Radši míň, ale hned, nebo počkat a dostat víc? Míra trpělivosti se u opic podstatně liší
U lidí je trpělivost a schopnost počkat na větší odměnu vyšší, čím vyšší je jeho IQ, akademické úspěchy, kapacita paměti a podobně,“ říká Jeffrey R. Stevens, komparativní psycholog z University of Nebraska-Lincoln. U primátů tomu však takto není. U nich záleží na tom, v jakém prostředí žijí.
„Přírodní výběr vybavil různá zvířata různou mírou trpělivosti v závislosti na tom, čemu byly v přírodě vystavovány,“ říká Stevens. Ve svém výzkumu se snažil odhalit, proč některé druhy opic dokáží počkat relativně dlouho na odměnu, zatímco jiné nepočkají ani chvíli a raději si vezmou míň, ale hned.
Ve svém výzkumu sledoval třináct druhů primátů, od goril po maličké kosmany a zjišťoval míru trpělivosti a sebekontroly při čekání na odměnu.
Jeho závěr je, že čím větší stavba těla, větší mozek, délka života i areál, tím spíš bude druh schopen odložit bezprostřední spotřebu a počkat si na větší odměnu.
Šimpanzi, kteří váží okolo 85 kilogramu, dožívají se 60 let a jejich areál je okolo 90 kilometrů čtverečních, jsou schopni vyčkat na odměnu okolo dvou minut, což je nejdéle ze všech primátů. Naopak maličký tamarín pinčí, který váží méně než půl kilogramu, dožívá se dvaceti let, zpravidla vyčká osm sekund, než se rozhodne pro menší odměnu, za to hned.
Stevens prováděl své experimenty během uplynulých deseti let v berlínské a lipské zoologické zahradě. Zvířata se během experimentu mohla rozhodnout mezi miskou se dvěma plody, které mohla sníst hned, nebo miskou, do které dostala plody až po určité době čekaní. Doba čekání se postupně prodlužovala až do okamžiku, kdy pro všechna zvířata bylo čekání moc dlouhé a zvolila si okamžitou, ale menší odměnu.
reklama
Vědci poprvé spatřili, jak si orangutan ošetřil otevřenou ránu léčivou rostlinou
Bonobové nejsou zas tak mírumilovní, jak jsme si mysleli
Zvířata se při úplném zatmění Slunce chovala zvláštně, gorily šly spát