z hlediska živočišné biodiverzity za méně pestřejší než poušť, se ukázalo být novým domovem skrytě žijícího pěvce.
Devadesát tisíc dospělců malého pěvce, usídlených napříč patnácti státy, dávalo dohromady jen malou záruku na další přežití druhu. Nyní se ale zdá, že v rozsáhlém, člověkem pozměněném území, nalezli lesňáčci dostatek klidu, potravy a vhodného prostředí, a jejich počty zde utěšeně narůstají. Graves v prestižním oborovém žurnálu Bird Conservation International publikoval data shrnující posledních dvacet let mapování početnosti lesňáčků na tomto území, aby doložil trend rostoucí početnosti.
Zdá se, že borovicová monokultura s krátkou dobou obmýtí (7-8 let) skutečně lesňáčkům vyhovuje, a přitom drží stranou ptačí konkurenty a predátory. „Nestává se příliš často, že by intenzivní lesnický management nastavený na průmyslovou produkci dřevin mohl mít na nějaké ptačí populace přímý pozitivní vliv,“ říká Graves. Lesňáček, který ale vykazuje stanovištní preferenci k hustě zalesněnému biotopu (na jehož zemi sbírá v opadance hmyz), se ale cítí v borovicové monokultuře jako doma.
reklama
