Pavouci umí na vodní hladině využívat plachty i kotevní lana. Jako námořníci

Jak se dokáží titěrní pavouci přesouvat mezi lokalitami vzdálenými stovky kilometrů a přitom překonávat vodní plochy? Entomologové z Muzea přírodní historie v Londýně poukázali na zvláštní chování desítek druhů ostrovních pavoučků. Na vodní hladině se pohybují jako zkušení námořníci: umí využívat plachty i kotevních lana.

Řada poměrně běžných pavoučích druhů využívá ke kolonizaci nových území techniku tzv. balónování. Jednoduše vypustí dlouhé vlákno, kterým chytnou vítr a pak se jím nechají unášet vstříc lepší budoucnosti. Tohoto chování si dávno všiml i Charles Darwin, když se mu do plachtoví lodi Beagle zachytávaly desítky pavouků. Otci evoluční biologie už tehdy přišlo divné, jakým způsobem řídí, či spíše neřídí pavouci svou letovou trasu. Jejich počínání mu přišlo velmi riskantní.

Morito Hayashi z londýnského Muzea přírodní historie to komentuje slovy: „Balónování je pro pavouky vynikající způsob šíření. A při optimálních povětrnostních podmínkách jsou skutečně schopni urazit asi 30 kilometrů za den. A je fakt, že tato strategie přináší značná rizika, protože pavouk může nedobrovolně přistát i na zcela nehostinném území, nebo v nejhorším případě na vodní hladině." Končí pak jejich cesta? Jsou tito pavouci odsouzeni k utopení nebo se stanou potravou pro ryby?

Hayashi se spolu s kolegy soustředil na 325 dospělých pavouků patřících k 21 malým druhům, které osídlily ostrůvky v rezervacích Nottinghamshire a prokazatelně museli při cestě překonat nějakým způsobem vodní hladinu. Zjistil, že tito pavouci po přistání na vodě neztrácejí hlavu, naopak vodu dokonce někdy sami jako přistávací plochu vyhledávají. „Aby se vyvarovali toho, že je větrné proudy zanesou kam nechtějí, raději spustí vlákno na vodu, a tak zbrzdí svůj let."

Okamžitě po přistání zaujali pavouci „námořnickou“ polohu (nejčastěji zvedli zadní pár nohou, případně část hlavohrudi), aby mohli využít síly větru jako pohon. Nohy jim přitom sloužily jako malé plachty. Toto chování bylo blízké všem sledovaným druhům, které aktivně využívaly balónování jako způsob cestování.

Sara Goodacreová, která se na výzkumu podílela, doplňuje: „Schopnost vypořádat se vodním prostředím doplňuje naše vědomosti o tom, jak pavouci kolonizují nová území. Pohyb po suché zemi, a to ani na velké vzdálenosti, jim problémy nečiní. To, že zvládnou i vodní překážky, nám dává pochopit, proč se za týden či dva dokážou dostat tak daleko."

---

reklama

---